316

Zaumíniti si, sich vornehmen. — s inft.
Po krátkom oddýchli ešte ten deň zaumie-
hili si obnoviť útok. Sl. let. II. 245. Z-li si
vtrhnut do města. Ib. V. 113. — že. Z-nil
som si, že koho prvého najdem . . . Dbš.
Sl. pov. III. 58.

Zaundati, vz Zandati.

Zaundávati, vz Zandati,

Zauňkati, zu unken anfangen. Žáby jak
zauňkajú, leto přivolávajú. Us. Tč.

Zaúpění, vz Zaúpěti.

Zaúpěti, ěl, ění = počíti úpěti, ein we-
nig wehklagen. — na koho. Ves lid na
císaře zaupi (al. zúpi, al. vzúpil) = reptal.
Dal. — jak: velkým hlasem. St. skl. Z. bo-
lestně. Us. — komu kde. Jakby nikdy po
světle a míru volání nebylo ti v srdci za-
úpělo. Kká. K sl. j. 169.

Zauprázdniti, il, ěn, ění, leer machen,
erledigen; se, leer werden. — kde. U nás
místo se zauprázdnilo. Sl. let. L 71.

Zaurčiti, il, en, ení, zaurčovati, bestim-
men. Č.

Zaurpucovati, vz Zaurputiti.

Zaurputilosť, i, f. = zarputilosť, die
Halsstarrigkeit. Ros.

Zaurputilý = zarputilý, urputný, hals-
starrig. Ros.

Zaurputěti, ěl, ění = zurputěti, hals-
starrig werden. Ros.

Zaurputiti, il, ěn, ění; zaurpucovati =
zarputiti, urputným učiniti, halsstärrig ma-
chen. — se proti komu, halsstärrig, hart,
zornig werden. Jg.

Zaústění, n., die Einmündung. Otvor ve
zdi pro z. dymní roury zřízený. Us. Pdl.

Záušek, šku, m. = pohlavek, das Kopf-
stück. Z. dáti, vytíti. D. — Z. = kus masa
s hlavy, ein Stück Fleisch vom Kopfe. Puch.

— Jg. Cf. Zaucho.

Zaušení, n. = záušnice. 1404.

Zauškování, n. = paličkování, pohlav-
kování, das Ohrfeigen. Neborkej ústa boly
spuchnuté od z-nia. Dbš. Sl. pov. 89.

Zauškovati = záušky dávati, kopfstük-
ken. Na Slov. Koll., Ht. Brs. 144.

Zaušní žlázy, die Ohrendrüsen. Ja.

Záušnice, e, f. = žláza za uchem, die
Ohrdrüse. Zánět z-ce. D. — Z. = otok za
uchem, Ohrengeschwulst, -geschwür. V. —
Z. = náušnice. Ohrgehänge, Ohrringe. Ctib.
Z., jež prý naši předkové nosívali za ušima,
ne v uších. Opav. týden. 1884. č. 87. Blyskavá
z. Sldk. 189. Předala prsteň i z-ce (= prodala).
Sš. P. 424. — Z. = záušek, die Ohrfeige (žer-
tem). Dám ti z.! Na Mor. Tč. — Z. = ve-
sikator za ucho dávaný, Vesikator hinter
das Ohr. Us. — Z. = záhyby šátku (jímž
si Hanačky hlavu svazují), ležící na uších.
Má šátek na z-ce. Mor. Tr., Hrb., Šd. Vázať
si šátek na z-ce. Kd. Jiděme materi zubka
kupit na kapku s takima glhima z-cnama.
Slov. Nářečí čierno-hron. Šd. — Z. = škvor.
Na Policku. Kšá.

Záušničky, pl., f. = záušnice, die Ohr-
ringe. Us. Šd. Zaves (zavěs) z., nalej si vo-
dičky. Mt. S. I. 149.

Záušník, u, m. =masitosť za ušima. Us.

— Z. = řemen za ušima koní, der Ohrrie-
men. Čsk.

Zautra = za jitra, zítra, morgen. Slez.
Šd.

Zautrakati (ze: zautra) = z jitra, z rána
pojísti, snídati. Slez. Šd.

Zautřek, třku, m. = zítřek, der morgige
Tag. Slez. Šd.

Zauvzati = zauvzíti. Mor. Tč.

Zauvzatosť, i, f., die Voreingenoummen-
heit. Z. proti někomu. Mor. Tč.

Zauvzatý; -at, a, o, voreingenommen.
Mor. Tč.

Zauvzíti, vz Vzíti, vornehmen. — si co.
Co si zauvezme, od toho neupustí (was er
sich vornimmt). Na Mor. Tč. — se čeho =
zaujmouti se čeho, sich einer Sache anneh-
men. Us. na Mor.

Zauzdění, n., vz Zauzditi.

Zauzděný; -ěn, a, o, vz Zauzditi. — jak.
A parypa pod ním ihrá, striebrom zauzděná.
Chlpk. Sp. 78.

Zauzditi, il, ěn, ění = uzdu (koni) dáti,
den Zaum anlegen, zäumen, zügeln. — koho:
koně. Us. Tč., Dch., Hlč. — jak. Osedlal
koně sedlem a z-dil jej pozlacenou uzdou.
Pís. bulh. I. 96. (Hlč.). — Z. = na uzdě
držeti, im Zaume halten. — co: nepokoje.
Phld. III. 3. 216.

Zauzení, n., die Einräucherung. Z. masa.
Vz Zaudění.

Zauzený; -en, a, o, eingeräuchert. Z. maso.
Vz Zauděný.

Zauzlení, n. = sloučení, spojení uzlem,
die Verknotung, Verknüpfung, Verschlin-
gung, der Knoten. Z. lana, Dch., románu.
Hrts. Podivné to z. případností. Zlatohl. —
Z. = vcházení střeva do sebe. Z. střevní. Ja.

Zauzlený; -en, a, o, verknüpft, verknotet.
Z. tkanice. Us.

Zauzlina, y, f., die Verknotung. Z. moz-
ková. Exc. Pdl.

Zauzliti, il, en, ení; zauzlovati = na
uzel zavázati, verknöpfen, verknüpfen, ver-
schlingen, einen Knoten machen ; se = za-
vázati, sich verknüpfen, verschlingen. —
Jg. — co. Rk. — co: provaz, šátek. Us.
Tč.

Zauzlovati, vz Zauzliti.

Zaužčiti, il, en, ení = zúžiti, verengen.

Zaúžlabíčkový = kromě úžlabíčka umí-
stěný (ausserwinkelständig) buď vedlé něho :
vedléúžlabíčkový, nebo pod ním; podúžla-
bíčkový, nebo nad ním: nadúžlabíčkový.
Rst. 522.

Zaužrati, wegfressen, wegessen, Vz Žráti.
— co. Chcel bys teraz si všetko z.? Prečo
nešol si na zárobky sám? Zbr. Lžd. 229.

Zavábiti, il, en, ení; zavabovati = za-
louditi, verlocken — koho někam. Ros.

Závacký, ého, m., osob. jm.

Závad, u, m. = závada, das Hinderniss,
ku př. kamení v poli, jež při orání vadí.
Žertem také: poklad, pekelné klenutí, Us.
Rjšk. — Z. = seknutí, der Hieb. Kon.

Závada, y, f. = o co zavazujeme, co běh
zadržuje, překážka, der Anstoss, das Hinder-
niss. Br., Kat. 421. Z. v orání (kámen. Vz
Závad). Us. Ale sa (sú) mi vršky na veľkej
zavade. Sl. ps. 350. Keby mi neboly vršky
na závade, veru by ťa viděl vo vašej za-
hrade. Ib. 349. Cf. Sš. P. 199., 270. Jak-