326

Jaromírovou zjednáno je z. překážející kní-
žeti . . . Ddk. II. 225. — Z. = překážka, das
Hinderniss, Sluha zlý, jenž jest závažím.
M. — Z. — váha, die Wage. Aqu.

Zavážiti, il, en, ení, zavažovati, wägen.
A príchodziemu odvážili naraz toľký kruch
zlata, koľký sám zavážil. Dbš. Sl. pov. I.
381.

Zavážívati, vz Zavézti.

Zavážka, y, f. = zavážení. Vz Zavézti.
Z. rokle kamením. Us. — Z., die Nach-,
Zuwage. Mor Brt.

Závažní = k závaží náležící, Loth , Ge-
wicht-. — Z. = kolmo jdoucí, senkrecht.
Přímka z. Sedl.

Závažnice, e, f., das Senkblei, Loth. Rk.
Cf. Závaží.

Závažničný, Loth-. Z. lano. Rk.

Závažnosť, i, f., das Schwergewicht, die
Wucht, Gewichtigkeit. Dch. Sousedům po-
necháno příliš široké pole z-sti jejich vý-
roků. Ddk. IV. 239. Z. samohlásek. Podlé
z-sti totiž podlé plnosti a moci hlasu svého
dělí se vlastní samohlásky na závažnější a
méně závažné. Stupnice jejich jest: a, o,
u, y, e, i, ve které nejvýše stojí nejplnější
a nejzávažnější a, po něm slabší o atd. až
do nejslabšího i. Samohlásky dlouhé jsou
přirozeně závažnější než jejich střídnice
krátké, á> a, é > e; dvojhlásky jsou zase
přirozeně závažnější než kterýkoli člen jejich
jednotlivý, ie > i, > e a jsou také zá-
važnější než jednotlivé samohlásky dlouhé,
ie > í, uo > ó, au > ú atd. Samohláska
y ve výslovnosti novočeské neváží více než
i. Samohlásky tvrdé jsou závažnější nežli
měkké. Gb. Hl. 17.—18. Tvoříce z téhož
kořene několik slov nestejného významu,
měníme samohlásku kořenovou v závaž-
nější; Tvoříme-li z koř. vez: voziti, vozka,
vůz, svážím, klademe na místo hlásek méně
závažných hlásky závažnější, což zoveme
stupňováním. Bž. 30.

Závažný = důležitý, pádný, wichtig, ge-
wichtvoll, schwerwiegend, wuchtig, gewich-
tig, belangreich, ins Gewicht fallend, fol-
genschwer, vollwichtig. Dch. Z. slova, Mus.,
důkaz, činitel, důvod; z-né slovo klidně
vysloviti, pronésti. Dch. Z. příčina, okol-
nosť. Us. Pdl. Kozmas množství závažných
událostí k jedinému roku 1055. hromadí;
Arcibiskup odepřel mu z důvodů z-ných
posvěcení. Ddk. II. 195., IV. 6. — čím.
Svědectví přesnotou závažné. Šf. I. 476. —
pro koho. Toť z-né věci pro posuzovatele.
Ddk. IV. 52. — v čem. Odvážil se kroku
v následcích (lépe: následky) z-ho. Ddk.
IV. 108.

Závažský = za Váhem jsoucí. Phld. III.
3. 289.

Za včas, zeitlich, bald, frühzeitig, bei
Zeiten, früh. Z., zbytečně m. v čas. Vz
Brs. 2. vyd. 270. Přišel jsem z. na velkou.
U Kr. Hrad. Kšť. Vydati se z. na pěstování
mateřštiny. Kos. Ol. I. 84. Pospěš si tam
z. Mor. Vck. A matička sa dcéry prezvedá,
kde tak z. z rána bola; Vyskočilo slniečko
z. ráno, raníčko, vyskočilo na stienku, na
tŕňovú zahrádku. Sldk. 42., Sl. spv. IV. 427.
— Vz Zavčasu.

Zavčasně = zavčas.

Zavčasu = zavčas, časně, záhy, frühzei-
tig. Na Slov. Koll. Také na Mor, Sš. P.
296., Vck. Gt. času řídí první předložka
za. Vz Předložka, Nazpaměť. Z. sme tam
přišli. Mor. Vck. Kto sa z. ožení, tak akoby
v čas ráno vstal. Mt. S. I. 113. Vtáča z.
perie zo seba oberá. Zátur.

Zavčerom = předevčírem, vorgestern.
Na Slov. Plk. Jožko, len poháňaj, aby si
sa tak nevliekol ako z.; Ona sama mi to po-
vedala kedy? Zavčerom. Phld. IV. 64., 353.

Zavčil, für jetzt, für den Augenblick.
Z. mám toho dosť. Na Ostrav. Tč.

Zavčilka, zu jetziger Zeit, jetzt. Z. sú
lidé nenábožní. Na Ostrav. Tč.

Zavďačiti sa = zavděčiti se.

Zavďačný; -čen, čna, o, dankbar. Radu
dával, by tedáž zemrelému posledňú bez
bavy česť a pri tom z-čnú Arovi poctu od-
bavoval. Hol. 258. (104.).

Zavdaná, é, f. = pitka, přípitek. Musí
být také nějaká z-ná. Us. Šd. Na z-nou
volati. Němc. Sojka poslal pro nějakou
z-nou. Kmk.

Závdanek, nku, m. = závdavek, das An-
geld, die Angabe. Na Mor. a na Slov. D.,
Vck., Šd., Tč., Brt., Sš. II. 86 , Hý. Také
ve vých. Čech. Kšá. Dělá se silným a už
má z. s hrobařem vypitý. Mor. Tč. Dal z.
na koně, na pole (při koupi), služce. Šd.
Dyž vánoce přindú, sirotci se zendú (sejdou),
ubozí sirotci závdanky skládajú; A nese mu
dárek, řetaz, púta, zámek, tu máš, milý šo-
hajíčku, císařský z.; O takový z. já vám
nic nestojím. Sš. P. 492., 574. Po tom po
půldruhém letě dal jest otci svému z-nku
pět zl.; Na to jest Jan Mrdáčka dal Toma-
novi z-nku 4 zlaté. NB. Tč. 12., 169. (260.).

— Z. = zavdaná. Mor. Šd.

Zavdání, n., vz Zavdati. Kdo sv. neděle
nesvětí, ten ukazuje, že nenie vděčen Kri-
stovi krve z. a prolitie. Hus I. 113.

Závdanka, y, f. = závdanek. Mor. Kld.

Zavdaný; -án, a, o, angegeben, darge-
boten, zugetrunken. Pojď na z-nou. Us. Vz
Zavdati komu. Čtyři zlaté na požáry z-né.
NB. Té. 159.

Zavdati, vdej, vdaje (íc), al, án, ání; za-
vdávati = díl na před dáti, angeben, An-
geld, Handgeld geben; dáti, podati, geben,
darreichen; připiti, zutrinken; dáti, způso-
biti, příčinou býti, geben, veranlassen, dar-
bieten. Jg. — (co komu) nač. Z. nač. Pr.
měst. On se na to zavdal (začal to, ale ne-
dodělal) a ten to dodělal. Na mor. Val. Vck.
Tu ona mu zavdala na tu kúpi 22 kop gr.
hotových peněz; Byl jsem kúpil lidi, lúky,
lesy a na to jsem hřivnu zavdal. Půh. II.
123., 278. Na svornosť si z. Us. Dch. Na
čež se jim tu žold půl měsíce zavdává. V.

— komu = připiti. D. Zavdali si. Us Ten
si příliš zavdal (opil se). Sych. Na, zavdej
si! Us. Šd. Martin jí zavdával. Kmk. Zavdej

nám přece! Us. Jak se komu zavdává, tak
mu připíjejí. Pk., Bž. Z. komu = vynadati,
aufheissen. Javorníček žaloval Okřeše, že
mu zavdal. NB. Tč. 93. — se komu. Když
se Bůh lidu israelskému zavdává, že mu
po měsíc maso udělí. Sš. J. 100. Až se mu



	326

	Jaromírovou zjednáno je z. překážející kní- žeti . . . Ddk. II. 225. — Z. = překážka, das Hinderniss, Sluha zlý, jenž jest závažím. M. — Z. — váha, die Wage. Aqu. Zavážiti, il, en, ení, zavažovati, wägen. A príchodziemu odvážili naraz toľký kruch zlata, koľký sám zavážil. Dbš. Sl. pov. I. 381. Zavážívati, vz Zavézti. Zavážka, y, f. = zavážení. Vz Zavézti. Z. rokle kamením. Us. — Z., die Nach-, Zuwage. Mor Brt. Závažní = k závaží náležící, Loth , Ge- wicht-. — Z. = kolmo jdoucí, senkrecht. Přímka z. Sedl. Závažnice, e, f., das Senkblei, Loth. Rk. Cf. Závaží. Závažničný, Loth-. Z. lano. Rk. Závažnosť, i, f., das Schwergewicht, die Wucht, Gewichtigkeit. Dch. Sousedům po- necháno příliš široké pole z-sti jejich vý- roků. Ddk. IV. 239. Z. samohlásek. Podlé z-sti totiž podlé plnosti a moci hlasu svého dělí se vlastní samohlásky na závažnější a méně závažné. Stupnice jejich jest: a, o, u, y, e, i, ve které nejvýše stojí nejplnější a nejzávažnější a, po něm slabší o atd. až do nejslabšího i. Samohlásky dlouhé jsou přirozeně závažnější než jejich střídnice krátké, á> a, é > e; dvojhlásky jsou zase přirozeně závažnější než kterýkoli člen jejich jednotlivý, ie > i, > e a jsou také zá- važnější než jednotlivé samohlásky dlouhé, ie > í, uo > ó, au > ú atd. Samohláska y ve výslovnosti novočeské neváží více než i. Samohlásky tvrdé jsou závažnější nežli měkké. Gb. Hl. 17.—18. Tvoříce z téhož kořene několik slov nestejného významu, měníme samohlásku kořenovou v závaž- nější; Tvoříme-li z koř. vez: voziti, vozka, vůz, svážím, klademe na místo hlásek méně závažných hlásky závažnější, což zoveme stupňováním. Bž. 30. Závažný = důležitý, pádný, wichtig, ge- wichtvoll, schwerwiegend, wuchtig, gewich- tig, belangreich, ins Gewicht fallend, fol- genschwer, vollwichtig. Dch. Z. slova, Mus., důkaz, činitel, důvod; z-né slovo klidně vysloviti, pronésti. Dch. Z. příčina, okol- nosť. Us. Pdl. Kozmas množství závažných událostí k jedinému roku 1055. hromadí; Arcibiskup odepřel mu z důvodů z-ných posvěcení. Ddk. II. 195., IV. 6. — čím. Svědectví přesnotou závažné. Šf. I. 476. — pro koho. Toť z-né věci pro posuzovatele. Ddk. IV. 52. — v čem. Odvážil se kroku v následcích (lépe: následky) z-ho. Ddk. IV. 108. Závažský = za Váhem jsoucí. Phld. III. 3. 289. Za včas, zeitlich, bald, frühzeitig, bei Zeiten, früh. Z., zbytečně m. v čas. Vz Brs. 2. vyd. 270. Přišel jsem z. na velkou. U Kr. Hrad. Kšť. Vydati se z. na pěstování mateřštiny. Kos. Ol. I. 84. Pospěš si tam z. Mor. Vck. A matička sa dcéry prezvedá, kde tak z. z rána bola; Vyskočilo slniečko z. ráno, raníčko, vyskočilo na stienku, na tŕňovú zahrádku. Sldk. 42., Sl. spv. IV. 427. — Vz Zavčasu.	Zavčasně = zavčas. Zavčasu = zavčas, časně, záhy, frühzei- tig. Na Slov. Koll. Také na Mor, Sš. P. 296., Vck. Gt. času řídí první předložka za. Vz Předložka, Nazpaměť. Z. sme tam přišli. Mor. Vck. Kto sa z. ožení, tak akoby v čas ráno vstal. Mt. S. I. 113. Vtáča z. perie zo seba oberá. Zátur. Zavčerom = předevčírem, vorgestern. Na Slov. Plk. Jožko, len poháňaj, aby si sa tak nevliekol ako z.; Ona sama mi to po- vedala kedy? Zavčerom. Phld. IV. 64., 353. Zavčil, für jetzt, für den Augenblick. Z. mám toho dosť. Na Ostrav. Tč. Zavčilka, zu jetziger Zeit, jetzt. Z. sú lidé nenábožní. Na Ostrav. Tč. Zavďačiti sa = zavděčiti se. Zavďačný; -čen, čna, o, dankbar. Radu dával, by tedáž zemrelému posledňú bez bavy česť a pri tom z-čnú Arovi poctu od- bavoval. Hol. 258. (104.). Zavdaná, é, f. = pitka, přípitek. Musí být také nějaká z-ná. Us. Šd. Na z-nou volati. Němc. Sojka poslal pro nějakou z-nou. Kmk. Závdanek, nku, m. = závdavek, das An- geld, die Angabe. Na Mor. a na Slov. D., Vck., Šd., Tč., Brt., Sš. II. 86 , Hý. Také ve vých. Čech. Kšá. Dělá se silným a už má z. s hrobařem vypitý. Mor. Tč. Dal z. na koně, na pole (při koupi), služce. Šd. Dyž vánoce přindú, sirotci se zendú (sejdou), ubozí sirotci závdanky skládajú; A nese mu dárek, řetaz, púta, zámek, tu máš, milý šo- hajíčku, císařský z.; O takový z. já vám nic nestojím. Sš. P. 492., 574. Po tom po půldruhém letě dal jest otci svému z-nku pět zl.; Na to jest Jan Mrdáčka dal Toma- novi z-nku 4 zlaté. NB. Tč. 12., 169. (260.). — Z. = zavdaná. Mor. Šd. Zavdání, n., vz Zavdati. Kdo sv. neděle nesvětí, ten ukazuje, že nenie vděčen Kri- stovi krve z. a prolitie. Hus I. 113. Závdanka, y, f. = závdanek. Mor. Kld. Zavdaný; -án, a, o, angegeben, darge- boten, zugetrunken. Pojď na z-nou. Us. Vz Zavdati komu. Čtyři zlaté na požáry z-né. NB. Té. 159. Zavdati, vdej, vdaje (íc), al, án, ání; za- vdávati = díl na před dáti, angeben, An- geld, Handgeld geben; dáti, podati, geben, darreichen; připiti, zutrinken; dáti, způso- biti, příčinou býti, geben, veranlassen, dar- bieten. Jg. — (co komu) nač. Z. nač. Pr. měst. On se na to zavdal (začal to, ale ne- dodělal) a ten to dodělal. Na mor. Val. Vck. Tu ona mu zavdala na tu kúpi 22 kop gr. hotových peněz; Byl jsem kúpil lidi, lúky, lesy a na to jsem hřivnu zavdal. Půh. II. 123., 278. Na svornosť si z. Us. Dch. Na čež se jim tu žold půl měsíce zavdává. V. — komu = připiti. D. Zavdali si. Us Ten si příliš zavdal (opil se). Sych. Na, zavdej si! Us. Šd. Martin jí zavdával. Kmk. Zavdej nám přece! Us. Jak se komu zavdává, tak mu připíjejí. Pk., Bž. Z. komu = vynadati, aufheissen. Javorníček žaloval Okřeše, že mu zavdal. NB. Tč. 93. — se komu. Když se Bůh lidu israelskému zavdává, že mu po měsíc maso udělí. Sš. J. 100. Až se mu