393

besa. Sl. ps. 69. Ona stála ticho a on ju
pritisol k zbúrenému srdcu. Lipa 303. —
čím. Celý sa trasie ako vetrom zbúrená
jedľa. Klčk. Zb. III. 34.

Zbúřiti = zbouřiti. Na Slov. a Ostrav.
Tč., Bern.

Zburlive = bouřlivě, aufrührerisch, auf-
wieglerisch. Na Slov. Bern.

Zbúrlivosť, i, f., aufrührerische Beschaf-
fenheit. Na Slov. Bern.

Zbúrlivý, aufrührerisch, aufwieglerisch.
Na Slov. Bern.

Zbúrne = zbúrlivě. Na Slov. Bern.

Zbúrník, a, m., der Aufwiegler. Na Slov.
Bern. — Z., osob. jm. Mor. Šd.

Zbúrnosť, i, f. = zbúrlivosť. Na Slov.
Bern.

Zbúrný = zbúrlivý. Na Slov. Bern.

Zbuřovati, vz Zbouřiti.

Zburtalovať = pobouřiti. Na Slov. Ssk.

Zbůsti, zbodu, zboď, zboda (ouc), dl,
den, ení; zbodnouti, ul, ut, utí; zbodati,
zbodávati, zbodovati = dolů sbůsti, herab-,
herunterstechen, herabstossen. Varaj, kráva
tě zbodě. Slez. Šd. Vz Sbůsti. — Z. =
popíchati, bodnutím raniti, wund stechen,
zerstechen; zabodnouti, zabiti, erstechen,
todt stechen. V. Z. koně (ostruhou bo-
dnouti). Bos. — koho čím: mnohými ra-
nami. Dvě kron. — koho kde. C. J. Cae-
sara na radnici zbodali, V., v radnici. — co
komu. Vzemše radu sprostně šesti poslóm
oči zbodú. Alx. V. v. 164. a. (Alx. V. v.
2080., HP. 50.).

Zbútlelý = zprachnivělý, morsch. Zo
z-lých bukov je voňavö práchno (trúd),
do ktoroho sä dá iskra zakresať. Hdž. Čít.
194.

Zbútlený = zbútlelý. Slov. Ssk.

Zbútleti = zprachnivěti, morsch werden.

— kde. Už z nich každá pláňka v širém
poli zbútlí. Hdk. C. 295.

Zbuzany, dle Dolany, Zbuzan, ves u Duš-
ník. Cf. Tf. Odp. 267., Blk. Kfsk. 346., Tk.
III. 34., 83.

Zbúzati = kutiti, šukati, tändeln, ge-
schäftig thun. — co. Co pořád zbúzáš? Na
Mor. Vck. — Z. = lákati, verleiten. — koho
kam. Pořád mě kamsi zbúzá. Mor. Vck.
Cf. Zbúdzati.

Zbuzení, n. = probuzení, die Erweckung,
Erregung, Aufmunterung. Vz Zbuditi.

Zbuzený; -en, a, o = probuzený, erweckt,
erregt, aufgemuntert. Vz Zbuditi.

Zbuzičky, Zbusitz, samota u Blatné. PL.

Zbuzička, y, f., samota u Troje u Prahy.
PL.

Zbuzy, samota u Blatné. PL.

Zbydleti, el, ení, eine Zeitlang wohnen.

— kde: v městě. Pref. 255.
Zbydliti, zbydlovati, vz Sbydliti.
Zbydlivý, gern mit Jem. wohnend. —

Z. žena, zur Beiwohnung geneigt. Ssav. 113.

Zbydlovati, vz Zbydliti.

Zbydu z kmene by vedlé obyčejnějšího
zbudu z kmene bu; zde se u s y střídá. Vz
U (střídá se s y), Zbýti. Ht.

Zbyhněv, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
128., Tk. IV. 746.

Zbyhoň, ě, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.128. j

Zbýliti, il, en, ení = v býlí obrátiti, zur
Pflanze machen; se = v býlí se obrátiti, zur
Pflanze werden. — se več. Květoml. 56.

Zbylko, a, n., kleines Uiberbleibsel. Z.
mýdla. U Olom. Sd. Z. = klasy, stébla na
poli zbylá, neshrabaná. Na Hané Bkř.

Zbylý = který zbyl, übriggeblieben. Z.
jídlo. Z. pohledávky, Aktivrückstände, m.

— odkud. Maso z oběti zbylé. Sš. Sk. 181.
Zbyna, y, m. a f., osob. jm. Pal. Rdh.

I. 128.

Zbyněk, ňka, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
128., Sb. 440., Tk. II. 92., 94., III. 664.,
IV. 172., Arch. III. 13. Z. z Letošic. Sdl.
I. 215.

Zbynice, Zbinitz, ves u Sušice. PL. Cf.
Tk. III. 58., 63., Blk. Kfsk. 449.

Zbynka, y, f., osob. jm. Pal. Rdh. I.
128.

Zbynohy, vz Zbinohy.

Zbyslav, a, m., mnich 1227. Vz Šb. H. 1.
309.

Z bystra, schnell, rasch. Hol. 44. Z bystra
jíti.

Zbystření, n., vz Zbystřeti a Zbystřiti.

Zbystřený; -en, a, o, geschärft. Z. oko,
Man. Or. 123., zrak. — čím. Duch vědou
z-ný. Osv. I. 131. — Z. = urychlený, be-
schleunigt. Z. chod. — Vz Zbystřiti.

Zbystřeti, el, ení, scharf, hell, munter
werden. Zrak jeho zbystřel. Kká. Td. 156.
— komu. Oči mu z-ly, jak viděl, že jest
osvobozen. Us. Tč.

Zbystřiti, il, en, ení; zbystřovati = by-
strým učiniti, scharf, flink, schnell machen.

— co: hledy, zbraň, Šml. I. 48., svůj sluch.
Us. Zbystřil zrak a hledal známé tváře.
Nitra VI. 304. — co komu: sobě nohy.
Ros. — se. Zbystřuje se zrak, vtip. Ros. —
co čím: rozum cvičením. — se jak. Na-
jednou se zbystřil (= ze dřímoty se pro-
budil). Šml. ve Světz. 1881. 317.

Zbyšek, ška, m. Z. (Zbyněk) z Trotiny.
Vz S. N., Pal. Děj. II. 1. 392.

Zbyšničovsko, a, n., pustý poplužní dvůr
v Plzeňsku. Vz Blk. Kfsk. 1055.

Zbýšov, a, m., ves v Čásl. Vz S. N. Cf.
Zbejšov. Vz Blk. Kfsk. 690.

Zbyt, u, m. = zbytek, der Rest. Zlob.
Nejmenší kladný zbyt; Při dělení koná se
proba násobením zbytu dělitelova zbytem
podílovým, k čemuž se pak zbyt ze zbytku
přičte. Šim. 108., 109. — Z. = hojnosť, der
Uiberfluss. Ráj. Nemám nouze, ani zbytu.
Puch. — Na zbyt = až zbývá, se zbytkem,
überflüssig, zum Uiberfluss. Na z. Mající
(bohatý); všech věcí na z. míti; všeho dosti
a na z. míti. V. Nic nemá na z. Us. Kdo
má na z., může pozbyt. Všady bláznů na
zbyt. Jg. On nikdy nemá peněz na z. Us.
Tč. Dětí nahrnulo sa až na dostač i na z.
Dbš. Obyč. 16. Detí a fliaš je v dome nikdy
nie na zbyt. Poř. Zátur.

Zbytčeti, el, ení = zbohatnouti, reich
werden, Uiberfluss bekommen. Vz Zbyt.
Reš.

Zbytčiti, il, en, ení = nashromážditi,
naspořiti, získati, ersparen. Cf. Zbyt. Ry-
bay. — co s kým. S ním mnoho nezbyt-
čím. Us. Jg.