339

ženě, vdově neb panně . . .; Má-li (pýcha)
vedlé sebe biedného, viece se dme; pakli
má zčastného, tehdy z-stí sě mučí; Tento
hřiech (závisť) jest jako mol, neb on všecky
dobré skutky pokazí. Hus I. 356., II. 73.,
317., IIII 180. Z. pozoruje chyby, ale ctností
nic. Us. V ústech má med a stred, v srdci
chová z-sti jed. Z. jest tovaryška štěstí.
Sych. Paní z. ještě živa. Všemu konec
kromě z-sti. Ros. Ctnosť se z-stí chodí. Na
Slov. Rozpukl (rozpustil) by se z-stí (vz
Slinka, Tráva); Z. po živych ráda se vozí;
Z. nepředčí nad pýchu, než za ní v patách
kluše; Lepší jest z. na sebe vzíti než poli-
tování; Kde láska, tu i Bůh, kde z., tu zlý
duch. Č. Z. ujímá, ale moci nemá; Železo
rez sežírá a závistník od závisti umírá; Z-stí
ničeho nepřijednáš; Není štěstí bez závisti.
Pk. Z. má veliké (bystré) oči; Z. dávno se
zrodila a ještě živa; Z. Nejhorší Nemoc;
Z-stí ještě nikdo nezbohatl ani neztučněl;
Z. nedá do nebe (přijíti); V z-sti není ra-
dosti ; Bohatství plodí z. a chudoba nená-
visť; Zlý pláče od z-sti a dobrý od radosti.
Prov. Šd. Z. tomu škodí, u koho se plodí;
Z. bývá obyčejné služebnice ctnosti; Závisť
vředy v srdci plodí, srdcu, tělu mnoho
škodí; Z. z ďábla se zrodila a moc zlého
mezi luďmi ve světě zplodila; Koho z. ná-
sleduje, má dobrého cosi; Ze z-sti mnohé
zlosti; V zlobě a z-sti není stálosti ani ra-
dosti; Šaty žerou moli, závistníka závisť.
Na Mor. Té. Z. za ctnosťú chodí, ale jéj
ništ neuškodí. Keď by z-sti nebolo, mnoho
zlosti ze srdc ludských by ubulo. Na Slov.
Tč. Z. mnohé hříchy plodí a zdraví velmi
škodí; Kdo z-sti místo dává, hada v ňadrech
přechovává. Sbor. uč. Z. jest nejhorší ne-
moc. Bž. Čím kdo vyšší, toho také očekává
pád hroznější; nebo sláva závisť plodí, zá-
visť pak nebezpečenství; Z. se cizí nehodou
chladí, byť vlastní se škodou; V mokře
železo se sžírá, člověk z-stí umírá. Hkš.
Závisti milovník — chudých protivník. Hus
III. 140. Po smrti z. přestává; Smrt hasí
z.; Z. je svá vlastní žalosť. Bern. Vz strany
přísloví a pořekadel ještě: Závistník, Zá-
vistivý. — Z. manželská = řevnivost, die
Eifersucht. L. Nebo z. (zelus) domu tvého
snědla mne. Ž. wit. 68. 10. — Z. = nená-
visť, odium, der Hass. V., St. skl. A závistí
nepravú nenáviděli mne. Ž. wit. 24. 19. —
Z., Zawist, hájovna u Milevska; samota
u Hořic; vsi u Vel. Meziříčí a u Tišnova;
u Zbraslavi. — Z. = pole zaseté méně vzác-
nými plody před plody vzácnými, aby tyto
byly méně na škodě n. př. u cesty zaseje
se čočka, ječmen a p. a dále mák. Us.
u Olom. Tč.

Závista, y, m. = závistivý člověk, der
Neider; 2. řevnivý, der Eifersüchtige. —
Z. = samota u Milevska. PL.

Závistiti, il, ění = závist míti, beneiden.
— co komu. Na Mor. Tč. Žádnému jsem
nezávistila. Slez. Šd.

Závistivě = závistně, nepříznivě, miss-
günstig, neidisch. Ros. Z. po někom blý-
kati. Sych.

Závistivec, vce, m. = závistivý člověk,
der Neider. To je vám ukrutný z. Us. Šd.

Závistivěti, ěl, ění, neidisch werden.
Bern.

Závistivosť, i, f. = závistnosť, závisť,
der Neid. Ros.

Závistivý = závistný (na Slov. závist-
livý), plný závisti, nepříznivý, neidisch,
missgünstig. Člověk z.; sok z. V. Okem
z-vým na někoho hleděti (záviděti mu).
Kram. Z. pes, Us., zlehčování. Chmel. Nejez
chleba z mísy, budeš z-vý. U Žamb. Dbv.
Z. z zloby tyje. Alx. V. 56. Z. slúžie v svá-
tek ďáblu Astaroth, jenž jest knieže zvláštnie
nad závistníky; Z. vóle. Hus I. 124., 189.
Kdo závistiv, sám sobě křiv. Pk. — komu,
čemu (v čem). Neni som ti závistivá. Sl.
ps. 64. Závistiv jsa jeho dobrým skutkům.
Pulk. Škoda stala se mu od manóv jemu
ve všem dobrém závistných. St. skl. Z.
otci v chválách, chválám otce. Bs., Zk. —
Z., řevnivý, eifersüchtig. V., Br. — Z. =
závist vzbuzující, závisti hodný, beneidens-
werth. Žádostivá a závistná jest to věc.
Jel. — Z. = nenávist budící, hässlich. Zá-
vistné zdálo se jest neurození. Jel.

Závistka, y, f. = (malá) závisť, kleiner
Neid. V.

Závistlivé = závistivě. Na Slov. Bern.

Závistlivec, vce, m. = závistivec. Na
Slov. Bern.

Závistlivosť, i, f. = závistivosť. Na Slov.
Bern.

Závistlivý = závistivý. Na Slov. Bern.
Tč.

Závistně, vz Závistivě.

Závistnice, e, f. = závistivá ženská, die
Beneiderin. Sá. (Osv. I. 180)., Záv., Měst.
bož. Vz násl.

Závistnička, y, f. = závistnice. Bern.

Závistník, a, m. = závistný člověk, závi-
stivec, der Neidische, Neidhard, Neuding, Nei-
der; řevnivec, der Eifersüchtige, Nebenbuhler.
V. Z-ky míti. Vrat. Nebývá zle tomu, kdo
má závistníky. Dch. Z. zisk druhého za
svou škodu počítá. Rvač. Z. lidský misan-
throp. Vod. Proto že si byl velký z. své
ženě, beze vší potřeby před jinými ji cho-
vaje a nevěře. BN. Odvrať, Bože, 1'utovníkov
a prispor nám z-kov. Poř. Zátur. Cf. Závisť.
Z. tupič a ze cti lupič. Č. M. 109. Z. schne
od toho, vidí-li zdar u koho; Železo rez
sežírá a z. od závisti umírá. Šd., Pk. Červ
hlodá na nejlepším ovoci a z. na lidech
nejšlechetnějších. Hkš. Strany přísloví vz
Závist, Závistný. — Z. = sok. Kram., Ráj.

Závistný = závistivý. Já nejsem z-ná.
Slez. Šd. Nebuď tak z-ný. Na Slov. Zbr.
Báj. dod. 3. To je z. soused. U Žamb. Dbv.
Obyčej jest z-ných (= žárlivých) žen. BN.
Stran pořekadel a přísloví vz Kruchta, Lžíce,
Oko, Pes, Sůl, Valach, Závist, Závistník. —
v čem. Tato škoda stala sě mu od jeho
manóv vlastních jemu ve všem dobrém zá-
vistných. Tristr.

Záviš (zastr. Záviše), e, m., jm. vlastní.
Tk. IV. 11., V. 82., Pal. Rdh. I. 128. Z.
z Falkenšteina. Vz S. N. Z. Vítkovic. Tk.
I. 629., Sbn. 24., 258., Dal. 152., 154.—157.
Z. Černý a Z. z Osenice. Vz tamtéž. Tk.
III. 572., IV. 746., Sdl. Hr. I. 170.—171.,
193.

311*