336

Zavilý = zatočený jako dřevo, gedreht,
gewunden. Knst. Z. had, Lom., točení. Kom.
Z. = stočený nad sebe jako šroubový závit
n. p. rozvaliny posedů, stopky samicí za-
krutich, lusky tolice nejmenší, spiralig, spi-
ralförmig. Rst. 522. — jak. Moře v hněv
z-lé. Hdk. v Lum. V. 243. — Z. dřevo =
stočené, neštěpné, verdreht. Z. pařez; dřevo
křivé a z. nebývá rovné. Myrha špalek má
zavilý. Kosmogr. 57. b. — Přenes. Zavilejší
jest smysl slov, jež následují. Sš. Sk. 104.
Z. bitva. Kká. K sl.j. 186. Bezbožníci, jichž
srdce z-lé. Kom. Stojí, či keď naňho císar
vraží, či keď ho brať zradí z-lá. Hdž. Rkp.
V tom je suk, zavilý suk. Šml. Pokolení
převráceného a z-ho v převrácenosti násle-
dovali; Zákonníci plémě to, jako i otcové
jejich, zavilé a nepotočité. BR. II. 56. a.,
77 a. Tvrdé z-mu bratr. Bž. Z. poleno (o člo-
věku). Prov. Špičatý klín na z. suk. Kom.,
Č. M. 87. — Z. = svémyslný, urputný, své-
hlavý, zarputilý, verstockt, hartnäckig, hals-
starrig. Z. pokolení, plémě, Br., hlava, D.,
mysl, Zlob., Knst., lid, Knst, srdce, nepřítel
Skl. II. 293. — v čem: ve zlém. Kram. —
Z. = potutelný, tückisch. Dch., Jg., Rgl. Z.
člověk, verschlossen, tückisch, heimtückisch.
Us. Jestli kázaně vesel, dějí, zavilý jest.
Výb. I. 343. — Z. = zavitý. Z. rok (termin
= nejposlednější). Mtc. 1880. 124. Volány
potom strany, jimž na dnešek položen byl
z-lý rok. Pk.

Závin, u, m. = zavinutí, obinadlo, klas
obvazový, spica. Nz. lk. Doba závinu. Ib.
Z. chlebový, der Brodstrudel. Šp. — Z., die
Rolle. Z. = kus svinuté látky. Z. sukna ob-
náší mnohem méně než postav. Us. Č. V hi-
storii trojanskej, ktorú som ja v jedon závin
vlastným štylom sosbieral. Sl. let. II. 2.

Závina, y, f. = zavinění, vina, das Ver-
schulden, die Schuld. Conc. trid. (Šd.). Zá-
vině vzieti odpuščenie. Št. Pokáním svých
závin polepšíme. Št. Slovy těmi chce Petr
nesmírnosť z-ny od židů odníti. Sš. Sk. 25.
Veliké zlé na tomto světě svú z-nú hanebné
po sobě slovo ostavie; Pro svú z-nu trpěti.
Kšch. 2., 36. Z-nú otce; Ač srozuměje své
z-ně pokoříš se. Št. N. 309. 28. Pyčem těch
závin. Št. Pokuta za menší z-nu. O 7 vstup.
Ty msti sám nad sebú své záviny. Št. Kn.
š. 266. — Z., die Verschuldung. (Pomsta),
v níž jsme upadli závinů otce prvnieho.
Št.

Zavinač, zavínač, e, m., der Einwik-
kler. — Z., zavínáček, čka, m. = hmyz,
pyralis, der Wickler. — Z. = motýl noční
(i jeho housenka), der Spanner. Z. hruškový,
švestkový, vinný. Jg. Závin tukový, py-
ralis pinguinalis, hlávkový, botys forficalis.
Vz Schd. II. 517. Z. borový, vz KP. III.
315., der Kieferntriebwickler, smrkový, Fich-
tennestwickler, dubový, Eichenwickler, mo-
dřínový, die Lärchenminirmotte. Skd. ex. —
Z. = štrudle, der Strudel. D. Z. jablečný,
tažený jablkový, der Aepfelstrudel. Šp. Z.
máslový. Vz Závinek.

Zavínačka, zavinačka, y, f., die Ein-
wicklerin.

Zavináčový, zavináčový, Strudel-. Z. těsto.
Šp.

Zaviňadlo, a, n., der Umschlag, das Pack-
papier. Na Slov. Buď korenárom aneb la-
komým z-dla syrárom. Hol.

Zavinák, u, m. = pečivo z mouky, der
Stritzel. Na Slov.

Zavínati = zavíjeti. Vz Zaviti. Bern.

Závinec, nce, m., die Rolle. Dch.

Závinek, nku, m., die Hülse, die Decke.
Bern. — Z , der Strudel (pečivo). Dch. Vz
Zavínač. — Z. = dar, který kmotr dítěti do
peřinky dává. Us. Mý.

Zavinělosť, i, f. = zavinění, das Ver-
schulden, die Verschuldung. Já už musím
tu z. až do hrobu nésť. Slez. Šd.

Zavinění, n. = provinění, přečinění, die
Verschuldung, Versündigung. Ž. wit. 58. 13.
Nešlechetné z. Apol. Bez z. (bez viny). D.
Konšelé k vězňům přihlídajte a o jich z.
v radé zprávu čiňte. Kol. 6. Hrubé z. Dch.
Pro takový účinek hodni jsou obžalovaní,
aby jakožto pro čelní a nejtěžší z. byli
hlavy odpravení. NB. Tč. 102. Pakli jest
jiné z. jako že mu dceru zprznil neb man-
želku; Z. proti člověku mnoho jest menšie
než proti Bohu. Hus II. 288., 392.

Zaviněný; -něn, a, o = zasloužený, ver-
dient, verschuldet. Z. úpadek, neštěstí. Us.
Pdl. Nevědomosť ta byla z-ná. Sš. II. 119.
Z. chudoba. Šml. Při které příležitosti
také řeč byla přivedena na omyl biskupem
v r. 1193. zaviněný. Ddk. IV. 102. Tato
nemoc révy jest révokazem z-ná, lépe: způ-
sobená. — Z. = zavinilý, vinný, verschul-
det, schuldig. — proti komu. Pulk.

Zavinile, schuldig. Bern.

Zavinilec, lce, m. = provinilec, der Delin-
quent. Čsk.

Zavinilosť, i, f = vina, die Schuld, Ver-
schuldung. Bern.

Zavinilý = vinný, schuldig, delinquens.
Ctib., BO. — Z. = zaviněný (pass.), ver-
schuldet. Alx. M. v. 50. (HP. 91.). Chudoba
cti netratí, není-li z.; Z. pohanění nesl. Sych.
Z nevědomosť, verschuldete Unwissenheit.
J. tr., Sš. II. 119. — proti komu: proti
Bohu. Hr. rk. 9. Vz Zaviněný.

Zaviniti, il ěn, ění; zaviňovati = pro-
viniti, vinen býti, verschulden, verwirken,
verbrechen, sich zu Schulden kommen las-
sen, sich vergehen. — co. Co jsem zavi-
nil? D. Co's z-nil, naprav. Dch. Viz, aby
(ty) prokletie od Boha nezavinil. Št. N. 167.
38. Cos zase zavinil? Us. — Br., Dal. —
čeho, šp. m : co. Jv. — co komu. Nic
jsem židům nezavinil. Ben. V. Co zavinil
tobě mistr tvůj? Lom. Nic mi nezavinili.
Lpř. Slov. I. 21. Což som vám zavinil? čo
mně môžete zlého vytýkať? Hvl. 5. Ne-
mieni se mstíti, ač mu jest zavinil; A co
pak, že zavině svému blížniemu ještě se
naň hněváš? Hus I. 334, 339. — čím. Lidé
zaviňují skutkem. Er. Z. se něčím. Šml.
I. 44. Listiny, které svým zpětdatováním
v historickém líčení mnohý zmatek zavi-
nily. Ddk. IV. 313. Churavosť svou z-nil
nějakými hříchy. Sš. J. 84. (Ty zlořády)
nepřestáváme kárati, kdekoli jimi zaviní.
Pal. Děj. III. 3. 110. Tiem-li jsem zavinil,
abyste se zdvihli proti mně v boji? BO. —
Br. — proč. Lidé zaviňují z příhody, z kvap-