354

v botan. = 1. beze všeho otvoru n. nepravi-
delně otvírající se, 2. otvorem opatřený,
jenž chlupy, šupinami zacpán jest, geschlossen.
Est. 522.

Zavrkati; zavrhnouti, knul a kl, utí =
počíti vrkati, anfangen zu girren, ein wenig
girren. — abs. Holub zavrkal. Ros. Vz Vrkati.
— si kde. (Uletěl) na zelený dúbek, tam
sobě zavrkal, můj zlatý holúbek. Ps. slez.
Šd. — na koho. Samec (holub) na samici
zavrkal. Us. Šd.

Zavrknouti, vz Zavrkati.

Zavrknutí = vrhnutí.

Zavrlíkati. Drozd z-kal. Us. Tč.

Zavrněti, ěl, ění, anfangen zu schnurren,
ein wenig schnurren. — kde. Dítě zavrnělo
v kolébce. Us.

Zavrnutka, y, f., monarda, die Monarde,
rostl. Vz Rstp. 1172., Kk. 179.

Zavroubení, n., die Einfassung. Vz Za-
vroubiti.

Zavroubený; -en, a, o, eingefasst usw.,
vz Zavroubiti. — kde. Má u mne zavroubeno
(má na vrubě). Ros., Č., Vck. Má na mne
z-no (chce se mstíti). Vz Msta. č.

Zavroubiti, il, en, ení; zavrubovati =
vrub zaříznouti, einkerben, zu kerben an-
fangen; zaviniti, verschulden; zajíti, ein-
lenken; obroubiti, besäumen, berändern —
co. Něco tam zavroubil (zavinil). Ros. Z-ti
šátek (obroubiti; kraje zahnouti a zašiti,
aby se netřepily). Us. — co čím: šátek
hedvábím. — komu v čem. Řetěz ten dám
oné ženské, abych aspoň v něčem své man-
želce zavroubil (něco zavinil). Omyl. — kam :
do hospody z. (zajíti). Plk. — se komu
kam: do srdce. Hdž. Vet. 93.

Zavrský mlýn u Humpolce. PL.

Zavrstviti, il, en, ení, zavrstvovati, ein-
lagern, einschichten. Šm.

Završ, e, rn., dvůr u Kostelce nad Orl.
PL.

Završalý = završelý. Z. míra (více než
sháněná a méně než vrchovatá) ; žebřiny
byly završalé = měly sena nad žebřiny. Us.
v Táborsk. Vz násl.

Završelý = vrch mající, gehäufelt, Z. nůše,
korec, věrtel. Dch. Vz Završalý.

Završení, n. = dovršení. Let. Mt. S. IX.
1. 10. Vz Završiti.

Završený; -en, a, o, vz Završiti. Teď
díl půlstaleté práce jeho završen, vollendet.
Nitra VI. 47.

Závrší, n. = jm. stráně a polností u Vse-
tína, Vck., u Luhačovic na Mor. Šd. — Z.
hrad. Cf. Blk. Kfsk. 44., 768., 934., Sdl.
Hrad. II. 19., 31.-33., 117.

Završiti, il, en, ení; završovati = na
vrch dovésti, doplniti, anhäufen, vollenden;
vršek učiniti (při míře), einen kleinen Haufen
machen. — co: korec, věrtel. Us. Dch. Červen
nastoupí po žalostném máji a metamorfos
lichých děj završí. Nitra. VI. 143. Z-šil do-
stojne dielo svoje nečestný zbabelec. Zbr.
Lžd. 111. Na misách nakrájané koláče za-
vršujú obed. Sl. let. VI. 288. Z. kopu sena
(vršek posaditi). Us. Šd. Keď každý jedno-
tlivý kmen svoj osobný duchovný úkol za-
vrší. Phld. II. 3. 95. — co čím. Završil
krásu její tím, že . . . Kartig. — se kde.

Ve zbožnosti se završují všecky poznané
jestoty veškerého života člověčího. Mus.
Bo keď žitia ten osnovu završí vo tmavom
hrobe. Kyt. 1876. 31. — jak. Len čo z toho
vykvitne? Táto komedia sa strojí pekne
završiť. Chlpk. I. 90. Konec roku tu, my
ho šťastně završujeme. Phld. III. 1. 8. —
se nač. Tak završil a vyvršil sa osud na
tebe (vymstil se). Let. Mt. S. VIII. 1. 62.

Závršník, a, m. = kdo bydlí za vrchem,
der Hinterbergler. Us. Šd.

Završovati, vz Završiti.

Zavrtač, e, na., der Bohrer.

Zavrtáček, vz Zavrták.

Zavrták, u, zavrtáček, čku, m. = vrták,
nebozez, der Bohrer. Us. Dch., NA. III. 126.

Zavrtání, n., die Einbohrung. Us.

Zavrtaný; -án, a, o, eingebohrt. — kde.
Má ji v žaludku zavrtanou (miluje ji — pro
peníze?). Us. u Žam. Dbv. Všeci lidé po-
vídají, že my nic nemáme; a my máme devět
psotek zavrtaných ve tramě. Jir. Ves. čt. 234.
— kam. Ten má tu průpověď do jazyka
z-nou (stále jí užívá).. Šml. — jak. Co by
dali takú pannu za takého čaptáka nanič
hodného, čo má nohy tenším koncom zavr-
tané. Zátur. Nápr. 11.

Zavrtati, zavrtávati, ver-, einbohren. —
co kam. Zavrtal do hřídele 100 dukátův.
Ros. Z. krovy do podkrovnice. Vys. Co se
mu to zavrtalo do mozku? Us. Kšá. Zeliny
se kravám zavrtávají do uší. Us. Tč. — co
kde: sloupy v hranici z. Vys. — co kudy:
díru skrz košťál palce z. Vys. Zavrtalo
mu to Modzgom. Mt. S. — co čím: náboj
zavrtáčkem. Vys.

Zavrtavač, e, m., der Einbohrer. D.

Zavrtávati, vz Zavrtati.

Závrtek, tku, m. = otvůrek v horách, do
kterého nadzemní voda se vssáva tak, že
v parních létech vody tam spatřiti nelze.
Bdl. Útvary horské, kterými příroda pohoří
vápencové tu propasťmi, slujemi a z-tky obo-
hatila. Mtc. 1882. 176.

Zavrtění, n., vz Zavrtěti,

Zavrtěný; -ěn, a, o, vz Zavrtěti.

Zavrtěti, ěl, ěn, ění; zavrtívati = drobet
povrtěti, ein wenig drehen; pohnouti mysl,
den Kopf verrücken, in den Kopf setzen;
zakroutiti, zatočiti, erschweren, verdrehen,
verwirren; abquerlen, einrühren. — abs.
Pojď, zavrtíš. Us. — čím: hlavou. Solf.,
Čch. Petr. 15., Frsc. I. 7., Šd., Km. Kozička
ještě nepřišla domů, Karlíčku? Chlapec za-
vrtěl hlavou, že ne. Kmk. Přiběhl pes a
zavrtěl ocasem. Us. Šd. — čím kde: rukou
nad hlavou. Us. Já jednou rukou zavrtím
kolem u vaší studny. Us. Tč. Z-la rukou
kol ucha. Kká. Td. 93. — čím jak. Pří-
větivě hlavou z-těl. Osv. I. 278. — k čemu.
K otázkám jich jenom hlavou z-la. Osv. I.
263. — kde. Jak se v kterém mozku za-
vrtí. Kom. — co kde kam: na žernách
do pšenice ječmeň z. (einmahlen). Na Ostrav.
Té. — se v Čem. Zakukaj, kukačko, v há-
jičku zelenom, zavrť sa, dievčatko, v životku
červenom. Phld. IV. 463. — komu kudy.
Z-lo mu to modzgom. Mt. S. I. 112. — komu
co = zakroutiti, nesnadným učiniti. Ros. —
(komu) čím. Ta panna mu hlavou zakrou-