390

Zbrojířka, y, f., die Zeugschmiedin. Msn.
Or. 98.

Zbrojírna, y, f. = zbrojnice, zbrojárna.
Vz tato slova.

Zbrojisko, a, n., der Waffenplatz. Slov.
Bern.

Zbrojiště, ě, n. = braniště, der Waffen-
platz, Allarmplatz; sklad na potřeby vojenské,
der Park, das Zeughaus. Bur. Vz více v S.
N. (i XI. 364.).

1. Zbrojiti, zbroj, je (íc), il, en, ení =
zbrojí odíti, waffnen, wappnen, rüsten, be-
waffnen. — co, koho: lid, otroky. Us., Ros.

— čím. Nemůž rek býť vítězem, leč jest
zbrojen železem. Sš. Bs. 21. Z. zbraní, zbrojí.

— se na koho. Kon. Renegáti právo krátí,
jarmo strúhajú a katov na nás zbrojá. Na
Slov. Tč. — se več: v bitvu. Ráj. — se
proti komu: proti nepříteli. — si co.
K mej milej sa strojím, koníčka si zbrojím,
zbojníkov sa bojím. Sl. ps. 305. — kde
jak dlouho, kdy. I zbrojeno téměř 5 let
na moři i na suchu. Lpř. Děj. I. 48. Zbro-
jeno horlivě po říši perské. Ib. I. 100. Již
od měsíce května bylo v Němcích zbrojeno.
Ddk. VII. 30. — se k čemu: k odporu.
Osv. VI. 51.

2. Zbrojiti, zbrojovati = zpáchati, stiften,
verüben. L.: 2. zbouřiti, znepokojiti, auf-
rühren, empören. — co, koho. Ros.

Zbrojivo, a, n., das Zeugmateriale. Čsk.

Zbrojmistr, a, m. = úředník zbroje ve
své ochraně mající, der Zeugmeister. Také
u hasičů. — Z. polní, der Feldzeugmeister.
Vz více v S. N.

Zbrojně = se zbrojí, bewaffnet, mit o.
durch Waffen. Z. na někoho se strojiti;
z. choditi. V. Lid z. se pozdvihl Us. Kdožby
na čí grunty z. přišel neb přijel. Zř. F. I.
Q. XIV. Z. oděn. Sl. Uh. I. 6. Musili z.
choditi a v houfích. Bls. 10. Z. k tomu dni
do Prahy se vypravili. Skl. 610. Ve vojště
z. sloužiti, mit der Waffe in der Armee
dienen. J. tr. Chystali se z. na Kazimíra.
Ddk. II. 168. Z. a houfně běželi přes most;
Odboj mocí učinili a nějaký kostel osadili
z. Pal. Děj. V. 2. 128., 328.

Zbrojní, Zeug-. Vz Zbrojný.

Zbrojnice, e, f. = kde se zbroj vyrábí
a chová, die Gewehrkammer, das Arsenal,
Zeughaus. V., Kom., S. N., Čsk., Nz. Z. ná-
mořní, das Seearsenal. Čsk.

Zbrojnický, Zeughaus-. Šm.

Zbrojnictví, n. = zbrojenský úřad, das
Zeugamt. D.

Zbrojnictvo, a, n.= zbrojné dělostřelectvo,
die Zeugartilierie. Vz S. N.

Zbrojničí = ke zbrojnici náležící, Zeug-
haus-, Arsenal-. — Z., ího, m., der Zeug-
wärter. D.

Zbrojničník, a, m. = zbrojmistr. Na
Slov. Bern.

Zbrojník, a, m. = zbrojmistr. — Z., der
Bewaffnete. Tu stáli dvaja železní z-ci na
stráži. Dbš. Sl. pov. II. 73. Zbrojník, V.,
vz Zbrojíř. V. — Z. = voják. Ros.

Zbrojniště, ě, n. = zbrojiště, der Waffen-
platz .

Zbrojnosť, i, f. = brannosť, die Wehr-
haftigkeit. D.

Zbrojnoš, e, m. = který válečníku zbroj
nosí, štítník, der Waffenträger. D., Háj.,
Ddk. IV. 156., Hol. 131.

Zbrojnoša, i, f., die Waffenträgerin. Bern.,
Bž. 96.

Zbrojný = zbrojí opatřený, branný, be-
waffnet, wehrhaft, mit einer Waffe versehen ;
waffenfähig. Z. muž, kůň (vz Gl. 384.), V.,
lid, Us., vyzvědač, Kom., moc. J. tr. Z. moc,
dieWaffengewalt, bewaffnete Macht; Zbrojnou
rukou někam se dobyti, mit bewaffneter
Hand eindringen. J. tr. Z. síla, Dch., četa,
Čch. Mch. 48., dělostřelectvo, setnina, dů-
stojník, Čsk., vojsko. Lpř. Sl. I. 98. 600.000
mužů zbrojných z Egypta vyšlo. Sš. II.
38. Z-nou mocou ho doprovoďme; Odpo-
rovať zbrojnou začasu počne silou. Hol. 13.,
388. Jako z. voják jezdí. Vodn. Zbroj proti
zbrojným bráti všecka práva dopúštějí. Vš.
Jir. 187. Mohl volně upotřebiti svých zbroj-
ných sil. Ddk. V. 333. Deset zbrojných
u jednoho nahého nic nevezmou. Č. M 172.

— Vz Strojný. — Z. = k zbroji náležící,
Rüst-. Z. komora, Br., místo. Bur. Z. list,
der Waffenpass. Dch. Z. čára v ležení vo-
jenském. NA. III. 86.

Zbrojovna, y, f. = zbrojnice. Druhá izba
je na z-vňu premenená. Lipa II. 286.

Zbrojovník, a, m. = úředník zbrojovný,
der Zeugwärter, -meister. Ros.

Zbrojovný úředník, der Zeugmeister. Ros.
Sbierka z-vých zřiedkavostí. Tóth.

Zbrojový, Waffen-. Drahocenná sbierka
z-vých zřiedkavostí. P. Tóth. Trenč. M. 78.

Zbrojský = ke zbroji náležící, Artillerie-.

Zbrojství, n., das Artilleriewesen. Bur.

Zbrojstvo, a, n. = zbroj, die Waffen.
Krok. Ach, krajané a ty príbuzný Slavinure,
či žádných už kopií, žádného u vás nena-
lézne sa zbrojstva z tejto že vyslobodiť
hroznej nedbáte ma vazby?; Víťazné z.;
Ba pluhy aj, zedraných mnoho kos, mnoho
radlic a rýlov, čo kdo mohol, zapopadli a
hneď rozpálili v ohňoch, i všeliké sebe z nich
na nepráteľa chystali z.; A hrdým zaklíčen
zbrojstvom odevšaď; On sa tedáž na zem
rútí a padlým zabrinkoce z-stvom. Hol. 5.,
13., 19., 125., 151. (Šd.). — Z. = dělo-
střelstvo, die Artillerie. Z. jízdecí, polní,
domácí atd. Bur.

Zbrotiti, zbroť, tě (íc), cen, ení; zbroco-
vati, zbroceti. — co čím. I vsie kolem
zbrocesta krviú, mit Blut röthen. Rkk. 12.

— co, se kde: roucho v krvi. Br. Z. se
v přelutej seči. Rkk. 12. — čím jak. Paže
až po rámě se stokrát krví zbrotí. Kká.
K sl. j. 35.

Zbrousiti, íl, šen, ení; zbrušovati = něco
ostrého pryč utrousiti, abschleifen, abwetzen ;
přebrousiti, überschleifen, abstumpfen. Ros.

— co. Keď bude s Markou žíť, nejeden
roh svůj zbrousí, nejednu hranu ohladí.
Nitra VI. 343. — Z. — zostřiti, schleifen.

— co komu kde: nůž na brousku. —
čím: brouskem. — jak. Rovně kováno,
brzo zbrúšeno. Smil. Žal řeč tvou ostře
zbrousí. Shakesp. Tč. — Z. = zběhati, be-
laufen. — co. Zbrousil celou ves. Kšť. —
Z. = snísti, zusammenessen. Ten toho (jídla)
zbrousí (pojí). Us. Šd.