351

ste mútili a zákon mój ste zavrhli pro svá
ustavenie. Hus III. 193. — aby — ne. Do-
kavad ty želéš, poňavadž já zavrhl sem,
aby nekraloval nad Israelem. Hus II. 193.

Zavrhnutí, n., die Verwerfung. — Z.,
die Veischmähung, Missbilligung, der Tadel.
Bern. Vz Zavržení.

Zavrhnutosť, i, f. = zavrhlosť. Bern.

Zavrhnutý; -ut, a, o = zahozený, ver-
worfen. — Z., verschmäht, getadelt, miss-
billigt. Vz Zavržený.

Zavrhovací, Rekusations-. Vz Právo.

Zavrhování, n., die Verwerfung; Ver-
schmähung, Missbilligung.

Zavrhovaný; -án, a, o, verworfen. —
Z., verschmäht, missbilligt, getadelt. Dle
znění této smlouvy zřekl se císař za sebe
a nástupce své obvyklé posud, ale od sto-
lice papežské z časů Řehoře z-né investi-
tury bisk. Ddk. II. 456.

Zavrhovatel, e, m., der Verwerfer. —
Z., der Verschmäher. Missachter, Verächter.

Zavrhovatelka, y, zavrhovatelkyně, ě,
f., die Verwerferin; Verschmäherin, Ver-
ächterin.

Zavrhovati, vz Zavrhnouti.

Zavrchy, dle Dolany, Zawrchy, ves u Ná-
choda. PL.

Zavřice, dle Budějovice, Zawritz, ves
u Milína. PL., Tk. III. 37.

Zavřihuba, y, m. = kdo mlčí maje mlu-
viti, das Maulzu. Zlob.

Zavřískati, vz Zavřeštěti.

Zavřísknouti, vz Zavřeštěti.

Zavristý = zavřitý, zavřený. Na Slov.
Z. dvor. Hdž. Šlb. 84.

Zavřitě = úhrnkem, summarisch. Č. Někdy
z. obsahuje všecky osoby. Br.

Zavřitec, tce, m., onoclea, das Fühlfarn,
rostl. yz Rstp. 1789.

Zavřitelna, y, f. = hmota zavřitelná.
Presl. Chym. 60.

Zavřitelný, verschliessbar. Jg.

1. Zavříti, zavru, vřeš, vrou; zavři, vra
(ouc), vřel, vřen a vřín (vřit, zastr.), vření
(vřití, zastr.), vz Dříti; zavírati, zatvárati
(na Slov.) = dvéře přiložiti, zumachen; při-
krytí, zandati, zumachen, zuthun, schliessen,
zuhalten; zámkem, závorou atd. upevniti,
versperren, zusperren, ver-, zuschliessen;
překaziti, hindern, hemmen; pod zámek dáti,
einschliessen, einsperren, einthun, umschlies-
sen; obsáhnouti, zussammenfassen; obsaho-
vati, begreifen, enthalten; skončiti, endigen,
schliessen; sevříti, aby se netočilo, sperren, ein-
hemmen ; závěrek učiniti, schliessen, Schluss
machen o. ziehen, Folge aus etwas ziehen;
usouditi, ustanoviti, beschliessen; se = za-
mykati se, sich verschliessen, einsperren.
Jg. — abs. Je zavřen (ve škole, zůstal po
škole). Us. Šd. Zavírejte, nepouštějte sem
zimu. Uš. Šd. Že jsou páni a rytířstvo sami
sněmovali a sami zavírali. Pal. Děj. V. 2. 82.
Rod dokonán a zavřen jest (= vyhynul,
vymřel). Bck. I zavřína opět nová vojna
a tažení proti Čechům. V. Doňovadž dsky
nebudú z-ny. Půh. II. 488. A konečně ať
zavru: Učí, cožkoli jest potřebie tomu, jenž
se má modliti. Hus I. 319. Smrť v trampo-
tách vzýváme a když přijde, zavíráme. Prov.

Šd. — co, koho: pokoj, bránu, dům, knihu,
cestu (zameziti), punčochu, kolo u vozu, zlo-
děje, zločince, hubu, ústa (přestati mluviti),
Us., dvéře, oči, Kom., nůž, počet (účet =
skončiti), ruku (stáhnouti), pokoj (mír zjed-
nati), D., oko (prominouti), Reš., život, Jel.,
řeč, při; očí nezavírati (bdíti), V., radu
(skončiti), Aesop., nález (ustanoviti). Vš.
O jednom mluvě zavírá jiné všecky. Br.
Zavři ju (hubu)? Us. Šd. Z. zámek. Šd.
Přímky zavírají úhel. Pdl. Kady k vám,
kady k vám, cérečko, chodiť mám? Oknama?
Nemáte; dveři zavíráte. Pck. Ps. 41. Okna
malé máte, dveři zavíráte. Brt. P. 83. Za-
vřeš už tu paščeku (budeš mlčeti)? Us. Šd.
Zavřeš pysk (hubu) ? Slez. Šd. Z. galvanický
řetěz, smlouvu, Nz., protokol, Šp., úžinu,
Čsk., sv. mši, Sš. P. 23., poradu, Šml., oči
= umříti, Bdl., Tkč., kolo, NA. IV. 215.,
sklep, NB. Tč. 180., řeč, Bart. 4. 32., potaz,
Vš. Jir. 77., své vypisování. Ler. Zavřite
tam tu zimu (nepusťte ji sem). Us. na Mor.
Šd. Naše panimama stará sama dveři zaví-
rává; A již písničku zavírám, poberu se od
vás jinám. Sš. P. 167., 741. Zavíraj, Anko,
zavíraj kačky, až ti neutečú hore potůčky.
Brt. P. 84. Zavíraje řadu králů z rodu franc-
kého leží pochován ve Špýru; Kroniku svou
k roku 1146. takto zavírá. Ddk. II. 467.,
III. 135. I trikrát hore už zdvihnul sa a
loktom opíral; trikrát chcel prezreť, trikrát
oči zavrely víčka. Hol. 45. Jestliže by jedna
strana dolíčiti a z. chtěla svou při a druhá
by pravila, že nětco ještě předložiti chce,
stane se jí od soudce odklad. Bdž. 137.
Nevěra uši boží zacpává a ruku jeho štědrou
zavírá. BR. II. 779. Zavřeli sú brány, i při-
kázal sem, aby jich neotvírali, jeliž po svátku ;
Řeč zavírá řka; A ty modlitby zavírají vše,
zač má prošieno býti; Zavieráte písmo,
vzemše klíč, to věz rozum písma. Hus I.
132., 283., 319. Pozdě klec zavírati, když
ptáci vylétali. V. Bůh jedny dvéře zavře a
sto jiných otvírá. Prov. Šd. Janku, zavři
hubu, létají letos kravince po světě (říkají
otevřhubovi). Hš. — Pozn. 1. Z. zprávu, šp.
prý m. skončiti, ale ve smyslu tomto uží-
vají tohoto slova: V., Hus., D., Jel., Kom.,
Kram. atd. 2. Často chybně prý m.: ob-
sahovati. Ale v tomto smyslu užívají slova
toho: V., Br., Byl., Jel., Hus., Kram., D.
atd. — co za kým: dvéře za sebou. Br.
Spievaj si, dievčátko, bývaj že veselé, ako
si bývalo, keď si vaše dvere za mnou za-
tváralo. Sl. spv. I. 1., Sl. ps. 10. Tá moja
mať mladá v nevere ma hľadá, za mojim
frajerom zatvárať mi nedá. Sl. spv. VI. 206.,
Sl. ps. 166. Neradi za tebou dvere zatvá-
rame. Sl. ps. 303. Zavři sam za sebu, aby
lide nemyslili, že chodim za tebu. Na Ostrav.
Tč. Dyž si otevřel, zavři sám za sebou. Us.
Šd. Když sem za synečkem dvéře zavírala.
Sš. P. 225. Jak by se za ní voda zavřela.
Kld. II. 55. Sotva za jedním ženichem jsme
z-li, již druhý klepá na dvéře. Shakesp. Tč.
— co po kom, po čem. Dvéře po sobě
z. V., Kom., GR. Hned po nich bránu z-li.
Let. 312. Vz Z. co na čem. — co před
kým: vrata. D., Alx. 1100. Vrátný počal
dvéře zavírati před pacholaty. Dač. I. 49.