318

Zavaděný; -ěn, a, o, angestossen, be-
rührt, gestreift; belastet, verpfändet usw.,
vz Zavaditi. Z. statek.

Zaváděný; ěn, a, o, allmählig eingeführt,
installirt; irregeführt, verführt usw., vz Za-
váděti. Z. novoty.

Zaváděti, vz Zavésti.

Závadí, n. = závady, Anstossteine beim
Ackern. Us.

Zavadieše, zastr. = zavadil. Kat.

Zavadil, a, m., os. jm. — Z., samota
u Humpolce.

Zavadílek, lka, m., osob. jm. Us. Šd.

Zavadilka, y, f., samota u Humpolce,
u Neveklova, n Svijan, u Nechanic, u Zbra-
slavic, u Klatov, u Bubenče; ves u Loučína
a Konic; hospoda u Tábora, u Dobrušky,
u Chrudimi, u Litomyšle, u Jílové, u Do-
bříše ; dvůr u Jaroměře; myslivna u Sedlčan;
osada u Rožnova a Lipníka na Mor.

Zavádilka, y, f. = hra namalovanými
kolečky, das Verführspiel. Vz Jg. Slov.

Zavaditi, vadím, vaď, vadě (íc), il, zen,
ení (na Slov. děn, ění); zavázeti, el, en, ení;
zavazovati (zavaďovati) = do něčeho strčiti,
anstossen, anstreifen, hängen bleiben; vězeti
v čem, wo stecken, hängen bleiben; zajíti,
einkehren, hingerathen; chybiti, irren, fehlen,
verstossen; v cestě býti, překážeti, hindern,
hinderlich sein, im Wege stehen; zavázati,
verpflichen; zastaviti, zadlužiti, zapsati, in
Haft geben, verschulden. Jg. — abs. Vůz
zavadil. Rána, která zavadí. D. Ani neza-
vadil (ani nekoupil, nevyhrál, nechytil, ne-
střelil a p.). Hnšk. Kdo sa radí, nezavadí.
Na Mor. a Slov. Vck., Šd., Zátur., Lipa I.
4. Šaty zavadzajú, ale chráňa. Lipa. 386.
To ,keby' všude zavadzia. Zátur. Kdo za-
vadí (zadluží), nechť odvadí. Ros., Rb. Kde
zavadíš, tam odsadíš. Prov. — co (zavázati,
zastaviti, zadlužiti): víru, V., statek. Ros.,
Apol. Muž manželčina dílu nemůže z. Zř.
F. I. T. III. Zdaby (král) který úřad zavadil.
O. z D. Když vdova své věno z-dí. O. z D.
Má zpraviti, což by sám z-dil. Vš. Jir. 210.,
211. Jeden člověk vdluživ se a zavadiv dobré
lidi utekl jest pryč. NB. Tč. 220. Vyptej
se, zdali prodal, zdil a odcizil něco ze statků
svých. Pal. Děj. II. I. 184. Vz Závada. —
(co) komu: statek. Ros., Zř. F. Ťažko klín
do ďúry ide a keď sa ohladí, snadno vchádza
i vyléza, ništ mu nezavadí. Na Slov. Tč.
Němec že raději více zámků Němcům za-
vadí, aby moci české ubývalo. Pal. Děj. III.
3. 271. V též dsky menšie všichni zápisové
ti se klásti mají, kdež kto zavadie zase
komuž koli rukojmě; jestliže by jich nevy-
vadil, jim statkem svým se zavazuje, aby se
v týž statek jeho pro nevyvazenie z ruko-
jemstvie s komorníkem uvázati mohli a jeho
tak dlúho užívati, dokavadž by z rukojem-
stvie, v kteréž jsú zavázáni, od něho vy-
vazeni nebyli. Vš. Jir. 354. Z-dil mi mé
zboží a podnes zavazuje; Zavazuje mi mé
panství, mé vlastní dědictví, naši dědinu.
Půh. I. 169., 221., 240., II. 79. Ten topol
kráľovi zavadzel; mrzelo ho, že mu z okna
ďaleko vidno nebolo. Dbš. Sl. pov I. 47.
Žádnému nezavázám (nepřekážím). Mor. Šd.
Nebudu vám dlouho zavázeti (překážeti).

BR. II. 328. b., Knrz., Vck., Kd. Má starú
matku, ale ta už mu dlúho zavadzať nebude.
Na Mor. a ve Slez. Šd. — (co, koho čím)
več: nohou v podkovu (na cestě). Mus. Z.
v dluhy (zadlužiti se). V. Kopím v někoho
z. Troj. Ve zlé z. (naběhnouti). Bratr starší
mladšímu, aby utratiti ani ho v nic z. ne-
mohl přes závady otce svého, než do svého
dílu. Zř. F. I. F. XXIII. On mě v to z-dil.
Půh. II. 479. A tak v ty kusy Erasmus
z-dil. Jel. Enc. m. 3. K tomu jej držeti
budeš, aťby správce jiného dosti na zemi
majícieho v tu správu místo sebe n. s sebú
z-dil. Vš., Jir. 174. Naposledy (nejdřív)
v posměch zavadí, kdož se s vyšším nesnadí.
Prov. Jg., Č. Z. koho v rukojemství (zavá-
zati). Boč. Statek več z. = vsaditi. Pr. měst.

— oč (kde): o kámen, V., o stůl, o strom,
Us., o prah. Kom. Purgmistr nemá města
v niveč z. ani o peníze ani o které sliby.
Sob. 42. U někoho o nežit z. (nemile se ho
dotknouti). O svůj krajíc. z. (ze svého žíti).
Celý čas ani o groš nezavadím (ho nevy-
dělám). Dch. Z tenka kakati budeš, až za-
vadíš o své. Sych. Člověk tu ani o krejcar
nezavadí (nic nevydělá). Dch. Selský kupec
o ně ani nezavadil (k nim nepřišel). Us. Ani
o chlup, o pírko nezavadil (nic nezískal).
Us. Hnšk. Ale tu milý reber (žebř) z-dil
sa ím o každý strom a kde bola väčšia
húšťava, tam už nedajbože ani sem ani tam.
Dbš. Sl. pov. VIII. 7. Darmo so skaly už
Svätoboj (na sivka) hľadí, len nekdy dupot
o ucho zavadí. Č. Čt. II. 95. Každý o tebe
zavadí, jak na cestě o kamení. Sš. P. 502.
O toho smrť nezavadí (ten ještě neumře).
Tkč. Ten o hospodu ani nezavadí. Kmk.
On o to jen z-dil (krátce se zmínil). KB.
III. Její zvuky sotva ti o sluch zavadí. Us.
Děti nedostanou, ani co by o zub z-lo. Sk.
O něčí bolesť, slabosť zavaditi. Us. Mínění
to pravdy nedosáhá a na nejvýš jen o ni za-
vazuje; Z-dili o kámen závady. Sš. Sk. 243.,
I. 107. Na cestě o něco by z-dil. BR. II.
784. a. Naposledy o posměch zavadí, kdož
se s vyšším nesnadí. V., Č. — kam: do
každého zavadí (strčí). Bern. Tam za obruč
zavadil sa (zaběhl) zlatý peniaz. Dbš. Sl.
pov. III. 69. Z. do něčí chalupy (zajíti).
Puch. Z. na pancíř. Troj. Z-dil pod p. Smila
mé dědictví. Půh. 603. Zde rájem dýše každý
koutek, kam oko tvé jen z-dí. Nitra VI. 102.

— čím (oč): vozem o stěnu. Bern. Nemíti
čím o zub z. (nic jísti). Plk. Ani slovem
o to nezavadil. Us. Nohou o kámen z. Us.
Od té chvíle tam ani o práh nohou neza-
vadím. Šd. Prostořekým jazykem o něčí
česť z. Us. Nic pravdou nezavadil (ničemu
neuškodil). Skp. Taký šuhaj šablou hockde
nezavadí. Čjk. 32. A potom z-dil mečem a
zabil Václava. NB. Tč. 72. Dal mi díl a ten
mi z-dil věnem ženy své. Půh. II. 208. —
Z. kde, kam = zajíti. Puch. — kde (v čem)
(vězeti, tkvíti). Vždycky truhly, stodoly,
peníze v očích zavázejí. Kom. Z. co v čem =
dluh na to uvaliti. Zříz. Ferd.. Brik. Král
nadělal i drahně dluhů, ve kterýchž z-dil
i vlastní rodinné statky své. Pal. Děj. V.
1. 5. Z-la jí dědiny své věnné v Siřejovicích.
Arch. III. 478. Zavadzati komu v robotě.