357

sen, sich einer Sache widmen. Na Slov. Aby
každý tým lepšie dbal na to, na čo zavzal
sa; Kamkoľvek v svete obrátiš sa a na čo
zavezmeš sa, budeš aký najšťastnejší môžeš
len byť. Dbš. Obyč. 92., 105. A veď už, keď
len tak zavzal si sa na to, choď, hľadaj.
Dbš. Sl. pov. VII. 47.

Zavzlykati, zavzlyknouti, knul a kl, utí,
aufschluchzen. Us., Šml. I. 52., Hvls.

Zavznášeti, vz Zavznésti.

Zavznésti, zavznášeti se = povznésti se.
— kde. Bo len ta duša uzrie mesiáša, čo
nad svetom sa zavznáša. Phld. III. 471.

Zavzněti, vz Zavzníti.

Zavzníti, zavzněti, zazníti, zazněti, zni,
ěl, ění, anfangen zu klingen, erklingen, er-
tönen, erschallen. — abs. Zavzní hlas zvonu,
trouby zvuk. Kom. Zavzněly trouby. Ros,
Zavzněla veselá novina. Jel. Zavzněl po-
hřební pochod. Dch. Hudba zavzněla. Us.
Vlč. Zavznely zvuky vojanskej hudobnej
bandy. Na Slov. Lipa 268. Tvorčie slovo
božské zavznelo a zem, more, prameně, po-
toky a rieky vyviedlo. Na Slov. Tč. Preto
drumbielky hlások zaznieva, keď deň búrny
už zamdlieva. Č. Čt. II. 99. Ať zavzní hlahol
trub a bubnů hluk. Us. Tč. Takové válečné
zpěvy zaznívaly, když r. 1158. usneseno
bylo tažení do Italie; Kde zpěv zaznívá,
tanec není dalek. Ddk. IV. 216., 249. Keď
teda už na své všetci sa osádlili místa, trúby
tedáž zazňá. Hol. 19. — komu kde. Dal
mi jednu, až mi v uších zaznělo. Ros. Od-
tedy zaznievaly na brehoch tej stepnej rieky
bojovné spevy a brinkot zbrane. Lipa 218.
Okolo uší mu zavzněl divoký chechtot a
zlostný křik. Němc. 1. 137. Na Radhošti
zazněl zvonec, pohádce té už je konec; Na-
jednou zavzní za dveřmi zvoneček. Kld. II.
159., 279. V kterém uchu ti zaznělo? Us.
Tč. Krok jejich zazněl v dlažbě mramorové.
Čch. Mch. 40. Hněv jí zazněl v hlase. Kká.
K sl. j. 33. Před jeskyní zazněl rohů hlas.
Vrch. Zaznela zbroj nad ním a hrmotný
dávala brinkot. Hol. 22. On zrútil sa tedáž
a bitá zem zaznela pod ním. Hol. 100. —
komu čím. Zazněl jí i Sion písní. Ráj. Tím
váním šumot splavu z dáli šeptem zaznívá.
Goll. — co po kom. Zavzním po Horaci
libou písničku. Puch. — odkud. Zazněji
(zazněje?) z bubnov hrozný sal. St. skl. II.
207. S věže zazněl zvonů zvuk. Us. Zpěv
zavzněl z úst mladistvých. Us. Tč. Křik
zazníval s levé strany. Němc. Struna ked
z nadzemských bytov zaznieva. Lipa 351.
Z ňader zazněl vzdech; Hlasně zazní sborem
ze všech retů. Kká. K sl. j. 30., 135. Z pro-
tějška do vln a větru bouřné vřavy zazněl
choral z chrámu z dáli. Vrch. Myth. I. 156.
Vz Z. kdy. — kam. Tu zaznělo pronikavé
vzkřiknutí v otevřená okna. Hrts. Ať surma
zavzní do boje. Na Slov. Tč. Rozveselá mu
pri tom do uši zaznívala hudba. Hol. 144.
Se hroziti budou, když v troubu poslední
zavzní. BR. II. 91. b. — jak. Zavznej bôlne
ešte ráz. Kyt. 1876. 29. Ozon trúb hlasne
zaznieva. Ppk. I. 85. Vesele a lehce zazněl
(rohů zvuk). Vrch. Ačkoli o Kristovu pří-
chodu den po dni hlas zvučí, avšak teprv
potom tak zavzní, až jej i mrtví v hrobích

uslyší. BR. II. 112. b. Vz Z. odkud. — kudy.
Hudba zavzněla salonem. Hrts. Jásot zazněl
davem. Vrch. Horou zaznel výkrik. Kyt.
1876. 4. Jak by z dálky tony harf mi lesů
šerem zaznívaly v sluch. Vrch. — o čem.
Pořad jen o vlasti píseň má zaznívá. 0.
exc. — kdy odkud. Při žnivách zaznívá
zpěv jásavých Slovaček. Us. Tč. Tu po
velkém čase tvorčie slovo božie od ducha
božieho zavznielo. Na Slov. Tč. — jak
daleko. Hlas jeho zazníval míli cesty. Němc.
I. 138.

Zavztekliti, il, en, ení = vzteklým uči-
niti.

Zavždy, immer, immerfort. Pišta ešte ne-
častejšie domov chodieval, odkedy ho mati
k ženbe z. nutila. Lipa 201. Zavždy duch
môj z rána myšlienkon sladkou svieže se
okrieva Ppk. I. 48.

Zayhry (zastr. = za hry, zahrávaje si,
zum Scherz). Jel. Enc. m.

Záz, záze, vz Zadu.

Zaźabiti, il, en, ení, zazabovati = za-
chladiti, erkälten. — si co: nohy. — se.
Na Ostrav. Tč.

Zazábnouti = zazábsti. Vz Zábnouti. Us.
Šd.

Zazábsti, vz Zábsti. — koho kam. Za-
záblo mne v nohy, v ruce. Us. Šd.

Zázadí, n., der äusserste Hintergrund.
Šm.

Zázahradský = kdo bydlí za zahradou,
wer hinter dem Garten wohnt. Us. Šd.

Zazardzavělý = zazrzavělý. Slov. Bern.

Zazardzavěti = zazrzavěti. Slov. Bern.

Zazářiti, il, ení, zazařovati, erglänzen. —
abs. Oheň zazářil. Us. — komu. Boží den
ti opět zazářil. Nitra VI. 16. — kdy se
kde. Byl to skvělý okamžik běhu světového,
v němž zazářilo týmě národů. Ddk. IV. 69.
Na východě se zazářilo. Us. Tč. Den, jímž
prestol zhanobené země v ní zazářil. Kká.
K sl. j. 237. — se jak. Nebe ohněm za-
zářilo. Us. Tč.

Zazařovati, vz Zazářiti.

Zazásobení, n., die Versorgung, Verpro-
viantirung. Z. koho čím. Us.

Zazásobený; -en, a, o, versorgt, verpro-
viantirt. — čím: vodou, ledem.

Zazásobiti, il, en, ení, zazásobovati, ver-
sorgen, verproviantiren. — koho, se čím
na jak dlouho: potravou na měsíc. —
se kdy: v čas. Phld. III. 419.

Zazátkovati, einspünden. — co: láhev.
Šm.

Zazavdančený; -en, a, o = na co se dal
závdavek. Z. kůň, obili. Mor. Šd.

Zazavdančiti, il, en, ení = na něco
závdavek dáti, Angeld geben. Na Mor. —
co: koně, obilí. Šd., Vck.

Zazávětati, zazávětiti, zazávětovati, testa-
mentarisch legiren, vermachen. — co komu:
100 zl. Us. Šd.

Zazávětiti, vz Zazávětati.

Zazávětovati, vz Zazávětati.

Zazávitkovati = závitkem něco opatřiti.
Us. Šd.

Zazdání, n., vz Zdání.

Zazdáti se, scheinen; träumen; gefallen.
— se komu. Co se Vám to jenom zazdálo ?;