334

Závětří, n. = závěť. 3., závětr, zátiší.
Um. les.. Ves. I. 65., Čsk. V bouři dáti se
v z. Dch. Tu krásné místečko, tiché z hu-
stého je šípá závetrí. Hol. 357. — Z. =
ohrada proti větru, der Windfang. Posta-
víme z. Us. u Holoubkova. Jv.

Zavětřiti, il, en, ení, zavětřovati, zu
wittern anfangen. — koho. Keď srnec my-
slivca zavetrí. Kyt. 1876. 17. — kam, sich
versteigen. Ledová skutečnost' zla do libých
snů. Šml. — Z. = železa na lišky neb jinou
pasť vnadou natříti, verwittern. Šp.

Závětrný, závěterný = za větrem jsoucí,
hinter dem Wind gelegen, vor dem Wind
geschützt. Z. místo. Um. les. Vz Závětří,
Závět, Větrovka.

Zavětrování, n. Z. oblouků klenbových.
Zpr. arch. VIII. 70.

Zavětřovati, vz Zavětřiti.

Závětrovka, y, f. = větrní plachta, das
Leesegel. Hlavní brámová z., das Grossbram-
leesege!, přední brámová z., Vorbramsegel,
přední z., Vorunterleesegel, hlavní marsová
z., Grossmarsleesegel, přední marsová z.,
Vormarsleesegel. Kpk.

Zavetšeti, el, ení = zastarati, alt werden,
veralten. Ros.

Závětví, n., der Flader. Us. Chmela.

Zavětviti, il, en, ení, zavětvovati, einästen,
einzweigen.

Zavévoditi, il, ěn, ění, anfangen zu leiten
atd. Vz Vévoditi. — čemu: světu. Kká.
K sl. j. 134.

Závez u, m., die Deportation. Stf. Star.

Zavezení, n., die Hinführung (zu Wagen).
Platil od zavezení ho do Prahy 5 zl. — Z.
díry kamenem, die Ausfüllung durch herge-
führten Stein. Vz Zavésti.

Zavezený; -en, a, o, durchs Hinführen
ausgefüllt. — čím. Příkop blátem z. Zlob.
— Z., weggeführt. — kam: do ciziny. Vz
Zavézti.

Zavězený; -en, a, o = uvězněný, gefan-
gen, eingekerkert. — kde. Len sä mně ty
rozvij, háju môj zeľený: něbuděm ja dlúho
v zámku zaväzený. Chlpk. Sp. 104.

Zavěziti, il, en, ení = uvěziti, einker-
kern. — koho kam. či dievčatko sraziť
s tej skaly vysokej a či ho zaväziť do väže
hlubokej. Chlpk. Sp. 30. (102.).

Zavezmu, vz Zavzíti.

Zavěznění, n. = uvěznění, die Einkerke-
rung. Chlpk.

Zavězněný; -ěn, a, o = zavězený. Chlpk.
Sp. 45.

Zavězniti, il, ěn, ění = uvězniti, ein-
kerkern. Chlpk. — koho kde.

Zavézti, vezu, vez, veza (ouc), zl, zen,
ení; zavoziti, il, en, ení; zavážeti, ejí, ej,
eje (ic), el, en, ení; zavozovati, zavozívati,
zavážívati = až někam vézti, bis wohin
führen (zu Wagen, zu Pferde, zu Schiffe);
uvézti, fortbringen zu Wagen usw.; vozením
naplniti, vollführen, anfüllen womit, ver-
rammeln, verräumen. Jg. — co, koho: zboží,
D., poklad, Kram.; koho. Ros. Z. příkop,
starou studni. Us. Šd. Zavezte mne na ka-
menec, ať jest tej písničce koněc. Sš. P.
168. Zavážeti důl (učiněný stáním. Říká se
o děvčeti, které při muzice netančilo). Už

zavezla's důl ? Us. u Kr. Hrad. Kšť — co
kam: slad do mlýna, Us., dříví k pivováru.
Ros. Z. na ostrov. Chmel. Z. za město, za
hranice země někoho. Us. Kněžic Břetislav
na hrad Děčín v Litoměřicku, Kunrat k Jindř.
Grojeckému zavezen jest. Ddk. III. 26. —
co čím: příkop kamením; dvěma koňmi
tolik nezavezu. Us. Z. rokli zemí. NA. IV.
187. — co jak. Dali ho pekne zaviezt do-
mov, aby múdrosť pěší nechodila. Dbš. Sl.
pov. IV. 38. — se. Struha se zavezla a za-
šlemovala. Arch. IV. 212.

Zaveženec, nce, m., der Deportirte. Lum.

Zavičák, a, m., osob. jm. na Vsacku.
Vck.

Zaviček, čka, m., osob. jm. na Mor. Šd.

Zavíčka, y, f. = zavíječka.

Závid, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Zavida, y, f., personifikovaná závisť. Smut-
no mi ale, že (to) . . . mrhá zlá Závida.
Sldk. 380.

Závidec, dce, m. = závistník. Na Slov.

Bern.

Závidek, dka, m. = závisť, der Neid.
Cizí požitky plodí závidky. Č. M. 108.

Závidění, n. = závist, das Beneiden, die
Beneidung, der Neid. Z. dobrého (komu).
V. Z. hodný. Us. Lepší z. než politování,
besser beneidet als bedauert. Dch.

Záviděný; -ěn, a, o, beneidet. Z-ná věc
bývá hezká. Us. Hš.

Zavídeňský, hinter Wien gelegen. Z. Nové
Město. Pal. Děj. IV. 1. 49.

1. Zaviděti (vz Viděti) = spatřiti, za-
hlídnouti, poznávati, erblicken, erkennen.
Kat. 1795. -- co, koho čím. Ledva ho okem
zaviděl, běžel mu vstříc. Us. (Slovák) čo
raz okom zavidí, to už dovtipuje (dovtípa)
sa urobiť. Dbš. Obyč. 63. Ako ale prvú la-
stovičku okom zavidia, už bežia na jarok
umyť sa. Mt. S. I. 191. — se komu. Ako
že sa ti predca zavidelo! Na Slov. Šd. —
s inft. I zaviděla těch pět z rady vyjíti.
Ctib.

2. Záviděti, dím, 3. pl. dějí a dí (cf. Bž.
194. a Gb. v Listech fil. 1884. 466.), viď a
viděj, dě, ěje (íc), ěl, děn, dění; závidívati =
nepříti, neiden, beneiden, missgönnen. Kat.
56. Budu z. Nezáviděj. Br. Závidící. Br.,
Aesop. Že žije, trpko to cítia i závidia vra-
hovia ukrutní. Ppk. I. 39. Z., trvací sloveso,
ač složené s předložkou za, poněvadž má
jiný význam než viděti. Č. — komu, čemu.
V., Jel., Kat. 56., Br., Dal. 44. Tomu oni
závidí všemu. Št. Kdo ščastlive žije, záviďá
mu luďé. Na Slov. Tč. Otcovským chválám
záviděl. Jg. Macocha láske jejich závidela.
Č. Čt. I. 124. Galánečky moje, ja nezáviďte
sobě. Brt. P. 10. Tornu židé závidíc. Pass.
XIV. (Mus. 1883. 112.). Z. bratru. Št. Kn.
š. 252. I jiní řemeslníci závidíc jiným. Hus
I. 124. Lépe jest, by mně jiní záviděli, než
já komu; Žebrák žebráku závidí; Záviděl
lysý holému; Hlouposť (hloupý) závidí bo-
hatému a posmívá se chudému Prov. Šd. —
komu čeho. V., Br., Háj., Aesop., Anth.
Jir. II. 201. Z. bude muži svému masa. Jg.
Nezáviděj mi toho. Dch. Ach ľudze pre-
1'udze, nezávidzte teho. Sl. ps. 56. Ludia
jim závidia, že sa rádi vidia. Ludia, milí