Tč. — proti čemu: proti mravopočestnosti
(chybiti). D. — kde, u koho, pod čím:

Nemušu ja tu zavazać pod vašimi dveřmi.
Sš. P. 497. Zavadil u něho (zašel k němu
na chvilku). Puch. Tu i tam z. Kom Kdo
věc velkou rychle koná, snadno kde zavadí.
Mor. Tč. Zavadil u něho (rozlil si u něho
ocet, urazil ho). D. — komu. On světu za-
vází (peccat). Kom. Zavázíš nám (jsi nám
v cestě). Sych , Brt. (Us. na Mor.). To mi
zavaďuje. Mor. Tč. — co čím (kam). Starší
bratr žádnými závadami bratru statku z.
nemůže (zadlužiti). Zříz. Ferd. Zboží od ko-
runy odtrhovati ani věny zavazovati. Mus.
1847. 193. Dědictví dluhy z. Mus. 1880. 91.
Vdova stav svój vdoví promění, když své
věno v jinú ruku trhem, zápisem dskami
neb jinak zavadí. Pr. zem. -- co kde (na
čem jak = zadlužiti). Zříz. Ferd. Z. dílem
svým něco na statku. Knst. Aby sám tím
dílem toliko z-dil na tom. VI. zř. 64. Za-
vazuje mi na mém vlastním dědictví; Tu
mi na řekách zavazují kněží; Zavazí mi na
mém zboží; Tu mi na tom zavazí a zpraviti
mi nedá; Z dil mi na zboží na Litenčicích
póhonem ; A mně na tom židovka Sara z-la.
Půh. I. 334., 337., 368., II. 179., 533., 578.
— kdy. Když člověk ve mrákotách jak
rnrtvec zavaďuje o polednách. Sš. II. 129.
Majestaty i listy všeliké i penieze listové
s klenoty při poručenství zavaditi. Vš. Jir.
241. Zavadzá mi při práci. Mor. Tč. — proč.
Pro kteréž jest své zbožie dskami z-dil.
Arch. III. 312. Která žena z mušenia co
z-la, takový závazek neměl by vedlé práva
pevný a držemný býti. Vš. Jir. 229. Skrz
to mu je dědina zavazena; Pobral mi berni
z mých lidi dědických Vrahovicích a proto
mi zavazeno berčími; Skrze to mi zavazují
i pohoní i k škodám připravují; Skrze to
jim zavazeno jest na tom zboží. Půh. 1.173.,
230., II. 182., 189. — s kým. Tak aby již
obžalovaný s tiem člověkem, s kým z-dil,
u nás v městě ve Bzenci sobě právi byli.
NB. Tč. 141. — jak. O něco zlehka z. Us.
Dch. Král český nemá moci ani práva z.
zemi lužickou od koruny naši bez vůle pánů
českých. Pal. Děj. IV. 1. 195. Kto se s kým
spolčie, jeden bez povolenie druhého dě-
dictvie svého nemá zavazovati žádnému,
zápisóv, věn ani jiných závad žádných činiti.
Vš. Jir. 271. — s infint. Kdo ti dobře radí,
slyšať nezavadí. Na Mor. Tč. —jak dlouho.
Nebode ten dloho zavázeť (= překážeti; říká
se o tom, jenž ku smrti pracuje). V Bohusl.
na Mor. Neor.

Zavádivý = který zavádí, lákavý, ver-
führerisch. O měst. bož.

Zavádka, y, f. = zavádění. Štf. Řím.
star.

Závadka, y, f., místní jm. na Opavsku,
slula ještě r. 1377. Závada (cod. dipl. Sil.
6.) Km. 1884. 261.

Zavadle = zvadle.

Zavadlosť, i, f. = svadlosť, die Welkheit.

Zavadlý = navadlý, ein wenig welk. Ros.,
Tkad. Posečená tráva už je z-la (už počíná
vadnouti). Us. Šd.

Závadně, hinderlich, hindernd, mit Hin-
derniss; mangelhaft. Bern

Závadní = závadný.

Závadnosť, i, f. = chybnosť, die Mangel-
haftigkeit. D.

Zavadnouti, dnul a dl, utí; zavadovati,
ein-, verwelken. Ros. — čím. Seno parnem
zavadlo.

Zavadnutí, n. = zvadnutí.

Zavadnutý; -ut, a, o = zvadnutý, zvadlý.
Bern.

Závadný = k závadě náležící, Haft-. Z.
peníze; dluh (zapsaný, ujištěný knihami).
Zříz. Dvór z-dný ku purkrechtu. Půh. I.
355. — Z. = závadu mající, behaftet, ver-
schuldet. Z. statek. Ros., Apol., V. A to jsú
páni odsúdili právem, tu kdež byl vložil na
závadné (dědině) a jinde mi ji na svobodném
vložiti nechce; Vloživ jemu zboží závadné.
Půh I. 236., 260. — komu (v čem). Statek
žádnému v ničemž nezávadný. Dsky zem.
1682. — Schön. — Z. = překážku trpící,
verhindert. Reš. — Z. = na překážce jsoucí,
hinderlich. Z. působení, hemmende Einwir-
kung. Nz. — komu. Nýbrž v té straně týž
zákon raději mu závaden jest; Aby z-den
nebyl působení milosti boží. Sš. I 55., II
154. Tomu se má státi právo, jakož na zlo-
děje neb na žháře slušie a to nemá tomuto
příměřie škodno ani závadno býti. Arch. II.
278. Řády pravé pobožnosti z-né. Pal. Děj.
III. 1. 199. — komu čím. Ničím vám zá-
vadní nejsme. Ms. — Z. = zavázaný, ver-
haftet, verschuldet. Z. sedlák (zadlužený).
Knih. tov. O z-dných sedlácích, kteříž zá-
vadní jsú, těm odpuštění vzato býti nemůže.
Tov. III. Z. člověk, ein Unterthan, der zu
einer bestimmten Leistung verbunden ist
und daher aus dem Unterthansverbande nicht
entlassen wurde, so lange er dieser Pflicht
nicht ledig erklärt wurde. Gl. 383. Kteří
z-dní jsú, kteří jsú v úradech a ku počtu
příslušejí, totiž fojt, hajný, plesníci, mlynáři,
těm odpuštění vzato býti nemuož, leč počty
učiní a páni je z počtu propustí. Kn. tov.
k. 194. Cf. Nevyčetlý, Odpuštění. 1200 zl.
jí po matce ze statku svého závaden a po-
vinen byl vydati. Pam. Val. Meziř. 191.
Pakliby kdo závadný býti se zdal, to buď
rozeznáno podlé spravedlnosti pány zem-
skými. Tov. 110.—112. Z-dní sluli, kdo měli
skládati počty z úřadu jakéhokoli aneb co
rukojmě nebyli ještě vyvazeni. Pal. Děj. V.
269. Stúpil mi lidí závadných, že jsem pro
ně súdy měl; Dsky svobodné a nikomu ne-
závadné. Půh. I. 179., 292. — komu: vě-
řiteli. D. — proč: pro dluhy. 1693. — več:
v rukojemství. Boč. Vz Zavaditi. — Z. =
chybný, schadhaft, mangelhaft. D. Kteří mají
z. svědomí. Kom. Nezávadný, fehlerfrei.
Při tom není nic z-ho. Us. Dch. Z. zboží,
beanständete Waare.

Zavadovati, vz Zavaditi a Zavadnouti.

Zavadovice, dle Budějovice, Zawadowitz,
několik domků u Těšína. PL.

Zavadzadlo, a, n. = zavazadlo. Bern.

Zavádzání, n. = zavázání, Slov. Bern.

Zavádzaný = zavázaný. Slov. Bern.

Zavadzati, hindern, im Wege sein. Slov.
Loos.

Zavádzati = zavázati. Slov. Bern.

Zavadzovati = zavazovati. Slov. Bern.



	Tč. — proti čemu: proti mravopočestnosti (chybiti). D. — kde, u koho, pod čím: Nemušu ja tu zavazać pod vašimi dveřmi. Sš. P. 497. Zavadil u něho (zašel k němu na chvilku). Puch. Tu i tam z. Kom Kdo věc velkou rychle koná, snadno kde zavadí. Mor. Tč. Zavadil u něho (rozlil si u něho ocet, urazil ho). D. — komu. On světu za- vází (peccat). Kom. Zavázíš nám (jsi nám v cestě). Sych , Brt. (Us. na Mor.). To mi zavaďuje. Mor. Tč. — co čím (kam). Starší bratr žádnými závadami bratru statku z. nemůže (zadlužiti). Zříz. Ferd. Zboží od ko- runy odtrhovati ani věny zavazovati. Mus. 1847. 193. Dědictví dluhy z. Mus. 1880. 91. Vdova stav svój vdoví promění, když své věno v jinú ruku trhem, zápisem dskami neb jinak zavadí. Pr. zem. -- co kde (na čem jak = zadlužiti). Zříz. Ferd. Z. dílem svým něco na statku. Knst. Aby sám tím dílem toliko z-dil na tom. VI. zř. 64. Za- vazuje mi na mém vlastním dědictví; Tu mi na řekách zavazují kněží; Zavazí mi na mém zboží; Tu mi na tom zavazí a zpraviti mi nedá; Z dil mi na zboží na Litenčicích póhonem ; A mně na tom židovka Sara z-la. Půh. I. 334., 337., 368., II. 179., 533., 578. — kdy. Když člověk ve mrákotách jak rnrtvec zavaďuje o polednách. Sš. II. 129. Majestaty i listy všeliké i penieze listové s klenoty při poručenství zavaditi. Vš. Jir. 241. Zavadzá mi při práci. Mor. Tč. — proč. Pro kteréž jest své zbožie dskami z-dil. Arch. III. 312. Která žena z mušenia co z-la, takový závazek neměl by vedlé práva pevný a držemný býti. Vš. Jir. 229. Skrz to mu je dědina zavazena; Pobral mi berni z mých lidi dědických Vrahovicích a proto mi zavazeno berčími; Skrze to mi zavazují i pohoní i k škodám připravují; Skrze to jim zavazeno jest na tom zboží. Půh. 1.173., 230., II. 182., 189. — s kým. Tak aby již obžalovaný s tiem člověkem, s kým z-dil, u nás v městě ve Bzenci sobě právi byli. NB. Tč. 141. — jak. O něco zlehka z. Us. Dch. Král český nemá moci ani práva z. zemi lužickou od koruny naši bez vůle pánů českých. Pal. Děj. IV. 1. 195. Kto se s kým spolčie, jeden bez povolenie druhého dě- dictvie svého nemá zavazovati žádnému, zápisóv, věn ani jiných závad žádných činiti. Vš. Jir. 271. — s infint. Kdo ti dobře radí, slyšať nezavadí. Na Mor. Tč. —jak dlouho. Nebode ten dloho zavázeť (= překážeti; říká se o tom, jenž ku smrti pracuje). V Bohusl. na Mor. Neor. Zavádivý = který zavádí, lákavý, ver- führerisch. O měst. bož. Zavádka, y, f. = zavádění. Štf. Řím. star. Závadka, y, f., místní jm. na Opavsku, slula ještě r. 1377. Závada (cod. dipl. Sil. 6.) Km. 1884. 261. Zavadle = zvadle. Zavadlosť, i, f. = svadlosť, die Welkheit. Zavadlý = navadlý, ein wenig welk. Ros., Tkad. Posečená tráva už je z-la (už počíná vadnouti). Us. Šd. Závadně, hinderlich, hindernd, mit Hin- derniss; mangelhaft. Bern	Závadní = závadný. Závadnosť, i, f. = chybnosť, die Mangel- haftigkeit. D. Zavadnouti, dnul a dl, utí; zavadovati, ein-, verwelken. Ros. — čím. Seno parnem zavadlo. Zavadnutí, n. = zvadnutí. Zavadnutý; -ut, a, o = zvadnutý, zvadlý. Bern. Závadný = k závadě náležící, Haft-. Z. peníze; dluh (zapsaný, ujištěný knihami). Zříz. Dvór z-dný ku purkrechtu. Půh. I. 355. — Z. = závadu mající, behaftet, ver- schuldet. Z. statek. Ros., Apol., V. A to jsú páni odsúdili právem, tu kdež byl vložil na závadné (dědině) a jinde mi ji na svobodném vložiti nechce; Vloživ jemu zboží závadné. Půh I. 236., 260. — komu (v čem). Statek žádnému v ničemž nezávadný. Dsky zem. 1682. — Schön. — Z. = překážku trpící, verhindert. Reš. — Z. = na překážce jsoucí, hinderlich. Z. působení, hemmende Einwir- kung. Nz. — komu. Nýbrž v té straně týž zákon raději mu závaden jest; Aby z-den nebyl působení milosti boží. Sš. I 55., II 154. Tomu se má státi právo, jakož na zlo- děje neb na žháře slušie a to nemá tomuto příměřie škodno ani závadno býti. Arch. II. 278. Řády pravé pobožnosti z-né. Pal. Děj. III. 1. 199. — komu čím. Ničím vám zá- vadní nejsme. Ms. — Z. = zavázaný, ver- haftet, verschuldet. Z. sedlák (zadlužený). Knih. tov. O z-dných sedlácích, kteříž zá- vadní jsú, těm odpuštění vzato býti nemůže. Tov. III. Z. člověk, ein Unterthan, der zu einer bestimmten Leistung verbunden ist und daher aus dem Unterthansverbande nicht entlassen wurde, so lange er dieser Pflicht nicht ledig erklärt wurde. Gl. 383. Kteří z-dní jsú, kteří jsú v úradech a ku počtu příslušejí, totiž fojt, hajný, plesníci, mlynáři, těm odpuštění vzato býti nemuož, leč počty učiní a páni je z počtu propustí. Kn. tov. k. 194. Cf. Nevyčetlý, Odpuštění. 1200 zl. jí po matce ze statku svého závaden a po- vinen byl vydati. Pam. Val. Meziř. 191. Pakliby kdo závadný býti se zdal, to buď rozeznáno podlé spravedlnosti pány zem- skými. Tov. 110.—112. Z-dní sluli, kdo měli skládati počty z úřadu jakéhokoli aneb co rukojmě nebyli ještě vyvazeni. Pal. Děj. V. 269. Stúpil mi lidí závadných, že jsem pro ně súdy měl; Dsky svobodné a nikomu ne- závadné. Půh. I. 179., 292. — komu: vě- řiteli. D. — proč: pro dluhy. 1693. — več: v rukojemství. Boč. Vz Zavaditi. — Z. = chybný, schadhaft, mangelhaft. D. Kteří mají z. svědomí. Kom. Nezávadný, fehlerfrei. Při tom není nic z-ho. Us. Dch. Z. zboží, beanständete Waare. Zavadovati, vz Zavaditi a Zavadnouti. Zavadovice, dle Budějovice, Zawadowitz, několik domků u Těšína. PL. Zavadzadlo, a, n. = zavazadlo. Bern. Zavádzání, n. = zavázání, Slov. Bern. Zavádzaný = zavázaný. Slov. Bern. Zavadzati, hindern, im Wege sein. Slov. Loos. Zavádzati = zavázati. Slov. Bern. Zavadzovati = zavazovati. Slov. Bern.