(pobyti). Ros. Prodlením této cesty sotva
mu zbývalo času s Jaromírem se obírati.
Ddk. II. 244. Juž jsi toho všeho zbyla
skrze nepravosti, hříchy. Dač. I. 281. Pitie,
jímžto mnoho liudí zbylo, napivše se, svého
zraku pro neštoviční povlaku. Výb. II. 4.
Mnohý pro hlad života zbude. 1790. Šd.
Že skrze modlitby vaše zbudou pekla, sata-
náše. Dh. 90. Že pro mě kto zbyl (pozbyl)
dědiny bez práva. Alx. BM. 8. A když již
zbude skrze ten zákon hřiechuov. Chč. P.
10. — koho odkud Sbyl ho s krku (sich
vom Halse schaften). Sych., Dch. . . ., ež
ho jest z dvora zbyl. Kat. 88. — kde.
Každý v svém rozumu zbývaj (měj ho pře-
bytek). Orloj. Pacholek zbýł u hospodářa
ai na druhý rok. Na Zlínsku. Brt., Kld. II.
197. Z. při něčem (pobyti). Br. Mezi ním
a strýcem prázdné místo zbylo. Kká. Td.
On tam nezbude (ve službě nevydrží). Us.
na mor. Val. Vck. Šárka sama zbyla v tmavé
noci. Vrch. Zelená travěnka na mém hrobě
zbude. Čes. mor. ps. 168. Kdo chce v domu
škody zbýti, nedaj jiskře uhlem býti. Dal.
Švec svých peněz v krčmě zbývá. Hr. rk.
379. Smilovi mimo věno na něm plat zbývá.
Půh. I. 402. Z. čeho zde i na onom světě.
Kat. 3484. — čeho k čemu. Z. k seči.
Alx. 1124 Nezbývalo mu k zábavě mnoho
času. Us. — nač. Sic na ocet zbyde (nevdá
se). Er. P. 248., Šml. I. 51. — kdy. Zbylo
koncem roku x zl. Us. Pdl. A při této
obrovské činnosti zbyl Brunovi ještě čas,
aby se oddával pracem spisovatelským. Ddk.
VII. 39. Co by po zaplacení těch 15 zl.
dluhu zbylo. NB. Tč. 216. Biskup po létě
života zbyl. Dal. Jir. 32. — kolik. Té
látky mi s sukni, s plášť zbývá. Hr. rk.
333. — kam jak. A to aby společně kúpili,
nebo všichni jednostojně do cechu zbývají
(přispívají). Čechov. artik. 1558. Sl. let. I. 59.

Zbytí, n. = sbytí, sbydlení, obcování, die
Beiwohnung. — Z. = vyproštění, die Befrei-
ung, Rettung, der Ausweg, das Loswerden.
Vidouce, že zbytí není, na běh se oddali.
V. Volme, nevolme, není zbytí. Sych. Ne-
vida jiného zbytí. Šm. Radosť jest, když
není z , svých neřestí druha míti. Č. M.
159. Vida, že z. není, s lidem k řece Tise
utíkal Sl. Uh. 1. 8. Nevida z. o mír prosil.
Šmb. S. II. 21. Znal, že z. není. V. — Z. =
ztráta, der Verlust. To z. rozumu zapuzuje.
Byl. — St. skl. Daj mi mých dluhóv zbytie
(pozbytí). Pravn. 597. Mé těžké núzě z. Ib.
910.

Zbytkár, a, m., der Verschwender. Na
Slov. Ssk.

Zbytkov, a, m., Zbitkau, ves u Strumiena
ve Slez.

Zbytkovati = dováděti, žerty tropiti,
herumtreiben, Possen treiben. Slez. Ně-
zbytkuj! Šd., Ssk.

Zbytkový = ve zbytku učiněný, aus dem
Uiberrest entstanden. Z. chléb (ze zbytkové
mouky), dítě (poslední). Na Ostrav. Tč.
Z. či residualní ostrov. Stč. Zmp. 773.

Zbytky, pl., m. Nedělej zbytků, mache
keine Umstände. Mor. Šd. — Z., jm. něko-
lika domků u Bohumína. — Z., adv. =
zbytečně. Je z. rozpustný. Slez. Šd.

Zbytně = s dostatek. To z. postačuje.

Zbytnělosť, i, f. Z. svalů (otylost), po-
lysarcia, z. jazyka, macroglossia. Nz. lk.

Zbytnělý sval, jazyk. Vz Zbytnělosť.

Zbytnění, n. = zdužnění, zdužnělosť,
zbytnosť, hypertrophia. Z. prsu. Čs. lk. IX.
349. Z. srdce. Ib. III. 151. Z. kosti, hypero-
stosis, z. vaziva víček, pladaroma, z. pysků
stydkých vnitřních (zástěra hottentotská),
die Hottentottenschürze. Nz. lk. Z celého
čípku neb pysku branky. Křž. Por. 131.

Zbytněti, ěl, ění = zdužněti. Vz Zbyt-
nění.

Zbytnice, e, f., die Hyperbel, nové slovo.
Sedl. G. 20.

Zbytničník, u, m., hyperboloides. Sedl.
G. 21.

Zbytno. Nezbytno jest, es ist unaus-
weichlich, unumgänglich nothwendig. Dch.
Vz Zbytný.

Zbytnomluv, u, m., perissologia. Nz.

Zbytnosť, i, f. = zbytečnosť, přílišnosť,
zdužnění, superfluitas, hypertrophia, der
Uiberfluss. Z. krve = krevnatosť, die Voll-
blütigkeit. Ja. Vz S. N., Sal. 212. 24. Z. kůže,
pachydermia. Nz. lk. Z. pokožky. Čs. lék.
IX. 179. Z. záhybu půlměsíčného, hyper-
trophia plicae semilunaris. Schb.

Zbytný = zbytečný, überflüssig. Z. maso
= divoké, wild. Zbytné se vidí o tom psáti.
Sych. — Z. = jehož zbýti lze, den man los-
werden kann, abfertigbar. Ten člověk jest
nezbytný. Sych. Z. potřeba. Kaizl 308. Byl
nezbytnější nežli blecha. Šml.

Zbytočnosť = zbytečnosť. Slov.

Zbytok, tku, m. = zbytek. Slov. Bern.

Zbytý; -yt, a, o, abgethan, fertig. Chceš-li
se krátce pomodliť, udělej kříž a je zbyté
(zbyto); Jak koho urazíš, odpros ho a je
zbyté. Na Ostrav. Tč.

Zbývající, übrig, übriggeblieben.

Zbývání, n., das übrigbleiben. — Z., die
Bestellung des Ackers, Bestreitung der
Wirthschaft, der Haushaltung. Na Slov. Bern.

Zbývatel, zbyvatel, e, m. = obyvatel.
1732. Vck. exc.

Zbývati, vz Zbýti.

Zbývavý = zbytečný, überflüssig, über-
schwenglich. Ctib.

Zbyvek, vku, m. = co zbývá, zbytek, der
Uiberrest. Puch., Koll.

Zbyvka, y, f. = zbyvek. Zlob.

Zcákati, vz Zcáknouti.

Zcáknouti, knul a kl, ut, utí; zcákati,
zcakovati = stříknouti, aufspritzen. — co.
Tys to zcákl (vyvedl)! D.

Zcakovati, vz Zcáknouti.

Zcamprnatěti, ěl, ění = zblázniti se.
Us. u Jilem.

Zcapartiti, il, cen. ení = za caparty
ztrhati, zerfransen. Mor. Tč.

Zcápovatěti = cápovitým se státi, zko-
stnatěti, zottig werden.

Zcápovatiti, il, ěn, ění = cápovitým
učiniti, zottig machen. D.

Zcátati se, vz Opilý.

Zcediti, vz Scediti.

Zcechovati, zcejchovati, bezeichnen. —
co kde: dřeva v lese. Na Ostrav. Tč.