327

vhodná příležitosť zavdá. Zbr. Lžd. 16. —
kde. Aby ji sokovi zostudil, zavdá ji v ná-
poji prášek. Kld. II. 328. V hospodě mi
vína nezavdal. Brt. P. 137. — si s kým =
připiti si. Dch. — si odkud. Z. si z cizího
plecháče. Brt. — jak. Srdnatě, notně si za-
vdal. Us. Dch. Zavdali mu, až mu oko vy-
lezlo. Mor. Šd. — si čím (kdy). Vínem si
zavdávali (při hostině). Kká. Td. 342. Na
svornosť sklenkou si z. Us. Dch. — si čeho:
piva, kořalky, vína, tabáku (šňupnouti si).
Sych., Vck., Šd., Dch., Čes. mor. ps. 96.,
Kos. v Km. 1884. 613., Nrd. Bld. 20. Ukrojte
si u ná3 chleba a zavdejte si piva. Us. Šd.
— kdy. Totižto hned při datum tohoto
listu z. má tři zl. a potom v roce pořád
zběhlém . . . Faukn. — co komu: pohor-
šení (dáti). Us. Z. někomu ránu, einen Hieb
versetzen, pohoršení, Aergerniss geben. Dch.
Z. někomu příčinu k něčemu. Posp., Čjk.
64, Šmb., Ddk. III. 37., 252., IV. 42. Zlou
porážku by zavdal (učinil). Kká. Td. 171.
Ze ti zavdám milou hezčí nežli sama já jsem
(zjednám). Pís. srb. II. 18. Kto je prvý,
zavdává příležitosť mnohým nenávideniam.
Lipa 198. Loupeživosť jejich zavdala podnět
ku srážce krvavé. Ddk. IV. 10. (IV. 14.,
251., V. 325.). Prodal jsem polovici domu
Jakubovi Hanovi za 90 kop gr. č., zavdal
mi 15 kop. Dač. I. 101. Kterak požáry od
Tomana kúpiv za 8 zl. zavdal jemu 4 zl.
NB. Tč. 169. Aby, co jest zavdal, ztratil.
Hus I. 218. K zboření hradu zavdala válka
príležitosť. Tabl. poës. Z. někomu smrtelnou
ránu. Šm. Z. někomu k něčemu příležitosť,
Plk., příčinu a p. Dle Brs. 2. vyd. 270.
lépe: příčinu, podnět, pohoršení k čemu
dáti, pohoršení způsobiti a p. Vz tam více.

Zavdávač, zavdavač, e, f., der Angeber;
Zutrinker; Darbieter.

Zavdávačka, zavdavačka, y, f., die An-
geberin; Zutrinkerin; Darbieterin.

Zavdávání, n., vz Zavdati. — Z. = na-
dávání, das Beschimpfen, Aufheissen. Co se
dotýče z., jestliže se Štefek k tomu bude
znáti, kterak jest jemu v tom z. domlúval.
NB. Tč. 254.

Zavdávati, vz Zavdati.

Závdavečný, Angabe-. Z. peníze. Schön.
Vz Závdavek.

Závdavek, vku, m. — Z. = vše, co se
napřed dává na potvrzení toho, že jistá
smlouva byla učiněna, das An-, Daran-,
Handgeld, Aufgeld, die An-, Darangabe,
Anzahlung. Jg., J. tr., Dch. Vz S. N. Nebo
což jménem z-vku skrze kupce dává se, toť
nečiní stržení. CJB. 365. Závdavek. V. Dal
10 zl. z-ku (na krávu). Voják dostal z. D.
Z. manželský (dar). V. Počátek života jest
z. smrti. Mudr. Čeledínu z. dáti; z. přijíti.
Us. Z. ujednání obchodních. Šp. Z. vojenský,
das Werbegeld. J. tr. Bosk je na zemi, to
mu dáť sluší, časom rozkošný závdavok duší,
časom úst zvyklé potkanie. Sldk. 349. Dal
mu to na z. Us. Vck. Toto si, povedá,
vezmite, to vám bude na závdavok. Dbš.
Sl. pov. I. 363. (VII. 88). Z. se dává na
důkaz, že kup dokonán, že jist a nespači-
tedlen jest a je předchozí a předjemná a
předborná částka celé budoucí výplaty. Sš.

II. 85. Na důkaz smlouvy té zde klenot ten
jakožto z. mé lásky jí dejte. Shakesp. Tč.
Závdavek od 12 zl. šp. m.: z. dvanácti zl.
A tak z. jest toliko důvod kúpení a pro-
dání skonalého. CJB. 365. Já jí z. dal. Půh.
II. 196. Osmý den Kristus obřezán pro naše
hřiechy a dal jest z. své krve za naše spa-
senie ; A to jest počátek neb z. té radosti.
Hus I. 113., II. 178.

Závdavní = k zavdání sloužící, Haft-.
Z. peníze, das Haft-, Angeld. Jg.

Zavde = často, oft, häufig. Na Hané.
Bkř.

Zavděčení, n., die Erweisung eines Ge-
fallens, Einscnmeichelung. Vz Zavděčiti.

Zavděčiti, il, en, ení; zavděčovati, sich
verpflichten, sich verbindlich machen. — si
koho (čím) = vděk jemu učiniti. Kom.
Mutina z-čil si nového panovníka, dav se
u Kamence poraziti. Ddk. II. 401. — se
komu. Chceš-li se mně z. Us. Šd. Aby jí
mohl vděk udělat' a jí se z. Kld. II. 99. Čo
sa mamka tejto noci natrápila, aby sa vám
nejako zavďačila; spiekla múky za tri korce
pre vás, chlapci, na koláče, len aby som
tancovala. Sl. spv. I. 3. Biblioteke musea
českého zavďačuje sa vydavatel. Slov. (Vi-
ktorin). Len aby sa vám šuhajcom zavďačila.
Sl. ps. 236. Ale človiečku, vari sa vám rozum
čistí, žebyste mňa mali do temnice dávať
za to, čo sme zavďačili sa pánovi?; Tu vy-
tešený otec nevedel, ako sa má rytýrovi
zavďačiť a ako sa mu odslúžiť. Dbš. Sl. pov.
I. 27., 300. — se komu čím = vděčným
se prokázati dobrodiním. Chmel., Ros., Sych.,
Puch., Tč., Šml. 1. 43. Z. se někomu vlídností.
Č. Nevím, čim bych se mu z-čil. Us. Šd. Chtěl
se mu tím darem z. Šd., Zbr. Baj. Dod. 5.
Z. se někomu svým zpěvem. Brt. Naše milé
sestry, jenom chtějte, ale pevně chtějte,
slovem, činem se z. svému národu. Kmp. Č.
141. Dost velikým již jsem panstvu z-čil
se hlupstvím. Kká. Td. 167. Hleděl si císaře
z. bohatými dary. Ddk. II. 365. Viete dobre,
že matky nevedu deti s prázdnou rukou do
školy; múky, másla, kaše, brindze, ktorá
co môže, tým sa zavďačí. Chlpk. Dramat.
I. 81. — jak. Tys to spravil! No tím se's
mu pěkně zavděčil! Us. Šd. — se s čím.
Bol by som sa vám zavďačil aj s Tom. Ná-
pravníkom (= byl bych Vám daroval knihu
sepsanou Nápravníkem), ale z toho nemám
iba ten jeden výtisk. Zatur. — se komu
zač. Domáci a známi za toto zavďačia sa
niečim chlapcovi. Dbš. Obyč. 179. — kdy.
Hned r. 1117. mohl knížeti českému velice
se z. Ddk. II. 442.

Zavděčný, dankbar. Dch. — komu čeho,
zač. Na Ostrav. Tč.

Zavděk (za vděk), adv. vorlieb. Z. při-
jmouti něco od někoho. Br. Vz Vděk.

Zavdy = někdy, ob čas, časem, dann und
wann, bis-, zuweilen, mitunter. Na Mor. a
ve Slez. (Šd.). D. Z. = vice než někdy a
méně než často. Chodívá k nám zavdy. Brt.,
Vck., Pk., Džl., Tč., Bkř. Z. tu bývá, si
přihne, ho vídám. Šd. Přes tu zimu na z.
vyjeť, to neškodí. Slez. Šd.

Zavečerati si = zavečeřeti si, abend-
malen. Teraz už môžeme si aj z.; Ale si