Předchozí (315)  Strana:316  Další (317) |
|
|||
316
|
|||
|
|||
Zaumíniti si, sich vornehmen. — s inft.
Po krátkom oddýchli ešte ten deň zaumie- hili si obnoviť útok. Sl. let. II. 245. Z-li si vtrhnut do města. Ib. V. 113. — že. Z-nil som si, že koho prvého najdem . . . Dbš. Sl. pov. III. 58. Zaundati, vz Zandati.
Zaundávati, vz Zandati,
Zauňkati, zu unken anfangen. Žáby jak
zauňkajú, leto přivolávajú. Us. Tč. Zaúpění, vz Zaúpěti.
Zaúpěti, ěl, ění = počíti úpěti, ein we-
nig wehklagen. — na koho. Ves lid na císaře zaupi (al. zúpi, al. vzúpil) = reptal. Dal. — jak: velkým hlasem. St. skl. Z. bo- lestně. Us. — komu kde. Jakby nikdy po světle a míru volání nebylo ti v srdci za- úpělo. Kká. K sl. j. 169. Zauprázdniti, il, ěn, ění, leer machen,
erledigen; se, leer werden. — kde. U nás místo se zauprázdnilo. Sl. let. L 71. Zaurčiti, il, en, ení, zaurčovati, bestim-
men. Č. Zaurpucovati, vz Zaurputiti.
Zaurputilosť, i, f. = zarputilosť, die
Halsstarrigkeit. Ros. Zaurputilý = zarputilý, urputný, hals-
starrig. Ros. Zaurputěti, ěl, ění = zurputěti, hals-
starrig werden. Ros. Zaurputiti, il, ěn, ění; zaurpucovati =
zarputiti, urputným učiniti, halsstärrig ma- chen. — se proti komu, halsstärrig, hart, zornig werden. Jg. Zaústění, n., die Einmündung. Otvor ve
zdi pro z. dymní roury zřízený. Us. Pdl. Záušek, šku, m. = pohlavek, das Kopf-
stück. Z. dáti, vytíti. D. — Z. = kus masa s hlavy, ein Stück Fleisch vom Kopfe. Puch. — Jg. Cf. Zaucho.
Zaušení, n. = záušnice. 1404.
Zauškování, n. = paličkování, pohlav-
kování, das Ohrfeigen. Neborkej ústa boly spuchnuté od z-nia. Dbš. Sl. pov. 89. Zauškovati = záušky dávati, kopfstük-
ken. Na Slov. Koll., Ht. Brs. 144. Zaušní žlázy, die Ohrendrüsen. Ja.
Záušnice, e, f. = žláza za uchem, die
Ohrdrüse. Zánět z-ce. D. — Z. = otok za uchem, Ohrengeschwulst, -geschwür. V. — Z. = náušnice. Ohrgehänge, Ohrringe. Ctib. Z., jež prý naši předkové nosívali za ušima, ne v uších. Opav. týden. 1884. č. 87. Blyskavá z. Sldk. 189. Předala prsteň i z-ce (= prodala). Sš. P. 424. — Z. = záušek, die Ohrfeige (žer- tem). Dám ti z.! Na Mor. Tč. — Z. = ve- sikator za ucho dávaný, Vesikator hinter das Ohr. Us. — Z. = záhyby šátku (jímž si Hanačky hlavu svazují), ležící na uších. Má šátek na z-ce. Mor. Tr., Hrb., Šd. Vázať si šátek na z-ce. Kd. Jiděme materi zubka kupit na kapku s takima glhima z-cnama. Slov. Nářečí čierno-hron. Šd. — Z. = škvor. Na Policku. Kšá. Záušničky, pl., f. = záušnice, die Ohr-
ringe. Us. Šd. Zaves (zavěs) z., nalej si vo- dičky. Mt. S. I. 149. Záušník, u, m. =masitosť za ušima. Us.
— Z. = řemen za ušima koní, der Ohrrie-
men. Čsk. |
Zautra = za jitra, zítra, morgen. Slez.
Šd. Zautrakati (ze: zautra) = z jitra, z rána
pojísti, snídati. Slez. Šd. Zautřek, třku, m. = zítřek, der morgige
Tag. Slez. Šd. Zauvzati = zauvzíti. Mor. Tč.
Zauvzatosť, i, f., die Voreingenoummen-
heit. Z. proti někomu. Mor. Tč. Zauvzatý; -at, a, o, voreingenommen.
Mor. Tč. Zauvzíti, vz Vzíti, vornehmen. — si co.
Co si zauvezme, od toho neupustí (was er sich vornimmt). Na Mor. Tč. — se čeho = zaujmouti se čeho, sich einer Sache anneh- men. Us. na Mor. Zauzdění, n., vz Zauzditi.
Zauzděný; -ěn, a, o, vz Zauzditi. — jak.
A parypa pod ním ihrá, striebrom zauzděná. Chlpk. Sp. 78. Zauzditi, il, ěn, ění = uzdu (koni) dáti,
den Zaum anlegen, zäumen, zügeln. — koho: koně. Us. Tč., Dch., Hlč. — jak. Osedlal koně sedlem a z-dil jej pozlacenou uzdou. Pís. bulh. I. 96. (Hlč.). — Z. = na uzdě držeti, im Zaume halten. — co: nepokoje. Phld. III. 3. 216. Zauzení, n., die Einräucherung. Z. masa.
Vz Zaudění. Zauzený; -en, a, o, eingeräuchert. Z. maso.
Vz Zauděný. Zauzlení, n. = sloučení, spojení uzlem,
die Verknotung, Verknüpfung, Verschlin- gung, der Knoten. Z. lana, Dch., románu. Hrts. Podivné to z. případností. Zlatohl. — Z. = vcházení střeva do sebe. Z. střevní. Ja. Zauzlený; -en, a, o, verknüpft, verknotet.
Z. tkanice. Us. Zauzlina, y, f., die Verknotung. Z. moz-
ková. Exc. Pdl. Zauzliti, il, en, ení; zauzlovati = na
uzel zavázati, verknöpfen, verknüpfen, ver- schlingen, einen Knoten machen ; se = za- vázati, sich verknüpfen, verschlingen. — Jg. — co. Rk. — co: provaz, šátek. Us. Tč. Zauzlovati, vz Zauzliti.
Zaužčiti, il, en, ení = zúžiti, verengen.
Zaúžlabíčkový = kromě úžlabíčka umí-
stěný (ausserwinkelständig) buď vedlé něho : vedléúžlabíčkový, nebo pod ním; podúžla- bíčkový, nebo nad ním: nadúžlabíčkový. Rst. 522. Zaužrati, wegfressen, wegessen, Vz Žráti.
— co. Chcel bys teraz si všetko z.? Prečo nešol si na zárobky sám? Zbr. Lžd. 229. Zavábiti, il, en, ení; zavabovati = za-
louditi, verlocken — koho někam. Ros. Závacký, ého, m., osob. jm.
Závad, u, m. = závada, das Hinderniss,
ku př. kamení v poli, jež při orání vadí. Žertem také: poklad, pekelné klenutí, Us. Rjšk. — Z. = seknutí, der Hieb. Kon. Závada, y, f. = o co zavazujeme, co běh
zadržuje, překážka, der Anstoss, das Hinder- niss. Br., Kat. 421. Z. v orání (kámen. Vz Závad). Us. Ale sa (sú) mi vršky na veľkej zavade. Sl. ps. 350. Keby mi neboly vršky na závade, veru by ťa viděl vo vašej za- hrade. Ib. 349. Cf. Sš. P. 199., 270. Jak- |
||
|
|||
Předchozí (315)  Strana:316  Další (317) |