Předchozí (313)  Strana:314  Další (315) |
|
|||
314
|
|||
|
|||
Zatvrdnutý; -ut, a, o, verhärtet. Vz Za-
tvrdlý. Moje srdce z-té ako ten kameň. Sl. spv. II. 68. Zatvrzele k někomu se chovati. Vz Za-
tvrzelý. Zatvrzelec, lce m. = zatvrzelý člověk,
ein Hartnäckiger, Verstockter. Zlob. Mus. II. a. 27. Zatvrzelosť, i, f. = zarytosť, zavilosť,
die Hartnäckigkeit, Verstocktheit. Z. srdce. D. Setrval v z-sti. Ddk. II. 322. Z. v bludu. Mus. 1880. 251. Zatvrzelý = zatvrdlý, verhärtet. Z. život.
D. — Z. = zarytý, zavilý, verhärtet, ver- stockt, hart, halsstarrig, unbarmherzig. Z. člověk, mysl, srdce. Us., D. Z. hříšník, Šd., duše, Kká. Td. 237., mysl. Čch. L. k. 64. Z. jako kameň. Sš. P. 311. — v čem: ve hříších, Mž. 82., v hněvu. Us. Z. ve kacíř- ské zlobe. Čch. Mch. 20. — k čemu. K spa- sitelnému napomínaní srdce z-lé míti. Zatvrzeně = tvrdošíjně, hartnäckig, ver-
stockt. Když tedy měli se v tom z. Pal. Děj. V. 1. 173. Zatvrzenec, nce, m. = zatvrzelec. Kom.
Zatvrzení, n. = ztvrdlosť, zatvrdlosť, die
Verhärtung. Z. jater. Us. Zastaralé z. Solf. Jg. — Z. = zácpa, die Verstopfung. Z. sto- lice. Kom. — Z. = urputnosť, Die Verstock- heit. Z. srdce. V. Ktož do konce svého ži- vota sstojí v z. nežádaje milosti. Št. Kn. š. 26. Neb nenie čáka, by je mohl od těch obyčejóv pro jich z. odvrátiti. Hus II. 198. — v čem: v zlobě, Jg., ve zlém. Pal. Děj. IV. 1. 225. Zatvrzenosť, i, f. = zatvrzení, die Ver-
härtung, Verstopfung, Verstockung. Berg. Zatvrzený; -zen, a, o = zatvrdilý, hart,
verhärtet. Z. úd, Krab., matka, Byl., život. Ros. — Z. = urputný, zavilý, zarytý, hart- näckig, verstockt, verhärtet, halsstarrig, un- barmherzig. Z. ďábel. Solf. Aby ve všecko zlé s oněmi pohany z-nými se nevydal. BR. II. 747. b. Nenie nižádnému příčina k zú-
fání, jedné ač by chtěl kdo nevděčný volně s ďáblem z-ným zúfati. Hus I. 296. Z. zlosť. Pass. mus. 321. — v čem. A že v zlosti z-ní na pokornú řeč netbají; Hluši sú ti, kteříž sú v zlosti z-ni. Hus I. 185., II. 16. Z. ve svém úmyslu, Aesop., v zlostech. Jel. Zatvrzovati, vz Zatvrditi.
Zatvrzovávati, vz Zatvrditi.
Zátyč, e, f. = zátyčka. NA. III. 101.
Zatyčení, n., vz Zatyčiti.
Zatyčený; -en, a, o = tyčkami zahra-
zený, abgesteckt. Z. cesta, chodník. Us. Šd. Zatyčinkový, innerhalb der Staubgefässe
stehend. Z. věnec u orlíčka. Rst. 522. Zatyčiti, il, en, ení = tyčkami zahraditi,
verstäben. — co: cestu. Ros. — čím: sil- nými tyčkami. Zátyčka, y, f. = zátka, der Stöpsel,
Spund. Na Ostrav. Tč. — Z. = závorka, der Riegel, v dělostřel., der Protriegel. Z-ky u lafety; přední či čelní, Stirn-, střední či mířidelní, Mittel-, Maschinen-, zadní či hlo- mozní, der Protz- o. Schwanzriegel. NA. III. 99., 96., Čsk.
Zátyka, y, f. = zátyčka. Slov. Ssk.
Zatykací = čím se zatyká, Haft-, Steck-. |
Z. list (zatykač), der Steckbrief, Haftbrief.
Mus. 1880. 106., D., Vš. Zatykací list vy- dati (na někoho); listem zatykacím někoho k něčemu připraviti. Vš., J. tr. List z. od někoho na někoho vzíti; listem z-cím ně- čeho dobývati, k někomu přistoupiti. Zříz. Ferd. I. Listem z-cím někoho stíhati. J. tr. A ten, na komžby obdržel, neměl-liby na dědinách dědičných anebo zápisných, má naň z. list dán býti. Vl. zř. 27. Z. roz- kaz, der Verhaftsbefehl. J. tr., Dch., Čsk. Což pak se dotyče staných práv a z-cích listů. Pal. Děj. V. 2. 287. — Z. pravítko u řezbářů. Techn. Zatykač, e, m. = kdo koho n. co zatyká,
der Stecker, Hafter. — Z. = pře-, potykač u pluhu, plonum, der Stössel am Pflugbal- ken. Z. = hřeb spojovací rádlo s kolečky. U Kyjova. Jsk. Z. = v koleno zahnutý hřeb, jímž se houžev zatyká do hřídele u pluhu. U Chocně. Ktk. Z. = hřeb z předu v houžvi (u vozu). Hk. — Z. = zátka, der Stöpsel. Na Slov. Bern. — Z. u varhan, zamykač, das Sperrventil bei der Orgel. Van. O varhan. 33. Na Slov. Loos. — Z. = zatykací list, der Steckzettel, Verkümmerer, Verhafts- befehl, Steckbrief, Haftbrief. Vz více v S. N., Vš. 572. Z-čem koho stíhati. J. tr. Z. dáti. D. Z. od úřadu vzíti. Zříz. Ferd. Z. zrádný a nepoctivý (jímž dlužník od kohokoliv chycen a lapen býti mohl). Ros. Z. na někoho vzíti (1553.), někomu na někoho vydati; z. od toho soudu vzíti, při kterémž se rozsudek stal. Er. Item zatykače vycházejí od nade- psaných všech pěti soudů. Faukn. A týž puovod po škodách půjde a z. vezme. Zř. F. L C XIII. O z-či v staročes. právě vz Pr. 1869. str. 811., Zříz. zem. Jir. C. 30., R. 14., Q. 26., 27., D. 31. — Z. — překážka, das Hinderniss. Jest (podnět hříchu) největší překážka a z., že po cestě dokonalosti čerstvě běžeti nemůžeme. Ptra. exc. Zatykáček, čku, m., diminut. slova: za-
tykač. — Z. v hodin., der Vorfall. Šp. Techn. Zatykačka, y, f., die Riegelmauer. Us.
Dundr. Zatykáčkový = zatykáčku se týkající,
Vorfall-. Z. pružinka. Tech. II. 162. Zatykačný = k zatykači náležející, Haft-
brief-. Z. půhon. Zlob. Zatykání, n., die Arretirung. Vz Zříz.
zem. Jir. C. 30., Q. 26., C. 31., R. 14., D. 31., 35. Hromadné z., Massenverhaftung. Dch. 1. Zatykati = počíti tykati, anfangen zu
dutzen. — komu. Jg. 2. Zatykati, vz Zatknouti.
Zatýkati, lépe: zatékati. V z Zatéci. Zatykovati, vz Zatknouti. Zátylek, lku, m. = místo za týlem, šíje.
Vstal, poškrábal sa na zátylok a vnišiel do brány. HVaj. BD. II. 32. — Z. u koní, der Kamm, Rosskamm, Widerrist. Vz Zátylkový. Zátylí, n., die Vertiefung beim Zusam-
mengehen der Dachseiten. Na Slov. Ssk. Zátylkový. Z. sádlo (z koňské šíje), das
Kammfett, Rosskammfett. Vz Zátylek. Šp., Rk. |
||
|
|||
Předchozí (313)  Strana:314  Další (315) |