Předchozí (346)  Strana:347  Další (348) |
|
|||
347
|
|||
|
|||
fijalenkou, to mi zavoňalo k mojemu srdenku.
Mt. S. 12. Zavoniti, il, ěn, ění, zavoňovati = vůni
činiti, einen Geruch machen. Kam jedete s tím hnojem? Zavoniť zajícovi na zelí. Slez. Šd. Zavonívati, vz Zavoněti.
Zavoňovati, vz Zavoněti, Zavoniti.
Závor, u, m. = zavření, zamčení, die Sper-
rung. Šp. Už sme pod závorom! Mt. S. I. 98. — Z. = závěr u střeleb s nabíjením za- dovým ono přístrojí, jímž lůžko komory hlavně a vtěsnaný do ní náboj se uzavře a k vystřelu přihotoví, der Verschluss. Čsk. Části z-ru u verndlovky: pouzdro, das Ver- schlussgehäuse, poklop, das Verschlusstück, nárazná deska, die Stossplatte, vytahovák patronový, der Patronenzieher, zpruha (péro), die Verschlussfeder, šrouby. Čsk. I. 4. 3. — Cf. Závora. Závora, závorka, y, f. = hranaté nebo
kulaté dřevo (železo) k zastrkování dveří, vrat. Od vr. V z Gb. Hl. 146. Der Riegel, Verschluss, Thürriegel, Sperriegel, Schub- riegel, Schieber. Jg., Dch., Šp., BO , Včř. Z. I. 51. Vz Vodbička, Dvéře. V. Z. železná, Ps. ms. Z. u dveřích, při dveřích, Šp., za- padací, vroubkovaná, Šm., vlaská k přibití, k zadlabání. Kh. Závora hlomozná (zátyčka, v dělostřel.), der Schwanzriegel, Čsk , hra- niti, der Kantenschubriegel, Hk., kladnicová, das Getriebe. Pdl. exc. Na z-ru dvéře za- vříti. Us. Dch., Kká. Td. 217. Spustil všecky z-ry na dverách. Mt. S. I. 74. Žeň se v boj a v potu tváři prolom řetěz zerzavělý, lam z-ry na žaláři. Nitra VI. 161. K pohybování z-ky v zámku slouží klíč; Z. noční v zámku (kterou rukou a ne klíčem zastrkujeme); Hlava z-ky v zámku = čásť z-ky ze zámku vyčnívající, der Riegelknopf; čásť její slabší v zámku ukrytá slove peň, Riegelstift. Vz Včř. Z. I. 53. Hotovosť hřiecha jest jak loj, jenž kluzkú činí závoru, aby ďáblu byla otevřena brána duše; Z-ku mých dřví ote- vřela sem zmilelému svému (Pís. Šal. 5. b.). Hus I. 225., III. 62. V tom praskly sluchu závory, až zaznelo do duše hluboko. Phld. III. 2. 196. Z-kou opatřiti, zavříti. Nz. Z-ru zatknouti, zastrčiti, přetáhnouti; dvéře na závoru dáti, zavříti. V. Z-rou dvéře za- strčiti, zatáhnouti, zavříti; z-ru odstrčiti. D. Brána má své z-ry. Kom. Teprva z-ry dělati, když mu koně vyvedli. Mus. Z-ry dělá, když jsou kozy ty tam. Vz Pozdě. Sych. Z. římské a řecké. Vz Vlšk. 67., 76., 87. — Z. = místnosť závorami zavřená. Tu z dvou se závor jedinou dvě levhartice vy- řinou. Puch. Rozbídný povedem v závore tejto život. Hol. 391. — Z. = zavírka u kola, die Sperrkette, der Hemmschuh. Us. — Z. = skoba, die Klammer. Z. pojišťující na hasic- kém pasu. Us. Exc. Z. přední, zadní; do závor něco dáti. Nz. — Z. = odpor, das Hindemiss. Něčemu závoru položiti. Kram. Tvé z-ry nic neplatí, již ty musíš se mnú jíti. Sš. P. 16. Nemůžeš-li mi dáti podpory, nečiň mi závory. Bž. — Z. = brázda, die Furche. Zlob. — Z-ry, pl., míst. jm. Arch. III. 473. Zavorati, vz Zaorati.
|
Závořice, dle Budějovice, míst. jm. Vz
Sdl. Hrad. II. 267., III. 270. — Z., místo u Lesnic na Mor. Pk. Závorka, vz Závora. Das Riegelchen, der
Schübling. V. — Závorky = znamení kte- rými se slova v tisku a ve psaní zavírají, die Klammer. Z. či spony jsou dva stojaté obloučky ( ), mezi nimiž čísla nebo výrazy vepsány bývají. Z. přední, zadní, vnější, vnitřní; první, druhý, třetí pár závorek; Závorky okrouhlé ( ), hranaté [ ], zobáko- vité .{} Šim. 10., 13. Do z-rek dáti, zá- vorkami opatřiti, uzávorkovati. Nz. Tudy některá vydání verš ten 12. z-kami obsta- vují; V z-ku něco zahrnouti (einklammern); Při tom dotýká mimochodem a z-kou dří- vějšího jich stavu. Sš. Sk. 111., Mr. 21., II. 20. Slova mezi z-kami. Zlob. — Z., y, m Z. Tobiáš f před 1612. Vz Tf. H. 1. 49., Jg. H. 1. 656., Jir. H. 1. 352. Z. Václ. Vz Jir. H. 1. 353. Závorkovati = do závorek dáti, einklam-
mern. — co: slovo. Z. číslo. Šim. 47., 13. Vz Závorka. Závorkový, Riegel-. Z. zámek, Pdl. exc,
zpruha, die Schliess-, Schlusskopffeder. Šp. Závormo, einschliesslich, inklusiv. Šm.
Zavorní, -ný = zavírající, Riegel-;
Schluss-. Z. propověď (závěrek), úsudek. Marek. Z. tvrz, das Sperrfort, Dch., skoba, der Schliesshaken, náklad, sperrbar. Šp. Závorník, a, m., ves. Arch. I. 530. —
Z., u, m., der Schlusstein, Schluss. 1541. Závorný, vz Závorní.
Zavoskování, n., vz Zavoskovati.
Zavoskovaný; -án, a, o, mit Wachs
überzogen, befleckt. Z. svícen, pokrov. Us. Šd. Zavoskovati, verwichsen. — co kde
čím: rozpukliny v podlaze žlutým voskem. — Z., mit Wachs beflecken. Z. svícen. Závosník, lépe: záosník.
Zavoščený = zavoskovaný. Mor. Šd.
Zavoščiti, il, en, ení, mit Wachs über-
ziehen; mit Wachs beflecken. Vz Zavosko- vati. — si co: kabát. Mor. Šd. Závoz, u, m. = zavození, die Auffuhr,
Verschüttung. Z. místa rumem. Us. Dch. — Z. = úvoz, der Hohlweg. Na Slov. Úvoz nebo z. je hlboká cesta. Hdž. Čít. 161. Za- blúdila na akýsi pustý závoz. Dbš. Sl. pov. IV. 21. — Sldk 8. — Z. = nesnáz, neštěstí, das Unglück. V jednom strmom závoze do hliny zaviazli. Dbš. Sl. pov. I. 90. Voľakdo jim pošepnul, keby vyhľadali toho chudob- ného člověka, že jim ten najskôr zpod z-zu pomôže. Dbš. Sl. pov. II. 94. Pozrel na malý palec: prsten v pekle! No, rečie matke, už sme pod z-zom! Ib. I. 465. Zavozhřiti, vz Zaozhřiti.
Zavoziti, vz Zavézti.
Zavozívati, vz Zavézti.
Závozní, hinter dem Wagen befindlich.
Jg.
Závozník, u, m. = hřebík v rozvoře, jenž
udržuje zadní nápravu v původní poloze. Na Hané. Bkř., Šd. Zavozování, n.. die Vorführung. Z. svědků.
Faukn. |
||
|
|||
Předchozí (346)  Strana:347  Další (348) |