386

pumy atd. Us. Z. pomocné: hradebnictvo,
zákopnictvo a zdravotnictvo. S. N. XI. 95.
Z. prudkostřelná, scharffeuernde W., z. há-
zecí, Wurf-, poboční, Seitengewehr, n.; z.
chystati, zahoditi; zbraně schopný; Z. má
silné slovo. Dch. Z. na někoho tasiti; po-
boční z. připásati, poboční zbraní se opásati;
z. svrchní, velká, das Obergewehr; seko-
bodná (= bodosečná), spolehlivá, Präcisions-
waffe, palná; spolehlivosť (Präcision), břinkot,
hlomoz, česť (Waffenehre), znalosť, známosť,
továrník zbraně, čára zbraní, die Waffen-
linie; z. schrániti, schovati; zbraní opatřiti;
z. občerstviti, das Gewehr ausfrischen; ležení,
přenocování ve zbrani, das Bivouac; polem
ve zbrani ležeti, bivouaquiren; z. zkoušeti,
anschiessen; V pravou páži zbraň, in rechten
Arm !; V jehlance zbraň, Pyramiden setzt
an!; Ve zbraň, Gewehr heraus!; K noze
zbraň, beim Fuss!; V ponos zbraň (vz Po-
nos)!; Na rámě zbraň, Schultert! Čsk. Z.
na bod! Kká. Td. 267. Pádná z. Mus. 1880.
470. Z. vrchní, poboční, povisní. Bck. II.
2. 281., 214. Z. zapověděná, spolehlivá.
S obnaženou, holou, dobytou zbraní. Šm.
Z. složiti; Pokojný stav někdy leč moci
zbraně obhájen býti nemůž. Kom. Chápati,
pochytiti zbraň; k zbrani sáhnouti; zbraní
opatřiti; z. odejmouti někomu; zbraně ně-
koho zbaviti. D. Z. dobře zapadá, liegt gut.
Šp. Zbraně dobyti, se chopiti; s dobytou
zbraní do někoho se dáti; ve zbrani býti.
Us. Z. proti někomu chopiti. Kram. Ve zbrani
cvičiti. Bur. Lodí zbraní opatřena. Har.
Sáhnouti ke zbrani, ke zbroji. J. tr. Zbraně
na někoho dobyti; Kdožkoli z. obnažil n.
vytrhl na koho. Er., J. tr. Z. nositi, od-,
položiti, složiti; pouzdro, pas na z. (zbrojní
pas); obchodník se zbraní. Us. Vz Povel.
Dioskur učil Heraklea se zbraní sečnou za-
cházeti. Cimrhz. Myth. 237. Z. tvoja krvou
zmočená donese rodu spasenia. Na Slov.
Tč. Hor sa bratia! do rúk zbrane! Čo sa
má stať, nech sa stane. Btt. Syt. tab. 365.
Z. leskem září. Kká. K sl. j. 119. A jiná-li
není zbraň, ještě cepy máme! Ps. husit.
Šd. Ale Pán jinou z., duchovnou totiž, jim
do rukou dává, která jim platnější službu
učiní; Všeliká — duchová z. (věda a urna).
Sš. J. 225., Sk. 161. Tu složiv zbroj a zbraně
své na oltáři dal se obléci v roucho řeholní.
Ddk. II. 464. Hry se zbraní prováděli, při
čemž dosti často život lidský i zvířecí
na zmar přišel; Pohříchu v brzké době
zvedl zbraně proti svému sousedu. Ddk.
IV. 251., V. 239. Přikazoval přísně všem,
aby již povstali ve zbrani k vyhlazení ne-
řesti kacířské; Kromě vozův obyčejných
neměli Čechové k obraně své nežli zbraň
ruční. Pal. Děj. IV. 2. 474., V. 2. 80. Práce
jest nejlepší z. proti nepravosti. Kmp. Č.
80. Z. bázlivého neraní a jeho meč neseká.
Exc. Koho Bůh chrání, toho z. neraní. Pk.
Není jazyk nejhorší zbraň! Bž. Dej, Bože,
dobrou z. míti a nikdy jí nepotřebovati.
Pk. Kůň vášnivý, z. tupá, ručnice netrefná
zle poslouží na vojně. Us. Bž. — Z., in
specie: ručnice, das Handgewehr, Gewehr.
Z. zkoušeti; z. bouchá. D. Do zbraně! z.
k noze! Bur., Šm. Ve zbrani. Šm. Z. v líc

vzíti, líciti, přilíciti; z. ostře střílí. Šp. Vz
Ručnice. — Zbraní slove i vojsko a dělí se :

I. hlavní, Hauptwaffen: pěchota (infanterie),
jezdectvo (kavalerie), dělostřelstvo (arti-
lerie) ; 2. pomocná zbraň, Hilfswaffen: zá-
kopnictvo (pionérstvo), hradebnictvo, inži-
nýrstvo (Genietruppe), vozotajstvo, zdravot-
nictvo, policie vojenská, četnictvo atd. Čsk.,
Rf. Koncem měsíce září způsobena jest králi
německému skrze národní zbraň polskou t. j.
skrze lehkou jízdu citelná porážka. Ddk.

II. 70. — Ct. KP. I. 44. a násl. Z. Aširů,
Číňanů, Eskymáků, Fanů, středověká. Vz
KP. I. 53.—55. Z. v tělocv., vz KP. I.
533., IV. 487. — Cf. Tk. II. 343., 369., 530.,
Sdl. Hrd. I. 125., 186., 202., 207., III.
7.—9., 66., 73., 103., 205., 223., římská a
řecká. Vz Vlšk. 395., 408., 419. — Z. =
obrana, die Vertheidigung, Abwehr. To vám
byla z. (to jsme se bránili)! Na Hané. Vck.,
Hlvk. Z. člověka vzdělaného nedůstojná.
Mus. 1880. 487. — Z. jelení: parohy, das
Geweih. — Z. = kobyly v řece před mlýny,
der Block. Us. — Z. = veliké zuby kančí,
kly, das Gewerf, Gewehr. Us. Dch. — Z.
Oušklebky jsou jeho zbraní. Us. Židovskou
zbraň naň vytasil. Vz Porušený (soudce). —
Z. v botan. = rozdílné přívěsky a obrostky
tuhé, tvrdé, píchavé, jako jsou trny, žá-
hadla, osiny; arma, die Waffen. Rst. 523.

2. Zbraň, ě, f., Zbrain, ves u Chlumce
n. Cidlinou.

Zbraňář, zbraníř, e, m.= zbrojník, orud-
ník, der Büchsenmacher, Waffenschmied. D.

Zbranec, nce, m. = zbrojný voják, ein
bewaffneter Soldat. Víd. nov.

Zbránek, nka, m., osob. jm. Val. Vck.,
Šd.

Zbránění, n. = zabránění. Vz Zbrániti.

Zbráněný; -ěn, a, o = zabráněný. Vz
Zbrániti.

Zbraněvěda, y, f. = nauka o vyrábění,
užívání a o účinku zbraní, die Waffenlehre.
Vz S. N.

Zbraniar, a, m. = zbraníř. Slov. Bern.

Zbránidlo, zbranidlo, a, n. = česlice,
der Mühlrechen. D.

Zbraníř, e, m., vz Zbraňář.

Zbránitel, zbranitel, e, m. = ochránce,
der Beschirmer, Beschützer. Ms. Cerron.

Zbrániteka, zbranitelka, y, f., die Ver-
teidigerin, Beschützerin, Abwehrerin. Us.

1. Zbrániti, zbraň, zbráně (íc), il, ěn,
ění; zbraňovati = zabrániti, nedati, ver-
wehren, abhalten, hemmen; brániti, chrániti,
beschützen, vertheidigen; se = odpírati,
brániti se, zdráhati se, nechtíti, sich wei-
gern, sich widersetzen, sich wovor wehren.
V. — co, koho. Vz Z. komu v čem. To
dělati usilují, co muž zbraňuje. Jir. Ves.
čt. 283. Nezbraňujte jej déle = nezdržujte
jej. Us. u Rychn. — (se) čemu, komu.
Br. On jediný tomu zbránil. V. Zbraňovati
se něčemu. J. tr. Zbraňuje mi můj tatíček,
že jsi falešný syneček. Ps. mor. Zbraňuje
mi máti, nedá sa tě bráti, ach ovej, co je
věc těžká. Sš. P. 603. A by mně zbraňoval
celý svět a já to děvčátko mosím měť.
Čes. mor. ps. 64. Já bych ta vyprovodila,
dybych pro matičku směla, ale že mně máti