Předchozí (332)  Strana:333  Další (334) |
|
|||
333
|
|||
|
|||
nad sebou z-ný cítíce. BR. II. 51. b. —
kde jak. Byla zavěšena o jeho rámě. Hrts. Arab. 8. Šňůra z-ná přes kolečko. Mj. 154. Do úhlu z-ný. Šp. To všecko s túž plnú mocí na nás jednosvorně s obu stran z-nú do sněmu v Praze budúcieho odkládáme. Arch. II. 292. — kam. Bol za ľavé rebro z-ný na hák a odpravený. Btt. Sp. 221. Na zelenej doubek z-ná (růžička). Er. P. 207. Hodné jest jemu, aby zavěšen byl žernov osličí (jímž osel n. oslice mele obilé) na hrdlo jeho. Hus II. 284. Vz Zavěsiti. — Z. = odložený, verlegt, aufgeschoben. — jak. Žádosť jejich ne tak zavržena, jako v nejistotě z-na byla od císaře. V. — kam. Vz Zavěsiti do čeho. — Z. Pes pěkně z-ný = který má dlouhé uši, behangen. Vz Zavěšení. Šp. Zavěšeti, vz Zavěsiti.
Zavěšice, dle Budějovice, Sawersdorf,
ves u Štramberka na Mor. PL. Zavěšičky, pl., Klein-Sawersdorf, ves
u Štramberka na Mor. PL. Zavěšín, a, m., Zawieschin, ves u Břežnice.
Závěšín, a, m., Abaschin, ves u Marian-
ských Lázní. PL. Zavěšinec, nce, m., cymbalaria, dasCym-
belkraut, rostl. Rostl. III. a. 29. Závěška, y, f. = závěsa. Šm.
Závěšní, Anhänge-. Z. medalie. Mus. Vz
Závěšník. Závěšník, u, m., das Gewehrgehänge.
Vz Závěšník. Řemenář krájí z kůže řemeny, uzdy, pásy, z-ky, tašky atd. Kom. — Z., der Einhänghaken, Einhängring (závěšní kruh). Čsk. — Z., a, m., der Wagenein- hänger. Dch. — Z-ci, suspensa, druh motýlů : babočka, okáč, perleťovec. Vz Frč. 180. Zavěšovací, Hänge-. Z. umyvadlo. Us.
Z. řemen, der Tragriemen. Lpř. Slov. I. 168. Z. bod. NA. IV. 39. Zavěšování, vz Zavěšení.
Zavěšovaný; -án, a, o, wiederholt auf-
gehängt. Zavěšovati, vz Zavěsiti.
Zavěšovka, y, f., das Langglied am Pferde-
zaum. Čsk. Zavěštiti, il, ěn, ění, zavěšťovati, ein
wenig wahrsagen, anfangen zu wahrsagen — komu. Štefanko, zavěšti že nám teda, kedy zapadne sláva Matúšova? P. Tóth. Trenč. M. 119. Závět, u, m., vz Závěť, l.
1. Závěť, i, f., závět, u, m. = poslední
vůle, pořízení poslední, kšaft, t. j. takové pořízení, při němž někdo pro případ své smrti způsobem odvolatelným dědice usta- novuje a jemu jmění své aneb jistý díl jeho přenechává; z. ústní, písemní, das Testament, Legat. Vz S. N. Z. = dědičné pořízení (o statku); z. dělati, zdělati, činiti, učiniti, vyhlásiti. Písař z-tu. J. tr. Zemříti bez uči- nění závětu; nepořádný z. J. tr. Z. tato věrně jest vykonána nástupcem jeho; V před- tuše svého brzkého skonání ustanovila zá- věť, aby . . .; Zanechal z., kterou vnukovi jeho Fridrichovi knížectví rakouské a štýr- ské byla přiřčena. Ddk. III. 185., V. 212., 282. Z-tí někoho vázati. Čch. Mch. 71. To je závet jeho, abys ty bol povýšený na prestol. |
Zbr. Lžd. 246. Ješto nad závět mezi lidmi
pevnější smlouvy nestává. Sš. II. 37. Jest to zemský z. Páně. Sš. J. 289. — Vz Kšaft. 2. Závěť, i, f. = znamení na tyčce vy-
strčené, aby se někudy nechodilo, nejezdilo, někde nepáslo, ein Warnzeichen. Dáti z. do pole. Us. Jg. 3. Závěť, i, f. = závěj. Veliký sníh spadl,
mnozí lidé na cestách pro z-ti zbloudili. V. — Z. = závětí, n. = místo za větrem, ein
windfreier Ort Us — Z. = útočiště, závětí, die Zuflucht. Z. míti. Jel., Ottersd. Závěta, y, f. = věta vedlejší, stojí-li za
hlavní větou, der Nachsatz. Z. = dověta. Sš. Sk. 222. Každý má toho býti pilen, aby svého srdce choval čistě. Št. — Zk. — Z. = porok? Ta (Maria) bude beze vší z-ty. Výb. I. 389. — Z., v, m., osob. jm. Z. ze Závětic, nar. 1575. Vz S. N., Tf. H. 1. 67., Jg. H. 1. 656., Šb. H. 1. 308., Jir. H. 1. 350. Zavětati = zavětiti, testiren, Testament
machen. Mor. Šd. Závětce, e, m., der Testamentmacher. J.
tr. Toť nemohlo se státi bez určitého usta- novení závětce. Ddk. V. 196. Vz Zavětitel. Zavěterný = zavětrný. Jg.
Závětí, n. = závěta, apodosis, der Nach-
satz. Nz. Vz Závěta. — Z. = místo za větrem, ein gegen den Wind geschützter Ort. Z. — závětří, zátiší, tišina, zátulia (slov.). Kouble, Hdž. Čít. XIV., Pščk. V zátiší a v z. kde se ukryti. Sš. Sk. 148. — Z. = závěť, úto- čiště. Vz Závěť, 3. K zákonu se volali chtiece v něm z. bludóv svých mieti. Trakt. 15. stol. — Z. = životná síla, die Lebens- kraft. Není v něm mnoho z. Us. Jg. Zavětitel, e, m. = závětce, der Testator.
J. tr. 1. Zavětiti, il, ěn, ění = větvemi pozna-
menati aneb přikryti, verbrechen. — co, koho. Z. dráhu postřeleného jelena (aby ho neztratil). Z. jelena zastřeleného (při- kryti, aby naň slunce nesvítilo). Jg. Z. pše- nici, pole, cestu (závěť dáti; vz Závěť, 2.). 2. Zavětiti, zavětovati = do řeči zaplésti,
in o. durch die Rede verwickeln. — se kam (do čeho = řeči se zaplésti). Rk. — Z. si = zahovořiti si, porozprávěti si. — o čem. Zavietime si o Slovenčině. Hdž. Vetín. 74. — Zavetovati se ke komu = pěknými slovy
a p. si nakloniti, gewinnen. Oni oba se ku přátelům svým hrubě nezavětovali. Slez. Šd. 3. Zavětiti, zavětovati = závěť učiniti,
testiren. J. tr., Šd. Závětně na někoho pamatovati, letztwillig.
Sl. let. I. 198. Závětní, Testaments-. Z. dědic, svědek,
vykonavatel; z. pořízení učiniti o dědictví. J. tr. — Z. = zápovědný, Warnungs-, Mah- nungs-. Z. znamení do pole dáti. Us. Závětník, a, m. = závětní dědic, der
Testamentserbe. J tr. Zavětovati, vz Zavětiti.
Závětr, u, m. = závětří. Vz Závěť, 3.
Sedl si do z-tru. Mor. Šd. Zavětrati, zavětrávati = počíti větrati.
Víno zavětrává. Jg. — Z , schöpfen. — co. A tak div, že prse, zavetriac čerstvý vzduch, plno vzdýchnu? Phld. III. 1. 6. |
||
|
|||
Předchozí (332)  Strana:333  Další (334) |