Předchozí (385)  Strana:386  Další (387) |
|
|||
386
|
|||
|
|||
pumy atd. Us. Z. pomocné: hradebnictvo,
zákopnictvo a zdravotnictvo. S. N. XI. 95. Z. prudkostřelná, scharffeuernde W., z. há- zecí, Wurf-, poboční, Seitengewehr, n.; z. chystati, zahoditi; zbraně schopný; Z. má silné slovo. Dch. Z. na někoho tasiti; po- boční z. připásati, poboční zbraní se opásati; z. svrchní, velká, das Obergewehr; seko- bodná (= bodosečná), spolehlivá, Präcisions- waffe, palná; spolehlivosť (Präcision), břinkot, hlomoz, česť (Waffenehre), znalosť, známosť, továrník zbraně, čára zbraní, die Waffen- linie; z. schrániti, schovati; zbraní opatřiti; z. občerstviti, das Gewehr ausfrischen; ležení, přenocování ve zbrani, das Bivouac; polem ve zbrani ležeti, bivouaquiren; z. zkoušeti, anschiessen; V pravou páži zbraň, in rechten Arm !; V jehlance zbraň, Pyramiden setzt an!; Ve zbraň, Gewehr heraus!; K noze zbraň, beim Fuss!; V ponos zbraň (vz Po- nos)!; Na rámě zbraň, Schultert! Čsk. Z. na bod! Kká. Td. 267. Pádná z. Mus. 1880. 470. Z. vrchní, poboční, povisní. Bck. II. 2. 281., 214. Z. zapověděná, spolehlivá. S obnaženou, holou, dobytou zbraní. Šm. Z. složiti; Pokojný stav někdy leč moci zbraně obhájen býti nemůž. Kom. Chápati, pochytiti zbraň; k zbrani sáhnouti; zbraní opatřiti; z. odejmouti někomu; zbraně ně- koho zbaviti. D. Z. dobře zapadá, liegt gut. Šp. Zbraně dobyti, se chopiti; s dobytou zbraní do někoho se dáti; ve zbrani býti. Us. Z. proti někomu chopiti. Kram. Ve zbrani cvičiti. Bur. Lodí zbraní opatřena. Har. Sáhnouti ke zbrani, ke zbroji. J. tr. Zbraně na někoho dobyti; Kdožkoli z. obnažil n. vytrhl na koho. Er., J. tr. Z. nositi, od-, položiti, složiti; pouzdro, pas na z. (zbrojní pas); obchodník se zbraní. Us. Vz Povel. Dioskur učil Heraklea se zbraní sečnou za- cházeti. Cimrhz. Myth. 237. Z. tvoja krvou zmočená donese rodu spasenia. Na Slov. Tč. Hor sa bratia! do rúk zbrane! Čo sa má stať, nech sa stane. Btt. Syt. tab. 365. Z. leskem září. Kká. K sl. j. 119. A jiná-li není zbraň, ještě cepy máme! Ps. husit. Šd. Ale Pán jinou z., duchovnou totiž, jim do rukou dává, která jim platnější službu učiní; Všeliká — duchová z. (věda a urna). Sš. J. 225., Sk. 161. Tu složiv zbroj a zbraně své na oltáři dal se obléci v roucho řeholní. Ddk. II. 464. Hry se zbraní prováděli, při čemž dosti často život lidský i zvířecí na zmar přišel; Pohříchu v brzké době zvedl zbraně proti svému sousedu. Ddk. IV. 251., V. 239. Přikazoval přísně všem, aby již povstali ve zbrani k vyhlazení ne- řesti kacířské; Kromě vozův obyčejných neměli Čechové k obraně své nežli zbraň ruční. Pal. Děj. IV. 2. 474., V. 2. 80. Práce jest nejlepší z. proti nepravosti. Kmp. Č. 80. Z. bázlivého neraní a jeho meč neseká. Exc. Koho Bůh chrání, toho z. neraní. Pk. Není jazyk nejhorší zbraň! Bž. Dej, Bože, dobrou z. míti a nikdy jí nepotřebovati. Pk. Kůň vášnivý, z. tupá, ručnice netrefná zle poslouží na vojně. Us. Bž. — Z., in specie: ručnice, das Handgewehr, Gewehr. Z. zkoušeti; z. bouchá. D. Do zbraně! z. k noze! Bur., Šm. Ve zbrani. Šm. Z. v líc |
vzíti, líciti, přilíciti; z. ostře střílí. Šp. Vz
Ručnice. — Zbraní slove i vojsko a dělí se : I. hlavní, Hauptwaffen: pěchota (infanterie),
jezdectvo (kavalerie), dělostřelstvo (arti- lerie) ; 2. pomocná zbraň, Hilfswaffen: zá- kopnictvo (pionérstvo), hradebnictvo, inži- nýrstvo (Genietruppe), vozotajstvo, zdravot- nictvo, policie vojenská, četnictvo atd. Čsk., Rf. Koncem měsíce září způsobena jest králi německému skrze národní zbraň polskou t. j. skrze lehkou jízdu citelná porážka. Ddk. II. 70. — Ct. KP. I. 44. a násl. Z. Aširů,
Číňanů, Eskymáků, Fanů, středověká. Vz KP. I. 53.—55. Z. v tělocv., vz KP. I. 533., IV. 487. — Cf. Tk. II. 343., 369., 530., Sdl. Hrd. I. 125., 186., 202., 207., III. 7.—9., 66., 73., 103., 205., 223., římská a řecká. Vz Vlšk. 395., 408., 419. — Z. = obrana, die Vertheidigung, Abwehr. To vám byla z. (to jsme se bránili)! Na Hané. Vck., Hlvk. Z. člověka vzdělaného nedůstojná. Mus. 1880. 487. — Z. jelení: parohy, das Geweih. — Z. = kobyly v řece před mlýny, der Block. Us. — Z. = veliké zuby kančí, kly, das Gewerf, Gewehr. Us. Dch. — Z. Oušklebky jsou jeho zbraní. Us. Židovskou zbraň naň vytasil. Vz Porušený (soudce). — Z. v botan. = rozdílné přívěsky a obrostky tuhé, tvrdé, píchavé, jako jsou trny, žá- hadla, osiny; arma, die Waffen. Rst. 523. 2. Zbraň, ě, f., Zbrain, ves u Chlumce
n. Cidlinou. Zbraňář, zbraníř, e, m.= zbrojník, orud-
ník, der Büchsenmacher, Waffenschmied. D. Zbranec, nce, m. = zbrojný voják, ein
bewaffneter Soldat. Víd. nov. Zbránek, nka, m., osob. jm. Val. Vck.,
Šd. Zbránění, n. = zabránění. Vz Zbrániti.
Zbráněný; -ěn, a, o = zabráněný. Vz
Zbrániti. Zbraněvěda, y, f. = nauka o vyrábění,
užívání a o účinku zbraní, die Waffenlehre. Vz S. N. Zbraniar, a, m. = zbraníř. Slov. Bern.
Zbránidlo, zbranidlo, a, n. = česlice,
der Mühlrechen. D. Zbraníř, e, m., vz Zbraňář.
Zbránitel, zbranitel, e, m. = ochránce,
der Beschirmer, Beschützer. Ms. Cerron. Zbrániteka, zbranitelka, y, f., die Ver-
teidigerin, Beschützerin, Abwehrerin. Us. 1. Zbrániti, zbraň, zbráně (íc), il, ěn,
ění; zbraňovati = zabrániti, nedati, ver- wehren, abhalten, hemmen; brániti, chrániti, beschützen, vertheidigen; se = odpírati, brániti se, zdráhati se, nechtíti, sich wei- gern, sich widersetzen, sich wovor wehren. V. — co, koho. Vz Z. komu v čem. To dělati usilují, co muž zbraňuje. Jir. Ves. čt. 283. Nezbraňujte jej déle = nezdržujte jej. Us. u Rychn. — (se) čemu, komu. Br. On jediný tomu zbránil. V. Zbraňovati se něčemu. J. tr. Zbraňuje mi můj tatíček, že jsi falešný syneček. Ps. mor. Zbraňuje mi máti, nedá sa tě bráti, ach ovej, co je věc těžká. Sš. P. 603. A by mně zbraňoval celý svět a já to děvčátko mosím měť. Čes. mor. ps. 64. Já bych ta vyprovodila, dybych pro matičku směla, ale že mně máti |
||
|
|||
Předchozí (385)  Strana:386  Další (387) |