363

Zazvukovati, vz Zazvučeti.

Zazývati, vz Zazvati.

Záž, vz Záhy.

Zažabiti se, il, en, ení = zachladiti se,
nastydnouti a proto bolesti v životě dostati,
sich verkühlen. Byla jsem v dešti na poli,
snad jsem se z-la. Slez. Šd. Vz Zaźabiti.

Zažádání, n., die Begierde. Bern.

Zažádaný;-án, a, o, gewünscht, begehrt.
Bern.

Zažádati, al, án, ání, begehren. — co
(komu). Vz Žádati. Čo zažiadam, to mi
dajú. Slov. Kyt. 1876. Ponajprv zavázal
(ruku), jedno sto zažádal . . ., po třetí za-
vázal, děvča si zažádal. Sš. P. 164. Krás-
nych dievok na okolo dosť, vyber si, ktorú
si srdce zažiada; Dám ti, čo ti len duše za-
žiada; Naber si zlata, naber si sriebra, ber
si, čo ti srdce zažiada; Iba si rozkažte, čo
vám duša zažiada, hneď bude všetko na
stole. Dbš. Sl. pov. I. 21., 352., III. 5., 62.
Muzika zavznela, sudy sa vykotúľaly a každý
mal, čo mu len duša zažiadala. Phld. III. 1.
13. Má, čo mu duša zažiada (= co hrdlo
ráčí). Zútur. — čeho (odkud). Že i po-
moci všemohútného Říma zažádala. Sš. Sk.
271. Keď si varenej stravy zažiadal. Lipa
191. Pavel zažádal od Něho (velekněze)
listů do Damašku ke sbornicem. Sš. Sk.
106. — oč, petiren, lépe : žádosť podati.
Brs. 271. — se = zachtěli se, Lust, bekom-
men. — se komu čeho. Zažádalo se mu
vína. — s inft. Zažádalo se mi tvoje líčka
boskat Sl. ps. 366., Sl. spv. I. 18., Sl. ps.
Šf. I. 38. I zažádal blížeji nahlédati a po-
pátrati. Sš. Sk. 83. Zažiadalo se mu veľmi
poznať tu rodinu. Mt. S. I. 65. - se komu
proč = zalíbiti se, gefallen. Zažádala se
mi Ilenoška, ej, to pro ta svoje černá očka.
Pokr. Z hor. 79. Každý vyberať si mohol,
aké jedla a nápoje živo zažiadaly sa mu.
Dbš. Sl. pov. I. 29.

Zažalářovati někoho, einkerkern. Us.
Šd.

Zažaleti, el, en, ení = zaželeti, beklagen,
betrauern, bereuen. — komu. Slúcham,
z pivoty do smiechu mi bolo, potom mi
srdce zažalie. Btt. Sp. 209. Vz Želeti.

Zažalostiti = zaželeti. Zažalostiu krá-
lončík. Er. Sl. čít. 55. Vz násl.

Zažalostniti = zažalostiti. — nad kým.
Sám ano aj nad ním z-stnil víťaz. Hol. 117

Zažalování, n., die Anklage.

Zažalovaný; -án, a, o, eingeklagt. Za-
žalovaný článek, lépe: článek, z příčiny
kterého bylo žalováno. Šra , Šb., Š. a Ž. Vz
Zažalovati. Z. směnka. Pr. 1884. 16, Z. Šte-
fan. Sl. let. II. 204. Keby v tom z-nom obež-
níku nápady proti státnym ustanovizňám
obsažené byly. Rtk. 12. Časopisy, ktoré am
nie sú zakázané, ani nie sú odsúdené, ba
ani len zažalované. Pokr. Pot. 271.

Zažalovati něco, lépe: žalobu na ně-
koho činiti, podati atd., einklagen. Rs. Vz
Žaloba. — koho kde: u soudu. Us. Na
Slov. Phld. III. 3. 294. Na Mor. Tč. Ve
Slez. Šd. V Čech.

Zažářiti = zazářiti. Na Slov. Jasná
strana názorov obdrží povrch, očko zažiari
a slnko vyjde. Phld. III. 1. 21.

Zažati, vz Zažnouti, Zažžéci.

Zažatí, n., die Anzündung. Slov. Vz
Zažžení. — Z., der Anfang der Ernte. Vz
Zažnouti.

Zažatý = zažžený, entzündet. Na Slov.
Rozplamení z-tý sa mesác. Hol. 175. A von
vrátmi s celým duchovenstvom sviece v ru-
kách nesúcim z-té. Zbr. Hry 213. Vz Zaž-
žený. — Z., angefangen geerntet zu wer-
den. Bern.

Zažblunkati, zažblunknouti, knul a kl,
utí, einen Platscher machen. — abs. Za-
žblunklo cosi, jako by kämen do vody hodil.
Us. Tč. — kde. Cosi tam ve vodě zažblunklo,
myslím, že to byla ryba. Us. Šd. — od-
kud. Už (řeko) tvoja len kde tu zažblunká
vlnôčka von z ľadu. Č. Čt. II. 133

Zážda, y, f. = žádosť. Na Slov. Šd.

Zažďárati, zažďourati = zašťárati, an-
fangen zu störren. — kde: v peci, v ohni.
Zlob.

Zaždímati, vz Zaždmouti.

Zaždimovati, vz Zaždmouti.

Zaždmouti, ždmu, dmul a ždal, ut, ntí;
zaždímati, zaždimovati, ein wenig auswin-
den. — co kde: šaty u rybníčku, Č., prádlo
v neckách.

Zažďourati, vz Zaždárati.

Zažéci, vz Zažžéci.

Zážeh, u, m. = zažhnutí, zápal, zapálení,
die Anzündung, Entzündung, das Feuer, die
Gluth, der Brand. Já je mečem a z-hy donutím.
Berg. Ráj, Čas. duch., Čch. Dg. Kv. 1884.714.,
Mus. 1880. 273. Z. radosti, Jrsk.; z. paprsky
slunečními, sideratio. Nz. lk. Neboť slunce
zážhem hoří a nám zážhem sestru zmoří.
Ps. srb. II. 12. Z. dáti = zapáliti. Chch.
Jih. Blesku z. sirný; Požáru z. rudý. Vrch.
Necítil sladkého z-hu jejích rtů. Kld. II.
54. Jiskra, v jejímžto z-hu odhárá bratrova
bláha. Sš. Sm. bs. 170. Z. lící sněhem zhled.
Osv. I. 378. Vládce Olympa, jenžto metá
děsnou pravicí s nebe z-hy líté. Cimrh.
Myth. 101. Sbor že jest jako pec ohnivá,
ve kteréžto z-hem ducha svatého rozpou-
štějí a čistí se všecky trusky mnění růz-
ných. Pal. Děj. III. 3. 81. Čechové opoví-
dali svůj příchod ke dvoru císařskému zá-
žehem několika vesnic. Pal. III. 312.

Zažehati, vz Zažžéci.

Zažehavka, y, f., der Streichfidibus. Šm.

Zažehavý, brennend, urens. Z. vítr. BO.

Zažehlý = zažžený, zapálený, entzündet.
Z. mozek. Č. Má z. mozek (= blázní). Us.
Dbv.

Zažehnání, n., vz Zažehnati.

Zažehnaný; -án, a, o, vz Zažehnati.

Zažehnati, zažehnávati = žehnáním, po-
věrnými slovy zahnati, segnen, verwünschen;
proklíti, verfluchen, verwünschen. — co:
povětří, D., ďábly. Sych. Jak baby nemoci
zažehnávají ? Vz Mus. 1855. 54., Zažehná-
vání. Z. nebezpečí, Us., Šmb. S. II. 287.,
úbytě. Sá. Pán Bůh tě (bolesť) zažehnej.
Us. — co komu: boule, neduh. Us. —
koho kam: do horoucího pekla (zaklíti).
Sych. — odkud. Máme-li udíleti rady, jak
by se tato novověká můra s prsou naší
nebohé mládeže z. měla. Km. 1884. — co
komu, se čím. Těžkosť mysli radš mu



	363

	Zazvukovati, vz Zazvučeti. Zazývati, vz Zazvati. Záž, vz Záhy. Zažabiti se, il, en, ení = zachladiti se, nastydnouti a proto bolesti v životě dostati, sich verkühlen. Byla jsem v dešti na poli, snad jsem se z-la. Slez. Šd. Vz Zaźabiti. Zažádání, n., die Begierde. Bern. Zažádaný;-án, a, o, gewünscht, begehrt. Bern. Zažádati, al, án, ání, begehren. — co (komu). Vz Žádati. Čo zažiadam, to mi dajú. Slov. Kyt. 1876. Ponajprv zavázal (ruku), jedno sto zažádal . . ., po třetí za- vázal, děvča si zažádal. Sš. P. 164. Krás- nych dievok na okolo dosť, vyber si, ktorú si srdce zažiada; Dám ti, čo ti len duše za- žiada; Naber si zlata, naber si sriebra, ber si, čo ti srdce zažiada; Iba si rozkažte, čo vám duša zažiada, hneď bude všetko na stole. Dbš. Sl. pov. I. 21., 352., III. 5., 62. Muzika zavznela, sudy sa vykotúľaly a každý mal, čo mu len duša zažiadala. Phld. III. 1. 13. Má, čo mu duša zažiada (= co hrdlo ráčí). Zútur. — čeho (odkud). Že i po- moci všemohútného Říma zažádala. Sš. Sk. 271. Keď si varenej stravy zažiadal. Lipa 191. Pavel zažádal od Něho (velekněze) listů do Damašku ke sbornicem. Sš. Sk. 106. — oč, petiren, lépe : žádosť podati. Brs. 271. — se = zachtěli se, Lust, bekom- men. — se komu čeho. Zažádalo se mu vína. — s inft. Zažádalo se mi tvoje líčka boskat Sl. ps. 366., Sl. spv. I. 18., Sl. ps. Šf. I. 38. I zažádal blížeji nahlédati a po- pátrati. Sš. Sk. 83. Zažiadalo se mu veľmi poznať tu rodinu. Mt. S. I. 65. - se komu proč = zalíbiti se, gefallen. Zažádala se mi Ilenoška, ej, to pro ta svoje černá očka. Pokr. Z hor. 79. Každý vyberať si mohol, aké jedla a nápoje živo zažiadaly sa mu. Dbš. Sl. pov. I. 29. Zažalářovati někoho, einkerkern. Us. Šd. Zažaleti, el, en, ení = zaželeti, beklagen, betrauern, bereuen. — komu. Slúcham, z pivoty do smiechu mi bolo, potom mi srdce zažalie. Btt. Sp. 209. Vz Želeti. Zažalostiti = zaželeti. Zažalostiu krá- lončík. Er. Sl. čít. 55. Vz násl. Zažalostniti = zažalostiti. — nad kým. Sám ano aj nad ním z-stnil víťaz. Hol. 117 Zažalování, n., die Anklage. Zažalovaný; -án, a, o, eingeklagt. Za- žalovaný článek, lépe: článek, z příčiny kterého bylo žalováno. Šra , Šb., Š. a Ž. Vz Zažalovati. Z. směnka. Pr. 1884. 16, Z. Šte- fan. Sl. let. II. 204. Keby v tom z-nom obež- níku nápady proti státnym ustanovizňám obsažené byly. Rtk. 12. Časopisy, ktoré am nie sú zakázané, ani nie sú odsúdené, ba ani len zažalované. Pokr. Pot. 271. Zažalovati něco, lépe: žalobu na ně- koho činiti, podati atd., einklagen. Rs. Vz Žaloba. — koho kde: u soudu. Us. Na Slov. Phld. III. 3. 294. Na Mor. Tč. Ve Slez. Šd. V Čech. Zažářiti = zazářiti. Na Slov. Jasná strana názorov obdrží povrch, očko zažiari a slnko vyjde. Phld. III. 1. 21.	Zažati, vz Zažnouti, Zažžéci. Zažatí, n., die Anzündung. Slov. Vz Zažžení. — Z., der Anfang der Ernte. Vz Zažnouti. Zažatý = zažžený, entzündet. Na Slov. Rozplamení z-tý sa mesác. Hol. 175. A von vrátmi s celým duchovenstvom sviece v ru- kách nesúcim z-té. Zbr. Hry 213. Vz Zaž- žený. — Z., angefangen geerntet zu wer- den. Bern. Zažblunkati, zažblunknouti, knul a kl, utí, einen Platscher machen. — abs. Za- žblunklo cosi, jako by kämen do vody hodil. Us. Tč. — kde. Cosi tam ve vodě zažblunklo, myslím, že to byla ryba. Us. Šd. — od- kud. Už (řeko) tvoja len kde tu zažblunká vlnôčka von z ľadu. Č. Čt. II. 133 Zážda, y, f. = žádosť. Na Slov. Šd. Zažďárati, zažďourati = zašťárati, an- fangen zu störren. — kde: v peci, v ohni. Zlob. Zaždímati, vz Zaždmouti. Zaždimovati, vz Zaždmouti. Zaždmouti, ždmu, dmul a ždal, ut, ntí; zaždímati, zaždimovati, ein wenig auswin- den. — co kde: šaty u rybníčku, Č., prádlo v neckách. Zažďourati, vz Zaždárati. Zažéci, vz Zažžéci. Zážeh, u, m. = zažhnutí, zápal, zapálení, die Anzündung, Entzündung, das Feuer, die Gluth, der Brand. Já je mečem a z-hy donutím. Berg. Ráj, Čas. duch., Čch. Dg. Kv. 1884.714., Mus. 1880. 273. Z. radosti, Jrsk.; z. paprsky slunečními, sideratio. Nz. lk. Neboť slunce zážhem hoří a nám zážhem sestru zmoří. Ps. srb. II. 12. Z. dáti = zapáliti. Chch. Jih. Blesku z. sirný; Požáru z. rudý. Vrch. Necítil sladkého z-hu jejích rtů. Kld. II. 54. Jiskra, v jejímžto z-hu odhárá bratrova bláha. Sš. Sm. bs. 170. Z. lící sněhem zhled. Osv. I. 378. Vládce Olympa, jenžto metá děsnou pravicí s nebe z-hy líté. Cimrh. Myth. 101. Sbor že jest jako pec ohnivá, ve kteréžto z-hem ducha svatého rozpou- štějí a čistí se všecky trusky mnění růz- ných. Pal. Děj. III. 3. 81. Čechové opoví- dali svůj příchod ke dvoru císařskému zá- žehem několika vesnic. Pal. III. 312. Zažehati, vz Zažžéci. Zažehavka, y, f., der Streichfidibus. Šm. Zažehavý, brennend, urens. Z. vítr. BO. Zažehlý = zažžený, zapálený, entzündet. Z. mozek. Č. Má z. mozek (= blázní). Us. Dbv. Zažehnání, n., vz Zažehnati. Zažehnaný; -án, a, o, vz Zažehnati. Zažehnati, zažehnávati = žehnáním, po- věrnými slovy zahnati, segnen, verwünschen; proklíti, verfluchen, verwünschen. — co: povětří, D., ďábly. Sych. Jak baby nemoci zažehnávají ? Vz Mus. 1855. 54., Zažehná- vání. Z. nebezpečí, Us., Šmb. S. II. 287., úbytě. Sá. Pán Bůh tě (bolesť) zažehnej. Us. — co komu: boule, neduh. Us. — koho kam: do horoucího pekla (zaklíti). Sych. — odkud. Máme-li udíleti rady, jak by se tato novověká můra s prsou naší nebohé mládeže z. měla. Km. 1884. — co komu, se čím. Těžkosť mysli radš mu