(čepily). Dbš. Obyč. 23. Třetí vínek zavíjá,
kněz mšu sv. zavírá; Ach na rybníčku seno
hrabú, už tu nevěstu zavíjajú; Povol si, dě-
večko, pokud jsi panenkú, šak si nepovolíš
zavija hlavěnku (až se provdáš). Sš. P. 23.,
446., 502. Je-li tady kdo z rodiny, můj ta-
tíček roztomilý? Bude i on při mně stati,
dyž mě budú zavíjati; Už sa ty horečky
zeleňajú, už nám tú Marušku zavíjajú. Pck.
Ps. 84., 88. Pohlaví ženské má hlavu obe-
stříti neb zavíjeti. BR. II. 563. b. Zavine
svoj ocas jako břečtan. BO. — co, koho,
se kam. V.. Puch. V rouchu. Br. Z. dítě
do plínek. V., se do roušek. Záv. Z. k ně-
komu (zajeti, zajíti). St. skl. Do pláště se
hodně zavinouti. Dch. Její srdce by se
v kamen zavilo (zatvrdila by se). Drsk.
V bílou plenu zavijou si hlavy. Hdk. C. 39.
Dolinočka moja, jak ťa horky kryjú, jako
keď nevestu do venca zavijú. Sl. ps. Na
mäkké lono nás usadí, zavinie do tieň plá
štika, povesťou bájnou o svojej mladi v sen
milučký učičíka. Btt. Sp. 4. Ružičky moje,
ja som vás do vencov krásnych zavila. Sldk.
286. V roucho vábnější se zavil (ďábel);
Sobě vavřínů a révy sklizeň, trní bratrům
ve vlas zavíjel. Čch. Mch. 38., Bs. 52. I za-
vinul jest do toho pláška za 17. zl. bez
ortu peněz královských. NB. Tč. 24. —
(koho, se) čím: někoho rouchou. Ros.
Had svou kořisť zavíjí ohonem. L. Vřete-
nem z. (máchati, mávati). L. Však mně ne-
bude zima, zavinu se šatkou. Slez. Šd. Půl
(fěrtochem) synáčka ovila a půl se (s) ním
zavila. Sš. P. 30. Zem s nebem dookola
jasnou dúhou zavijeme. Btt. Sp. 41. Zavi-
nuvši jeho tělo ložným rúchem. BO. — (se)
kde. Se okolo čeho. L. Mezi dobrými se
zavíjejí (otáčejí se, zabývají se). L. Keď
vykvitne v zahrádke mojej kvet lalije, po-
tom nám už kňaz rúčky v kostele zavije.
Ppk. I. 104. Na něž (v boji padlé) když sě
rozpomanu, až mi sě v srdci zavine (srdce
se mi zkormoutí). AlxV. v. 801. (HP. 20.).
Tiše nad krajinou stín se zavíjí. Kká. K sl.
j. 154. — jak. Dívka byla dospělá a za-
víjela se už za mladou paní (jako mladá
paní). Osv. 1884. Wtr.

2. Zaviti, il, en, ení, obyč. složené: roz-
zaviť (hubu). — abs. Rána zaví, klafft. Na
Ostrav. Tč. — co kde. Po pažiti behá a
keď sä unaví, hubu domá źaví (otvírá, auf-
sperren), by pagáča dali. Na Slov. Hdž.
Šlb. 18.

Zavíti, zaváti, věji, íl a ál, án a ín a át,
ění a aní, íní, átí, ítí; zavívati, zavanouti =
věje zahnati, ver-, wegwehen; zakryti, ver-
wehen, verstöbern, zuwehen, wehend be-
decken; počíti váti, anfangen zu wehen,
loswehen; uprdnouti se, Wind lassen. Jg.—
abs. Jak vítr zavál, oheň se zňal. Sych.
Odpadol lístoček, ej ani nezavialo. Mt. S. I.
27. Vzdech zavál. Kká. K sl. j. 106. Divá
zavála vichřice. Vrch. Je mně hrubě zima,
větříček zavívá. Sš. P. 180. — co, koho.
Slova i peří zavěje vítr. Exc. Zavialo ťa
(kletba na Slov.)! Let. Mtc. S. II. 1. 39.
Blúdne to svetlo svieti, nehreje, najmenší
vetrík preč ho zaveje. Čjk. 38. Z. sníh. D.
Sníh cestu zavál. Plk. Větrové zavívají

páry mořské. Hlas. — co kam (na koho).

Chmel. Chráň ho, aby mu ani slnce nezašlo
ani vetrík naň nezavial. Mt. S. I. 90. Vichr
list do propasti zavál. Exc. — co, se čím.
Vítr zavál cesty sněhem. Ros. Cesty sněhem
se zavály. Šlepěje pískem se hned zavějí.
Har. II. 106. — kde. Zavial vetor, zavial
na urpínskej skále: ale neodniesol z mojho
srdca žiale. Sl. ps. — kudy. Tichem noč-
ním lehký větřík zavívá. Goll. Duší touha
mi zavívá jako vítr plachtami. Čch. Bs. 7.
Tichem zavál výkřik. Kká. K sl. j. 104. —
odkud. Od šibenic zavialo. Btt. Sp. 28.
Vítr zavál od západu. Us. Tč. — koho čím
jak. Sv. Eudokie psa až po uši sněhem
zavěje. Pron. Tč.

Zavití, n. = čím co zavito i to, co zavito,
das Verhüllen, Verhüllte, Bündel, Gebinde,
Päckchen. Z. = co k zavíjení dětí potřebné
jest. D. Žena má jmieti zavitie na hlavě své.
ZN. Ženské pohlaví z. na hlavách nosí. Štelc.
Z. hlavy, Dal., Pref., Ctib., z. mnišek (závoj),
Háj.; z. ženské (zakuklení). V. — Z. =
ohrazení, die Umzäunung. Komorník kól má
vteknúti a zaviti jej; potom má (póvod)
vzíti jiného komorníka, zdaby koho zastihl,
an přes to z. na těch mezech škodu činí.
Gl. 383. — Z, práva, die Verhägung, zastr.
Do prvního práva z. Knih. tovač. k. 82.

Zavítí, n., das Losswehen, der Hauch.
Z. větru. Zlob. Vz Zavíti.

Zavitina, y, f., fageramen (de semine),
zastr. Rozk.

Závitka, y, f. = svobodná ženština, která
nemanželské dítě porodila (poněvadž taková
jako ženy vdané vrkoč okolo hlavy otočiti,
zaviti musí, nesmí nositi copy jako děvčata).
Na Mor. Brt., Kld., Dml, Tč., Vck., Nl.,
Pk. Na mor. Slov. při Uh. Ostroze poctivé
panny mívají spuštěné vrkoče, jsou prosto-
vlasé; jenom vdané ženy a dopustilky nosí
vlasy zavinuté okolo obálenky. Vz Mrviti
se. Šd. Je-li boží narození v pondělí, bývá
toho roku mnoho závitek. Na mor. Val. Vck.
— Z., das Pflanzenspiralgefäss. Škd. exc. Vz
Závitek. — Z. ladicí, die Stimmrolle.

Závitkovitý = do závitků točený, za
způsob závitků, klikatý, Spiral-, spiralförmig,
Schnecken-, schneckenförmig gerollt, spira-
lig. Šp., Nz. Z. dřevo. Vz Závit. Šd. Z. kalich,
list, Nz., obinadlo, Sl. let, parní trouba,
péro, Šp., buňky. Kk. Vz Závitkový.

Závitkový, Spiral-, Schnecken-, Gewinde-.
Vz Závitkovitý. Z. trubice, Krok., nebozez,
Us. Pdl., čásť čepu, der Gewindetheil der
Schwanzschraube, Čsk.,kolo, das Schnecken-
rad, Sl. les., nerv, dučej, Osv. I. 227., 228.,
přístroj (hasický zachraňovací přístroj), Khl.
75., čára (spiralka, závitnice), die Spirale,
Spirallinie, Schneckenlinie. Nz.

Závitnatý, gewindereich. Z. čep. Wld.

Závitnice, e, f. = kotoučnice, závitková
čára, spiralka, die Spirale, Spirallinie, Schne-
ckenlinie. Nz., Šp., Ck., Vnč. Z. archime-
dická, hyperbolická, exponencialní. Stč. Dif.
183.—185. — Z., das Schneidzeug, Schneide-
eisen, die Kluppe, Schneidekluppe, Schraub-
kluppe. Šp., Skv. Z. nůžkovitá, die Scher-
kluppe, hodinářská, die Uhrmacherkluppe,
čtyrlistá, vierbackige Schraubenkluppe, parní,



	(čepily). Dbš. Obyč. 23. Třetí vínek zavíjá, kněz mšu sv. zavírá; Ach na rybníčku seno hrabú, už tu nevěstu zavíjajú; Povol si, dě- večko, pokud jsi panenkú, šak si nepovolíš zavija hlavěnku (až se provdáš). Sš. P. 23., 446., 502. Je-li tady kdo z rodiny, můj ta- tíček roztomilý? Bude i on při mně stati, dyž mě budú zavíjati; Už sa ty horečky zeleňajú, už nám tú Marušku zavíjajú. Pck. Ps. 84., 88. Pohlaví ženské má hlavu obe- stříti neb zavíjeti. BR. II. 563. b. Zavine svoj ocas jako břečtan. BO. — co, koho, se kam. V.. Puch. V rouchu. Br. Z. dítě do plínek. V., se do roušek. Záv. Z. k ně- komu (zajeti, zajíti). St. skl. Do pláště se hodně zavinouti. Dch. Její srdce by se v kamen zavilo (zatvrdila by se). Drsk. V bílou plenu zavijou si hlavy. Hdk. C. 39. Dolinočka moja, jak ťa horky kryjú, jako keď nevestu do venca zavijú. Sl. ps. Na mäkké lono nás usadí, zavinie do tieň plá štika, povesťou bájnou o svojej mladi v sen milučký učičíka. Btt. Sp. 4. Ružičky moje, ja som vás do vencov krásnych zavila. Sldk. 286. V roucho vábnější se zavil (ďábel); Sobě vavřínů a révy sklizeň, trní bratrům ve vlas zavíjel. Čch. Mch. 38., Bs. 52. I za- vinul jest do toho pláška za 17. zl. bez ortu peněz královských. NB. Tč. 24. — (koho, se) čím: někoho rouchou. Ros. Had svou kořisť zavíjí ohonem. L. Vřete- nem z. (máchati, mávati). L. Však mně ne- bude zima, zavinu se šatkou. Slez. Šd. Půl (fěrtochem) synáčka ovila a půl se (s) ním zavila. Sš. P. 30. Zem s nebem dookola jasnou dúhou zavijeme. Btt. Sp. 41. Zavi- nuvši jeho tělo ložným rúchem. BO. — (se) kde. Se okolo čeho. L. Mezi dobrými se zavíjejí (otáčejí se, zabývají se). L. Keď vykvitne v zahrádke mojej kvet lalije, po- tom nám už kňaz rúčky v kostele zavije. Ppk. I. 104. Na něž (v boji padlé) když sě rozpomanu, až mi sě v srdci zavine (srdce se mi zkormoutí). AlxV. v. 801. (HP. 20.). Tiše nad krajinou stín se zavíjí. Kká. K sl. j. 154. — jak. Dívka byla dospělá a za- víjela se už za mladou paní (jako mladá paní). Osv. 1884. Wtr. 2. Zaviti, il, en, ení, obyč. složené: roz- zaviť (hubu). — abs. Rána zaví, klafft. Na Ostrav. Tč. — co kde. Po pažiti behá a keď sä unaví, hubu domá źaví (otvírá, auf- sperren), by pagáča dali. Na Slov. Hdž. Šlb. 18. Zavíti, zaváti, věji, íl a ál, án a ín a át, ění a aní, íní, átí, ítí; zavívati, zavanouti = věje zahnati, ver-, wegwehen; zakryti, ver- wehen, verstöbern, zuwehen, wehend be- decken; počíti váti, anfangen zu wehen, loswehen; uprdnouti se, Wind lassen. Jg.— abs. Jak vítr zavál, oheň se zňal. Sych. Odpadol lístoček, ej ani nezavialo. Mt. S. I. 27. Vzdech zavál. Kká. K sl. j. 106. Divá zavála vichřice. Vrch. Je mně hrubě zima, větříček zavívá. Sš. P. 180. — co, koho. Slova i peří zavěje vítr. Exc. Zavialo ťa (kletba na Slov.)! Let. Mtc. S. II. 1. 39. Blúdne to svetlo svieti, nehreje, najmenší vetrík preč ho zaveje. Čjk. 38. Z. sníh. D. Sníh cestu zavál. Plk. Větrové zavívají	páry mořské. Hlas. — co kam (na koho). Chmel. Chráň ho, aby mu ani slnce nezašlo ani vetrík naň nezavial. Mt. S. I. 90. Vichr list do propasti zavál. Exc. — co, se čím. Vítr zavál cesty sněhem. Ros. Cesty sněhem se zavály. Šlepěje pískem se hned zavějí. Har. II. 106. — kde. Zavial vetor, zavial na urpínskej skále: ale neodniesol z mojho srdca žiale. Sl. ps. — kudy. Tichem noč- ním lehký větřík zavívá. Goll. Duší touha mi zavívá jako vítr plachtami. Čch. Bs. 7. Tichem zavál výkřik. Kká. K sl. j. 104. — odkud. Od šibenic zavialo. Btt. Sp. 28. Vítr zavál od západu. Us. Tč. — koho čím jak. Sv. Eudokie psa až po uši sněhem zavěje. Pron. Tč. Zavití, n. = čím co zavito i to, co zavito, das Verhüllen, Verhüllte, Bündel, Gebinde, Päckchen. Z. = co k zavíjení dětí potřebné jest. D. Žena má jmieti zavitie na hlavě své. ZN. Ženské pohlaví z. na hlavách nosí. Štelc. Z. hlavy, Dal., Pref., Ctib., z. mnišek (závoj), Háj.; z. ženské (zakuklení). V. — Z. = ohrazení, die Umzäunung. Komorník kól má vteknúti a zaviti jej; potom má (póvod) vzíti jiného komorníka, zdaby koho zastihl, an přes to z. na těch mezech škodu činí. Gl. 383. — Z, práva, die Verhägung, zastr. Do prvního práva z. Knih. tovač. k. 82. Zavítí, n., das Losswehen, der Hauch. Z. větru. Zlob. Vz Zavíti. Zavitina, y, f., fageramen (de semine), zastr. Rozk. Závitka, y, f. = svobodná ženština, která nemanželské dítě porodila (poněvadž taková jako ženy vdané vrkoč okolo hlavy otočiti, zaviti musí, nesmí nositi copy jako děvčata). Na Mor. Brt., Kld., Dml, Tč., Vck., Nl., Pk. Na mor. Slov. při Uh. Ostroze poctivé panny mívají spuštěné vrkoče, jsou prosto- vlasé; jenom vdané ženy a dopustilky nosí vlasy zavinuté okolo obálenky. Vz Mrviti se. Šd. Je-li boží narození v pondělí, bývá toho roku mnoho závitek. Na mor. Val. Vck. — Z., das Pflanzenspiralgefäss. Škd. exc. Vz Závitek. — Z. ladicí, die Stimmrolle. Závitkovitý = do závitků točený, za způsob závitků, klikatý, Spiral-, spiralförmig, Schnecken-, schneckenförmig gerollt, spira- lig. Šp., Nz. Z. dřevo. Vz Závit. Šd. Z. kalich, list, Nz., obinadlo, Sl. let, parní trouba, péro, Šp., buňky. Kk. Vz Závitkový. Závitkový, Spiral-, Schnecken-, Gewinde-. Vz Závitkovitý. Z. trubice, Krok., nebozez, Us. Pdl., čásť čepu, der Gewindetheil der Schwanzschraube, Čsk.,kolo, das Schnecken- rad, Sl. les., nerv, dučej, Osv. I. 227., 228., přístroj (hasický zachraňovací přístroj), Khl. 75., čára (spiralka, závitnice), die Spirale, Spirallinie, Schneckenlinie. Nz. Závitnatý, gewindereich. Z. čep. Wld. Závitnice, e, f. = kotoučnice, závitková čára, spiralka, die Spirale, Spirallinie, Schne- ckenlinie. Nz., Šp., Ck., Vnč. Z. archime- dická, hyperbolická, exponencialní. Stč. Dif. 183.—185. — Z., das Schneidzeug, Schneide- eisen, die Kluppe, Schneidekluppe, Schraub- kluppe. Šp., Skv. Z. nůžkovitá, die Scher- kluppe, hodinářská, die Uhrmacherkluppe, čtyrlistá, vierbackige Schraubenkluppe, parní,