362

Zazubovaný; -án, a, o, eingezahnt Vz
Zazubený. NA. IV. 233. Z. plátování. Šand.
II. 17.

Zazubovati, vz Zazubiti.

Zazučeti, el, ení, zu sausen anfangen. —
kde. Vítr z-čel v komíně. Us. Tč.

Zazúlání, n , Die Beschmutzung. Vz Za-
zúlati.

Zazúlaný; án, a, o = uzúlaný. Mor.
Šd.

Zazúlati = uzúlati Mor. Šd.

Zazuřiti, il, en, ení, zazuřovati, ein we-
nig wüthend machen. Na Slov.: zažúriti.
On hrozne zažúril. Hol. 13 — jak. Ti,
ktorí dneská proti trônom búria, zajtra ty-
ranstvom zažúria. Hrbň. Rkp. — se proti
komu Us. Tč.

Zazutý; -ut, a, o, od zazouti, angezogen.
Nebyl jsem ještě ani z-tej a pořád na mě
volali. U Rychn. Črk.

Zazváněti, vz Zazvoniti. Pl.

Zazvati, zazývati, einladen. — koho
kam: na hody, na svatbu. Us. Tč., Šd. Ve
čtvrtek zbijeme volky, zazveme na ně pa-
cholky. Sš. P. 665.

Zazvihnouti = zadzvihnouti, ein wenig
heben. — co komu. Poď, šohaju, poď ty
z pravej strany, zazvihneš mně nóšu rosnej
trávy. Sš. P. 538.

Zázvon, u, m. = zazvonění, das Glocken-
zeichen. Pl., Dch.

Zazvonění, n., das Anläuten, Glocken-
zeichen. Dch. Dary vcházejí všude bez z.
Us

Zazvoniti, il, ěn, ění, zazváněti, ěl, ění,
anfangen zu läuten, ein wenig läuten. —
abs. Někdo zazvonil. A keď s koňa spad-
nem, šablenka zazvoní. Mt. S. I. 19. A třetí
zlatý vlas upadl na zem, jen to z-lo. Er.
Sl. čít. 15. Zvony same z-ly, že v kostele
vraha měly. Sš. P. 4. (37., 44.). Když Ne-
špory zazvoní Půh II. 664. — k čemu:
k jídlu, Ros., k šturmu Háj. — nač,
več: na zvon, v zvon. Mand. Z. na mši.
Vlč. Zl. v ohn I. 47. Zazvoň, žačku, na
velky zvůn, už ja idu v nebesky dům. Sš.
P. 775. — čím na koho: zvoncem. D. Už
vranník vychodí a šuhajík na ňom, ostrôžkou
ho bodne, šablicou zazvoní. Čjk. 47. Zazvoň,
žačku, malym zvonkem, už ja idu malym
domkem. Sš. P. 775. — co komu. Radostno
Christu se kloniť, jeho vrahom smrť zazvo-
niť. Hrbů. Jsk. — kde (komu jak). V tom
chráme ňáder jednej zazvoní vzdych. Kyt.
1876. 8. Pohnutí mu z-lo v řeči. Vrch. Na
lono, chúďa, sa mu obalí, na prsia hlavinku
skloní a tíško spieva, jako keď v diali ve-
černý zvonček z-ní. Btt. Sp. 117. Na dolině
zvony smutno z-ly, akoby milého do hrobu
vložili. Sš. ps. 126. Tebe (tobě) na zvonici
zazvoňa mendíci, mne (mi) šabla z ní! Sl.
ps. A tu hned začnú Te deum laudamus
sami páni na rathause a z-ní potom po vší
Praze. Pal. Děj. IV. 2. 27. — kdy. Niet
nešťastnejšej cesty ako tej, pri ktorej
ťa ešte na dedine leba na meste z-li. Dbš.
Obyč. 105. Na večer ku klekání z. Us. —
kam. Kdo mi vráti zašlé doby, čo ich mla-
dosť zmámila ? Kto sa vráti, keď na hroby
hodina z la? Č. Čt. II. 136., Sl. ps. A do

boja meč zazváňa. Slov. Č. Čt. I. 337. — jak.
Jak ponejprv z-li, hned tam všetky matky
byly. Sš. P. 156. Vz Zázvuk. — proč: na
poplach. Šm. — oč. Měšec (hozený) o člun
z-nil (padl naň a zlato v něm zacinkalo).
Čch. Dg. Kv. 1884. 242. — se, si = zama-
zati se, sich beschmutzen. U Místka na
Mor. Mtl.

Zázvor, u, m., původu orient, vz Mz.
374. — Z., zingiber, der Ingwer, rostl. Z.
obecný, z. officinale, hořký, z. amarcians,
z. zerumbet, z. cassumunar. Rstp. 1490 —
Z. = oddenek koření palčivě kořenné chuti. V z
více v S. N. Z. bílý, citvarový, černý, český,
čínský, planý, z východní a západní Indie,
zadělávaný n. pocukrovaný, žlutý. Vz Rstp.
1466., 1489.—1491,, S. N., Kk. 145. Z. cu-
krovaný, kandirter Ingwer. Dch. Z. jablečný,
Aepfelingwer. Šp. Drobím pepř a zázvor a
tak dále, kdo poví mé jméno nenadále?
(Palička do hmoždíře, trdlo.) Slez. Šd.

Zázvora, y, f. = rozvora u vozu. Na
Slov. Bern.

Zázvorec, rce, m., rostlina okoličnatá ze
skupiny omějovitých, sison, der Sison. Z.
obecný, s. ammonum. Vz Rstp. 716., S. N.

Zázvoreček, čku, m. = malý zázvor.

Zázvorek, rku, m., vz Zázvor.

Zázvořiti, il, en, ení, pfeffern. — co:
polívku. Phld. I. 2. 5.

Zázvorka, y, f. = cukrovinka z mouky,
cukru, vajec a zázvoru, das Ingwergebäck,
die Ingwerln. Dch., Šp., Hnsg., Kšť. — Z.=
zázvorové jablko. U N. Bydž. Kšť.

Zázvorky, pl., vz Zázvorka.

Zázvorovina, y, f., der Ingwerstoff. Šd.
Zázvorovitý; -it, a, o, ingwerartig. Us.
Šd. Z. rostliny, amomeae: galanga, kurkuma,
zázvor, kosť, galgan, křídlonitka, amom,
kardamom. Vz Rstp. 1486. — 1498., S. N.,
Kk. 134., Čl. 139, Schd. II. 272.

Zázvorový, Ingwer-. Z. chuť. Šd. Z. cu-
krovinka, vz Zázvorka. — Z. jablka (zimní,
nakysla), eine Art Aeptel. Us. — Z. zajíc,
který žere na vrchu Čečmínu u St. Bole-
slavi kosatec obecný, iris germanica, deut-
sche Schwertlilie; má prý proto chutné
maso. Šp.

Zazvracaný = pozvracaný, poblitý, be-
spieen. Z. šaty. V již. Mor. Šd.

Zazvraceti, zazvrátiti = pobliti se, speien.

V již. Mor. Cf. Zazvracaný.
Zazvučení, n., vz Zazvučeti.
Zazvučeti, zvučím, zvuč, če (íc); el, ení;

zazvučívati, zazvukovati, ein wenig klingen,
anfangen zu klingen, erklingen, erschallen,
ertönen. — abs. Když varhany zazvučí.
Ros. — kde: v kostele. Na luku rohy za-
zvučely. Č. Lesní roh v lese zazvučel. Šp.

V srdci mně to zazvučí. Kká. (Osv. V. 34.).
— čím. Po tých trudných, krušných dobách
skoro prídu, skoro doby: jedna každá trú-
bou, zvonom čo z-čí ponad hroby. Phld. IV.
170. — odkud: z úst. Msn. Or. 25.

Zazvučívati, vz Zazvučeti.

Zázvuk, u, m. = zazvučení, das Ertönen,
Erklingen, der Ton, Klang. Mus. Trub vá-
lečných z-ky hrůzyplné. Vinař. Z. lesních
rohů. Šp. Zazvoní smutným hrana má okolně
zázvukem. Sš. P. Bs. 36.