Předchozí (348)  Strana:349  Další (350) |
|
|||
349
|
|||
|
|||
j. 146., rychlosť. Osv. I. 90., Vlč., hlubina,
Mus. 1880. 270., cesta, Vrch., výše. Dch., Čch. Mch. 107., Čch. Dg. 694., duch. BO. Vz Láno. Závratský = za vraty jsoucí, hinter dem
Thore befindlich. Us. Závraty, pl., dle Dolany, Zawraten, ves
u Budějovic. PL. Vz Závrata. Zavrávorati, torkeln, taumeln. Dostal za
ucho, až zavrávoral. D. — Kká. Td. 262.— jak. Nazpět z. Us. — kam. Ten do toho z-ral, der hat sich hineingeritten. Dch. Zavraždění, n., die Ermordung.
Zavražděný; -ěn, a, o, ermordet. Vz
Zavražditi. Zavražditel, e, m., der Mörder, Todt-
schlager. Koll. Zavražditelka, y, zavražditelkyně, ě, f.,
die Mörderin. Zavražditi, il, ěn, ění, zavražiti, zavraž-
ďovati, morden, ermorden. — koho (akkus.) = zabiti (novější význam): souseda, sestru. Našich z-li jako telce. Phld. III. 2. 141. — čím: nožem, dýkou. Dch., Us., Chmel. — koho (gt.): konsulů zavraždil, šp: m.: kon- suly. Vz Za-. Brt. — se k někomu, s ně- kým = vrahem, nepřítelem se státi, feind- selig, Feind werden. Vz Vražditi. Jg. Lépe jim jest něco země ustúpiti, než sě k nim tak zavražditi. Dal. 18. 18. Hospodář ihned o každú věc s čeledí svú ukrutně sě ne- zavražďuj. Št. N. 57. — se s kým = po- týkati se, kämpfen, streiten mit Waffen. Háj. — nač = zanevříti. Jg. Záp. 28. A keď prjde ke škodě, na slobodu každý zavraží. Hdž. Rkp. — jak. Někoho lstně, úskočně, úkladně, zákeřnicky z. (zabiti). Lpř. Děj. I. 35., Ddk. VI. 207. — proč. Byl tam z-děn z pomsty. Ddk. V. 39. Zavražení, n. vz Zavražditi. — Z., die
Verhexung, Verzauberung. Vz Zabosoro- vání. Na Slov. Bern. Zavražiti = zavražditi. — Z. = zaboso-
rovati, verhexen, verzaubern. Na Slov. Bern. Závrbek, bku, m., das Weidengebüsch.
Z. nebo chrasť vrbová. 1466. Gl. Z. = vr- bové roští n. mladá vrbina. Us. Tč. — Z. = ein mit Weidenruthen eingezäunter Ort. Té. Společně tu na těch z-cích dobytky své mají pásti. Tov. 229. Upadl mi v mé zboží v juřinské z-ky. Půh. I. 370. — Z., jm. pole u Nakla a j. na Mor. Pk. Závrbí, n. = místo za vrbím, ein Ort
hinter einem Weidengebüsch. Us. Zavrbiti, il, en, ení. Cf. Vyvrbiti. — co.
Cos to zase zavrbil? Na Mor. a Slov. Sd. Zavrbovský, ého, m., os. jm. Šd.
Zavrcení, n., vz Zavrtiti.
Zavrcený; -en, a, o, eingerührt. Z. po- lívka, die Einrührsuppe. Rk. Zavrci. vz Zavrhnouti.
Zavrčati = zavrčeti. Na Slov. Bern.
Zavrčení, n., das Aufknurren, vz Zavr-
četi. Zavrčeti, el, ení, anfangen zu knurren,
ein wenig knurren. Us. — abs. Vlk vy- cenil naň zuby a zavrčal: Kobyla, daj mi to žriebä pod zuby, bude ti raz krajšie. Dbš. Sl. pov. VIII. 14. — nač. Pes na nás zavrčel. Ros. — si jak. On si rád trochu |
zavrčí (zabrumlá). Us. Šd. — kde. Kolo
na kolovrátku zavrčelo. Us. Tč. Zavrdati = zakoktati, anfangen zu stot-
tern. Us. Zavředěti, ěl, ění, sehwürig werden.
Zavřel, a, m., osob. jm. Us. Šd.
Zavřelý = zavřený. Na Slov. Z. pokoj.
Phld. IV. 6. Zavřeně, verschlossener Weise, ein-
schliesslich. Zavřenec, nce, m. = zavřený, der Ein-
gesperrte. Dalo se to k spáse ostříhanců a z-nců. Sš. II. 41. Zavření, n., die Ver-, Zuschliessung. Z.
pokoje, brány, D., cesty, ulice. Dch. Přenes. Ty mají kverkům od z. počtu kvartalního zaplaceny býti, Rechnungsabschluss. Nar. o hor. a kov. Vidím, že čekáte z. řeči. Jel. Enc. m. 80. O z. všech věcí. Vz Vš. IX. 14. Z. míru. Dch., Čsk., Lpř. — Z. = čím se za- vírá, das Gesperre. Brána má svá z., vrata, závory a mříže. Kom. Z. vozu. D. — Z. = schování pod zámkem, die Einsperrung, Ein- schliessung. Z. vězňů do žaláře. Us. Z. v mornu. Dch. Ten přišel ještě ten samý den k z. (byl zavřen). Us. Vk. Práce pod z-ním, die Klausurarbeit. V. — Z. = místo, kde co zavřeno, die Klausur, das Behältniss, der Verschluss. Z. = komora. V. Město s kostelem i se vším, co v z. bylo. V. — Z. krátké = summa, krátký obsah, kurzer Inhalt, Z. konečné (toho) jest milovanie božie a blížnieho. Hus 1. 63. V. Túto prosbú, jenž jest poslednie z. jiných proseb, při- bierá slovce ale. Hus I. 355. — Z. = sne- sení, der Beschluss, Schluss. V. Z. sněmu, D., sněmovní. Zříz. mar. mor. Kteréžto na- rovnání naše do sněmovního z. slovo od slova položeno jest. Nar. o hor. a kov. Z toho sněmu tak dlúhého učiněno jest nic a beze všeho z. se jest rozšel. Pal. Děj. V. 2. 322. Z. jest jisté a pravdivé. Štr. Zavřenosť, i, f., das Eingesperrtsein, Ge-
sperrtsein. Zavřený; -en, a, o, vz Zavříti. Má za-
vřené oči, snad spí. Us. Z. roura (kašna), V., list (zapečetěný), místo (ohrazené, obora), V., město. Zříz. Ferd. Z. = tajný. V. Z. smlouva. Skl. I. 300., II. 67. Z-ná stopa (jsou-li spáry tak sevřeny, že mezi nimi žádná země nestrmí, geschlossene Fährte). Šp. Z. chodba (corridor), Dch., tekutina, die Sperrflüssigkeit, Šp., moře. Lpř. Klupe po druhé a po třetí a on praví, že není z-né. Slez. Šd. Z. čára. Šln. I. 6. Ruka Boží z-na jest. Vrch. V kořenech z-ných mění se ai v ě, au a ay v av, ou a oy v ov pře- smyknutím ve va, vo. Bž. 31. Vz Kořen. Z. píšťala, Mj., hradby; pec se zavřenými prsy, s okem zavřeným. NA. III. 143., IV. 164., 166. Žena jeho pemze na stuol polo- žila v domě z-ném. NB. Tč. 112. Zámek, tvrz s městečkem z-ným; Posielám zavřené přípisy. Arch. I. 314., IV. 392. Jakoby oči z-né měli. BR. II. 90. a. Ne zavřeným, než světlým a otevřeným súdem se súdie. Vš. Jir. 6. Zavřená ústa a otevřené oko ještě nikdy nikomu neuškodilo. Exc. Z. v rostl. 1. uvnitř aneb v dutině jiného dílu obsa- žený n. p. kel v pytlíčku kelním u leknínu |
||
|
|||
Předchozí (348)  Strana:349  Další (350) |