Předchozí (353)  Strana:354  Další (355) |
|
|||
354
|
|||
|
|||
v botan. = 1. beze všeho otvoru n. nepravi-
delně otvírající se, 2. otvorem opatřený, jenž chlupy, šupinami zacpán jest, geschlossen. Est. 522. Zavrkati; zavrhnouti, knul a kl, utí =
počíti vrkati, anfangen zu girren, ein wenig girren. — abs. Holub zavrkal. Ros. Vz Vrkati. — si kde. (Uletěl) na zelený dúbek, tam sobě zavrkal, můj zlatý holúbek. Ps. slez. Šd. — na koho. Samec (holub) na samici zavrkal. Us. Šd. Zavrknouti, vz Zavrkati.
Zavrknutí = vrhnutí.
Zavrlíkati. Drozd z-kal. Us. Tč.
Zavrněti, ěl, ění, anfangen zu schnurren,
ein wenig schnurren. — kde. Dítě zavrnělo v kolébce. Us. Zavrnutka, y, f., monarda, die Monarde,
rostl. Vz Rstp. 1172., Kk. 179. Zavroubení, n., die Einfassung. Vz Za-
vroubiti. Zavroubený; -en, a, o, eingefasst usw.,
vz Zavroubiti. — kde. Má u mne zavroubeno (má na vrubě). Ros., Č., Vck. Má na mne z-no (chce se mstíti). Vz Msta. č. Zavroubiti, il, en, ení; zavrubovati =
vrub zaříznouti, einkerben, zu kerben an- fangen; zaviniti, verschulden; zajíti, ein- lenken; obroubiti, besäumen, berändern — co. Něco tam zavroubil (zavinil). Ros. Z-ti šátek (obroubiti; kraje zahnouti a zašiti, aby se netřepily). Us. — co čím: šátek hedvábím. — komu v čem. Řetěz ten dám oné ženské, abych aspoň v něčem své man- želce zavroubil (něco zavinil). Omyl. — kam : do hospody z. (zajíti). Plk. — se komu kam: do srdce. Hdž. Vet. 93. Zavrský mlýn u Humpolce. PL.
Zavrstviti, il, en, ení, zavrstvovati, ein-
lagern, einschichten. Šm. Završ, e, rn., dvůr u Kostelce nad Orl.
PL. Završalý = završelý. Z. míra (více než
sháněná a méně než vrchovatá) ; žebřiny byly završalé = měly sena nad žebřiny. Us. v Táborsk. Vz násl. Završelý = vrch mající, gehäufelt, Z. nůše,
korec, věrtel. Dch. Vz Završalý. Završení, n. = dovršení. Let. Mt. S. IX.
1. 10. Vz Završiti. Završený; -en, a, o, vz Završiti. Teď
díl půlstaleté práce jeho završen, vollendet. Nitra VI. 47. Závrší, n. = jm. stráně a polností u Vse-
tína, Vck., u Luhačovic na Mor. Šd. — Z. hrad. Cf. Blk. Kfsk. 44., 768., 934., Sdl. Hrad. II. 19., 31.-33., 117. Završiti, il, en, ení; završovati = na
vrch dovésti, doplniti, anhäufen, vollenden; vršek učiniti (při míře), einen kleinen Haufen machen. — co: korec, věrtel. Us. Dch. Červen nastoupí po žalostném máji a metamorfos lichých děj završí. Nitra. VI. 143. Z-šil do- stojne dielo svoje nečestný zbabelec. Zbr. Lžd. 111. Na misách nakrájané koláče za- vršujú obed. Sl. let. VI. 288. Z. kopu sena (vršek posaditi). Us. Šd. Keď každý jedno- tlivý kmen svoj osobný duchovný úkol za- vrší. Phld. II. 3. 95. — co čím. Završil krásu její tím, že . . . Kartig. — se kde. |
Ve zbožnosti se završují všecky poznané
jestoty veškerého života člověčího. Mus. Bo keď žitia ten osnovu završí vo tmavom hrobe. Kyt. 1876. 31. — jak. Len čo z toho vykvitne? Táto komedia sa strojí pekne završiť. Chlpk. I. 90. Konec roku tu, my ho šťastně završujeme. Phld. III. 1. 8. — se nač. Tak završil a vyvršil sa osud na tebe (vymstil se). Let. Mt. S. VIII. 1. 62. Závršník, a, m. = kdo bydlí za vrchem,
der Hinterbergler. Us. Šd. Završovati, vz Završiti.
Zavrtač, e, na., der Bohrer.
Zavrtáček, vz Zavrták.
Zavrták, u, zavrtáček, čku, m. = vrták,
nebozez, der Bohrer. Us. Dch., NA. III. 126. Zavrtání, n., die Einbohrung. Us.
Zavrtaný; -án, a, o, eingebohrt. — kde.
Má ji v žaludku zavrtanou (miluje ji — pro peníze?). Us. u Žam. Dbv. Všeci lidé po- vídají, že my nic nemáme; a my máme devět psotek zavrtaných ve tramě. Jir. Ves. čt. 234. — kam. Ten má tu průpověď do jazyka z-nou (stále jí užívá).. Šml. — jak. Co by dali takú pannu za takého čaptáka nanič hodného, čo má nohy tenším koncom zavr- tané. Zátur. Nápr. 11. Zavrtati, zavrtávati, ver-, einbohren. —
co kam. Zavrtal do hřídele 100 dukátův. Ros. Z. krovy do podkrovnice. Vys. Co se mu to zavrtalo do mozku? Us. Kšá. Zeliny se kravám zavrtávají do uší. Us. Tč. — co kde: sloupy v hranici z. Vys. — co kudy: díru skrz košťál palce z. Vys. Zavrtalo mu to Modzgom. Mt. S. — co čím: náboj zavrtáčkem. Vys. Zavrtavač, e, m., der Einbohrer. D.
Zavrtávati, vz Zavrtati.
Závrtek, tku, m. = otvůrek v horách, do
kterého nadzemní voda se vssáva tak, že v parních létech vody tam spatřiti nelze. Bdl. Útvary horské, kterými příroda pohoří vápencové tu propasťmi, slujemi a z-tky obo- hatila. Mtc. 1882. 176. Zavrtění, n., vz Zavrtěti,
Zavrtěný; -ěn, a, o, vz Zavrtěti.
Zavrtěti, ěl, ěn, ění; zavrtívati = drobet
povrtěti, ein wenig drehen; pohnouti mysl, den Kopf verrücken, in den Kopf setzen; zakroutiti, zatočiti, erschweren, verdrehen, verwirren; abquerlen, einrühren. — abs. Pojď, zavrtíš. Us. — čím: hlavou. Solf., Čch. Petr. 15., Frsc. I. 7., Šd., Km. Kozička ještě nepřišla domů, Karlíčku? Chlapec za- vrtěl hlavou, že ne. Kmk. Přiběhl pes a zavrtěl ocasem. Us. Šd. — čím kde: rukou nad hlavou. Us. Já jednou rukou zavrtím kolem u vaší studny. Us. Tč. Z-la rukou kol ucha. Kká. Td. 93. — čím jak. Pří- větivě hlavou z-těl. Osv. I. 278. — k čemu. K otázkám jich jenom hlavou z-la. Osv. I. 263. — kde. Jak se v kterém mozku za- vrtí. Kom. — co kde kam: na žernách do pšenice ječmeň z. (einmahlen). Na Ostrav. Té. — se v Čem. Zakukaj, kukačko, v há- jičku zelenom, zavrť sa, dievčatko, v životku červenom. Phld. IV. 463. — komu kudy. Z-lo mu to modzgom. Mt. S. I. 112. — komu co = zakroutiti, nesnadným učiniti. Ros. — (komu) čím. Ta panna mu hlavou zakrou- |
||
|
|||
Předchozí (353)  Strana:354  Další (355) |