375

Zbídlý, elend. Na Ostrav. Tč.

Zbídnělý = zbídněný, bídný, elend. Jg.,
Msn. Or. 138., Jg.

Zbídněnosť, i, f., elender Zustand, das
Elend. Dch.

Zbídněný; -ěn, a, o, elend gemacht, ab-
geplagt. Kká. K sl. j. 179., Vrat. To tělo
z-né jak překáží vzletu ducha! Dch. —
čím: nouzí. Us.

Zbídněti, ěl, ění, elend werden. Zchudli
a zbídněli. Bl. Aug. 35. Jak ja som tebou
zrazu osirela, tak osirej, tak zpustni, zbiednej
celá! Phld. III. 1. 57. — kdy: po nemoci.
— čím: nouzí.

Zbídniti, il, ěn, ění, elend, armselig
machen. — koho čím: pracemi. Us.

Zbídnouti, dnul a dl, utí = zbídněti. Na
Ostrav. Tč.

Zbiedený = zbídněný. Teraz z. (hrad)
všetci zanechali. Č. Ct. I. 194.

Zbíh, a, m. = zběh, Ablauf, m. Když sú
kobzole oborané, už má voda zbíh. Slez.
Šd. — Z., der Zusammenlauf. Us.

Zbíhati, vz Zběhnouti, Sběhnouti.

Zbihněv, a, m., osob. jm. Tk. I. 337.,
VI. 258.

Zbihněvice, dle Budějovice, Zbližowitz,
ves u Heřmanova Městce. Vz Sedl. Hrad.
I. 189.

Zbihoň, ě, m., osob. jm. Rkk.

Zbich, a, m., zastr. = zbojník. — Z., osob.
jm. Pal. Rdh. I. 128.

Zbiják, a, m. = zbojník. Na Slov. Bern.
— Z. =osob. jm. Arch. IV. 251.

Zbíjání, n. = zbíjení. Na Slov. Bern.

Zbíjaný; -án, a, o = zbíjený. Z. prkna.
— Z., geplündert, geraubt. Z. penieze. Slov.
Let. Mt. S. VIII. 1. 79.

Zbíjati = zbíjeti.

Zbíječ, e, m. = havíř, jenž zbíjí podšrá-
mané uhlí, der Abbänker, Abkohler. Hř.

Zbíjení, n., das Zusammenschlagen, -lügen.
Z-ní podšramovaného uhlí, das Abbänken,
Hereintreiben, Hereingewinnen, Abkohlen.
Hř. — Z. = loupení, das Plündern, Rauben.
Na Slov. Bern.

Zbíjený; -en, a, o, zusammengeschlagen,
zusammengefügt. Us. — Z. = loupený, ge-
plündert, geraubt.

Zbíjeti, vz Zbíti Ž. wit. 58. 12.

Zbiji, vz Zbíti.

Zbik, a, m. = kočka, vl. divoká kočka.
Mz. 374.

Zbíleček, čku, m., der Stengel. U Ště-
pánova u Olom. Tč. Sází tě ho, sází (mari-
jánek) po jednom z-čku. Sš. P. 251.

Zbílečko, a, n. = zbíleček. Tamtéž.

Zbílení, n., vz Zbíliti.

Zbílený; -en, a, o, weiss gemacht o. ge-
tüncht. Vz Zbíliti. K hrobům z-ným při-
podobněni byli. BR. II. 21. a. — čím. Protož
ten lid cedarský i podnes mají stany vždy
černé, tociž černými kožemi svrchu povle-
čené, ale vnitř bielým plátnem zbielené;
A jsú obmyty v mléce křtu svatého a tak
čistotú a svatostí zbieleny sú. Hus III. 13.,
66.

Zbilidy, vz Zbility.

Zbíliti, zběl, il, en, ení; zbělovati = po-
bíliti, weiss machen, weissen, tünchen. —

co: dům, Us., hrob. Br. — co čím: sněhem.
Ž. wit. 67. 15.

Zbilitov, a, m., Zbelitow, vsi u Milevska
a u Jistebnice. PL. Cf. Blk. Kfsk. 1222.,
Tf. Odp. 287.

Zbility, Zbilidy, dle Dolany, Rothneustift,
ves v Čáslavsku. Vz Blk. Kfsk. 639., 690.,
Arch. 514.

Zbilut, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Zbina, y, f., vlastní jm. ženské. 14. stol.
Mus. 1880. 467.

Zbinice, pl. Arch. II. 180.

Zbinka, y, f., vlastní jm. ženské. Ze 14.
stol. Mus. 1880. 467.

Zbinohy, Zbynohy, Dle Dolany, Winau,
ves v Čáslavsku. Vz Blk. Kfsk. 639., 690.

Zbiny, dle Dolany, Binay, ves u Dokes
u České Lípy. PL. Cf. Tk. III. 109., Blk.
Kfsk. 17.

Zbírač = sběrač.

Zbíračka, y, f. = sběračka.

Zbíral, a, m., osob. jm. Šd.

Zbírání, n. Vz Sbírání. — Z. =
bírání se, das Geschwören. Ms. bib.

Zbíraný = sbíraný. Z. víno. Us.

Zbírati, vz Zebrati a hl. Sebrati.

Zbiřicovati, maledicere. — koho. Č.
O měst. L 77.

Zbírka, vz Sbírka.

Zbiroh, u, m., nyní Zbirov, něm. Zbirow,
mě. u Hořovic. Vz S. N. — Zbirožan, a,
m., Zbirovan. — Zbirožský, zbirovský. —
Z., něm. Zbiroch, ves u Něm. Brodu. PL.
— Z., něm. Zbirow, samota u Písku. PL.

1. Zbislav, a, m., osob jm. Pal. Rdh. I.
128.

2. Zbislav, ě a i, f., Sbislau, Zbislau, ves
u Čáslavi; něm. Zbislaw, vsi u Planic a
u Milevska. PL. Cf. S. N., Tk. I. 343., Blk.
Kfsk. 151., 650., Sdl. Hrad. I. 248.

Zbislava, y, f., osob. jm. Pal. Rdh. I.
128.

Zbislavice, dle Budějovice, Zbislawitz,
ves u Čáslavi. PL. Cf. Blk. Kfsk. 460., 462.

Zbiš, e, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Zbišek, ška, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
128.

Zbiška, y, f., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Zbitec, tce, m. = zbitý, zabitý, der Er-
schlagene, Výb. I. 1124. 21., St. skl., padlý
v boji. Jir. Byly zbitcóv hory doly. Alx. V.
v. 1746. (HP. 42.).

Zbitek, tka, m., samota u Borohrádku.
PL.

Zbíti, zbiji, zbij, zbije (íc), il, it, ití, zbí-
jeťi, el, en, ení. Ostatně vz Sbíti. — abs.
Poďme, chlapci, poďme zbíjať (na zboj),
keď nemáme, za čo píjať. Sl. spv. II. 64.
Popíjaj, popíjaj, nekradni, nezbíjaj. Dbš.
Obyč. 82. A tak ti, ktož utéci chtěli, budú
zbiti. Let. (Anthol. I. 3. vydání XXXIV.).
Vstaň, zbí a jez ! Hus III. 44. — co, koho.
Zbijú ťa a plakať ti nedajú. Slov. Šd. Povedz
mi, čo ti je, ľubica, čo plačeš, povedz prečo?
Či ťa kdo pohrešil, či ťa máti zbila, roz-
hnevala? Ppk. I. 97. Ja vás pásť něbudem,
radčej zbíjať půjdem. Sl. ps. Šf. I. 112.
Zberba neslúcha. Ten tu už voz zbíja, ten
vypriaha čtvero koní. Btt. Sp. 208. Keď sa
my potýkame, tvoji idú v rozsyp po de-



	375

	Zbídlý, elend. Na Ostrav. Tč. Zbídnělý = zbídněný, bídný, elend. Jg., Msn. Or. 138., Jg. Zbídněnosť, i, f., elender Zustand, das Elend. Dch. Zbídněný; -ěn, a, o, elend gemacht, ab- geplagt. Kká. K sl. j. 179., Vrat. To tělo z-né jak překáží vzletu ducha! Dch. — čím: nouzí. Us. Zbídněti, ěl, ění, elend werden. Zchudli a zbídněli. Bl. Aug. 35. Jak ja som tebou zrazu osirela, tak osirej, tak zpustni, zbiednej celá! Phld. III. 1. 57. — kdy: po nemoci. — čím: nouzí. Zbídniti, il, ěn, ění, elend, armselig machen. — koho čím: pracemi. Us. Zbídnouti, dnul a dl, utí = zbídněti. Na Ostrav. Tč. Zbiedený = zbídněný. Teraz z. (hrad) všetci zanechali. Č. Ct. I. 194. Zbíh, a, m. = zběh, Ablauf, m. Když sú kobzole oborané, už má voda zbíh. Slez. Šd. — Z., der Zusammenlauf. Us. Zbíhati, vz Zběhnouti, Sběhnouti. Zbihněv, a, m., osob. jm. Tk. I. 337., VI. 258. Zbihněvice, dle Budějovice, Zbližowitz, ves u Heřmanova Městce. Vz Sedl. Hrad. I. 189. Zbihoň, ě, m., osob. jm. Rkk. Zbich, a, m., zastr. = zbojník. — Z., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128. Zbiják, a, m. = zbojník. Na Slov. Bern. — Z. =osob. jm. Arch. IV. 251. Zbíjání, n. = zbíjení. Na Slov. Bern. Zbíjaný; -án, a, o = zbíjený. Z. prkna. — Z., geplündert, geraubt. Z. penieze. Slov. Let. Mt. S. VIII. 1. 79. Zbíjati = zbíjeti. Zbíječ, e, m. = havíř, jenž zbíjí podšrá- mané uhlí, der Abbänker, Abkohler. Hř. Zbíjení, n., das Zusammenschlagen, -lügen. Z-ní podšramovaného uhlí, das Abbänken, Hereintreiben, Hereingewinnen, Abkohlen. Hř. — Z. = loupení, das Plündern, Rauben. Na Slov. Bern. Zbíjený; -en, a, o, zusammengeschlagen, zusammengefügt. Us. — Z. = loupený, ge- plündert, geraubt. Zbíjeti, vz Zbíti Ž. wit. 58. 12. Zbiji, vz Zbíti. Zbik, a, m. = kočka, vl. divoká kočka. Mz. 374. Zbíleček, čku, m., der Stengel. U Ště- pánova u Olom. Tč. Sází tě ho, sází (mari- jánek) po jednom z-čku. Sš. P. 251. Zbílečko, a, n. = zbíleček. Tamtéž. Zbílení, n., vz Zbíliti. Zbílený; -en, a, o, weiss gemacht o. ge- tüncht. Vz Zbíliti. K hrobům z-ným při- podobněni byli. BR. II. 21. a. — čím. Protož ten lid cedarský i podnes mají stany vždy černé, tociž černými kožemi svrchu povle- čené, ale vnitř bielým plátnem zbielené; A jsú obmyty v mléce křtu svatého a tak čistotú a svatostí zbieleny sú. Hus III. 13., 66. Zbilidy, vz Zbility. Zbíliti, zběl, il, en, ení; zbělovati = po- bíliti, weiss machen, weissen, tünchen. —	co: dům, Us., hrob. Br. — co čím: sněhem. Ž. wit. 67. 15. Zbilitov, a, m., Zbelitow, vsi u Milevska a u Jistebnice. PL. Cf. Blk. Kfsk. 1222., Tf. Odp. 287. Zbility, Zbilidy, dle Dolany, Rothneustift, ves v Čáslavsku. Vz Blk. Kfsk. 639., 690., Arch. 514. Zbilut, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128. Zbina, y, f., vlastní jm. ženské. 14. stol. Mus. 1880. 467. Zbinice, pl. Arch. II. 180. Zbinka, y, f., vlastní jm. ženské. Ze 14. stol. Mus. 1880. 467. Zbinohy, Zbynohy, Dle Dolany, Winau, ves v Čáslavsku. Vz Blk. Kfsk. 639., 690. Zbiny, dle Dolany, Binay, ves u Dokes u České Lípy. PL. Cf. Tk. III. 109., Blk. Kfsk. 17. Zbírač = sběrač. Zbíračka, y, f. = sběračka. Zbíral, a, m., osob. jm. Šd. Zbírání, n. Vz Sbírání. — Z. = bírání se, das Geschwören. Ms. bib. Zbíraný = sbíraný. Z. víno. Us. Zbírati, vz Zebrati a hl. Sebrati. Zbiřicovati, maledicere. — koho. Č. O měst. L 77. Zbírka, vz Sbírka. Zbiroh, u, m., nyní Zbirov, něm. Zbirow, mě. u Hořovic. Vz S. N. — Zbirožan, a, m., Zbirovan. — Zbirožský, zbirovský. — Z., něm. Zbiroch, ves u Něm. Brodu. PL. — Z., něm. Zbirow, samota u Písku. PL. 1. Zbislav, a, m., osob jm. Pal. Rdh. I. 128. 2. Zbislav, ě a i, f., Sbislau, Zbislau, ves u Čáslavi; něm. Zbislaw, vsi u Planic a u Milevska. PL. Cf. S. N., Tk. I. 343., Blk. Kfsk. 151., 650., Sdl. Hrad. I. 248. Zbislava, y, f., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128. Zbislavice, dle Budějovice, Zbislawitz, ves u Čáslavi. PL. Cf. Blk. Kfsk. 460., 462. Zbiš, e, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128. Zbišek, ška, m., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128. Zbiška, y, f., osob. jm. Pal. Rdh. I. 128. Zbitec, tce, m. = zbitý, zabitý, der Er- schlagene, Výb. I. 1124. 21., St. skl., padlý v boji. Jir. Byly zbitcóv hory doly. Alx. V. v. 1746. (HP. 42.). Zbitek, tka, m., samota u Borohrádku. PL. Zbíti, zbiji, zbij, zbije (íc), il, it, ití, zbí- jeťi, el, en, ení. Ostatně vz Sbíti. — abs. Poďme, chlapci, poďme zbíjať (na zboj), keď nemáme, za čo píjať. Sl. spv. II. 64. Popíjaj, popíjaj, nekradni, nezbíjaj. Dbš. Obyč. 82. A tak ti, ktož utéci chtěli, budú zbiti. Let. (Anthol. I. 3. vydání XXXIV.). Vstaň, zbí a jez ! Hus III. 44. — co, koho. Zbijú ťa a plakať ti nedajú. Slov. Šd. Povedz mi, čo ti je, ľubica, čo plačeš, povedz prečo? Či ťa kdo pohrešil, či ťa máti zbila, roz- hnevala? Ppk. I. 97. Ja vás pásť něbudem, radčej zbíjať půjdem. Sl. ps. Šf. I. 112. Zberba neslúcha. Ten tu už voz zbíja, ten vypriaha čtvero koní. Btt. Sp. 208. Keď sa my potýkame, tvoji idú v rozsyp po de-