Předchozí (323)  Strana:324  Další (325) |
|
|||
324
|
|||
|
|||
svědomím. Chmel. Pod ctí a věrou, pod
přísahou se někomu z. Er., Ddk. III. 32., Let. 72., J. tr. Z. uzlem, V., na kličku, na smyčku. D., na zadrhmo, na psí ucho (stojí-li jedna klička na horu, druhá pak dolů visí). Us. Nad své síly se z. Dch. Z. šátek na podlešku (od čela nad uši do zadu a zpět na Čelo). Us. Rjšk. Nemají sě komu jinému v té mieře službú zavazovati. Arch. I. 226. Též i rukojmě vedlé poručníka svôj statek všecek zavazuje. Vš. Jir. 248. Zbožie své bez miesta přátelóm zavazovati. Ib. 293. Na místě božím tě zavazuji a moci jeho poroučím. BR. II 124. a. A chtěli sú mne i se pod ohněm zavázati, aby . . . Hus III. 252. S osvědčováním a jako s závazkem prosím a zavazuji tě. Br. Chci krátce z. a mluviti (v jedno pojíti, zahrnouti). Ctib. Vysoce se z. V. Také pán má úředníka svého dostatečně z. Zř. F. I. B. XXX. — co, koho kam: dítě do plen, Berg.; pe- níze do šátku, Ros.; mládež do umění. Kom. Z-li mi na ručky pantličky. Mt. S. I. 28. Nemal by do čoho ani štipku soli zaviazať (tak je otrhaný) Pořek. na Slov. Zátur. — co, koho v čem. V tom i potomky a dě dice zavazujeme. Har., Výb. Věz, že nejsi zavázán než v těch věcech, v kterých jsi Bohu z-zán v poslušenství. Hus I. 91. V lásce ho sobě zavázal. Br. Někomu dědictví v dlu- zích z. Ms. pr. kut. Z. se komu v čem. Br. — se za koho = rukojmím býti. V. Vz Z. se k čemu. — co komu kdy: tolar dí- těti při křtu. D. Již před 4 lety přednější země byli jsou se přísahou zavázali. Ddk. II. 342. Všichni spolu s biskupy o vánocích ku křižáckému tažení se zavázali. Ddk. III. 149. Na zelený čtvrtek zavážú se zvony. Mor. Šd. — co s kým. Shovor dôverný s devou zavádza. Sldk. 71. Jak pak se mám proukázať a s tebó si svět zavázat? Není na rok, na dvě leta, než do skonaní života. Sš. P. 311. — proč. Proto prý zavázal Břetislav v spravedlivé péči o Blaho synů svých velmože svědomím jejich. Ddk. II. 179. Vzácnějie je slibem se ku panenstvie pro milosť božie zavázati, Než je tak držeti z dobré vóle. Št. N. 162. Rúchú tvář tvú svatú na smích zavázali. Pass 290. — (se komu) zač. Jsem jim za to velmi zavázán. D. Za vyplnění podmínek z-val se jeho syn a nástupce Fridrich. Ddk IV. 95. — z čeho. Jsem zavazán z té zdvořilosti. Us. — s inft Šestinedělka za 6 neděl krýti se zákonem zavázána jest. Kom. Zavázal se mu zaplatiti. Ros., Ddk. II. 409. Zavázáni jsme tu oběti přinášeti. Br. Zavázal ho přinášeti dary. — že. Zavázal se, že mu zaplatí. Us. Když nezavázali jsú se, že to zdrží. CJB. 381. — Flav. — aby. Br. Zavázán byl, aby to vy- konal. Us. Petr pojčí Pavlovi kopy a za- vieže ho, aby vedlé obecného běhu dal jemu obilé lacinějie. Hus I. 217. Zavazedlo, a, n., zavazedla, gt. del,
pl. = břemena rozličná zavázející v cesto- vání. Vz Zavazadlo. Aby volnější byl (ce- stovatel), zavazedly ho neobtěžuj. Kom. Závazek, zku, m. = zavázání, die Ver-
bindung. — Z. = konec (zastr.), das Ende. Konec neb z. knih. 1538. — Z. = zárod, |
der Fruchtkeim. Na Slov. Plk. — Z. = za-
vázání, slib, povinnosť, die Haftung, Ver- bindlichkeit, Verpflichtung, das Obligo, der Zwang, das Engagement, die Pflicht, das Versprechen, Wort, Gelübde. V. Z. = po- vinnosť, jižto člověku ukládá zákon mravní aneb právní; Z. mravní, právní. S. N. Z. a povinnosť k něčemu míti; na z. koho vzíti, bráti (slibem zatknouti); mnozí na z. cti a víry vzati, Jemanden auf sein Ehrenwort zu etwas verpflichten; k úřadu přísahy a z-ky činiti musili; přísahu a z. na něco činiti. V. V takových z-cích toho nejvíce šetřiti máme. CJB. 369. Takový má ctí a věrou zavázán býti, aby se před nadepsanými hejtmany ode dne závazku svého ve dvou nedělích pořád zběhlých postavil. Zr. F. I. B. XXXIV. Osvobození od z ku umluve- ného. Us. Z-kové a slibové z přinucení vy- konaní nepořádní jsou. Vz Zř. zem. Jir. U. 13., k. 28. Pod příměřím a z-kem pokoje k někomu přijíti. Haj. Ze z-ku někoho pro- pustiti. Br., Kom. Z-kům svým věrně státi; z-ku dosti činiti. Sych. Z-kem přísahy slib utvrditi. Jel. Bez všeho z-ku živu býti. Aesop. Pod závazkem mlčenlivosti; to jest těžký z. Kram. V nějaký z. se dáti, vstou- piti, v z. vjíti; v z-ku býti; v z. vzatý, engagirt; z. směnečního dlužníka, Haftung des Wechselschuldners; tento z. se ctí. Dch. Z. platební, die Zahlungsverpflichtung, na- dací, Stiftungs-, k odbírání kořalky, der Brantweinzwang; z. rukou společnou, die Solidarhaftung, Solidarverbindlichkeit. Šp. No počkaj, šuhajko, však sa budeš mať, musí ťa Pánboh sám za to pokárať; on zná sľuby, záväzky, prísahu našej lásky. Sl. spv. II. 63. Jak ty komu co jistě slúbíš, v z-ku zostaneš. Na Mor. Tč. Z. vyšel z platnosti. Ddk. I. 205. Kázal mu to z. k císaři ně- meckému; S tím z-kem, aby knížata mo- ravská povinni byli; V pozdějších letech neděje se více zmínka o takovém z-ku. Ddk. II. 144., 181., III. 171. Na sněmu jeru- salemském přijal na se z. Sš. I. 143. Pama- tuj na ten z. svůj, u sv. Petra Pavla mšu sv. obětuj. Sš. P. 581. Že nikdo se nevy- jímá od toho z-ku. Sš. II. 56. Kteréž z ry- tířstva vězně náhodou zjímal, na z. cti a víry zase je propouštěl. Pal. Děj. III. 3. 292. Na z. cti a víry něco dodati. Bl. Živ. Aug. 89. Vzal jej král na z., aby z domu svého nikam nechodil. Čr. Závazky veliké máte, které vám činí ti, které . . . Štr. A když jich (těch statků) nedrží, z. a po- vinnosť ma konec. Žer. 343. Jeho milosť nám svrchupsané purgmistra, konšely a obec města Hradiště ze z-kuov, kterýmiž jsú jeho milosti byli zavázáni, propustil jest. List z r. 1479. Té. A kterážby závazku svému dosti neučinila, aby za osobu na poctivosti zmařenou držána byla. 1604. Tč. Taková má na z. cti a víry vzata a zavázána býti. 1604. Tč. Takové z-ky potom ženy samy nařiekati mohú. Vš. Jir. 229. Z. pod ctí a pod věrou; nad závazky cti a víry své se zapomenouti; závazkův a slibů neřádných žádný není povinen držeti. Pr. mést. Ně- koho na z. z trestaní pustiti (gegen Revers). Sláma exc. Na z. vzatý propuštěn jest. Har. |
||
|
|||
Předchozí (323)  Strana:324  Další (325) |