337

nosti. Er. — (se) kde. Z. se v něčem. Nz.
Ktož před úřadem slovem nebo řečí z-nil,
ihned u věži sazen byl. O. z D., Arch. II.
488. — proti komu. Že oni (židé) proti
oběma zavinili. Sš. Sk. 86. Kdož jest svými
hříchy proti svému stvořiteli zavinil? Pass.
16. A tak móž bába knězi hřiechy odpustiti,
když proti ní z-ní, ulúdě jí dceru neb ne-
chtě jie zpoviedati bez peněz; Móž proti
každému někto z. a tak on móž jemu od-
pustiti; Petru móž Jan odpustiti, což proti
němu učinil, ale nemóž, co proti pánu z-nil,
přestúpiv jeho přikázánie; Téžť jest, když
bratr tvuoj neb sestra tvá z-ní co proti
tobě. Hus 1. 340., III. 181. Když proti j'mu
byl lid z-nil. Alx. V. v. 640. (HP. 16.).

Závinka, y, f. = zavití, die Einwicke-
lung. Brouční z. = obálka, do níž se larvy
(housenice) dorostlé zavinují, motýlník. Um.
les.

Závinník, a, m., der Schuldige, delin-
quens. Ž. wit. 74. 5.

Závinný. Z. oběti = za viny, za provi-
nění, das Schuldopfer. Bibl.

Zavinouti, vz Zaviti.

Zavinování, n., die Einwickelung. Pol-
štář k z. dítěte. Us. Z. dělohy po porodu.
Křž. Por. 150.

Zavinovaný; -án, a, o, wiederholt ein-
gewickelt. Us.

Zavinovati, vz Zaviti.

Zavinšovati, z něm. = začarovati, ver-
zaubern. Us. Mtl. — Z. = zaklíti, verfluchen.
Us.

Zavinující, einwickelnd, einhüllend. Z.
šupiny podkalichové hvozdíku axamítového.
Rst. 522.

Zavinule = kysele, trpce, bitter. Z. Ostrý
v odvět dal (odpověděl). Kos. 01. I. 211.

Zavinulosť, i, f., die Säuerlichkeit. Z.
mléka. Us.

Zavinulý, säuerlich. Z. mléko (nakyslé,
ale ne zcela dokysalé). Us.

Zavinuté, implicite, einschliesslich.

Zavinutec, tce, m. Z-tci, involuta, bři-
chonožci, mají vejčitou, hladkou ulitu s ústím
štěrbinatým, na krajním aneb na obou pys-
cích vroubkovaným a na obou koncích mělce
vykrojeným. Z. tygrovaný, cypraea tygris,
dalmatský, c. lurida, z. hadíhlava, c. mo-
neta. Vz Frč. 240.

Zavinutí, n., die Verhüllung. V z. se
ukryl. Ler. Z. řeči = obal, die Verblümt-
heit. Sprostnou řečí bez z. k někomu oč
jíti. Br. — Z. a tvrdosť. Sal. 147.

Zavinutka, y, f. = čistý len bez koudele
po kousku zavinutý, die Kaute; je-li v něm
koudel, slove žemnička. Jg.

Zavinutý; -ut, a, o = zaobalený, zato-
čený, eingehüllt, eingewickelt. Umí zavinuté
nositi (tajemství při sobě chovati. Vz Mlče-
livý). Č. Z. funkce. Stč. Dif. 2. — kde.
Šavle v pošvě z. Vrat. Koláč v plátně z. —
jak. Papír v trubku z-tý. Kká. Td. 101.
Trubka několikrát v sebe z-tá. Dk. P. 19.
— Z. = nesrozumitelný, verwickelt, unver-
ständlich. V. Z. víra. Kom. Kdykoli k z-tým
otázkám jsem se odmlčel. Kos. v Km.

Zavírací, Schliess-, Schliessungs-, Sperr-,
Abschluss-. Z. nůž, nožíček, Zlob., Šm.,

Kottův : Česko-něm. slovník. V.

měšec, Kram., kolo, Techn., hodina, die
Schliesstunde, J. tr., loď, das Sperrschiff,
Dch., zpruha, die Schliessfeder, kohoutek,
der Abschlusshahn, Šp., smrštění svalů z.,
die Schliessungszuckung, Nz. lk., zámyčka
na vodu i plyn, Wld., skoba u dveří, der
Schliesshaken. Us. Pdl.

Zavíráček, čku, m. = zavírací nůž, das
Schnappmesser, Klapp-. Bern. Vz Zavírák.

Zavíradlo, a, n. = zavěradlo = čím se
co zavírá, der Verschluss, das Gesperr. Troj.
Z. u dveří, der Thürschliesser. Z. mosazné,
der Messingverschluss. Dch. Staroměští z-dla
po ulicích vysekali a zbořili. Dač. I. 24.
Rozmetána jsou všecka plánkování a z-dla
i opanováno rychle celé město. Pal. Děj.
III. 3. 147. — Z. = řetěz u vozu k zavírání
kola, zavírák, šubka, hamovačka, humelec,
kolotěž, die Hemmkette. Šp. Z. kol. NA. III.
99.

Zavírák, u, m. = zavírací nůž, zavěrák.
Jg., Dch., Kšá., Hol. 348., Kts. Kam jdeš?
Do Kremže na z-ky. Us. u Litomyšl. Dř.,
Kts. — Z. u vozu = zavíradlo. Na Mor.
Vz Stoják. — Z., a, m., clythra, der Sack-
käfer, brouk. Z. uhlazený, c. laeviuscula,
čtverotečný, c. quadripunctata. Kk. Br. 368.,
Brm. IV. 206.

Zavíral, a, m., osob. jm. Šd.

Zavírání, n., das Schliessen, die Schlies-
sung. Z. dveří, oken, Us., kleští. Křž. Por.
572. Z. víček očních. Us. Společné z., die
Mitsperre. Šp. — Z., die Schlussfolgerung.
Dk. P. 88. Způsob z., die Schlussart. D. —
Z. ženských prací. Z. ozdobné, sejmutým
okem či řetízkem. Škol. žen. pr.

Zavíraný; -án, a, o, wiederholt einge-
schlossen. Vz Zavříti.

Zavíratelný, schliessbar. Šm.

Zavírati, vz Zavříti.

Zavíravý, gern zumachend. — Z. = ob-
sažný, umfassend, enthaltend. Zlob. — Z. —
zavírací, konklusiv. Nz., Hud.

Zavírek, rku, m. = konec, závěrek, der
Schluss. Reš.

Zavířiti, il, en, ení = zatočiti, sich zu
drehen, zu wirbeln anfangen, auf-, empor-
wirbeln. Dch. — kde. Kohoutek (plechový)
na střeše zavířil. Us. Tč. — kam jak. Tu
ptactvo plaše vzhůru zavířilo všecko. Kká.
Td. 146. —jak za kým Když za ušákem
honba zavířila šumem. Kká. Td. 50. — Z.,
zu dröhnen anfangen. Bubny a trouby z-ly.
Us. Vlč.

Zavírka (zavírka), závěrka, y, f., zá-
věrek, rku, m. = konec, der Schluss, die
Sperre. Z. kola (když se lov končí, der
Schluss des Kreises). Šp. Doba z-ky (brány),
die Sperrzeit. Dch. Rumpál s dvojím pře-
vodem a z-kou; Rumpál jednoduchý se
z-kou samočinnou. Wld. Z. v hudbě, ka-
dence, die Klausel, dokonalá z., der Ganz-
schluss. Hud. Z. v rozepři. Vz Provozo-
vání. Z. roční, der Jahresschluss. Šp. Na
z-rku toto přidám. Ler. Z-ku činím a se
poroučím. Žer. 311. Z. modlitby. BR. II. 28.
Kteroužby víra vaše utvrzena byla, když
byste vězení mého šťastnou z-ku viděli.
BR. II. 667. b. K zavírce (konečně); K za-
vírce a konci řeči své přistoupiti; Ale ve

311