346

na z., die Rufweite. Z. k vojsku, die Ein-
berufung. Dch. Jeho z., o němž se vypra-
vuje, seine Berufung. BR. II. 39. Osoby
vysokého z., hohen Namens. Bart. 60. —
Z. = povolání. Vš. Člověk nízkého z. V.

Zavolaný, ge-, berufen. Vz Zavolati, Za-
volaná.

Zavolati, zavolávati = začíti volati, za-
křiknouti, auf-, losschreien, aufrufen, einen
Schrei von sich geben; volati na koho, nach-,
an-, be-, herrufen. — abs. Někdo tu zavolal.
D. Že zavolám, nedáte-li pokoj! Us. Dcéra
jeho spala hned vo vedľajšej izbe a akby
zavolala, lahko by doskočil na pomoc.
Dbš. Sl. pov III. 13. On jest k němu
přišel příhodu jako k přieteli nejsa zavo-
lán. NB. Tč. 197. - koho (akkus.). Při-
cházejí, jakoby je zavolal (v bod). D. Ve-
škeren dům z. V. Pachole z. Ros. Dyž ty
půjdeš k nám, nechodívej sám; zavolaj si
kamaráda, kterého já vidím ráda. Pck. Ps.
55. Kokotek našel klásek a z-lal kuřičku;
Kuřička našla klásek a nezavolala kokotka.
Slez. Šd. Své sousedy žena zavolala. BN.
Už nám pán Boh pomohol, inším ľudom
nemohol. Zavolajte jaj Bože! i Vám pán
Boh pomôže. Slov. Phld. IV. 470. — koho
(gt). Z. starších města, Ben. V., Háj., děl-
níkův, Br., pacholete. Ros. Zavolajte těch
jinoší, ať jich každý líčí slova svá. BO. —
koho na koho (jak), nač (kam). Z. na
souseda. Us. Z. koho na pomoc. Pakliby
kdo (při soudě) křičel, má naň zavoláno
býti jménem: Nemluv tak velmi. Zř. F. I.
C. VII. Zavoléte našo Maryšo na lest (na
listí), na dřivi. Mor. Neor. Smrť ho z-la =
umřel. Tkč. Z-lal smelo na ryby. Kyt. 1876.
21. Z. někoho proti někomu na pomoc. Lpř.
J. Vlk si z-lal veverku a diviaka na pomoc
a čakali tam pod tým košatým dubom. Dbš.
Sl. pov. VIII. 13. U dunaja šaty perú, de
(kde) vojáci maširujú; poznala milá milého,
z-la si na něho. Btt. Ps. 64., Sš. P.596. Jak
sa on utopil, na Boha z-lal: Moji kamarádi,
ja sem se vám skoval. Pck. Ps. 67. A keď
sa on topil, na Boha zavolal. Ej, kamarádi
moji, už som sa vám schoval. Sl. spv. III.
113. Pakliby ti, na kohož by hospodář za-
volal, jemu pomoci nechtěli. Zř. selské v Lou-
čanech 1525. (Šd.). Jak pod javor dovorala,
máti na ňu zavolala; Esli je tam ešče čer-
nooké děvče, já si na ně zavolám; Dyž ty
přindeš pod okénko, já na tě zavolám. Sš.
P. 134., 230., 344. A Jan sě jest zavolal na
svědomie na pana Chotěšovského. NB. Tč.
80. Na své pomocníky v hluku zavolal. Kat.
2737. — koho čím: silným voláním ; hlásnou
troubou, mluvidlem. — koho kam. Z-la
k sobě Jeníčka. Er. P. 314. Staň, Kačenko,
přivítej jich, do sedničky zavolej jich. Sš.
P. 778. I z-lal mne do komory k sobě a
řekl mi jest; Když nás po třetí k sobě z.
kázal, to poručenstvie potvrdil. NB. Té. 199.,
206. Z-lal ho na stranu. Chmel. Z. k útoku.
Alx. A když (pohnaného) na jeho při za-
volají, den Streit aufrufen. Zř. F. I. C. XXIII.
— proč: k žádosti žalobníka obžalovaného
z. Kom. Od bolesti z-la jsem na jméno boží,
na všecky svaté. Slez. Šd. — jak. Zavolati
hlasem velikým, Vrch., Sš. P. 148., smutným,

Er. P. 201., hněvivým, Kat. 3249., hřmotným.
Us. Tč. Z. na někoho jménem. Šml. I. 51.
Prišli synkovia, prišli, zaplakali, zakvílili a
hlasom zúfalstva z-li. Sldk. Mart. 3. čula
voze (vozy) za lesem a z-la svým hlasem;
Jak po nejprv z-la, travěnka se zeleňala;
Jak po druhé z-la, ta hora se prohýbala.
Sš. P. 172., 192. S poctivostí naň z-lal. NB.
Tč. 93. Z-lal na ňu hlasem: Švarná děvečko,
poď sem. Sš. P. 183. Třikrát k horám za-
volala. Er. P. 480. Jak po třetí hlasem z-la,
jeja (její) mamička hned z hrobu vstávala.
Sš. P. 193. Zavolá srdcem z věrného hla-
hola. Kat. 595. — kde. Jáť jsem sě k lúce
připovídal, když jest landfryd v zemi za-
volán (oznámen). NB. Tč. 290. — kdy. Šak
ty ňa (mne) dneskaj večer sobě zavoláš:
Přídi. Čes. mor. ps. 84. V tom Javorníček
z-lal na své syny. NB. Tč. 93. Tehdy ho
k sobě z-lavši v smyslnej době. Kat. 2475.

— odkud kam. Bo me sama z-la z pod
obločka do chyže. Sl. ps. 224.

Zavolávati, vz Zavolati.

Zavoliti = svoliti, verwilligen. — komu
k čemu: k bitvě. Jg.

Zavonačiti, il, en, ení, zavonačovati =
narafičiti, zaříditi, einrichten, anstellen. —
co kde jak. Já to tam (u něho) dobře z-čím.
Us. Msk., Holk.

Zavonání, n., das Riechen, Beriechen;
das Bemerken. Na Slov. Bern. Vz Zavoňati.

Zavoňaný; -án, a, o, berochen; bemerkt,
wahrgenommen (zpozorovaný). Na Slov. Bern.
Vz Zavoňati.

Zavoňati = zavoněti. Na Slov. a již. Mor.
Bern., Šd — Z. = zpozorovati, bemerken,
wahrnehmen. Na Slov. Bern.

Zavoňávati, vz Zavoněti. Na Slov. a již.
Mor.

Zavonělý, riechend, stinkend. Z. maso
(zasmradlé). Ms.

Zavonění, n., vz Zavoněti, Zavoňání.

Zavoněti, ěl, ění; zaváněti, ěl, ění; za-
voňovati, zavonívati = počíti voněti, an-
fangen zu riechen, ein wenig riechen, Geruch
von sich geben, anriechen; zasmradnouti,
stinkend werden; zpozorovati, bemerken,
wahrnehmen. (Slov.). — abs. Vůně libá za-
voněla. Lora. To maso již zavání (páchne).
Ros., D. Ježibaba zavoňala, že to bude
vohľač, preto tak pekne sa k nim mala.
Dtš. Sl. pov. I. 226. — čím: zvěřinou (jako
zvěřina). Někdo tu pížmem zavoněl. Us.
Výklad ten protivenstvím z-ní. Sš. II. 93.

— komu. Zavoněla mu pečeně. Ros. Fěr-
toušek mu zavoněl. To mu zavonělo. Šm.
Z-la mu zástěra, Us. TJ., vojančina. Us. Šd.
Dy sem ja šel přes ten hajek, zavoněl mi
marijanek; Ani mi nevoní rozmarýn zelený,
jak mně zavonělo moje potěšení. Sš. P. 258.,
283. — jak (kudy). Ó pak bych zavoněla
šíro po krajině. Kmk. (Moravan 1878. 111.).
Veď on to dobře zavoněl. Mt. S. I. 111.
A on mě zavoněl jako rozmarýnek. Sš. P.
224. Mi takú večeru prichystaj, co ju už na
pol míle zavoniam. Dbš. Sl. pov. I. 287. —
odkud. (Medvědu) ze včelnice zavonělo.
Kká. Td. 127. — kam. To kopčanské pole
tŕnim, šípom kvitne, to moje srdenko k nemu
neprivykne. Ej ale to gbelské s modrou