376

dinách zbíjať domy, kláštory a chrámy. Zbr.
Lžd. 229. Heslom ,Zbíť všetkých, čo inak
zmýšľajú' dnes jedni, zajtra druhí z nich
padajú. Hrbň. Rkp. V. H. Pravda hlavu
zbíjí: Uhléři zbíti je chtěli. Dač. I. 70.,
123. Kázal její tvař zbíti. Výb. II. 20. Kdyby
kto koho zbil, zbodl, zsekal nebo zranil,
móž-li sám choditi, má k úřadu jeti nebo
jíti a zbité rány nebo zsekánie komorníku
ukázati. Vš. Jir. 155. Otec jeho byl také
jednú zbíti kázal všecky své mudrce; A tak
tento král nemúdrý také často zbíjal múdré.
Kšch. 5. Nalezli sú mě strážní, kteříž ostřie-
hají města, zbili sú mě a ranili sú mě (Pís.
Šal. 5 7.). Hus III. 63. Zbil všelikú kněži
chrámov modlářových. Bj. — co komu.
Pravil jest Tomáš, že jsú krávy Petrarchovy
v lukách byly, i zbil jest Tomáš Petrarchovi
pachole. NB. Tč. 81. Zbili mi mé lidi, zsekli
i stříleli a zbivše je pobrali jich braň; Člo-
věka mě zbili i ochromili. Půh. II. 441.,
508. — koho čím. Dvorský Nebožtíka zbil
oščípem v bok. NB. Tč. Dod. 4. Zbil p.
Sankturina kyjem. Dač. I. 123. Přikáza
velmi pilně hřemenem jim ústa zbíti. Výb.
II. 9. I přiběhl h zbil tu vdovu kyjem ne-
podobně. Arch. V. 321. — kam. Tys vraha
muojho k zemi zbila (srazila). Hrbů. Jsk.
Vž Z. koho čím. — kde. Adámku, Adámku,
kam's peňázky dával, co's po horách zbíjal
(zbíjením dobýval)? Sš. P. 181. Zbili je po
ulicích. Let. 73. Milý v tmavých horách
poza bučky zbíja. Sl. ps. 129. — co oč.
Metlu o svój hřbet zbíti. Čr. Myšlenie zlá
máme zbíti o Krista; Ktož jedno slovo pro-
tivné strpí, ten viece pána Boha uctí a své
duši viece prospěje, nežli by tolik metel
o svój chřbet zbil, co jich mohlo v naj-
věčšiem lese zruosti. Hus I. 372., III. 147.
— jak. Je mi, jakoby mě zbil. Dch. Do
jednoho sbiti jsou. Us. Zbil ho, až nevěděl,
čí je. Us. Sd. Tu Sáre srdce jak zvon prudko
zbilo. Phld. III. 1. 38. Ot mužie až do ženy,
od mládencie až do kmetě všecko zbichu.
BO. Z. někoho až do krve. Půh. II. 499. —
kdy. Vyšla už ta voda, z ktorej sme píjali,
zašly už tie časy, v ktorých sme zbíjali (ko-
řistili, loupili. Na Slov.). Phld. III. 469.
Janíček zbojníček samopašné dieťa! Kebys
bol nezbíjal, nemučili by ťa. Zbíjal som ja,
zbíjal, boj za pravdu bíjal, čiernu krev ty-
ranov trávniček popíjal. Zbíjal som ja, zbíjal
sedem rôčkov v lete: a vy že odkedy ten
biedny ľud dřete? Btt. Sp. 14. Také toho
léta, v ty dni o sv. duše zbil mráz osení,
až skoro všecko zbělelo. Let. 80. -- kolik.
Zbito jest tu těch Turkuov pohanuov do
16000. Dač. I. 178. Tu jest zbito Čechův,
sám milý Bůh ví jim počet. Pal. Děj. IV.
I. 356. — se. A jakož mi píšeš, že si se
velmi zbil (potloukl), tohoť mi velmi žel.
Arch. III. 44. Ktožby jeda k póhonu zbil
se. Vš. Jir. 46. — Ostatně vz Sbíti.

Zbití, n., das Durchprügeln, Niederschla-
gen; Tödten. Vz Zbíti. Od toho z. nevstávaje
umřel. Vš. Póvodovi ani z. nemóž spomoci;
Z. tvé ať na svědčení póhonu oznámí. Vš.
Jir. 46. Tu Vaši oběť ne v z. nerozumných
hovádek obětujte. BR. II. 517. a. — Vz
Sbití.

Zbitina, y, f. = uškození tělu bez rány
kožní, die Schlagwunde, der Striemen von
Schlägen. V. Kocurník z-ny napravuje. Byl.
251.

Zbitiny, dle Dolany, Ober- Haid, ves
u Prachatic. PL.

Zbitky přední a zadní, samoty u Držkova.

Zbitov, a, m., Zbitow, samota u Jimra-
mova PL.

Zbitý; -it, a, o, durchgeprügelt, abge-
schlagen, niedergeschlagen, erschlagen. Vz
Zbíti. Z. rány. Vz Zbíti koho. Vš. Z. osenie.
Btt. Sp. 13. Počet zbitých a raněných ne-
udává se. Pal. Děj. V. 1. 283. Tak jsta
zbitě rucě i noze. Výb. II. 35. A tu zbitých
bude na pět set. Let. Napred stúpaj! vraz
na vraha, osmeluje mužstvo zbité. Ppk. I.
30. — jak. Z. až do krve. Půh. II. 499.
Od pat do vrchu zbitý Hr. rk. 171. Tělo
velice zbité. Výb. II. 19. — kam. Podlé
velké truhly stál v rohu čtverhranný stůl,
za ním lavice též v roh zbitá. Sk. Z naš.
1. 47.

Zbivoj, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 128.

Zbízený = zbídněný. Vz Zbíditi. — čím.
I šli jsme hladem celí z-ní. Drsk.

Zbizuby (Bižuby), dle Dolany, Zbisub,
ves u Kácova v Čáslavsku. PL. Vz Blk.
Kfsk. 61., Arch III. 467.

Zbla, y, f. = zblo. Na Slov. a ve Slez.
Nieť ni zbly. Slov. Zátur. Nic nemluvíme
spolem, ani zbly. Slez. Šd.

Zblácení, n., vz Zblátiti.

Zblácený; -en, a, o, mit Koth beschmiert.
Vz Zblátiti. Kká. K sl. j. 212.

Zblacovati, vz Zblátiti.

Zbľačati = zblečeti, zablečeti, zu blöcken
anfangen. — kde. Barance zblačali v ko-
šiari. Dbš. Sl. pov. VIII. 39.

Zbladati, vz Zblednouti.

Zbladnouti = zblednouti. Na Slov. a ve
Siez.

Zblafnouti, fl, ut, utí = rychle snísti,
schnell zusammenessen Us. — co jak:
s chutí. Us.

Zblahoslavěti, ěl, ění, glückselig werden.
Plk.

Zblahoslaviti, il, en, ení, beglücken,
glückselig machen. — koho. Ryt. křest.

Zblahovoliti sa = smilovati se. — nad
kým. Na Slov. Hrbň. Jsk.

Zblamatěti, ěl, ění =blam dostati, fleckig
werden.

Zblandati, einplauschen, einreden. Šm.

Zblankytnělý = který zblankytněl, bläu-
lich. Z. voda. Jel.

Zblankytněti, ěl, ění = blankytným se
státi, blau werden. Jg.

Zblanovatělý. Z. děloha. Vz Vzdálivý.

Zblaptati = zklevetiti, plauschend erdich-
ten. — co. Mor. Tč. Vz Zbleptati.

Zblátiti, il, cen, ení, zblacovati, kothig
machen, mit Koth beschmieren. — co kde.
Cestou vůz z-li. Us. — se, kothig werden.
Koně se z-li. Tč. Cesta se nám zblátila. Us.

Zblatněti, ěl, ění, kothig werden. Cesty
z-ly. Us Šd.

Zbláznění, n., vz Zblázniti. Z., Us., zblá-
znění-se. V. To je k z., zum Närrischwerden.
Bs. Bolení hlavy k z. Us. Dch.