329

Zavěrák, u, zavěráček, čku, m. = nůž
zavěrací, žabák, kudla, klesák, na Slov. shybák,
das Taschen-, Schnappmesser. Šp., Čsk., Jg.,
Knrz. — Z. = řetěz k zavírání kola, die
Sperrkette, der Hemmschuh. Us. — Z. =
závěrní kámen v klenutí, der Schlusstein.
Us. Vz Závěrečný, Závěrník.

Zavěratel, e, m., der Schliesser. Z. gal-
vanického řetězu. Vz KP. II. 219. — Z. =
sval kruhový v pyskách. Vz Pysk.

Zavérati = zavírati. Vz Zavříti. Na Slov.
Bern.

Závěrcový, Sperr-. Z. řetěz. Rk.

Závěrčivý, illativus. Das.

Závěrečka, y, f., der Vernunftschluss.
Chmel. Lex. 491.

Závěrečně, schliesslich. — Z., inklusive,
einschliesslich. Od č. 1. až z. do č. 6. Ddk.
V. 99.

Závěrečný = k závěrku náležící, konečný,
schliesslich, Schluss-. Z. modlitba, D., líčení
pře. Rk. Vz Konečný. Z. kámen (závěrník),
der Schlusstein, Bogenschlusstein, rozvaha,
die Schlussbilanz, den, der Schlusstag, tah,
die Schlussziehung, protokoll, das Schluss-
protokoll, list, das Schlussfolio, účet. Schluss-
rechnung, f., summa, Schlusssumme, f., zbytek,
der Rest am Schlusse, Šp., sbor, der Schluss-
chor (-gesang), slova, die Schlussworte, Dch.,
přímka (v účtech dvé rovnoběžných čar pod
ukončeným účtem : =). Skř. Z. ton, akkord,
Zv. Přír. kn. II. 30., nota, die Finalnote,
čára, der Schlusstrich, Hud., báseň. Mus.
1880. 367., řeč, slavnost. Sb. vel. 82., 83.
Ve své z-čné zprávě o missii českomorav-
ské papeže upozornil na vydatnou pomoc.
Ddk. III. 138. Z toho již vyvodí z-né na-
pomenutí; z. náuka, napomínka, prosba;
verš. Sš. I. 130., II. 173., L. 116. — Z.
úsudek čili závěrka, der Schluss. Krok. —
Z. kost, hřebenatá, hanby kosť. das Schluss-,
Schambein. Krok.

Závěrek, rku, m. = zavření, konec, der
Schluss, das Ende. Z. řeči, V., kázání, Ros.,
činů, komoedie. Kom. Účet při závěrku, die
Bilance. D. Z. zřízení zemských. Vz Zř. zem.
Jir. Z. 2. Z. klenby, der Schlusstein. Bc.
Vz Závěrečný. Z. činiti, učiniti. Har. Z. (zá-
věra, závěrka) pokladniční, účtu, účetní; vz
Summa, Den závěrný. Šp. Z. hudební, die
Kadenz, Posp., doklad na závěrek, der
Schlussbeisarz, Schlussbeleg, die Schlussbe-
merkung. Dch. Z. (vrch) jímky. NA. IV.
231. Z. hudební myšlénky, melodický, har-
monický, úplný, poloviční. Zv. Přír. kn. II.
29. K své řeči z-rkú se blížil. Kká. Td.
Politický z. Ib. 65. Před z-rkem r. 1076.;
Stálť při z-ku svého zbožného života. Ddk.
II. 277., III. 60. — Z. v log. = úsudek, jehož
pravda neb nepravda skrze návěsti se poznává,
der Schluss-, Schlusssatz. Z. chybný či lichý,
der Fehlschluss, D., klamný (Trugschluss,
das Sophisma, absichtlicher Fehlschluss, pa-
ralogismus), prostředečný (ratiocinium, mittel-
barer Schluss), obrácený (ratiocinium con-
versionis), podřaděný (r. subalternationis),
Nz., hromadný (sorites), přední (prosyllo-
gismus), zadní (episyllogismus, der Nach-
schlusssatz). Hš. Na samém konci předešlé
kapitoly byl z. z předešlých vět svojich

učinil; Z. ten hledí k pýše fariseův. Sš. I.
34., 102. Vz Závěrka.

Zavěření, n., vz Zavěřiti.

Zavěřiti se = pod vírou se zavázati,
zaručiti se, verbürgen. Na Mor. a na Slov.
Oznámila kraľovi, že je u nej taký a taký
doktor, čo sa zaveril, že on paní kráľovnej
spomôže. Dbš. Sl. pov. I. 404.

Závěrka, závírka, y, f. = zavěračka,
řetěz k zavírání kola u vozu, die Sperrkette,
der Hemmschuh. Vz Šupka, Brzda. Z. (přední
a zadní), kočárová. Us. Pdl. — Z. = závěr
(u krejčí), der Riegel. Us. — Z. = závěrek,
vz toto, der Schluss. Kká. Td. 163. Z. hráze,
der Dammschluss. Bc. Závěrka pokladniční,
J. tr., účetní, Rk., účtu. Z. týdenní, der
Wochenabschluss, denníková, der Journal-
abschluss. Šp. Z. hudby, der Abschluss. Mus.
Pavel jenom na konci svých listů pozdravení
a z-ku vlastnoručně připisoval. Sš. II. 68.
Z-ky (klenby) usaditi a cementem zaliti. Stat.
př. kn. 1877. 99. Z. parní roury u větracího
stroje; při z-ce listu, beim Schluss des
(Zeitungs-) Blattes. Dch. Z-ku u obroučku
spájeti, den Schluss am Gehäusereifen löthen.
Sl. les. Z. induktivní. Mus. 1880. 504. — Z.,
der Anschluss. Přílohy následují v z-ce, šp.
m.: přílohy zároveň, spolu se vracejí. Brs.
270. — Z. v log., der Schluss. Vz Závěrek.
Z toho, co pravil apoštol, že . . . mohla se
z. vésti; Z-ku, jenž z dovodění páně násle-
duje, že messiáš trpěti bude, pán apoštolům
přimysliti zanechává. Sš. I. 113., Mr. 39. —
Z., něm. Zawierka, samota a) u Smíchova,
b) u Týnky u Prahy. PL.

Zavěrné = jistě, v pravdě, in der That,
fürwahr. Leg. Z. pravil tobě. ZN. Z. Ho-
spodin jest na tomto miestě. BO. — Z. =
vero. Oni za věrné hledali duše mé. Ž. wit.
62. 10.

Závěrní, vz Závěrný.

Závěrníček, čku, m. = malý závěrník,
der Spiralschlüssel. Šp.

Závěrník, u, m. = závěrný kámen, svor-
ník, prostřední kámen v klenbě, der Schluss-
stein. Vz Závěrečný. Kál, Nz., SP. II. 11.,
Hk.

Zavěrný = věrný, treu, zastr. Z. pěstún.
St. skl. II. 61.

Závěrný, Schluss-. Z. kámen, der Schluss-
stein. Vz Závěrečný, Závěrník — Z. =
zavíravý, závěrečný, konklusiv. Z. věta. Nz.
Z. = věrný. Lšk.

Zavěrování, n., die Betheuerung. A pod
pokutú života a nebeského královstvie svým
z-ním je zavazuje. Arch. III. 204.

Zavěrovati se = zaklínati se, dušovati
se, bei feiner Treue betheuern. Us. u Jilem.,
v již. Čech. a j. Kts. — Ros. Cf. Kdo vě-
ruje, ten do pekla vandruje. Us. u Jilemn.
Ktk.

Závěrucha, y, m. a f. = neposeda, kdo
vše naopak činí. Cf. Zavěrušiti. Slez. Šd.

Zavěrušený; -en, a o = uschovaný tak,
že ho nelze najíti, založený, verlegt. Je to
z-no. Na mor. Vck. Vz násl.

Zavěrušiti, il, en, ení; zavěrušovati. —
co kam = založiti. Na Mor. Brt., Škd.,
Vck. Kajsi se mi to z-lo (podělo). Slez. Šd.
Vz Zavěrušený.