385

Zbožnění, n. = mezi bohy počtení, die
Vergötterung. Č., Hlas. Vz Vlšk. 482. Z. čistej
jasnej atmosfery bol menovite u Polabanov
čo najvyšší bóh ctený SvętovitB, (Svantovit).
Phld. III. I. 66.

Zbožněný; -žněn, a, o = bohem učiněný,
zu Gott geworden, gemacht. Z. člověk, Trip.,
Augustus (divus), slunce. Us. — Z. = velmi
ctěný, übermässig (göttlich) verehrt. Sych.,
Hlas.

Zbožněti, ěl, ění = bohem učiněnu býti,
zu Gott werden. Ros.

Zbožnice, e, f. = chrám pohanský, der
Götzentempel. Kram. — Z. = sklad zboží,
das Waarenlager, Magazin. Zlob. — Z. =
zbožná zena. Nad to pak královna všech
zbožnic, Maria. Sš. L. 45. — Z., Zbožnitz,
ves u Benešova. PL. Cf. Blk. Ktsk. 151.,
346.

Zbožník, a, m. = člověk zbožný, der
Fromme. Sš. L. 16. — Z. = pokrytec. Po-
tměšilý z. Peš. Prodr. V. 5.

Zbožnilý = zbožněný, zbožnělý, bohem
učiněný, gottgeworden. — Z. = božský,
göttlich, göttlicher Natur. Z. věc. Kram.

Zbožniti, il, ěn, ění; zbožňovati = bohem
učiniti, zu Gott machen, vergöttern. — co,
koho. Ros., Č., Kram. I nejbídnější živo-
čichy zbožňují. Br. Oni sv. člověčenství
zbožňují. Br. Těla svého nesložil ani zbožnil
neb v božství proměnil. BR. II. 751. a. Což
vše sobě byli modláři zvláště v Egyptě z-li.
Ib. II. 552. b. (II. 33. a., 823. b.). Z-vala
Oresta. Msn. Or. 80.

Zbožnivý, vergötternd. Rk.

Zbožnosť, i, f. = pobožnosť, nábožnosť,
die Frömmigkeit. Z. křesťanská. Res. Z. spo-
řádaná, velkoduchá, vroucná. Sš. Mr. 71.
Spravedlnost jest rodná sestra z-sti. Us.
Bž. — Č., Ráj. — Z. = božská přirozenosť,
die Göttlichkeit. Duše svou z. vyjevuje
(animus divinitatem declarat). Cyr.

Zbožnota, y, f. = zbožnosť. Jakobychom
svou z-tou n. silou byli učinili, aby tento
chodil; Z-tou proslouti. Sš. Sk. 38., 55.

Zbožnov, a, m., Zbožnow, samota u Kutné
Hory. Cf. Sedl. Hr. 82.— Z., ves. Arch.
III. 470. — Z. = rybník. Arch. V. 534.

Zbožňování, n., die Vergötterung. Vz
Zbožniti. Osv. VI. 872. Z. sil přírodních,
Us., oblohy, těles nebeských. Lpř.

Zbožnovaný; -án, a, o, vergöttert. Rk.

Zbožňovatel, e, m., der Vergötterer.

Zbožňovati, vz Zbožniti.

Zbožný = pobožný, nábožný, fromm, re-
ligiös. V. Pro pokoj (ducha) sbožní lidé
sbožie ostávají. Št. Každý z. tomu věří.
Lom. Z. předkové. V. Večerem poklid se
roní na z. zástup. Dch. Z. lidé mívají v ho-
dině smrti dobré nápady. Shakesp. Tč. Z.
odkaz, frommes Vermächtniss. Borový. Z.
přání, Dch., cit, Čch. Mch. 68., rozjímání,
Čch. Bs. 87., povzdechy, Mž. 11., mysl.
Anth. Jir. 1. 3. vyd. VI. Tam srdce musí
dobro a zbožno býti. Sš. II. 123. V ní (od-
povědi) jeví se mysl rovnou měrou věcí
znalá i zbožná a mírná. Ddk. III. 34. Zbožný
se ctí mladosti zbude. Smil. — kde. Tak
bieš zbožný v mysli cele. Hr. rk. 7. —
Z. = zbožnělý, vergöttert. Plk. Již by mu-

Kottův : Česko-něm. slovník. V.

silo jeho tělo zbožno býti .... v božství
se obrátiti. BR. II. 134. a. — Z. = blaho-
slavený, divus, selig gesprochen. Z. panna
Maria. Na Slov. — Plk., Boč. — Z. = zboží
mající, bohatý, mocný, možný, wohlhabend,
reich. Výb. I. 844. Č. Zbožný má přátely,
hubenému (nuznému) jich třeba. Č. M. 234.
Jemu jmě zděli ,přispořený', to je českým
obyčejem řečeno : zbožný. Gl. 384. Vz tam.
Ač není z-ho pokolěnie. Alx. V. v. 239.
(HP. 6.). — Z. jáma (= na zboží), Frucht-.
Na Slov. Plk.

Zbožovati, vz Zbožiti.

Zbožový, vz Zbožný (na konci). Boly
zahrabané do zbožovej jamy. Na Slov.
Zátur.

Zbožstviti, il, en, ení = zbožniti, ver-
göttern. C.

Zbradatělý, vollhärtig. Lpř.

Zbradatěti, ěl, ění = bradatým, vousa-
tým se státi, vollbärtig werden. Ros.

Zbradlo, a, n., zbradla, pl. = ohrada,
hradba, die Schanzen. Zak. sv. Ben.

Zbramír, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
128.

1. Zbraň, i n. ě (zastr. zbraně, ě), f.
Z. = všeliký nástroj, jehož se užívá proti
nepříteli buď k útoku, buď k obraně, die
Waffe, Wehr. Jg. — Z. = braň, nástroj
k obraně, die Verteidigungswaffe; zbroj=
nástroj k útoku, die Angriffswaffe. J. tr.
Ale viz následující a Zbroj. Z. = nástroj,
kterým buď sebe bráníme, buď jiného usmrtiti,
raniti n. vůbec neškodným učiniti chceme.
Vz S. N. Zbraň obranná n. ochranná n. zá-
štitná a útočná či výbojná. Z. ochranná:
helm (helma, helmice: leb, lebka, přílba,
přílbice, šišák, kapalín), hledí, náprsník,
hnátlice n. holinky, náramnice, náhřbetník,
štít, kyrys. Z. útočná a) k husté seči: mlaty,
čekany, topory, palice, palcáty, kosy, cepy,
burdýře, buzdykany, sekery, širočiny, su-
dlice, halapartny, bradatice, partizány, hroty,
hrále, kopí, oštěpy, dřevce, ratiště, píky,
dýky, tesáky, meče; b) donosná: katapulty,
balisty, praky, luky, kuše, samostřely, šípy,
oštěpy, bombardy, moždíře, děla, pušky,
tarasnice, houfnice, srubnice, kartány, so-
kolnice, hákovnice, muškety, mušketony,
ručnice, píšťaly (Bizschale), banditky (bam-
bitky). Nyní slouží k husté seči z. nahá:
sečná, bodná, smíšena n. bodosečna. Sečná:
křivé šavle, palaše, sekáče; bodná: bodák,
kord, končíř (tupák), kopí (píka); smíšená:
bodák jatagan, šavle málo nakřivená. Zbraň
dlouhá: bodák a kopí; ostatní krátká.
U zbraně nahé jest: čepel, rukojeť, jílec
(u kopí: kopiště, ratiště, oštěpiště). Z. po-
boční jest v pošvě. Z. donosná slove také pal-
nou n. střelnou. Donosná: a) lehká či ruční
palní střelby: ručnice, revolver, karabina
(u jízdy), bambitka, tažnice (pušky s vý-
vrtkem hladkým, předovky, zadovky), há-
kovnice ; b) těžká n. hrubá střelba: pohorská,
polní, pevnostní (úbranná, oblehací), při-
mořní, lodní; raketnice či prskoun (pohor-
ské, polní, pevnostní). Vz více v S. K a
jednotlivá jména těchto zbraní. Fuška: je-
hlovka, zadovka, krnkovka, vz Ručnice.
Kulky, koule, patrony (sumky, kulovnice),

314