359

Zazliti, il, en, ení, zazlívati = někoho
zlého učiniti, böse, zornig, erbost machen,
verbösen. D. — se = zazleti, ve zlosti se za-
tvrditi, erbosen, sich verbösen, erbost werden.
Jg. — co komu, lépe: ve zlé položiti (vy-
kládati), za zlé míti, horšiti se, zlobiti se
na koho, Jemanden etwas verargen. Jg., Bs.,
Brs. 2. vyd. 271., Pdg. I. 138., Brt. Zazlívá
mu. Us. Šd., Kká. Td. 156. Nie, i tú reč za-
zlievam. Phld. III. 281. — se. Rad. Zv.,
Lom., Štelc. — se proč. Lom. — se na
koho. Bs., Bart. I. 37., Mus. I zazli sě Čstmír
na Kruvoj. Rkk. 17. — se proti komu
(proč). Kteříž se dříve proti němu zazlili.
V. Tak se proti sobě zazlili, že se o to
i k bitvě pobídli. V. — Háj., Bs. Nenávistí
se z ledajakýchs příčin proti sobě zazliti.
Karyon.

Zazlobeně, zornig, erbost. Ros.

Zazlobení, n, vz Zazlobiti.

Zazlobenosť, i, f. = zazlobení, die Er-
bosung. Erzürnung. Ros.

Zazlobený; -en, a, o, erbost, erzürnt.
Skl. I. 291. Jsou velmi proti sobě zazlo-
bení. Ros. Vz Zazlobiti.

Zazlobiti, il, en, ení = zlobivým učiniti,
zazliti, böse, erbost machen. BR. II. 654. b.

— koho čím: škádlením. — se proti komu,
erbost werden. Ros. — se na koho. Štelc.

— se čím nad čím. Nad velikou svatostí
muže božího zazlobil se těžkou závistí. Lom.

Zazlořečiti, il, en, = počíti zlořečiti, an-
fangen zu fluchen, auffluchen. — Z. koho
(akkus.) = zaklnouti. Ros.

Zazlostněti, ěl, ění, erbost werden.

Zazlostniti, il, ěn, ění, erbost machen;
se = zazlostněti. Ros.

Zázmelek, lku, m. = místo za zmolou.
Mor. Šd.

Zaznačiti, il, en, ení, zaznačovati = za-
znamenati, anmerken, aufzeichnen, notiren.

— co: píseň (v knize). Pokr. Z hor. 143.
co kam. Aj to ti zaznačím na rováš. Mt.
S. I. 87.

Záznačka, y, f., notatum, die Aufzeich-
nung. Podávám na ukážku tri ač veľmi
kusé z-ky pera jeho. Phld. III. 460.

Záznam, u, m., das Verzeichniss, die
Einzeichnung. Z. branců, Verz. der Rekru-
ten. — Z., praenotace, die Vormerkung,
Pränotation. Má-li, kdo se táhne k věci ne-
movité jako k vlastní, o tom sice listinu
víry hodnou ale nezpůsobilou, aby mohla
býti vložena do knih, může žádati, aby
přednosti nepozbyl, aby byla pod výminkou
do knih veřejných zapsána, kterýžto zápis
záznamem sluje. Vz S. N. Z. = zazname-
nání nějakého práva do veřejných kněh.
Šd. Povolení k z-mu, die Vormerkungsbe-
willigung; patent o z-mech, žadatel z-mu,
-werber; záznam na záznam, die Superprä-
notation ; spravení z-mu, die Pränotations-
rechtfertigung. J. tr. Nadační listina z r. 1115.
jest také snůška písemných z-mů a ústních
podání z rozličných dob; Z-my způsobem
takovým zjednané tvoří urbáře a účetní
knihy. Ddk. III. 14., VIII. 191.

Záznamek, mku, m. = záznam. Nedo-
statek z-kův a zpráv souvěkých. Pal. Děj.
II. 1. 159.

Zaznamenací, Vormerk-, Vormerkungs-,

Konsignations-.

Zaznamenám, n., die Verzeichnung, Nie-
derschreibung, Vormerkung. Us. Z. tax. Z.
na druhou stranu, die Gegenvormerkung;
z. přihlášek, Vormerkung über Anmeldun-
gen. Šp. Z. poštovské, Postvormerkung.
V z-ních olomúckých praví se o něm, že
byl premonstratem. Ddk. IV. 50.

Zaznamenaný; án, a, o = zapsaný,
verzeichnet, niedergeschrieben. Vz Zazna-
menati. Z-ní věřitelé. Šp.

Zaznamenatel, e, m., der Verzeichner,
Vormerker, Pränotant. J. tr., Šp.

Zaznamenati, zaznamenávati, ein-, an-,
verzeichnen, registriren, ersichtlich machen,
notiren, vor-, anmerken, niederschreiben, an-
streichen. V. — co, koho: dobytek, D.,
směnku, spisy, Šp., zběhy. Ddk. IV. 10. — Br.
— co kde: v knize, v deskách. D. Z. na pa-
píře. Z. něco ve veřejných knihách. J. tr.
Dynamometry automaticky zaznamenávaly
udání na papíře. ZČ. I. 264. Zúmyslně na
tomto místě zaznamenáváme přítomnosť jeho.
Ddk. V. 249. — o čem. O tom nikde nic
zaznamenáno nestojí. Exc. — jak. Věrně
a spolehlivě zaznamenával, co viděl. Ddk.
II. 231. Dějiny bedlivě zaznamenávati. Lpř.
Děj. I. 31. — čím: tužkou, čísly. Us. —
co kam: do knihy. Chmel. — co proč:
na památku. Chmel.

Zaznamenávací, vz Zaznamenací.

Zaznamenávati, vz Zaznamenati.

Záznamka, y, f., die Vormerkung. Dch.,
Čsk. Vz Záznam, Záznamek.

Záznamní, -ný, Vormerk-, Vormerkungs-.
Z. kniha, Nz., žádosť, das Vormerkungsge-
such, žadatel, -werber. J. tr.

Záznamníce, e, f. Z. chmelní, die Hopfen-
signirhalle. Dch.

Záznamník, a, m., der Pränotat. J. tr.

Záznamnosť, i, f., die Vormerkungsfähig-
keit. Rk.

Zaznání, vz Zaznati.

Zaznaný; -án, a, o, verkannt. Slov. Náš
ústav z-ný, tupený, ba často i pronásledo-
vaný bývá. Let. Mt. S. VIII. 2. 81. To naše
z-né Slovensko. Ib. VIII. 1. 57.

Zaznati, zaznávati, vz Znáti. Slov. —
Z. = poznati, erkennen. — co. Bodaj by-
som nikdy nebol zaznal toho tvojho bohat-
stva! Zbr. Hry 15. Chcejúc z. děje Slová-
kov v Uhorsku. Sl. let. III. 120. — o čem.
Ta me počala ľac; volela ja, šuhaj, o cebe
(tobě) nezaznac! Sl. ps. 62. — Z. = zne-
uznati, verkennen. — co, koho. Ale nič,
že ťa ten svet zaznáva; v povržencoch zavše
povstáva vedomie svojich vlastných sil. Č.
Čt. II 181. Maruška od ľútosti ani slovo
preriecť nemohla, keď otec jej lásku takto
zaznával. Dbš. Sl. pov. III. 24.

Zázněj, e, m., die Schwebung. Z. tonů.
Mj.

Zazněti, vz Zavzníti.

Zaznobiti, il, en, ení = oznobiti, erkäl-
ten. — si co: nohy. Us. — se, sich er-
kälten, erfrieren. Ros.

Zazobání, n., vz Zazobati.

Zazobaný; -án, a, o = zásobený, opa-
trený, versorgt, versehen, reich. Vz Zazo-