Předchozí (377)  Strana:378  Další (379) |
|
|||
378
|
|||
|
|||
z pošvy miká a s nim sa tuhý na Gromi-
slava rútí; než ten už omráčený, jako hrom by ho zblíza ofúkol, nehne sa ďál. Hol. 21. Zblízka, z blízka. Vz Blízko, Zblíza.
Zblížeji někoho znáti. Plk. Meč raní z blízka, jazyk z daleka. Mor. Tč. Zblízniti se, il, ění = blížňata poroditi,
Zwillinge haben. Leška. Zblíznouti, znul a zl, ut, utí, zblizovati
= dostati, bekommen, davontragen. — co. Z. nějakou (ránu); Z. něco, co se nejí; Ne- choď tam, moh' bys ňákou z. Us. Kšť. — Z. = ukrásti, stehlen. Řek nebožtík Pech: Kde's nepoložil, nech; jestli málo co zblíz- neš na provaze uvízneš. Skl. Zblížení, n., die Annäherung. Zblíženosť, i, f. = zblížení. Fysická z.
a stěsnanosť lidí. Kaizl 48. Zblížený; -en, a, o, angenähert. Vz Zblí-
žiti. Zblížiti, il, en, ení; zbližovati = blízkým
učiniti, nahe machen; se, nahe kommen. — co čemu magnetu železnou kuličku. Kk. Tys. 111. — se. Hora, hora znížiže sa, moja milá zblížiže sa. Koll. I. 290. Na lúke trávičku kosci kosá, skosenú do kôpky dievky nosá; trávička zelená, vysoká si, keď sa kosa zblíži, kto ťa spasí? Sl. spv. II. 73. Jak sa cudzý zblíži, ukážu mu zuby. Slov. Tč. Jak náhle sa deň, ke slavným ustanoven ihrám, zblížil. Hol. 19. — se kam, k čemu. č. Zbliž sa ku mne, švárna devu- šenko, ku mne schyľ sa, staň se mojou žienkou. Ppk. I. 23. Ten se k posměchu zbližuje, kdo sa cizú chválú zvyšuje. Slov. Tč. — se s kým. Šm. Zbližše, z bližše = z většího blízka. Ješto
vše jako minuvše, jen samého Boha přidržie sě, jimž z bližše vonie ta nebeská útěcha. Št. N. 272. 14. Zblk, u, m. = prohlubeň. Vz Zhlaň. Na
mor. Val. Vck. Zblknouti = plápolem shasnouti, aus-
löschen, dass es aufflackert. Svíčka zblkla. Us. na Mor. Brt. — Z. = vzplápolati, vzpla- nouti, afflackern. — komu. Keď Turka zpomenie, oči mu zblknú. Sldk., 172. — kde. A hromy ztíchnu, vetry zamĺknu, len blesky nebies tu i tu zbĺknu. Sldk. 334. — jak. A zlým ohňom zblkne zrak. Btt. Sp. 101. Zblnknúti = zblknúti. Cf. Blkati. —
kde. Hneď tá slama okolo nej zblnkala, aj šaty na starej zažaly sa. Dbš. Sl. pov. V. 80. — jak. Vatra zblnkla triráz vyššie. Dbš. Sl. pov. II. 44. Vyhasne-li svieca, duchni do nej, ak znovu zblnkne plame- ňom, milá usmeje sa ti. Dbš. Obyč. 47. Zblo, a, zbloví, n. = pazdeří ve lnu, der
Kern des Flachses, Halm. D.— Z. = stéblo, posud v již. Čech , na Mor. a ve Slez. Tč. Der Halm. Z. místo stblo, stéblo. Gb. Hl. 117., Bž. 46., 38. Nezbylo (nezůstalo) tarn ani zbla. Us. Ktk., Hnšk., Tč. Nemá slámy ani zbla ani pazdérka. Mor. Brt. Křížem zbla nepřeloží (nic nedělá). Bkř., Šd. Vz Stéblo. — Z. = maličkosť, nic, etwas Ge- ringes, Nichts. Ani zbla (vz Nic). Č. Nezů- stalo tam ani zbla. Ani zbla mohovitosti perná. Sych. Ani zbla nevěděti. Us., Kmp. |
Proto slepý i pláče, že zbla nevidí. Č. M.
182. Ani zbla tam nenecháme. Šd. Ani zbla
na úkor mu neučinili. Ehr. Ani zbla tam
není. Bdl., Vck., Zmšk. Ani len zbla deva
sumná zlého netušila, mať ju zo zámku
k rodine skalou sprovodila. Ppk. I. 115. Vz
Zbla.
Zblochan, u, m., glyceria, der Schwaden,
rostl. Z. rozkladitý, g. distans, vodní, g. aquatica, hajní, g. nemoralis, řasnatý, g. plicata, zplývajíci, g. fluitans. Čl. Kv. 110., FB. 12. Zbloudění, n., die Verirrung, das Feh-
len. Bern. Zblouděný; -ěn, a, o, verirrt. Ronia sa
domov jak roj zblúdený. Slov. Syt. Táb. 44. Zbloudilec, lce, m. = člověk zbloudilý,
der Verirrte, Č., Sš. L. 151., Hvls. Kající z. Ddk. V. 258. Zbloudilosť, i, f. = zblouzení, die Ver-
irrung. Zbloudilý, verirrt. Z. hvězda, Troj., člo-
věk, Us., hosť. Nitra VI. 107. Vz Zblou- diti. Zblouditi, zbluď, il, zení; zbluzovati =
zablouditi, irre gehen, sich verirren; chy- biti, mýliti se, fehlen, irren. — abs. I na- učíš se všemu i zblúdiš, neb sláva světa s větérky léta; po tobě veta, jestli ne- zmúdřiš. Nitra VI. 159. Bodaj ten kohút zblúdil, čo ma tej noci zbudil; teraz je nôcka malá, nič som sa nevyspala. Sl. ps. 247., Sl. spv. V. 183. Opustivše pravú cestu zblúdili sú jdúce cestú Balámovú. Všichni my jako ovce zblúdili sme. Hus II. 153., 98. — co: v lese chodník, verfehlen. Na Ostrav. Tč. Povězte nám ludé, kady je tu cesta; povězte, nevime, ať ji nezblúdíme. Sš. P. 457. — odkud: z cesty, Jel., s cesty, V., od pravé cesty, D., od lovcôv, Alx. V. v. 729. (HP. 18.) , od spravedlnosti, Smil v. 1067., od cíle. Us. Tč. Kořen všech zlostí jest žádosť, jiež někteří žádajíce zblúdili sú od věry a vpletli sú se v bo- lesti mnohé. Hus I. 281. — kde, v čem. Z. v lese. Ros., Kom. Ač v čem moje slova zblúdie. Alx. V. (Jir. Anth. I. 3. výd. 33.). Zblúdili sme daleko v té cestě Kristově a zvláště v přijímání osoby. Hus II. 398. Z. čím v čem, vz Vzblouditi. — kam: v la- byrinthy. Vrch. Myth. I. 216. Kdy zblou- dila tvá noha v lesa stíny? Vrch. — komu na čem. Na čem jsem tobě zblúdila ? Hr. rk. 125. — čím: spěchem, neznalosti cest. Us. — čeho. Snadno spravedlné cesty zblúdí, ktož viece sobě lidí váží nežli Boha. Pass. 298. Zblouznění, n., die Verirrung. Omyl. 61.
Zblouzniti, il, ěn, ění = s cesty svésti,
vom Wege ableiten, Einen verwirren. Zblové, ého, n., Zblow, ves u Skalice.
PL., S. N. XI. 308. Zbloví, vz Zblo.
Zblovice, dle Budějovice, Zblowitz, ves
u Bítova. Zblovy, dle Dolany (Zblové), ves v Hra-
decku. Vz Blk. Kfsk. 569. Zblový, ein Bisschen werth o. enthal-
tend. Na Slov. Bern. |
||
|
|||
Předchozí (377)  Strana:378  Další (379) |