377

Zblázněný; -zněn, a, o, vz Zblázniti.
Z. = blázen. V. Státi se všecek z. D. Je
do ní zblázněn, ist in sie närrisch verliebt.
Dch. Do psů z-ný, Hundenarr. Dch.

Zbláznilec, lce, m., der Thor, Narr.
Dch.

Zbláznilosť, i, f. = bláznovství, die Narr-
heit.

Zbláznilý = zblázněný. V., Br.

Zblázniti, il, ěn, ění; zblazňovati =
blázna učiniti, zmámiti, zum Narren oder
närrisch machen, wahnsinnig machen, be-
thören; se = bláznem se státi, rozumu po-
zbyti, närrisch, wahnsinnig werden, ver-
narren. — koho. Jeden blázen mnoho ji-
ných zblázní. Ros. Neb tak zblazňuje žádosť
zemská člověka, že sám sobě život odjímá.
Hus I. 216. — se nad čím. Har. — se po
kom. Z. se může po něm. Us. — se do
čeho, do koho (nerozumně milovati). D. —
se. V., Ros., D. Každá nevěsta se dvakrát
zblázní. Prov. Zbláznil jste se, že . . . .?;
Toť aby se člověk zbláznil! Us. Dch. —
kdy. Ráno král div se nezbláznil, když
viděl, že je druhá hromada zlata ukradena.
Slavia. Poh. naš. lidu. 26. Hněvsa na každý
rok jednoho času za čtyry neděle se zblaz-
ňoval. Brt. S. 100. — se za kým. Videl
som ťa, moja milá, v kostole na kázni,
dobre sa to moje srdce za tebou nezblázní.
Sl. spv. III. 120. — se v čem. Dobre sa
nezblázním v trápäch. Mt. S. I. 105. —
proč. Kdybych ty tři věci dostala, zbláz-
nila bych se radostí. Němc. I. 103. Vždyť
bych se musila zde z myšlének svých zbláz-
niť. Sá. v Osv. I. 179.

Zbláznivěti = zblázniti se, närrisch wer-
den. Troj.

Zblazňovati, vz Zblázniti.

Zblažení, n., vz Zblažiti. Pro nás i země
z. přijměte tu důstojnosť. Shakesp. Tč.

Zblažený; -en, a, o, zblažovati = obla-
žili, selig, vergnügt gemacht.

Zblažiti, il, en, ení, zblažovati, selig.
glücklich, vergnügt machen. Pl. — koho.
Gníd. — koho čím. Tělem páně zblaží
tebe. Sš. Bs. 93.

Zblbělosť, i, f., die Blödigkeit. Z. zví-
řecí. Us. Bdl.

Zblběti, ěl, ění, blöde, dumm, werden. —
kdy. Mladý mudrec v starosti zblbí. Krok.

— čím: namáhavými duševními pracemi.
Kořalkou ten lid skoro už zblběl. Us. Tč.

— jak. On docela zblběl. Us. Dch.
Zblbiti, il, en, ení, dumm, blöde machen.

— koho čím (blbým učiniti): namáháním
duševním.

Zblče, pl., f., jm. pole a pastvin v Ka-
ňovicích u Luhačovic na Mor. Sk.

Zbledati, bleich werden, erbleichen. Vz
Zblednouti. Mor. u Bránek. Sš. P. 306.,
Reg. zdr. 78.

Zbledě, zastr. = zbledl, a, o. Kat. Vz
Zblednouti.

Zbledění, n., die Erblassung. Jg.

Zbledený; -en a, o = zbledlý. Očka ne-
vyspané a z-né líčka. Sš. P. 472.

Zbleděti, ěl, ění = zblednouti, blass
werden. — proč. Jeho obě líci zbleděly
pro ty myšlení. St. skl.

Zblediti, il, ěn, ění, blass machen. —
koho. Nej.

Zbledlosť, i, f. = bledosť, die Blässe,
Erblassung. K námluvám náhlá z. olívá líce
panenské. Sš. Sm. bs. 152.

Zbledlý = bledý, erblasst, blass. Z. údy.
Jel. Z. líce, Kká. Td. 81., obličej, Čch. Mch.
53., tváře. Mcha. Je jakási zbledlá. Šd. —
kde: na tváři. Bdž.

Zblednouti, dnul a dl, utí, zbledati =
bledým se státi, blass oder bleich werden,
ver-, erblassen, sich entfärben, sich verfär-
ben, verbleichen. — abs. Má milá zmile-
ličko, zbledělo tvoje líčko. Čes. pís. ze
14. věku. Dejž, Bože, ať zblednou vrahové
mé duše hledající. Kom. Divajte se všeci
lude, jak ta žena zbladla. Sš. P. 617. Ože-
níš se jednú, líčka tvoje zblednú, krása se
ti promění. Sš. P. 615. — jak. Hned na
levé líčko zbledl. Sš. P. 168. Zbledl jako
šat, jako roucha, Ros., jako zeď, Rad. zvíř.,
jako stěna, Us, jako smrť, jako umrlec. Sá.
Sněhem zbledl (jako snili). Osv. I. 378.
Zbledl, ze by se kapky krve na něm ne-
dořezal. Šml. Čože si mi, moja milá, zedla
(snědla), keď si mi tak prevelice zbledla?
Sl. ps. 45 Jak zastřebnul, na líčka zblednul.
Ps. slez. Šd. Raději se jednou zardím, nežli
stokrát zblednu. Sl. ps. Šf. I. 141. — proč
(čím komu): strachem, V., uleknutím, Er.
P. 474., Němc. I. 96., hněvem, St. skl. V.
10., Brt. S. 47., zlostí, Kká. Td. 259., od
hněvu, Us. Tč., od strachu. Zátur. Královo
líce ťažkým žialom zblädá. Nitra. Vl. 11.
Branický zlosťou zbľadnul Phld. IV. 432.
A proč by mně líčko mé zbledalo? A dyť
ešče muža nepoznalo. Sš. P. 306. — čím.
Na koňa salla (sedla), hneď líčkem zballa
(zbladla). Sl. ps. 29. Jak raz střebnul, líčkem
zblednul, jak okusil, umříť musil. Sš P.
169. — kde (Ciesař) hněvy sě vešken po-
třese, zmrtvě v těle, zbledě v líci. Kat.
1391. — kdy. Ach môj milý, jaký bľadý!
Kedy si tak zbľadal, kedy? Č. Čt. II. 90.

Zblednutí, n., das Blasswerden. Us.

Zblednutý; -ut, a, o = zbledlý. Ros.,
Us. na Slov. Bern. Lépe: zbledlý. Na Slov.

Zbleptati, zblaptati, ersinnen, ein Ge-
tratsch erdichten. Mor. Tč.

Zbliaknút = zableknouti, zablečeti. Na
Slov. — abs. Ej, čo teba do toho? zbliak-
nul krivý? Dbiš. Sl. pov. II. 20. — proč.
Zbliakla koza od bol'asti. Ib. VIII. 92.

Zblinka, y, f. = smětka, der Splitter.
Cf. Zblo. Plove tam v pohárku, ve víně
jakási z. Mor. Šd.

Zblinkati, ab-, herabschlagen. — koho
jak. Z-kal sem ho po hlavě. Na Ostrav.
Tč. — co čím: kyjem hlavičky makové
(sraziti). Ib. Tč.

Zblisnúti, zblisknouti se = zablýsknouti
se, zasvítiti, aufleuchten. Tmavé oči preds'
sa zblisnú ako hviezdy ligotavé. Phld. III.
473. Ber, vlčko, však ty to zaplatíš raz
kožou! Nezvieš z kiaď, iba keď zblisne
dvanást nožov. Btt. Sp. 8.

Zblíti (vz Blíti), zblívati, bespeien. —
se. Lom.

Zblíza, vz Zblízka. Na Slov. a Ostrav.
Z. na někoho střeliti. Na Ostrav. Tč. Meč