zbraňuje, co moje srdečko miluje. Čes. mor.
ps. 84. Z. (ubrániti) se čemu. Kká K sl. j.
50. Tu vyzuť chcela kordovánky, že škoda
jich; k nim siahla už; no skoro zpozoroval
muž a zbránil jej. Phld. IV. 25. — se.
A oni se zbraňovali a nechtěli seděti (zpe-
čovali se). Pal. Děj. IV. 2. 269. Ten se
zbraňoval, až když mu psaní od Uhrův
ukázal. Kron. hrad. I ještě-li se zbraňujete?
BO. — čeho. Br. Práva toho zbraňují (zá-
kony toho nedovolují). V. Nebraňte, ne-
braňte, nezbraníte toho. Sl. ps. 58. List
královský jim za zlé jma, že jsou Toho slibu
zbraňovali. Dač. I. 121. Když mu zbrá-
něno toho. BR. II. 151. Jinak budem Bohu
nepodobni jeho nepřátel zjevně zbranijíce.
Hus I. 153. — komu čeho. Br., Flav.
Zbránil mu toho. V. Svět mu toho hned
zbraňoval, aby dále nevandroval. Sš. P. 46.
Vyjev mezi né chtěl jim toho zhraniti. Dač.

I. 160. Jeden každý může podlé své líbezné
vůle učiniti kšaft, aniž mu toho kdo z.
může. Bdž. 73. — co před čím. Vojsko
před úkladnými zálohami z. (hájiti). Troj.
— se čeho. Vždy jsem se toho vydání zbra-
ňoval. Preff. Kteříž se těch podpisů zbra-
ňovali. Skl. I. 257. Z. se porušení, V., se
práva (nechtíti k soudu se dostaviti), Th.,
podpisů. J. tr. Co jsme koli Jich Milostem
spravedlivě povinovati, toho jsme se nikda
nezbraňovali a nezbraňujeme. Pam. kn. pr.
brněn. Bdl. Ale kupitel se toho zbraňuje,
držie se trhu svého. NB. Tč. 153. Pakli by
se toho zbrániti chtěl, musili bychme se
k němu jmieti, jakož na to záleží. Arch.
V. 343. Jestliže by kto vytrhl a této po-
moci dáti Nechtěl a toho se zbraňoval. Ib.
V. 435. Pakli bychom se toho zbraňovali
a takového platu dávati nechtěli. List hrad.
1546. Tč. — Apol., Kram., Zk. — se čemu
čím. Počal se tomu zbraňovati dlouhou
řečí. Solí. — J. tr. — koho proti čemu.
Rk. — kdy. Dne následujícího zbraňovaly
husté mlhy potkati se bitvou. Ddk. II. 263.
Kterak by obecní zemská škoda v čas pře-
tržena a zbráněna býti mohla. Nar. o hor.
a kov. — komu, koho v čem. Poproste
vy tatíčka, aby mně dceru dal, nám v tem
nezbraňoval. Čes. mor. ps. 193. Oldřichu
zbraňovala v tom buď nemoc buď že té
doby nebylo ho více mezi živými. Ddk.

II. 435. Máme a povinni budem je v tom
jakožto naše poddané zbraňovati a obha-
jovati. List hrad. z r. 1479. Tč. — s inft.
Zbraňoval se jim to učiniti; Zbrániti se
platu dávati komu; Papež té služby přijíti
se zbraňoval. V. Zbraňoval jim obětovati.
Br. Co se člověku líbí a přirození jeho
slouží, toho doktoři užívati zbraňují. Jir.
Ves. čt. 377. Aj, poupěti rozvíti se z. ne-
možno. Nitra VI. 260. Všeci mně zabraňujou
chodiť za děvčinou. Sš. P. 576 Když vaši
zbraňujou k tobě jíti. Er. P. 105. Staro-
měšťané robotovati se zbraňují. List hrad.
1607. Tč. Tak že i apoštolé ještě za dlouhý
čas pohanům služeb konati se zbraňovali,
dokudž sobě toho zvláštně oznámeného ne-
měli BR. II. 651. a. Až potom zbrániv se
dávati plat císaři Arnolfovi. V. Žráti, hráti,
frejovati a mnoho zváti zabraňuje Kristus,

přikazuje svět, tělo a ďábel. Hus III. 259.
— aby — ne. Židé zbraňovali svým, aby
o tom do 30 let nečtli. Štelc. A tak aby
zima přijíti neměla, nikoli zbrániti nemůžeš.
Br. Zbraňoval, aby se o té věci neusnesli.
Us. Zbraňovali mu, aby se neženil. Us. Šd.
Svět mu toho hned zbraňoval, aby dále
nevandroval; Zbraňuje mu tatíček, aby
k nám nechodil ten švárný šohajíček. Sš.
P. 46., 345. Alexandr ortelem zbránil (za-
bránil), aby od žádného malován nebyl,
leč . . . 1547. Vz Brániti, Zápor.

2. Zbrániti = branami vláčiti, eggen. Na
Slov. — co čím: žitko branou z. Pís. To
žito není ani branou nezbráněno, len haluz-
kou zavlačeno. Sl. ps. Šf. I. 49.

Zbraňka, y, f. = hrábě, der Rechen. Na
Slov. Plk.

Zbraňovati, vz Zbrániti.

Zbranný = branný, za zbraň sloužící,
wehrhaft, waffenfähig, Waffen-. Toť smrť
vleče kosu zbrannú. Rozml. duš. s těl. Rkp.
Č.

Zbraňovací, Prohibitiv-. Z. clo. Nz.

Zbraňovatel, e, m., der Verweigerer. Dch.

Zbraňovati, vz Zbrániti.

Zbraňoves, vsi, f., Zbraniowes, ves u Čá-
slavi. PL.

Zbraný = sebraný, gesammelt, ausgele-
sen Plk.

1. Zbraslav, a, m., osob. jm. Pal. Rdh.
L 128., Ddk. IV. 206.

2. Zbraslav, i a ě, f., městečko u Prahy,
Königsal, Aula regia. Vz S. N., Tk. I. 629.,
III. 663., IV. 746., V. 199., VI. 30., Sdl.
Hr. I. 5., Blk. Kfsk. CXLIX. — Z., Prass-
les, ves u Žlutice. Vz Blk. Kfsk. 278.

Zbraslava, y, f., Zbraslau, ves u Rosic
na Mor.

Zbraslavan, a, m. = občan ze Zbraslavi,
Königsaler, Prassleser. — Z., u, m., český
tanec. Škd. exc.

Zbraslavice, dle Budějovice, městečko
v Kutnohorsku. Vz S. N., Tk. I. 343., 432.,
HL 117., IV. 746., V. 186., 199., Blk. Kfsk.
169., Sdl. Hrad. I. 145., 171.

Zbraslavský, Königsaler. Z. farář, Žer.
Záp. I. 142., letopisy, Ddk. V. 344., klášter,
vz Tk. II. 465., Blk. Kfsk. XXIV., 312., 324.,
433., Sdl. Hrad. II. 100., 101., 125., 135.,
opat, vz Tk. VI. 20., U. 181., Sbn. 22.,
Blk. Kfsk. XV., dům, vz Tk. II. 181. —
Z., ého, m., osob. jm. Mus. 1880. 372. Z.
(Kaska) Jan. Vz J g. H. 1. 578.

Zbrašín, a, m., Praschin, vsi u Opočna a
u Loun. PL. Cf. Tk. III. 126., Blk. Kfsk. 190.

Zbrašov, a, rn., Zbraschau, ves u Hranic
na Mor. PL, Tč., Vck.

Zbráti, vz Zebrati, Sebrati.

Zbratřiti, vz Sbratřiti.

Zbrava, y, f., jm. místa u Trubek. Pk.

Zbrázdění, n., vz Zbrázditi.

Zbrázděný; -ěn, a, o, gefurcht. Z. tvář.
Hrts., Tč.

Zbrázditi, il, ěn, ění = na záhony roz-
děliti, abfurchen. D.— co komu. Starosť
zbrázdila mu čelo. Čch. L. k. 59. — co čím.
Kanoucím pláčem zbrázdí její líc. Shakesp.
Tč. — Z. = sjezditi, durchreisen, durch-
ziehen, durchstreifen. Pulk.

314*