347

fijalenkou, to mi zavoňalo k mojemu srdenku.
Mt. S. 12.

Zavoniti, il, ěn, ění, zavoňovati = vůni
činiti, einen Geruch machen. Kam jedete
s tím hnojem? Zavoniť zajícovi na zelí. Slez.
Šd.

Zavonívati, vz Zavoněti.

Zavoňovati, vz Zavoněti, Zavoniti.

Závor, u, m. = zavření, zamčení, die Sper-
rung. Šp. Už sme pod závorom! Mt. S. I.
98. — Z. = závěr u střeleb s nabíjením za-
dovým ono přístrojí, jímž lůžko komory
hlavně a vtěsnaný do ní náboj se uzavře a
k vystřelu přihotoví, der Verschluss. Čsk.
Části z-ru u verndlovky: pouzdro, das Ver-
schlussgehäuse, poklop, das Verschlusstück,
nárazná deska, die Stossplatte, vytahovák
patronový, der Patronenzieher, zpruha (péro),
die Verschlussfeder, šrouby. Čsk. I. 4. 3. —
Cf. Závora.

Závora, závorka, y, f. = hranaté nebo
kulaté dřevo (železo) k zastrkování dveří,
vrat. Od vr. V z Gb. Hl. 146. Der Riegel,
Verschluss, Thürriegel, Sperriegel, Schub-
riegel, Schieber. Jg., Dch., Šp., BO , Včř.
Z. I. 51. Vz Vodbička, Dvéře. V. Z. železná,
Ps. ms. Z. u dveřích, při dveřích, Šp., za-
padací, vroubkovaná, Šm., vlaská k přibití,
k zadlabání. Kh. Závora hlomozná (zátyčka,
v dělostřel.), der Schwanzriegel, Čsk , hra-
niti, der Kantenschubriegel, Hk., kladnicová,
das Getriebe. Pdl. exc. Na z-ru dvéře za-
vříti. Us. Dch., Kká. Td. 217. Spustil všecky
z-ry na dverách. Mt. S. I. 74. Žeň se v boj
a v potu tváři prolom řetěz zerzavělý, lam
z-ry na žaláři. Nitra VI. 161. K pohybování
z-ky v zámku slouží klíč; Z. noční v zámku
(kterou rukou a ne klíčem zastrkujeme);
Hlava z-ky v zámku = čásť z-ky ze zámku
vyčnívající, der Riegelknopf; čásť její slabší
v zámku ukrytá slove peň, Riegelstift. Vz
Včř. Z. I. 53. Hotovosť hřiecha jest jak loj,
jenž kluzkú činí závoru, aby ďáblu byla
otevřena brána duše; Z-ku mých dřví ote-
vřela sem zmilelému svému (Pís. Šal. 5. b.).
Hus I. 225., III. 62. V tom praskly sluchu
závory, až zaznelo do duše hluboko. Phld.
III. 2. 196. Z-kou opatřiti, zavříti. Nz.
Z-ru zatknouti, zastrčiti, přetáhnouti; dvéře
na závoru dáti, zavříti. V. Z-rou dvéře za-
strčiti, zatáhnouti, zavříti; z-ru odstrčiti.
D. Brána má své z-ry. Kom. Teprva z-ry
dělati, když mu koně vyvedli. Mus. Z-ry
dělá, když jsou kozy ty tam. Vz Pozdě.
Sych. Z. římské a řecké. Vz Vlšk. 67., 76.,
87. — Z. = místnosť závorami zavřená. Tu
z dvou se závor jedinou dvě levhartice vy-
řinou. Puch. Rozbídný povedem v závore
tejto život. Hol. 391. — Z. = zavírka u kola,
die Sperrkette, der Hemmschuh. Us. — Z. =
skoba, die Klammer. Z. pojišťující na hasic-
kém pasu. Us. Exc. Z. přední, zadní; do
závor něco dáti. Nz. — Z. = odpor, das
Hindemiss. Něčemu závoru položiti. Kram.
Tvé z-ry nic neplatí, již ty musíš se mnú
jíti. Sš. P. 16. Nemůžeš-li mi dáti podpory,
nečiň mi závory. Bž. — Z. = brázda, die
Furche. Zlob. — Z-ry, pl., míst. jm. Arch.
III. 473.

Zavorati, vz Zaorati.

Závořice, dle Budějovice, míst. jm. Vz
Sdl. Hrad. II. 267., III. 270. — Z., místo
u Lesnic na Mor. Pk.

Závorka, vz Závora. Das Riegelchen, der
Schübling. V. — Závorky = znamení kte-
rými se slova v tisku a ve psaní zavírají,
die Klammer. Z. či spony jsou dva stojaté
obloučky ( ), mezi nimiž čísla nebo výrazy
vepsány bývají. Z. přední, zadní, vnější,
vnitřní; první, druhý, třetí pár závorek;
Závorky okrouhlé ( ), hranaté [ ], zobáko-
vité .{} Šim. 10., 13. Do z-rek dáti, zá-
vorkami opatřiti, uzávorkovati. Nz. Tudy
některá vydání verš ten 12. z-kami obsta-
vují; V z-ku něco zahrnouti (einklammern);
Při tom dotýká mimochodem a z-kou dří-
vějšího jich stavu. Sš. Sk. 111., Mr. 21.,
II. 20. Slova mezi z-kami. Zlob. — Z., y,
m Z. Tobiáš f před 1612. Vz Tf. H. 1. 49.,
Jg. H. 1. 656., Jir. H. 1. 352. Z. Václ. Vz
Jir. H. 1. 353.

Závorkovati = do závorek dáti, einklam-
mern. — co: slovo. Z. číslo. Šim. 47., 13.
Vz Závorka.

Závorkový, Riegel-. Z. zámek, Pdl. exc,
zpruha, die Schliess-, Schlusskopffeder. Šp.

Závormo, einschliesslich, inklusiv. Šm.

Zavorní, -ný = zavírající, Riegel-;
Schluss-. Z. propověď (závěrek), úsudek.
Marek. Z. tvrz, das Sperrfort, Dch., skoba,
der Schliesshaken, náklad, sperrbar. Šp.

Závorník, a, m., ves. Arch. I. 530. —
Z., u, m., der Schlusstein, Schluss. 1541.

Závorný, vz Závorní.

Zavoskování, n., vz Zavoskovati.

Zavoskovaný; -án, a, o, mit Wachs
überzogen, befleckt. Z. svícen, pokrov. Us.
Šd.

Zavoskovati, verwichsen. — co kde
čím: rozpukliny v podlaze žlutým voskem.
— Z., mit Wachs beflecken. Z. svícen.

Závosník, lépe: záosník.

Zavoščený = zavoskovaný. Mor. Šd.

Zavoščiti, il, en, ení, mit Wachs über-
ziehen; mit Wachs beflecken. Vz Zavosko-
vati. — si co: kabát. Mor. Šd.

Závoz, u, m. = zavození, die Auffuhr,
Verschüttung. Z. místa rumem. Us. Dch. —
Z. = úvoz, der Hohlweg. Na Slov. Úvoz
nebo z. je hlboká cesta. Hdž. Čít. 161. Za-
blúdila na akýsi pustý závoz. Dbš. Sl. pov.
IV. 21. — Sldk 8. — Z. = nesnáz, neštěstí,
das Unglück. V jednom strmom závoze do
hliny zaviazli. Dbš. Sl. pov. I. 90. Voľakdo
jim pošepnul, keby vyhľadali toho chudob-
ného člověka, že jim ten najskôr zpod z-zu
pomôže. Dbš. Sl. pov. II. 94. Pozrel na
malý palec: prsten v pekle! No, rečie matke,
už sme pod z-zom! Ib. I. 465.

Zavozhřiti, vz Zaozhřiti.

Zavoziti, vz Zavézti.

Zavozívati, vz Zavézti.

Závozní, hinter dem Wagen befindlich.

Jg.

Závozník, u, m. = hřebík v rozvoře, jenž
udržuje zadní nápravu v původní poloze.
Na Hané. Bkř., Šd.

Zavozování, n.. die Vorführung. Z. svědků.
Faukn.