378

z pošvy miká a s nim sa tuhý na Gromi-
slava rútí; než ten už omráčený, jako hrom
by ho zblíza ofúkol, nehne sa ďál. Hol. 21.

Zblízka, z blízka. Vz Blízko, Zblíza.
Zblížeji někoho znáti. Plk. Meč raní z blízka,
jazyk z daleka. Mor. Tč.

Zblízniti se, il, ění = blížňata poroditi,
Zwillinge haben. Leška.

Zblíznouti, znul a zl, ut, utí, zblizovati
= dostati, bekommen, davontragen. — co.
Z. nějakou (ránu); Z. něco, co se nejí; Ne-
choď tam, moh' bys ňákou z. Us. Kšť. —
Z. = ukrásti, stehlen. Řek nebožtík Pech:
Kde's nepoložil, nech; jestli málo co zblíz-
neš na provaze uvízneš. Skl.
Zblížení, n., die Annäherung.

Zblíženosť, i, f. = zblížení. Fysická z.
a stěsnanosť lidí. Kaizl 48.

Zblížený; -en, a, o, angenähert. Vz Zblí-
žiti.

Zblížiti, il, en, ení; zbližovati = blízkým
učiniti, nahe machen; se, nahe kommen. —
co čemu magnetu železnou kuličku. Kk.
Tys. 111. — se. Hora, hora znížiže sa,
moja milá zblížiže sa. Koll. I. 290. Na lúke
trávičku kosci kosá, skosenú do kôpky
dievky nosá; trávička zelená, vysoká si,
keď sa kosa zblíži, kto ťa spasí? Sl. spv.
II. 73. Jak sa cudzý zblíži, ukážu mu zuby.
Slov. Tč. Jak náhle sa deň, ke slavným
ustanoven ihrám, zblížil. Hol. 19. — se kam,
k čemu. č. Zbliž sa ku mne, švárna devu-
šenko, ku mne schyľ sa, staň se mojou
žienkou. Ppk. I. 23. Ten se k posměchu
zbližuje, kdo sa cizú chválú zvyšuje. Slov.
Tč. — se s kým. Šm.

Zbližše, z bližše = z většího blízka. Ješto
vše jako minuvše, jen samého Boha přidržie
sě, jimž z bližše vonie ta nebeská útěcha.
Št. N. 272. 14.

Zblk, u, m. = prohlubeň. Vz Zhlaň. Na
mor. Val. Vck.

Zblknouti = plápolem shasnouti, aus-
löschen, dass es aufflackert. Svíčka zblkla.
Us. na Mor. Brt. — Z. = vzplápolati, vzpla-
nouti, afflackern. — komu. Keď Turka
zpomenie, oči mu zblknú. Sldk., 172. —
kde. A hromy ztíchnu, vetry zamĺknu, len
blesky nebies tu i tu zbĺknu. Sldk. 334.
— jak. A zlým ohňom zblkne zrak. Btt.
Sp. 101.

Zblnknúti = zblknúti. Cf. Blkati. —
kde. Hneď tá slama okolo nej zblnkala, aj
šaty na starej zažaly sa. Dbš. Sl. pov. V.
80. — jak. Vatra zblnkla triráz vyššie.
Dbš. Sl. pov. II. 44. Vyhasne-li svieca,
duchni do nej, ak znovu zblnkne plame-
ňom, milá usmeje sa ti. Dbš. Obyč. 47.

Zblo, a, zbloví, n. = pazdeří ve lnu, der
Kern des Flachses, Halm. D.— Z. = stéblo,
posud v již. Čech , na Mor. a ve Slez. Tč.
Der Halm. Z. místo stblo, stéblo. Gb. Hl.
117., Bž. 46., 38. Nezbylo (nezůstalo) tarn
ani zbla. Us. Ktk., Hnšk., Tč. Nemá slámy
ani zbla ani pazdérka. Mor. Brt. Křížem
zbla nepřeloží (nic nedělá). Bkř., Šd. Vz
Stéblo. — Z. = maličkosť, nic, etwas Ge-
ringes, Nichts. Ani zbla (vz Nic). Č. Nezů-
stalo tam ani zbla. Ani zbla mohovitosti
perná. Sych. Ani zbla nevěděti. Us., Kmp.

Proto slepý i pláče, že zbla nevidí. Č. M.

182. Ani zbla tam nenecháme. Šd. Ani zbla

na úkor mu neučinili. Ehr. Ani zbla tam

není. Bdl., Vck., Zmšk. Ani len zbla deva

sumná zlého netušila, mať ju zo zámku

k rodine skalou sprovodila. Ppk. I. 115. Vz

Zbla.

Zblochan, u, m., glyceria, der Schwaden,
rostl. Z. rozkladitý, g. distans, vodní, g.
aquatica, hajní, g. nemoralis, řasnatý, g.
plicata, zplývajíci, g. fluitans. Čl. Kv. 110.,
FB. 12.

Zbloudění, n., die Verirrung, das Feh-
len. Bern.

Zblouděný; -ěn, a, o, verirrt. Ronia sa
domov jak roj zblúdený. Slov. Syt. Táb. 44.

Zbloudilec, lce, m. = člověk zbloudilý,
der Verirrte, Č., Sš. L. 151., Hvls. Kající
z. Ddk. V. 258.

Zbloudilosť, i, f. = zblouzení, die Ver-
irrung.

Zbloudilý, verirrt. Z. hvězda, Troj., člo-
věk, Us., hosť. Nitra VI. 107. Vz Zblou-
diti.

Zblouditi, zbluď, il, zení; zbluzovati =
zablouditi, irre gehen, sich verirren; chy-
biti, mýliti se, fehlen, irren. — abs. I na-
učíš se všemu i zblúdiš, neb sláva světa
s větérky léta; po tobě veta, jestli ne-
zmúdřiš. Nitra VI. 159. Bodaj ten kohút
zblúdil, čo ma tej noci zbudil; teraz je
nôcka malá, nič som sa nevyspala. Sl. ps.
247., Sl. spv. V. 183. Opustivše pravú cestu
zblúdili sú jdúce cestú Balámovú. Všichni
my jako ovce zblúdili sme. Hus II. 153.,
98. — co: v lese chodník, verfehlen. Na
Ostrav. Tč. Povězte nám ludé, kady je tu
cesta; povězte, nevime, ať ji nezblúdíme.
Sš. P. 457. — odkud: z cesty, Jel., s cesty,
V., od pravé cesty, D., od lovcôv, Alx. V.
v. 729. (HP. 18.) , od spravedlnosti, Smil
v. 1067., od cíle. Us. Tč. Kořen všech
zlostí jest žádosť, jiež někteří žádajíce
zblúdili sú od věry a vpletli sú se v bo-
lesti mnohé. Hus I. 281. — kde, v čem.
Z. v lese. Ros., Kom. Ač v čem moje slova
zblúdie. Alx. V. (Jir. Anth. I. 3. výd. 33.).
Zblúdili sme daleko v té cestě Kristově a
zvláště v přijímání osoby. Hus II. 398. Z.
čím v čem, vz Vzblouditi. — kam: v la-
byrinthy. Vrch. Myth. I. 216. Kdy zblou-
dila tvá noha v lesa stíny? Vrch. — komu
na čem. Na čem jsem tobě zblúdila ? Hr.
rk. 125. — čím: spěchem, neznalosti cest.
Us. — čeho. Snadno spravedlné cesty
zblúdí, ktož viece sobě lidí váží nežli Boha.
Pass. 298.

Zblouznění, n., die Verirrung. Omyl. 61.

Zblouzniti, il, ěn, ění = s cesty svésti,
vom Wege ableiten, Einen verwirren.

Zblové, ého, n., Zblow, ves u Skalice.
PL., S. N. XI. 308.

Zbloví, vz Zblo.

Zblovice, dle Budějovice, Zblowitz, ves
u Bítova.

Zblovy, dle Dolany (Zblové), ves v Hra-
decku. Vz Blk. Kfsk. 569.

Zblový, ein Bisschen werth o. enthal-
tend. Na Slov. Bern.