324

svědomím. Chmel. Pod ctí a věrou, pod
přísahou se někomu z. Er., Ddk. III. 32.,
Let. 72., J. tr. Z. uzlem, V., na kličku, na
smyčku. D., na zadrhmo, na psí ucho (stojí-li
jedna klička na horu, druhá pak dolů visí).
Us. Nad své síly se z. Dch. Z. šátek na
podlešku (od čela nad uši do zadu a zpět
na Čelo). Us. Rjšk. Nemají sě komu jinému
v té mieře službú zavazovati. Arch. I. 226.
Též i rukojmě vedlé poručníka svôj statek
všecek zavazuje. Vš. Jir. 248. Zbožie své
bez miesta přátelóm zavazovati. Ib. 293.
Na místě božím tě zavazuji a moci jeho
poroučím. BR. II 124. a. A chtěli sú mne
i se pod ohněm zavázati, aby . . . Hus III.
252. S osvědčováním a jako s závazkem
prosím a zavazuji tě. Br. Chci krátce z. a
mluviti (v jedno pojíti, zahrnouti). Ctib.
Vysoce se z. V. Také pán má úředníka
svého dostatečně z. Zř. F. I. B. XXX. —
co, koho kam: dítě do plen, Berg.; pe-
níze do šátku, Ros.; mládež do umění. Kom.
Z-li mi na ručky pantličky. Mt. S. I. 28.
Nemal by do čoho ani štipku soli zaviazať
(tak je otrhaný) Pořek. na Slov. Zátur. —
co, koho v čem. V tom i potomky a dě
dice zavazujeme. Har., Výb. Věz, že nejsi
zavázán než v těch věcech, v kterých jsi
Bohu z-zán v poslušenství. Hus I. 91. V lásce
ho sobě zavázal. Br. Někomu dědictví v dlu-
zích z. Ms. pr. kut. Z. se komu v čem. Br.
— se za koho = rukojmím býti. V. Vz
Z. se k čemu. — co komu kdy: tolar dí-
těti při křtu. D. Již před 4 lety přednější
země byli jsou se přísahou zavázali. Ddk.
II. 342. Všichni spolu s biskupy o vánocích
ku křižáckému tažení se zavázali. Ddk. III.
149. Na zelený čtvrtek zavážú se zvony.
Mor. Šd. — co s kým. Shovor dôverný
s devou zavádza. Sldk. 71. Jak pak se mám
proukázať a s tebó si svět zavázat? Není
na rok, na dvě leta, než do skonaní života.
Sš. P. 311. — proč. Proto prý zavázal
Břetislav v spravedlivé péči o Blaho synů
svých velmože svědomím jejich. Ddk. II.
179. Vzácnějie je slibem se ku panenstvie
pro milosť božie zavázati, Než je tak držeti
z dobré vóle. Št. N. 162. Rúchú tvář tvú
svatú na smích zavázali. Pass 290. — (se
komu) zač. Jsem jim za to velmi zavázán.
D. Za vyplnění podmínek z-val se jeho syn
a nástupce Fridrich. Ddk IV. 95. — z čeho.
Jsem zavazán z té zdvořilosti. Us. — s inft
Šestinedělka za 6 neděl krýti se zákonem
zavázána jest. Kom. Zavázal se mu zaplatiti.
Ros., Ddk. II. 409. Zavázáni jsme tu oběti
přinášeti. Br. Zavázal ho přinášeti dary. —
že. Zavázal se, že mu zaplatí. Us. Když
nezavázali jsú se, že to zdrží. CJB. 381. —
Flav. — aby. Br. Zavázán byl, aby to vy-
konal. Us. Petr pojčí Pavlovi kopy a za-
vieže ho, aby vedlé obecného běhu dal jemu
obilé lacinějie. Hus I. 217.

Zavazedlo, a, n., zavazedla, gt. del,
pl. = břemena rozličná zavázející v cesto-
vání. Vz Zavazadlo. Aby volnější byl (ce-
stovatel), zavazedly ho neobtěžuj. Kom.

Závazek, zku, m. = zavázání, die Ver-
bindung. — Z. = konec (zastr.), das Ende.
Konec neb z. knih. 1538. — Z. = zárod,

der Fruchtkeim. Na Slov. Plk. — Z. = za-
vázání, slib, povinnosť, die Haftung, Ver-
bindlichkeit, Verpflichtung, das Obligo, der
Zwang, das Engagement, die Pflicht, das
Versprechen, Wort, Gelübde. V. Z. = po-
vinnosť, jižto člověku ukládá zákon mravní
aneb právní; Z. mravní, právní. S. N. Z. a
povinnosť k něčemu míti; na z. koho vzíti,
bráti (slibem zatknouti); mnozí na z. cti a
víry vzati, Jemanden auf sein Ehrenwort zu
etwas verpflichten; k úřadu přísahy a z-ky
činiti musili; přísahu a z. na něco činiti.
V. V takových z-cích toho nejvíce šetřiti
máme. CJB. 369. Takový má ctí a věrou
zavázán býti, aby se před nadepsanými
hejtmany ode dne závazku svého ve dvou
nedělích pořád zběhlých postavil. Zr. F. I.
B. XXXIV. Osvobození od z ku umluve-
ného. Us. Z-kové a slibové z přinucení vy-
konaní nepořádní jsou. Vz Zř. zem. Jir. U.
13., k. 28. Pod příměřím a z-kem pokoje
k někomu přijíti. Haj. Ze z-ku někoho pro-
pustiti. Br., Kom. Z-kům svým věrně státi;
z-ku dosti činiti. Sych. Z-kem přísahy slib
utvrditi. Jel. Bez všeho z-ku živu býti.
Aesop. Pod závazkem mlčenlivosti; to jest
těžký z. Kram. V nějaký z. se dáti, vstou-
piti, v z. vjíti; v z-ku býti; v z. vzatý,
engagirt; z. směnečního dlužníka, Haftung
des Wechselschuldners; tento z. se ctí. Dch.
Z. platební, die Zahlungsverpflichtung, na-
dací, Stiftungs-, k odbírání kořalky, der
Brantweinzwang; z. rukou společnou, die
Solidarhaftung, Solidarverbindlichkeit. Šp.
No počkaj, šuhajko, však sa budeš mať,
musí ťa Pánboh sám za to pokárať; on zná
sľuby, záväzky, prísahu našej lásky. Sl. spv.
II. 63. Jak ty komu co jistě slúbíš, v z-ku
zostaneš. Na Mor. Tč. Z. vyšel z platnosti.
Ddk. I. 205. Kázal mu to z. k císaři ně-
meckému; S tím z-kem, aby knížata mo-
ravská povinni byli; V pozdějších letech
neděje se více zmínka o takovém z-ku.
Ddk. II. 144., 181., III. 171. Na sněmu jeru-
salemském přijal na se z. Sš. I. 143. Pama-
tuj na ten z. svůj, u sv. Petra Pavla mšu
sv. obětuj. Sš. P. 581. Že nikdo se nevy-
jímá od toho z-ku. Sš. II. 56. Kteréž z ry-
tířstva vězně náhodou zjímal, na z. cti a
víry zase je propouštěl. Pal. Děj. III. 3.
292. Na z. cti a víry něco dodati. Bl. Živ.
Aug. 89. Vzal jej král na z., aby z domu
svého nikam nechodil. Čr. Závazky veliké
máte, které vám činí ti, které . . . Štr.
A když jich (těch statků) nedrží, z. a po-
vinnosť ma konec. Žer. 343. Jeho milosť
nám svrchupsané purgmistra, konšely a obec
města Hradiště ze z-kuov, kterýmiž jsú jeho
milosti byli zavázáni, propustil jest. List
z r. 1479. Té. A kterážby závazku svému
dosti neučinila, aby za osobu na poctivosti
zmařenou držána byla. 1604. Tč. Taková
má na z. cti a víry vzata a zavázána býti.
1604. Tč. Takové z-ky potom ženy samy
nařiekati mohú. Vš. Jir. 229. Z. pod ctí a
pod věrou; nad závazky cti a víry své se
zapomenouti; závazkův a slibů neřádných
žádný není povinen držeti. Pr. mést. Ně-
koho na z. z trestaní pustiti (gegen Revers).
Sláma exc. Na z. vzatý propuštěn jest. Har.