395

(tabák). Na mor. Val. Vck. — Z. = les. Vz
Sdl. Hrd. II. 73. — Z., místní jm. u Chromče.
Mor. Pk.

Zbytelnosť, i. f. = snadnosť, vlídnosť,
die Leutseligkeit, Verträglichkeit. Z. s kým.
Jel. S bližními z. BR. II. 685.

Zbytelný = snadný, vlídný, štědrý, leut-
selig, verträglich. Jel., BO., BR. II. 720 a.

Zbýti, zbudu a zbydu (vz Zbydu), zbuď,
da (ouc), zbyl, zbytí; zbývati = pobyti, po-
baviti, bydlili, obcovati, verweilen, sich auf-
halten ; přes počet n. potřebu býti, vybývati,
übrig bleiben o. sein, darüber sein, im Uiber-
flusse sein; zbytečným býti, überflüssig sein;
ztratiti, o něco přijíti, etwas verlieren, um
etwas kommen; pozbyti, osvoboditi se, los-
werden, sich vom Halse schaffen, sich los-
machen; zhostiti, zprostiti se, Jem. loswerden
o. abfertigen, sich von ihm losmachen ; ujíti,
vyváznouti z čeho, entkommen, loswerden;
odbývati, odváděti, abführen; se = zbýti,
loswerden. — abs. Každá se bojí, aby ne-
zbyla. Troj. Nezbývá Než mlčeti. Us. Dch.
Zbývá ještě promluviti o ... Nezbývalo než
poslechnouti. Us. Keď čas a prázná zbývala
chvíľa. Hor. 9. Ale i teď zbylo ještě něco
naděje; Zbýval jenom Oldřich, na kterého
musil pozor míti; Co zbude, přenechej tomu,
kdo to odnese; Co roku ještě zbývalo,
prožil Přemysl na Moravě; Zbývající plodiny
vyměňovali za zboží. Ddk. II. 138., III. 212.,
IV. 319., V. 60., VIII. 174. A jestli by co
zbylo, to vámi opatřeno a drženo býti má.
NB. Tč. 45. Kde nescházím, nechci zbývati.
Us. Šd. — co (komu) =vykonati, zaplatiti,
erfüllen, bezahlen. Své povinnosti zbýti.
1750. Děj. Vsetína 286. Vck. Zbývati dům,
role, den Acker bestellen, die Hauswirth-
sehaft, Haushaltung bestreiten. Na Slov.
Bern. Z. komu co = odváděti. 1776. Rkp.
Zbývati panské, Frohndienst leisten. Na
Ostrav. Tč. — s kým. Pro svou vzpouru
s mužem zbýti (pobyti, bydleti) nemohla.
Br. Spíše oráč dobrým knězem bude, než
Němec s Čechy věrně zbude (obcovati bude).
Dal. Zbýval (hádal) se s ním, kdo tomu
lépe rozumí. Na Ostrav. Tč. Že chce robotu
s druhými svému pánu zbývati. Na mor.
Val. Brt. Ta vdova tu s zetěm svým zbýti
nemohla (aushalten). NB. Tč. 201. Dieš:
Mám patrona zlého. A já diem: Snad patron
jest dobrý a ty zlý; protož nechaj zlosti,
zbuď se s patronem i s ovcemi. Hus I. 445.
— komu. Ještě nám zbylo (vybylo). Jg.
Nezbývá mu (o chudém). Ros. Počkej, až |
co nám zbude. Brt. S. 134. Zbylo mu ještě j
5 zl. Us. Avšak biskupovi zbýval ještě jiný
prostředek. Ddk. III. 189. Slibuje mi po-
stúpiti toho, co mu zbývá. Půh II. 603. —
od čeho. Zbude-li od jídla. Sych. — (se)
čeho (o něco přijíti; zprostiti se; ujíti, vy-
váznouti z čeho). Byli rádi, že se čerta
zbyli. Us. Šd. Otec konečně, aby se ho zbyl,
pravil; Když se ho nemohla zbýť, povolila
mu. Kld. I. 219., II. 166. Kterak se toho
vězenie zbyl. Let. 24. Smutku z. nemohu.
15. stol. Ż. služby, Jel., všech radostí, St.
skl., života, dobrého jména, Dal., starosti,
péče, V., potupy a hanby. Sych. Sotva
jsem se toho člověka zbyl. Nebylo mi zle

se ho zbýti. Dal. Chtěl-liby z. pana svého,
relinquere volens dominum. Arch. III. 149.
Zisku z., den Vortheil verlieren. Už sem se
ho zbyl. Us. Tč. Kterých z. jsem se nedo-
vedl. Bž. Předml. Radž života zbudu. Er.
P. 486. Obého biskupství buď nabudu nebo
obého zbudu. Ddk. II. 229. Aby svojich
rozpaků z. mohl. Sš. Bs. 28. Když jest duši
těla zbýti. 13. stol. Mus. 1882. 121. Kdekoli
budeš, sebe nikde nezbudeš. Mudr. 287.
Viz co na liudiech dobudeš, jakož umřeš,
všeho zbudeš, s horami se nepřebudeš. Jir.
Anth. I. 3. vyd. 266. 48. Hřiechóv zbudúce.
Hr. rk. 47. Plakala nejedna matka, zbyvši
tu svého děťátka. Výb. I. 139. 34. Dřéve
nežli duše zbudú; A vy baby, čaróv zbuďte.
Výb. II. 23., 38. Ale již jsem té psoty zbyl.
Žk. 362. Komu která nemoc škodí, on jeho
chce uzdraviti, žeť musí duše zbýti. Mst.
Nemohl jsem jeho zbýti, musím se s niem
k věrnému právu dáti. NB. Tč. 78. Žižka
oblehl Rabí hrad a tu jest zbyl oka druhého.
Chron. 462. Když již vší naděje zbudú;
Jiný zbyl zimnice. Jel. Enc. m. 41., 44.
Zbyl věčné muky pekla horúcieho. Žvt. otc.
50. a. Z. cti toho světa. Št. N. 223. A pakliby
svého bludu nechtěl zbýti; Ktož umře
v smrtedlném hřieše, ten nezbude věčné
smrti. Št. Kn. š. 2., 9. Bez boží pomoci
člověk hřiecha z. nemuož; Všichni smysla
zbyli. Pass. 5., 642. Téť (viny) nelzě jinak
zbýti; A svých bludných řeči zbude. Kat.
849., 1445. Ač kto zbude meče (mu ujde).
Alx. V. v. 1801. (HP. 44.). Svých přátel z.
Alx. Věčného zatracenie zbude; Chválu
obdrželi, hanby zbyli i núze; Ktož toho
desátého přikázánie nenaplní, ten těch muk
nezbude, o nichž nynie jest řečeno; A čím
viece mrzí ho jeho hřiech a má věččí žádosť,
aby zbyl hřiecha, tiem ho viece miluje.
Hus I. 178., 200., 285., II. 334. To toho
bylo, až toho zbylo. Us. Kdo chce škody
zbýti, nedej jiskře ohněm býti. Prov. Cf.
Z čeho kde. Opatrnosti nikdy nezbývá. Jg.,
Šd. Až v hrobě budeš, pak hoře zbudeš.
Č. M. 181. — čeho čím. Tím dobrého jména
zbyli. Dal. Tím hříchů zbýváme. Št. Jakož
rzi mosí prací aneb ohněm železo zbýti,
taktéž člověk hřiecha. Št. 262. V kteréžkoli
práci bude, té jeho (sv. Marka) pomociú
zbude. Výb. II. 5. Jediné takovým rodem t. j.
obrodem duchovým člověk oněch nestatečí
zbývá. Sš. J. 50. Aby jím (stříbrem) své
chudoby zbyli. Dal. Jir. 64. Čáp mladý,
když otec jeho peřie starostí zbude a ne-
móž létati, nosí jemu jiesti. Hus I. 150.
A sám jich napomenutím zbyl i svého bludu.
St. Kn. š. 2. — komu z čeho. Nic mu
z toho nezbývá. D. Zbude z tebe padrť,
jak ti dám facku. Mor. Bkř. Když juž nelze
zbýti z toho. Alx. 1123. — komu čeho.
Chleba nám zbylo. Ht. — čeho jak. Nad
míru bude zbývati radosti. V. Dluhů těch
bez jich pomoci nižádným obyčejem bychom
nemohli z. Tov. 15. Beze křsta matka ne-
mohla z. děťátka. Výb. II. 16. (Člověk) bez
božie pomoci vší svú mocí hřiecha z. ne-
muož. Pass. 5. Již se uč trpěti, neboť nelzě
jest muk na věky zbýti. Hus II. 246. —
(čeho) proč. Pro nouzi nemohl tam z.