349

j. 146., rychlosť. Osv. I. 90., Vlč., hlubina,
Mus. 1880. 270., cesta, Vrch., výše. Dch.,
Čch. Mch. 107., Čch. Dg. 694., duch. BO.
Vz Láno.

Závratský = za vraty jsoucí, hinter dem
Thore befindlich. Us.

Závraty, pl., dle Dolany, Zawraten, ves
u Budějovic. PL. Vz Závrata.

Zavrávorati, torkeln, taumeln. Dostal za
ucho, až zavrávoral. D. — Kká. Td. 262.—
jak. Nazpět z. Us. — kam. Ten do toho
z-ral, der hat sich hineingeritten. Dch.

Zavraždění, n., die Ermordung.

Zavražděný; -ěn, a, o, ermordet. Vz
Zavražditi.

Zavražditel, e, m., der Mörder, Todt-
schlager. Koll.

Zavražditelka, y, zavražditelkyně, ě, f.,
die Mörderin.

Zavražditi, il, ěn, ění, zavražiti, zavraž-
ďovati, morden, ermorden. — koho (akkus.)
= zabiti (novější význam): souseda, sestru.
Našich z-li jako telce. Phld. III. 2. 141. —
čím: nožem, dýkou. Dch., Us., Chmel. —
koho (gt.): konsulů zavraždil, šp: m.: kon-
suly. Vz Za-. Brt. — se k někomu, s ně-
kým = vrahem, nepřítelem se státi, feind-
selig, Feind werden. Vz Vražditi. Jg. Lépe
jim jest něco země ustúpiti, než sě k nim
tak zavražditi. Dal. 18. 18. Hospodář ihned
o každú věc s čeledí svú ukrutně sě ne-
zavražďuj. Št. N. 57. — se s kým = po-
týkati se, kämpfen, streiten mit Waffen.
Háj. — nač = zanevříti. Jg. Záp. 28. A keď
prjde ke škodě, na slobodu každý zavraží.
Hdž. Rkp. — jak. Někoho lstně, úskočně,
úkladně, zákeřnicky z. (zabiti). Lpř. Děj. I.
35., Ddk. VI. 207. — proč. Byl tam z-děn
z pomsty. Ddk. V. 39.

Zavražení, n. vz Zavražditi. — Z., die
Verhexung, Verzauberung. Vz Zabosoro-
vání. Na Slov. Bern.

Zavražiti = zavražditi. — Z. = zaboso-
rovati, verhexen, verzaubern. Na Slov. Bern.

Závrbek, bku, m., das Weidengebüsch.
Z. nebo chrasť vrbová. 1466. Gl. Z. = vr-
bové roští n. mladá vrbina. Us. Tč. — Z. =
ein mit Weidenruthen eingezäunter Ort. Té.
Společně tu na těch z-cích dobytky své
mají pásti. Tov. 229. Upadl mi v mé zboží
v juřinské z-ky. Půh. I. 370. — Z., jm.
pole u Nakla a j. na Mor. Pk.

Závrbí, n. = místo za vrbím, ein Ort
hinter einem Weidengebüsch. Us.

Zavrbiti, il, en, ení. Cf. Vyvrbiti. — co.
Cos to zase zavrbil? Na Mor. a Slov. Sd.

Zavrbovský, ého, m., os. jm. Šd.

Zavrcení, n., vz Zavrtiti.
Zavrcený; -en, a, o, eingerührt. Z. po-
lívka, die Einrührsuppe. Rk.

Zavrci. vz Zavrhnouti.

Zavrčati = zavrčeti. Na Slov. Bern.

Zavrčení, n., das Aufknurren, vz Zavr-
četi.

Zavrčeti, el, ení, anfangen zu knurren,
ein wenig knurren. Us. — abs. Vlk vy-
cenil naň zuby a zavrčal: Kobyla, daj mi
to žriebä pod zuby, bude ti raz krajšie.
Dbš. Sl. pov. VIII. 14. — nač. Pes na nás
zavrčel. Ros. — si jak. On si rád trochu

zavrčí (zabrumlá). Us. Šd. — kde. Kolo
na kolovrátku zavrčelo. Us. Tč.

Zavrdati = zakoktati, anfangen zu stot-
tern. Us.

Zavředěti, ěl, ění, sehwürig werden.

Zavřel, a, m., osob. jm. Us. Šd.

Zavřelý = zavřený. Na Slov. Z. pokoj.
Phld. IV. 6.

Zavřeně, verschlossener Weise, ein-
schliesslich.

Zavřenec, nce, m. = zavřený, der Ein-
gesperrte. Dalo se to k spáse ostříhanců a
z-nců. Sš. II. 41.

Zavření, n., die Ver-, Zuschliessung. Z.
pokoje, brány, D., cesty, ulice. Dch. Přenes.
Ty mají kverkům od z. počtu kvartalního
zaplaceny býti, Rechnungsabschluss. Nar.
o hor. a kov. Vidím, že čekáte z. řeči. Jel.
Enc. m. 80. O z. všech věcí. Vz Vš. IX. 14.
Z. míru. Dch., Čsk., Lpř. — Z. = čím se za-
vírá, das Gesperre. Brána má svá z., vrata,
závory a mříže. Kom. Z. vozu. D. — Z. =
schování pod zámkem, die Einsperrung, Ein-
schliessung. Z. vězňů do žaláře. Us. Z.
v mornu. Dch. Ten přišel ještě ten samý
den k z. (byl zavřen). Us. Vk. Práce pod
z-ním, die Klausurarbeit. V. — Z. = místo,
kde co zavřeno, die Klausur, das Behältniss,
der Verschluss. Z. = komora. V. Město
s kostelem i se vším, co v z. bylo. V. —
Z. krátké = summa, krátký obsah, kurzer
Inhalt, Z. konečné (toho) jest milovanie
božie a blížnieho. Hus 1. 63. V. Túto prosbú,
jenž jest poslednie z. jiných proseb, při-
bierá slovce ale. Hus I. 355. — Z. = sne-
sení, der Beschluss, Schluss. V. Z. sněmu,
D., sněmovní. Zříz. mar. mor. Kteréžto na-
rovnání naše do sněmovního z. slovo od
slova položeno jest. Nar. o hor. a kov.
Z toho sněmu tak dlúhého učiněno jest nic
a beze všeho z. se jest rozšel. Pal. Děj. V.
2. 322. Z. jest jisté a pravdivé. Štr.

Zavřenosť, i, f., das Eingesperrtsein, Ge-
sperrtsein.

Zavřený; -en, a, o, vz Zavříti. Má za-
vřené oči, snad spí. Us. Z. roura (kašna),
V., list (zapečetěný), místo (ohrazené, obora),
V., město. Zříz. Ferd. Z. = tajný. V. Z.
smlouva. Skl. I. 300., II. 67. Z-ná stopa
(jsou-li spáry tak sevřeny, že mezi nimi
žádná země nestrmí, geschlossene Fährte).
Šp. Z. chodba (corridor), Dch., tekutina,
die Sperrflüssigkeit, Šp., moře. Lpř. Klupe
po druhé a po třetí a on praví, že není
z-né. Slez. Šd. Z. čára. Šln. I. 6. Ruka Boží
z-na jest. Vrch. V kořenech z-ných mění
se ai v ě, au a ay v av, ou a oy v ov pře-
smyknutím ve va, vo. Bž. 31. Vz Kořen.
Z. píšťala, Mj., hradby; pec se zavřenými
prsy, s okem zavřeným. NA. III. 143., IV.
164., 166. Žena jeho pemze na stuol polo-
žila v domě z-ném. NB. Tč. 112. Zámek,
tvrz s městečkem z-ným; Posielám zavřené
přípisy. Arch. I. 314., IV. 392. Jakoby oči
z-né měli. BR. II. 90. a. Ne zavřeným, než
světlým a otevřeným súdem se súdie. Vš.
Jir. 6. Zavřená ústa a otevřené oko ještě
nikdy nikomu neuškodilo. Exc. Z. v rostl.
1. uvnitř aneb v dutině jiného dílu obsa-
žený n. p. kel v pytlíčku kelním u leknínu