350

a j., 2. nečnějící n. p. tyčinky a čnělky
jablečníků, inclusus, eingeschlossen. Rst.
522. — kde. Slepice v posadě z. Kom.
Psaní v druhém z. Žer. Boty z-né v blátě
= zablácené. U Král. Hrad. Kšť. Ale tie
slova sú hlboko zavřené v mojom vernom
srdci; Aj šaty nové v truhle z-né. Sl. ps.
67., 106. Měla jsem holoubka v kletce za-
vřeného. Ps. slez. Šd. I učinili jsme svo-
lení, které vám v tomto listu z-né posie-
lame. Arch. III. 257. Jak milosť v evange-
lium z-ná hlásala. BR. II. 633. a. — jak.
Dvéře na petlici z-né. Us. — s kým. Lpř. —
kdy. Cesta svobody, před tím z-ná, národom
otvorila sa. Syt. Tab. 291. — čím. Země
vodami z. (ostrov). V. — Ostatně vz Za-
vříti.

Zavřesk, u, m., Setrovitz, místo v Bu-
dějovsku. Mus. IV. 321.

Zavřesknouti, vz Zavřeštěti.

Zavreskotati = zavřeštěti. Na Slov. Dieťa
zavreskoce. Dbš. Obyč. 1.

Zavřeštěti, ěl, ění; zavřesknouti, zavří-
sknouti, sknul a kl, utí; zavřískati, anfangen
zu plärren. — abs. Aj hodina uderila, trúby
zavrešťaly, bubny zahučaly a znak jim dá-
valy. Mt. S. I. 54. Chlapec zavřeštěl, jakoby
ho někdo bil. Us. Tč. — co komu: píseň.
Hlav. — na koho = zavolati. Us. Tč. —
jak. A potom zavřesknul co hrdla: Daj ho
tam! Slez. Šd. — odkud. No, baba za-
vřeští s přípecka: Podsypte mu hrachu,
budete bez strachu. Btt. Sp. 13.

Zavreť = zavříti. Na Slov. Bern., Sl. spv.
IV. 143. a j.

Zavřetí, n. = zavření, die Einschliessung,
Einsperrung. Chmel. V z. plzeňském. Skl.
II. 516. — Z. = zavřité místo, die Klausur.
Zlob., Pref. — Z. = konec, der Schluss.
Věc k z. přišla (ku konci), zum Schluss.
Ohláš.

Zavřetina, y, f. = skulina způsobená
ku př. dvěma dvířkami, kteráž zavřením
k sobě přilehla, die Klinse. Us.

Zavřetý = zavřený. Z. list. NB. Tč. 184.

Závrh, u, m. = zavržení. Pokračuje apo-
štol jednati o příčině z-hu židů. Sš. I. 107.

Zavrhač, e, m., der Verwerfer, Tadler,
Verschmäher, Missbilliger. Na Slov. Bern.

Zavrhačka, y, f., die Verwerferin, Ta-
dlerin, Verschmäherin, Missbilligerin. Na
Slov. Bern.

Zavrhačně = zavrhle.

Zavrhačnosť, i, f. = zavrhlosť. Bern.

Zavrhačný = zavrhlý.

Zavrhání, n., die Verwerfung. Vz Za-
vrhnouti.

Zavrhaný, verworfen. Vz Zavrhnouti.

Zavrhati, vz Zavrhnouti.

Zavrhávati, vz Zavrhnouti.

Zavrhle, verwerfend, verschmähend; ver-
werflich, schlecht. Bern.

Zavrhlec, hlce, m. = zavrhlý člověk, der
Verworfene. Ros.

Zavrhlosť, i, f. = zavrženosť, die Ver-
worfenheit. Ros.

Zavrhlý = zavržený, verworfen. Ros.,
Puch. Z. anděl. Vrch. — Z = zavržitelný,
verwerflich. Mrzké věci a z-hlé. Orlog. č.

Zavrhnouti, ul, ut, utí; zavrci, vz Vrci;
zavrhati, zavrhávati, zavrhovati = až někam
vrci, bis wohin werfen, hin-, hinterwerfen;
opovrhnouti, odstrčiti, nechtíti, verwerfen,
ausschliessen; zvrhnouti, widerlegen; za-
kryti, vyhnouti se, zudecken, auspariren. —
co, koho, se. Zavrz to; z. strach smrti.
Jel. Z. domnění, učení nějaké; Vína neza-
vržme, že se jím opíjejí. V. Dobrou radu
z., D., Lom., odvolání, Rk., snesení sně-
movní, Mus., kotve, Pref., porovnání (vy-
rovnání). Kom. Zavrhl jsi řeči mé. Z. wit.
49. 17. Z. žádosť, odvolání. Bůh člověka
nezavrhne. D. Z. se = zahoditi se. D. Jak-
náhle zvyk, odev, jazyk zavrhnete, čím ste
boli posial, tým býť prestanete. Chlpk.
Dram. I. 85. Aby uměl z. zlé a vyvoliti
dobré. Br. Rozumnosť rozumných zavrhne.
Sš. I. 166. Z. hnůj, špatnou úrodu (zaorati).
Tč. Nemohu si zvoliti, koho bych chtěla,
aniž toho z., kdo se mi nelíbí. Shakesp.
Tč. Zavrhouce staré šaty oblekli pěknější.
Dh. 81. Podánie rovné z. Výb. II. 43. Při
vašem zdání bude neb všecko zavrci nebo
něco vybrati podlé vůle vaší a potřeby
věci. Žer. 325. A Koleš zavrhl to svědomie
a řekl. NB. Tč. 150. Zavrhúce tento svět.
GR. Z. zbožie, boží zákon, všecky zlé žá-
dosti; Nepros za něho, neb sem ho zavrhl ;
Naučenie nemá nižádný zavrci; Něčí radu
z.; Z-hli sú řeč boží, radu sú jeho nepři-
jeli. Hus I. 79., 235., 285., 309., 373., III.
132., 139. Moudrost cti, sváry zavrhuj. Kmp.
Č. 116. — co kam: kámen za zeď. Us.
Někoho do pekla z. D. Pojďte, zavrhneme
(zapřáhneme) do druhého vozu. U Rychn.
Ntk. Zavrhla na sebe šat (oblekla). Dbš.
Sl. pov. I. 51. Zavrhl vozy jeho u moře.
Ž. Klem. Z. dusi do ohně věčného. Mž. 88.
A ty nenáviděl si poslušenstvie mého a za-
vrhl si řeči mé na zad. Hus II. 325. — co
odkud. Daleko od sebe něco z. (zbraně).
V., Kom., Dvě kron. Někoho od žaloby.
Rk. Máte bojovati proti zlému a zavrci
prisáhanie od slov svých. Hus I. 96. —
čemu. Ráně zavrhnouti uměl (se vyhnouti).
V., Cyr. — co komu: svědky (zvrhnouti).
Ros. Z-hl mi mé rukojmě. Půh. II. 301. Z.
se komu, sich wehren, Jem. entgegen wer-
fen. NB. Tč. 106. — čím (se, co, koho,
čemu). Tím nezavrhává. Reš. Krále svým
životem z. (zakryti). St. skl. Trpělivosť jest
štít, kterým se člověk mnohé svádě zavrci
musí. Reš. Tehdá jeho žena přiběhla a za-
vrhla muže svého rukú. NB. Tč. 72. A tím
aby zavržel v žádné specifikování ani práva
svého neb zemského zastávání se nedávaje.
Žer. 324. Chtěl mě praštiti kyjem a já se
zavrhl Drtinou a on uhodil Drtinu v tvář.
Svěd. 1569. — se čím kdy proti čemu.
Kteroužby (baštou) se v čas neštěstí za-
vrhal proti moci. Záv. — jak. Z. návrh
většinou hlasů. Us. Dokud Bůh starého lidu
skrze Tita zkázou jerusalemského chrámu
nezavrhnul. Sš. Sk. 232. Svědomí to po
právu zavrhl jest. NB. Tč. 192. Otázku
fariseů opatrně zavrhl. BR. II. 170. Ty svět
zavrz příkladem Kristovým a nebudeš po-
vinen světskému knížeti. Hus I. 181., II.
400. — proč. Práva sobě ustavujíc mój lid