333

nad sebou z-ný cítíce. BR. II. 51. b. —
kde jak. Byla zavěšena o jeho rámě. Hrts.
Arab. 8. Šňůra z-ná přes kolečko. Mj. 154.
Do úhlu z-ný. Šp. To všecko s túž plnú
mocí na nás jednosvorně s obu stran z-nú
do sněmu v Praze budúcieho odkládáme.
Arch. II. 292. — kam. Bol za ľavé rebro
z-ný na hák a odpravený. Btt. Sp. 221. Na
zelenej doubek z-ná (růžička). Er. P. 207.
Hodné jest jemu, aby zavěšen byl žernov
osličí (jímž osel n. oslice mele obilé) na
hrdlo jeho. Hus II. 284. Vz Zavěsiti. —
Z. = odložený, verlegt, aufgeschoben. —
jak. Žádosť jejich ne tak zavržena, jako
v nejistotě z-na byla od císaře. V. — kam.
Vz Zavěsiti do čeho. — Z. Pes pěkně z-ný =
který má dlouhé uši, behangen. Vz Zavěšení.
Šp.

Zavěšeti, vz Zavěsiti.

Zavěšice, dle Budějovice, Sawersdorf,
ves u Štramberka na Mor. PL.

Zavěšičky, pl., Klein-Sawersdorf, ves
u Štramberka na Mor. PL.

Zavěšín, a, m., Zawieschin, ves u Břežnice.

Závěšín, a, m., Abaschin, ves u Marian-
ských Lázní. PL.

Zavěšinec, nce, m., cymbalaria, dasCym-
belkraut, rostl. Rostl. III. a. 29.

Závěška, y, f. = závěsa. Šm.

Závěšní, Anhänge-. Z. medalie. Mus. Vz
Závěšník.

Závěšník, u, m., das Gewehrgehänge.
Vz Závěšník. Řemenář krájí z kůže řemeny,
uzdy, pásy, z-ky, tašky atd. Kom. — Z.,
der Einhänghaken, Einhängring (závěšní
kruh). Čsk. — Z., a, m., der Wagenein-
hänger. Dch. — Z-ci, suspensa, druh motýlů :
babočka, okáč, perleťovec. Vz Frč. 180.

Zavěšovací, Hänge-. Z. umyvadlo. Us.
Z. řemen, der Tragriemen. Lpř. Slov. I. 168.
Z. bod. NA. IV. 39.

Zavěšování, vz Zavěšení.

Zavěšovaný; -án, a, o, wiederholt auf-
gehängt.

Zavěšovati, vz Zavěsiti.

Zavěšovka, y, f., das Langglied am Pferde-
zaum. Čsk.

Zavěštiti, il, ěn, ění, zavěšťovati, ein
wenig wahrsagen, anfangen zu wahrsagen —
komu. Štefanko, zavěšti že nám teda, kedy
zapadne sláva Matúšova? P. Tóth. Trenč.
M. 119.

Závět, u, m., vz Závěť, l.

1. Závěť, i, f., závět, u, m. = poslední
vůle, pořízení poslední, kšaft, t. j. takové
pořízení, při němž někdo pro případ své
smrti způsobem odvolatelným dědice usta-
novuje a jemu jmění své aneb jistý díl jeho
přenechává; z. ústní, písemní, das Testament,
Legat. Vz S. N. Z. = dědičné pořízení
(o statku); z. dělati, zdělati, činiti, učiniti,
vyhlásiti. Písař z-tu. J. tr. Zemříti bez uči-
nění závětu; nepořádný z. J. tr. Z. tato
věrně jest vykonána nástupcem jeho; V před-
tuše svého brzkého skonání ustanovila zá-
věť, aby . . .; Zanechal z., kterou vnukovi
jeho Fridrichovi knížectví rakouské a štýr-
ské byla přiřčena. Ddk. III. 185., V. 212.,
282. Z-tí někoho vázati. Čch. Mch. 71. To je
závet jeho, abys ty bol povýšený na prestol.

Zbr. Lžd. 246. Ješto nad závět mezi lidmi
pevnější smlouvy nestává. Sš. II. 37. Jest
to zemský z. Páně. Sš. J. 289. — Vz Kšaft.

2. Závěť, i, f. = znamení na tyčce vy-
strčené, aby se někudy nechodilo, nejezdilo,
někde nepáslo, ein Warnzeichen. Dáti z. do
pole. Us. Jg.

3. Závěť, i, f. = závěj. Veliký sníh spadl,
mnozí lidé na cestách pro z-ti zbloudili. V.

— Z. = závětí, n. = místo za větrem, ein
windfreier Ort Us — Z. = útočiště, závětí,
die Zuflucht. Z. míti. Jel., Ottersd.

Závěta, y, f. = věta vedlejší, stojí-li za
hlavní větou, der Nachsatz. Z. = dověta. Sš.
Sk. 222. Každý má toho býti pilen, aby
svého srdce choval čistě. Št. — Zk. — Z. =
porok? Ta (Maria) bude beze vší z-ty. Výb.
I. 389. — Z., v, m., osob. jm. Z. ze Závětic,
nar. 1575. Vz S. N., Tf. H. 1. 67., Jg. H. 1.
656., Šb. H. 1. 308., Jir. H. 1. 350.

Zavětati = zavětiti, testiren, Testament
machen. Mor. Šd.

Závětce, e, m., der Testamentmacher. J.
tr. Toť nemohlo se státi bez určitého usta-
novení závětce. Ddk. V. 196. Vz Zavětitel.

Zavěterný = zavětrný. Jg.

Závětí, n. = závěta, apodosis, der Nach-
satz. Nz. Vz Závěta. — Z. = místo za větrem,
ein gegen den Wind geschützter Ort. Z. —
závětří, zátiší, tišina, zátulia (slov.). Kouble,
Hdž. Čít. XIV., Pščk. V zátiší a v z. kde
se ukryti. Sš. Sk. 148. — Z. = závěť, úto-
čiště. Vz Závěť, 3. K zákonu se volali
chtiece v něm z. bludóv svých mieti. Trakt.
15. stol. — Z. = životná síla, die Lebens-
kraft. Není v něm mnoho z. Us. Jg.

Zavětitel, e, m. = závětce, der Testator.
J. tr.

1. Zavětiti, il, ěn, ění = větvemi pozna-
menati aneb přikryti, verbrechen. — co,
koho. Z. dráhu postřeleného jelena (aby
ho neztratil). Z. jelena zastřeleného (při-
kryti, aby naň slunce nesvítilo). Jg. Z. pše-
nici, pole, cestu (závěť dáti; vz Závěť, 2.).

2. Zavětiti, zavětovati = do řeči zaplésti,
in o. durch die Rede verwickeln. — se kam
(do čeho = řeči se zaplésti). Rk. — Z. si =
zahovořiti si, porozprávěti si. — o čem.
Zavietime si o Slovenčině. Hdž. Vetín. 74.

— Zavetovati se ke komu = pěknými slovy
a p. si nakloniti, gewinnen. Oni oba se ku
přátelům svým hrubě nezavětovali. Slez. Šd.

3. Zavětiti, zavětovati = závěť učiniti,
testiren. J. tr., Šd.

Závětně na někoho pamatovati, letztwillig.
Sl. let. I. 198.

Závětní, Testaments-. Z. dědic, svědek,
vykonavatel; z. pořízení učiniti o dědictví.
J. tr. — Z. = zápovědný, Warnungs-, Mah-
nungs-. Z. znamení do pole dáti. Us.

Závětník, a, m. = závětní dědic, der
Testamentserbe. J tr.

Zavětovati, vz Zavětiti.

Závětr, u, m. = závětří. Vz Závěť, 3.
Sedl si do z-tru. Mor. Šd.

Zavětrati, zavětrávati = počíti větrati.
Víno zavětrává. Jg. — Z , schöpfen. — co.
A tak div, že prse, zavetriac čerstvý vzduch,
plno vzdýchnu? Phld. III. 1. 6.