338

všem tom bude tato naše zavírka: Pán Bůh
tak míti chtěl. V. Z. vězení. Br. Řečník
z-kou zavírá. Kom. — Z., die Schlussfolge.
Mylná z. D. Z-ku z něčeho činiti. Br., Ler.
Z. z toho jde, že . . . Br., Kom. Z. přední,
prosyllogismus, der Vorschlusssatz. Nz. Vý-
bornou z-ku činíš, anižť já jí odpírám. BR.
II. 376. b. Z. učiniti. Hus III. 314. Vz Zá-
věrek. — Z. vozu = řetěz k zavírání, šupka,
závěrka, die Wagensperre, Radsperre, der
Hemmschuh, die Hemmkette, Schleife. Vz
Šubka, Zavíradlo. Vozka zavírá kolo z-kou.
Kom. Z. = brzda. Z. ruční, dvojčinná. NA.
IV. 214., 215., V., Kom. Pozdě po lidech na
z-ku dávati, č. M. 79. — Z. = příkré místo,
kde se vozy zavírají, abschüssige Stelle. Ros.

Záviseti, 3. os. pl. -sí (novější šp.: visejí),
el, ení; budu z. = viseti na čem, abhängen.
— na čem. Na něm vše závisí. Br. Na
tom závisí, že ... Sych. Z. na něčem, depen-
diren. Čsk. Z. na podmínce něčeho. Dch.
Na přísaze té záviselo bohaté dědictví; Z-li
naprosto na vůli krále Vladislava. Ddk. V.
302., III. 244. Člověk jako zvíře z-sí na
podmínkách přírodních. Osv. I. 51. Na mi-
losti boží všechno člověkovo pokání z-sí.
Sš. Sk. 100. — odkud (čím kde). Často
z-sí poměr od více (několika) veličin. Šim.
89. Jakoby spasenie alebo zatracenie jeho
od slov týchto z-lo. Lipa 187. Vyvolenu
býti nezávisí od zásluh člověka; I neuště-
dřování oné smilovnosti zhola od svobody
boží z-lo; Svět celým bytím a životem
svojím od něho závisí; Zhola ve všem, co
jsme a máme, ve vší jistotě svojí od Boha
závisíme. Sš. I. 100., 102., J. 19., Sk. 209.
(Hý.). Osud země od toho způsobu závisel.
Mus. Záviseli jsme od krále. Nej. To závisí
ode mne, lépe: To jest na mně; pokud na
mně jest. Os. Z. na čem, lépe než od čeho.
Nz., Brs. 2. vyd. 271., Pdg. I. 93., Km. I.
25., II. 138. — kde. V té moci zápal k plodu
závisí. Stav. svob. 1523. Já pod ním neza-
visím. Us. u Skryje. Brnt.

Záviska, y, f., vz Závislosť.

Závisle, abhängig.

Závislosť, i, f. = záviska, die Abhängig-
keit. Z. = zavěšenosť na něčem. J. tr., Nz.
Morava opět se octla v dřívějším poměru
z-sti ku knížeti českému. Ddk. IV. 73. V z.
něco uvésti. Lpř. Děj. I. 76., Šmb. S. I.
364. Z. církevní. Šmb. S. II. 242. Z. veličin
geometrických; z. veličin vespolná. Jdč.
IV. 6., 7. Z. Moravy na Čechách. Ddk. VII.
16. Z. jich od postavy měsíce proti slunci
nás přesvědčuje . . . Mus. VI. 419.

Závislý = závisící, abhängig. Z. způsob,
veličina, věta, Nz.; otázka, vz Věta tázací.
Z. veličina geometrická. Nz., Jdč. IV. 14.
Z. země. Dch., Lpř. J. Do slzí se prolomily
ty z-lé mraky. Hdk. C. 199. Muž závislý
píše, jak si přeje jeho chlebodárce. Ddk.
IV. 210. — od čeho. Duše od prachu z-lá.
Nej. — Krok. — na čem. Děj z-]ý na pod-
mínce neskutečné. Ndr. Z. na čem (od čeho).
Nz. Pokud Morava byla z-lou na Čechách;
Znali již, jakby biskupy pražské na trůnu
svém učinili z-lými. Ddk. IV. 54., 62. Z.
na čem lépe než od čeho. Nz., Pdg. 1879.
93. Cf. Záviseti.

Závisně = závisle, abhängig. Z. činný.
Sedl.

Závisník, u, m., das Wehrgehänge. D.

Závisnosť, i, f. = závislosť. D., Sedl.,
Dch.

Zavisnouti, snul a sl, utí; zavisovati =
uvisnouti, uváznouti, hängen bleiben. —
kde (zač). Nevím, na čem to zavislo. Ros.
Za vlasy na dubě z. Lom. Tu u Třeboně
proto zavisl (byl oběšen). Břez. 268. Milena
rada počúva jeho hlas, milostně otáča ra-
mena okolo jeho drieku, rajsky zavisne na
jeho ústach. Lipa 321. Tu bliezko driemal
mohutný les, dýchal starinou. Stoletia zá-
visly mu na čele. Phld. III. 1. 17. Nad
tebou cudská zavisia mrákava. Nitra VI.
12. Hoj, zavisly čierne mraky nad bielym
Balkánom. Chlpk. Sp. 155. Všecko zde za-
vislo na smýšlení; Celý lid na slovech páně
zavisnul; Veškerá spása lidská na jediném
Ježíši zavisla; Ctnosť ale závisla sama na
správě veškerenstva. Sš. Mr. 42., J. 124.,
Sk. 47., 204. (Hý.). Na skořápce zákona
nezavisnuv. Sš. Sk. 55. — jak od čeho.
Víra tedy dle slov těch zavisla od vůle.
Sš. I. 111.

Závisný = závislý, závisící, abhängig.
D. Z. bod (kyvadla). Stč. Zem. 72. — od
čeho. Us. Z. Čechy od říše německé. Pal.
Děj. I. 15. Apoštol všecko to dědění z-no
činí od jistých výminek. Sš. I. 88.

Zavisovati = zavěšovati. — co kam
čím. Vždycky zavisuj ruku na hrdlo ne-
mocného širokú rúchú. Sal. — Z., vz Za-
visnouti. Jg.

Závisť, i, f. = nepřízeň. Z. koř. vid (vi-
děti; zá-vid-tB, d před t v s, vz D; závi-
děti). Cf. Gb. Hl. 107., Bž. 230, Z. = rmou-
cení se nad štěstím jiného. Blř. Z. = zármu-
tek pro blaženosť jiných. Sš. II. 62. Der
Neid, die Missgunst. Z. jest bolesť umu
z cizieho pohodlí. Sen. Z. odložiti a od-
vrci; z-stí proti někomu hořeti. V. Z. slávy.
D. Z-stí chřadnouti, Št., V., blednouti. V.
Rozpukl by se z-stí. Prov. Duše z-stí na-
litá, kalená. Chmel. Z-stí navříti. Sych.
Bez z-sti to měj. Jel. Z. mu nedá spáti,
Us. Z. jeho se na mně stále pase (se po
mně vozí). Dvors. Had z-sti. Čch. Petr. 18.
V z. upadnouti. Št. N. 153. Z. a nepřízeň
míti. Dch. Z. se v pekle vylíhla a bude
v pekle pohřbena. Us. Dch. Kdo z. nepro-
budil, není záviděn. Msn. Or. 37. Závistí
vše prahlo. Kká. Td. 26. Z. všem velikým
mužům sedí na šíjí. Plntarch. Nebuď mezi
námi křik ani z. GR. Ten, ježto chce ža-
lovati, jmá najprve sám druhý na kříži pří-
sahati, že ani pro z. ani pro nepříznosť
toho, na kterého chce žalovati, z tej vraždy
nechce obžalovati. NB. Tč. 106. Kromě
nebe všude závisť. Us. Tč. Z. raní ludské
srdce; Nejvíc je z-sti na dvorech mezi slu-
žebnými ; Komu pán Bůh přeje, z-sti se
nebojí. Mor. Tč. Kde je láska, tam je scestí,
žádne ščestí bez z-sti; kdyby láska plame-
nem horela, nebylo by ani drívi potreba.
Pck. Ps. 71. Z. dávno před námi se zrodila.
Hkš. Jediná (prosba jest) proti z-sti, jenž
zlého svému blížniemu žádá a dobrého mu
nepřeje; Závisť si učinil, že's záviděl té