335

ludia, nezáviďte toho. Sl. ps. Šf. II. 139.,
Sl. spv. V. 170. Ja závidím těm malým ptá-
čkum té jejich zlaté svobody, ja závidím,
že lehkým letem sa vznáši v chrámu pří-
rody. Nitra VI. 105. Šak mu toho z-dím.
Us. Brt. Vida, že i národ chýlí se k mlad-
šímu bratru, jal se mu toho z. Ddk. II. 378.

— co komu. I žebrák žebrákovi chudobu
závidí. Na Mor. Tč. Bo nám naše šťastie
ludia záviděli. Sl. ps. 33. Čo luďé záviďá,
nebývá zlému podobné. Na Slov. Tč. Zá-
viděchu jej (jí) bohatstvo. Rkk. 46. Tato
vazba pokládá se za špatnou, ale není jí,
což z uvedených příkladů patrno; ale oby-
čejnější jest vazba: z. komu čeho. — komu
čím. Závistí přílišnou závidí dobrým. V. —
co komu kde: v srdci svém. Kram. Ostatnie
dievčata na priadkach troška i závidely našej
Hanke toto štestia. Dbš. Sl. pov. I. 351. —
komu z čeho. Št. N. 152. Tehda z toho
jemu závidě všech dobrých nepřietel ďábel;
Vždy z toho (z království nebeského) závi-
díme. Pass. 26., Pass. mus. 321. Jest-li kdo
jeho (než on) vyšší na některém dobrém
nebo na některé milosti: i závidí jemu z toho.
Hus III. 179. — komu nad čím. Tenká
ženka a rozkošná z. bude muži svému, jenž
zpoléhá na jejie lóno, nad syna i dcery
masem . . . Hus I. 57. — čeho komu jak:
až k smrti. Sá.

Závidívati, vz Záviděti.

Zavidkovice, dle Budějovice, Zawidko-
witz, ves u Světlé v Ledečsku. PL. Cf. Blk.
Kfs. 702.

Závidný = závistný, missgünstig. Chmel.
Lex. 301. — Z. = závisti hodný, beneidens-
wert!]. Z. věc. Msn. Or. 36.

Zavidov, a, m., Seidenberg, mě. v prus.
Slezsku. Vz S. N., Pal. D. IV. 2. 8l. —
Z., Seiwedl, ves u Rokycan. PL. Cf. Blk.
Kfs. 856. — Z., Saida, v Míšni. Pal. Děj.
II. 1. 255.

Zaviechati = zaváti, zachvěti, wehen,
fächern. Slov. — komu kde čím. Tu ti
blízo tváre zaviecham rukou, pocítiš vietor.
Hdž. Čít. 153.

Zavichřiti, il, ení; zavichrovati = počíti
vichřiti, foukati, anfangen zu blasen. Bos.

— kde. Ďábel mezi nimi zavichřil. Vz Ne-
svorný. Č. M. 552. — kam. Když zavichřili
(vrazili) v jejich davy (nepřátel). Čch. Dg.
(Kv. 1884. 702.).

Závija, e, f. = koza závijastá t. j. s černou
hlavou. Mor. Brt.

Zavijač, e, m. = zavínač. Bern.

Zavijačka, y, f. = oděvačka, zaviječka.
Bern.

Zavíjadlo, a, n., womit etwas eingewik-
kelt wird; die Kopihülle der Weiber. Ros.,

Jg.

Zaviják, zavíják, u, m. = zavíjadlo, pla-
chetka, das Kopftuch. Slov. Plk. — Z. =
koláč se zavitými, přeloženými kraji. U Li-
tovle. Kčr.

Zavíjaná, é, f. = čepení, die Aufsetzung
der Haube. D.

Zavíjání, n. = zavíjení. Bern.

Zavíjanka, y, f. = otep (sena, slámy),
das Bund. U Opavy. Zkl., Sd,, Klš.

Zavíjaný — zavíjený. Bern.

Závijastý, vz Závija.

Zavijatel, zavíjatel, e, m. = zavínač.

Zavijatelka, zavíjatelka, y, f. = zaví-
načka. Bern.

Zavíjati = zavíjeti. Bern.

Zavíjavý (zavýjavý od výti), dem Geheul
ähnlich. Na Slov. Tento v rozdráždení viac
štekavý, zavíjavý, ako hvízdavý zvuk vy-
dávajúci hladovec. Phld. IV. 267.

Zaviječ, zavíječ, e, m. = kdo zavíjí, der
Einwickler. — Z. = přikrývka, rouška, die
Kopfhülle. Reš. — Z. Z-či, tortricidae =
drobní motýlové s tykadly štětinovitými a
s makadly krátkými. Z. jableční, carpocapsa
pomonana, z. dubový, tortrix viridana. Vz
Frč. 176. Dle Nz paralides, die Zünsler,
Famil. der Nachtschmetterlinge.

Zaviječka, zaviječka, y, f. = šátek na
hlavu, jímž se hlava ovíjí. Us. Kk. — Z. =
která něco zavíjí, die Einwicklerin.

Zavíječkový, zaviječkový. Z. plátno (snad
se ku prodeji zavíjí či k zavíjení slouží?).
Us. Hk. Dle Jg. = plátno na zavíječky.

Zavíjelka, y, f., tertrices, der Blatt-
wickler. Šm.

Zavíjená, é, f., čepeni nevěsty, die Hau-
benaufsetzung der Braut. Rk. — Z. = pečivo
k čepení nevěsty chystané, očepák. Rjšk.

Zavíjení, n., das Einwickeln, die Ein-
wickelung. Us.

Zavíjený; -en, ena, o, wiederholt einge-
wickelt, umwunden, verhüllt. Dch.

Zavíjeti, vz Zaviti.

Zavíjívati, vz Zaviti.

Zaviklati, klám a kli, viklej a vikli, al,
án, ání; zaviklávati, zaviklovati = zahýbati,
zatřásti, womit o. an etwas wackeln. —
čím: stolem, Ros., sebou, Let. Troj., myslí.
Jel. — se. D. — Jg.

Zaviklávati, vz Zaviklati.

Zaviklovati, vz Zaviklati.

Zavilanec, nce, m., iscus, hmyz křísovitý.
Krok II. 263.

Zavile, vz Zavilý.

Zavilec, lce, m. = urputilec, zavilý člověk,
der Starrkopf. D. Kdo není zúmyslným
z-lcem. Ehr. — Z. hajní (bílý, růžička hajní),
pryskyřníkový (zavilec žlutý, růžička žlutá),
lesní, narcisokvětý, horní, omějolistý. Jg.
Cf. Slb. 664. — Z., anemone, die Windrose,
rostl. Kmk.

Závilek, lku, m. = zavilec, anemone, rostl.
Pl.

Záviliš, e, m., jm. lesa v Bohucovicích
na Opav. Šd.

1. Zavilka, y, f., spirula, ramenýš. Krok
II. 123.

2. Zavilka, y, f., sabbatia, die Sabbatie,
rostlina hořcovitá. Z. štíhlá, hranatá, latnatá.
Vz Rstp. 1080. — Z. Z-ky, spirulidae, hla-
vonožci dvoužábří: točenka perleťová. Vz
Frč. 264.

Zavilosť, i, f. = stočenosť, die Gewun-
denheit, Verwickeltheit, Verdrehtheit. Z.
dřeva (neštěpnosť). Ros. Z. a uzlovatosť sa-
mého předmětu. Šf. — Z. = urputnosť,
tvrdosť, hněvivosť, zarputilosť, svéhlavosť, die
Verstocktheit. Hartnäckigkeit, Halsstarrig-
keit. V., Pal. Děj IV. 2. 236., Proch.



	335

	ludia, nezáviďte toho. Sl. ps. Šf. II. 139., Sl. spv. V. 170. Ja závidím těm malým ptá- čkum té jejich zlaté svobody, ja závidím, že lehkým letem sa vznáši v chrámu pří- rody. Nitra VI. 105. Šak mu toho z-dím. Us. Brt. Vida, že i národ chýlí se k mlad- šímu bratru, jal se mu toho z. Ddk. II. 378. — co komu. I žebrák žebrákovi chudobu závidí. Na Mor. Tč. Bo nám naše šťastie ludia záviděli. Sl. ps. 33. Čo luďé záviďá, nebývá zlému podobné. Na Slov. Tč. Zá- viděchu jej (jí) bohatstvo. Rkk. 46. Tato vazba pokládá se za špatnou, ale není jí, což z uvedených příkladů patrno; ale oby- čejnější jest vazba: z. komu čeho. — komu čím. Závistí přílišnou závidí dobrým. V. — co komu kde: v srdci svém. Kram. Ostatnie dievčata na priadkach troška i závidely našej Hanke toto štestia. Dbš. Sl. pov. I. 351. — komu z čeho. Št. N. 152. Tehda z toho jemu závidě všech dobrých nepřietel ďábel; Vždy z toho (z království nebeského) závi- díme. Pass. 26., Pass. mus. 321. Jest-li kdo jeho (než on) vyšší na některém dobrém nebo na některé milosti: i závidí jemu z toho. Hus III. 179. — komu nad čím. Tenká ženka a rozkošná z. bude muži svému, jenž zpoléhá na jejie lóno, nad syna i dcery masem . . . Hus I. 57. — čeho komu jak: až k smrti. Sá. Závidívati, vz Záviděti. Zavidkovice, dle Budějovice, Zawidko- witz, ves u Světlé v Ledečsku. PL. Cf. Blk. Kfs. 702. Závidný = závistný, missgünstig. Chmel. Lex. 301. — Z. = závisti hodný, beneidens- wert!]. Z. věc. Msn. Or. 36. Zavidov, a, m., Seidenberg, mě. v prus. Slezsku. Vz S. N., Pal. D. IV. 2. 8l. — Z., Seiwedl, ves u Rokycan. PL. Cf. Blk. Kfs. 856. — Z., Saida, v Míšni. Pal. Děj. II. 1. 255. Zaviechati = zaváti, zachvěti, wehen, fächern. Slov. — komu kde čím. Tu ti blízo tváre zaviecham rukou, pocítiš vietor. Hdž. Čít. 153. Zavichřiti, il, ení; zavichrovati = počíti vichřiti, foukati, anfangen zu blasen. Bos. — kde. Ďábel mezi nimi zavichřil. Vz Ne- svorný. Č. M. 552. — kam. Když zavichřili (vrazili) v jejich davy (nepřátel). Čch. Dg. (Kv. 1884. 702.). Závija, e, f. = koza závijastá t. j. s černou hlavou. Mor. Brt. Zavijač, e, m. = zavínač. Bern. Zavijačka, y, f. = oděvačka, zaviječka. Bern. Zavíjadlo, a, n., womit etwas eingewik- kelt wird; die Kopihülle der Weiber. Ros., Jg. Zaviják, zavíják, u, m. = zavíjadlo, pla- chetka, das Kopftuch. Slov. Plk. — Z. = koláč se zavitými, přeloženými kraji. U Li- tovle. Kčr. Zavíjaná, é, f. = čepení, die Aufsetzung der Haube. D. Zavíjání, n. = zavíjení. Bern. Zavíjanka, y, f. = otep (sena, slámy), das Bund. U Opavy. Zkl., Sd,, Klš.	Zavíjaný — zavíjený. Bern. Závijastý, vz Závija. Zavijatel, zavíjatel, e, m. = zavínač. Zavijatelka, zavíjatelka, y, f. = zaví- načka. Bern. Zavíjati = zavíjeti. Bern. Zavíjavý (zavýjavý od výti), dem Geheul ähnlich. Na Slov. Tento v rozdráždení viac štekavý, zavíjavý, ako hvízdavý zvuk vy- dávajúci hladovec. Phld. IV. 267. Zaviječ, zavíječ, e, m. = kdo zavíjí, der Einwickler. — Z. = přikrývka, rouška, die Kopfhülle. Reš. — Z. Z-či, tortricidae = drobní motýlové s tykadly štětinovitými a s makadly krátkými. Z. jableční, carpocapsa pomonana, z. dubový, tortrix viridana. Vz Frč. 176. Dle Nz paralides, die Zünsler, Famil. der Nachtschmetterlinge. Zaviječka, zaviječka, y, f. = šátek na hlavu, jímž se hlava ovíjí. Us. Kk. — Z. = která něco zavíjí, die Einwicklerin. Zavíječkový, zaviječkový. Z. plátno (snad se ku prodeji zavíjí či k zavíjení slouží?). Us. Hk. Dle Jg. = plátno na zavíječky. Zavíjelka, y, f., tertrices, der Blatt- wickler. Šm. Zavíjená, é, f., čepeni nevěsty, die Hau- benaufsetzung der Braut. Rk. — Z. = pečivo k čepení nevěsty chystané, očepák. Rjšk. Zavíjení, n., das Einwickeln, die Ein- wickelung. Us. Zavíjený; -en, ena, o, wiederholt einge- wickelt, umwunden, verhüllt. Dch. Zavíjeti, vz Zaviti. Zavíjívati, vz Zaviti. Zaviklati, klám a kli, viklej a vikli, al, án, ání; zaviklávati, zaviklovati = zahýbati, zatřásti, womit o. an etwas wackeln. — čím: stolem, Ros., sebou, Let. Troj., myslí. Jel. — se. D. — Jg. Zaviklávati, vz Zaviklati. Zaviklovati, vz Zaviklati. Zavilanec, nce, m., iscus, hmyz křísovitý. Krok II. 263. Zavile, vz Zavilý. Zavilec, lce, m. = urputilec, zavilý člověk, der Starrkopf. D. Kdo není zúmyslným z-lcem. Ehr. — Z. hajní (bílý, růžička hajní), pryskyřníkový (zavilec žlutý, růžička žlutá), lesní, narcisokvětý, horní, omějolistý. Jg. Cf. Slb. 664. — Z., anemone, die Windrose, rostl. Kmk. Závilek, lku, m. = zavilec, anemone, rostl. Pl. Záviliš, e, m., jm. lesa v Bohucovicích na Opav. Šd. 1. Zavilka, y, f., spirula, ramenýš. Krok II. 123. 2. Zavilka, y, f., sabbatia, die Sabbatie, rostlina hořcovitá. Z. štíhlá, hranatá, latnatá. Vz Rstp. 1080. — Z. Z-ky, spirulidae, hla- vonožci dvoužábří: točenka perleťová. Vz Frč. 264. Zavilosť, i, f. = stočenosť, die Gewun- denheit, Verwickeltheit, Verdrehtheit. Z. dřeva (neštěpnosť). Ros. Z. a uzlovatosť sa- mého předmětu. Šf. — Z. = urputnosť, tvrdosť, hněvivosť, zarputilosť, svéhlavosť, die Verstocktheit. Hartnäckigkeit, Halsstarrig- keit. V., Pal. Děj IV. 2. 236., Proch.