314

Zatvrdnutý; -ut, a, o, verhärtet. Vz Za-
tvrdlý. Moje srdce z-té ako ten kameň. Sl.
spv. II. 68.

Zatvrzele k někomu se chovati. Vz Za-
tvrzelý.

Zatvrzelec, lce m. = zatvrzelý člověk,
ein Hartnäckiger, Verstockter. Zlob. Mus.
II. a. 27.

Zatvrzelosť, i, f. = zarytosť, zavilosť,
die Hartnäckigkeit, Verstocktheit. Z. srdce.
D. Setrval v z-sti. Ddk. II. 322. Z. v bludu.
Mus. 1880. 251.

Zatvrzelý = zatvrdlý, verhärtet. Z. život.
D. — Z. = zarytý, zavilý, verhärtet, ver-
stockt, hart, halsstarrig, unbarmherzig. Z.
člověk, mysl, srdce. Us., D. Z. hříšník, Šd.,
duše, Kká. Td. 237., mysl. Čch. L. k. 64.
Z. jako kameň. Sš. P. 311. — v čem: ve
hříších, Mž. 82., v hněvu. Us. Z. ve kacíř-
ské zlobe. Čch. Mch. 20. — k čemu. K spa-
sitelnému napomínaní srdce z-lé míti.

Zatvrzeně = tvrdošíjně, hartnäckig, ver-
stockt. Když tedy měli se v tom z. Pal.
Děj. V. 1. 173.

Zatvrzenec, nce, m. = zatvrzelec. Kom.

Zatvrzení, n. = ztvrdlosť, zatvrdlosť, die
Verhärtung. Z. jater. Us. Zastaralé z. Solf.
Jg. — Z. = zácpa, die Verstopfung. Z. sto-
lice. Kom. — Z. = urputnosť, Die Verstock-
heit. Z. srdce. V. Ktož do konce svého ži-
vota sstojí v z. nežádaje milosti. Št. Kn. š.
26. Neb nenie čáka, by je mohl od těch
obyčejóv pro jich z. odvrátiti. Hus II. 198.
— v čem: v zlobě, Jg., ve zlém. Pal. Děj.
IV. 1. 225.

Zatvrzenosť, i, f. = zatvrzení, die Ver-
härtung, Verstopfung, Verstockung. Berg.

Zatvrzený; -zen, a, o = zatvrdilý, hart,
verhärtet. Z. úd, Krab., matka, Byl., život.
Ros. — Z. = urputný, zavilý, zarytý, hart-
näckig, verstockt, verhärtet, halsstarrig, un-
barmherzig. Z. ďábel. Solf. Aby ve všecko
zlé s oněmi pohany z-nými se nevydal. BR.

II. 747. b. Nenie nižádnému příčina k zú-
fání, jedné ač by chtěl kdo nevděčný volně
s ďáblem z-ným zúfati. Hus I. 296. Z. zlosť.
Pass. mus. 321. — v čem. A že v zlosti
z-ní na pokornú řeč netbají; Hluši sú ti,
kteříž sú v zlosti z-ni. Hus I. 185., II. 16.
Z. ve svém úmyslu, Aesop., v zlostech. Jel.

Zatvrzovati, vz Zatvrditi.

Zatvrzovávati, vz Zatvrditi.

Zátyč, e, f. = zátyčka. NA. III. 101.

Zatyčení, n., vz Zatyčiti.

Zatyčený; -en, a, o = tyčkami zahra-
zený, abgesteckt. Z. cesta, chodník. Us. Šd.

Zatyčinkový, innerhalb der Staubgefässe
stehend. Z. věnec u orlíčka. Rst. 522.

Zatyčiti, il, en, ení = tyčkami zahraditi,
verstäben. — co: cestu. Ros. — čím: sil-
nými tyčkami.

Zátyčka, y, f. = zátka, der Stöpsel,
Spund. Na Ostrav. Tč. — Z. = závorka, der
Riegel, v dělostřel., der Protriegel. Z-ky
u lafety; přední či čelní, Stirn-, střední či
mířidelní, Mittel-, Maschinen-, zadní či hlo-
mozní, der Protz- o. Schwanzriegel. NA.

III. 99., 96., Čsk.

Zátyka, y, f. = zátyčka. Slov. Ssk.
Zatykací = čím se zatyká, Haft-, Steck-.

Z. list (zatykač), der Steckbrief, Haftbrief.
Mus. 1880. 106., D., Vš. Zatykací list vy-
dati (na někoho); listem zatykacím někoho
k něčemu připraviti. Vš., J. tr. List z. od
někoho na někoho vzíti; listem z-cím ně-
čeho dobývati, k někomu přistoupiti. Zříz.
Ferd. I. Listem z-cím někoho stíhati. J. tr.
A ten, na komžby obdržel, neměl-liby na
dědinách dědičných anebo zápisných, má
naň z. list dán býti. Vl. zř. 27. Z. roz-
kaz, der Verhaftsbefehl. J. tr., Dch., Čsk.
Což pak se dotyče staných práv a z-cích
listů. Pal. Děj. V. 2. 287. — Z. pravítko
u řezbářů. Techn.

Zatykač, e, m. = kdo koho n. co zatyká,
der Stecker, Hafter. — Z. = pře-, potykač
u pluhu, plonum, der Stössel am Pflugbal-
ken. Z. = hřeb spojovací rádlo s kolečky.
U Kyjova. Jsk. Z. = v koleno zahnutý hřeb,
jímž se houžev zatyká do hřídele u pluhu.
U Chocně. Ktk. Z. = hřeb z předu v houžvi
(u vozu). Hk. — Z. = zátka, der Stöpsel.
Na Slov. Bern. — Z. u varhan, zamykač,
das Sperrventil bei der Orgel. Van. O varhan.
33. Na Slov. Loos. — Z. = zatykací list,
der Steckzettel, Verkümmerer, Verhafts-
befehl, Steckbrief, Haftbrief. Vz více v S. N.,
Vš. 572. Z-čem koho stíhati. J. tr. Z. dáti.
D. Z. od úřadu vzíti. Zříz. Ferd. Z. zrádný
a nepoctivý (jímž dlužník od kohokoliv chycen
a lapen býti mohl). Ros. Z. na někoho vzíti
(1553.), někomu na někoho vydati; z. od
toho soudu vzíti, při kterémž se rozsudek
stal. Er. Item zatykače vycházejí od nade-
psaných všech pěti soudů. Faukn. A týž
puovod po škodách půjde a z. vezme. Zř.
F. L C XIII. O z-či v staročes. právě vz
Pr. 1869. str. 811., Zříz. zem. Jir. C. 30.,
R. 14., Q. 26., 27., D. 31. — Z. — překážka,
das Hinderniss. Jest (podnět hříchu) největší
překážka a z., že po cestě dokonalosti
čerstvě běžeti nemůžeme. Ptra. exc.

Zatykáček, čku, m., diminut. slova: za-
tykač. — Z. v hodin., der Vorfall. Šp.
Techn.

Zatykačka, y, f., die Riegelmauer. Us.
Dundr.

Zatykáčkový = zatykáčku se týkající,
Vorfall-. Z. pružinka. Tech. II. 162.

Zatykačný = k zatykači náležející, Haft-
brief-. Z. půhon. Zlob.

Zatykání, n., die Arretirung. Vz Zříz.
zem. Jir. C. 30., Q. 26., C. 31., R. 14., D.
31., 35. Hromadné z., Massenverhaftung.
Dch.

1. Zatykati = počíti tykati, anfangen zu
dutzen. — komu. Jg.

2. Zatykati, vz Zatknouti.
Zatýkati, lépe: zatékati. V z Zatéci.
Zatykovati, vz Zatknouti.

Zátylek, lku, m. = místo za týlem, šíje.
Vstal, poškrábal sa na zátylok a vnišiel do
brány. HVaj. BD. II. 32. — Z. u koní, der
Kamm, Rosskamm, Widerrist. Vz Zátylkový.

Zátylí, n., die Vertiefung beim Zusam-
mengehen der Dachseiten. Na Slov. Ssk.

Zátylkový. Z. sádlo (z koňské šíje), das
Kammfett, Rosskammfett. Vz Zátylek. Šp.,
Rk.