402

segnen, glücken lassen, seinen Segen geben;
podarovati, obdařiti, beschenken, Kat. 899.;
se = poštěstiti se, povésti se, glücken, ge-
lingen, von Statten gehen; dobrý zrůst míti,
podařiti se, gerathen. Jg. — abs. Zdař
Bůh (dař Bůh, dej štěstí. Pozdravení hl.
horníkův, lovců), V., Ros. Zdařiž pán Bůh.
Pane Bože, rač zdařiti (zdar dáti). Arch. II.
429. Zdař pan Bůh, Řího. Čes. mor. ps.
15. Zdař Bůh, dcerko milá! Daj mi kúsek
chleba. Sš. P. 119.— Kom., Sych. Na zdař-
boh (zdař Bůh), na zdař = leda bylo, na ne-
jisto. Něco na zdař bůh činiti. D. — co. Bože,
rač to zdařiti, Lom. Ač co pán Bůh zdaří,
co na mně bude, nedám tebe od toho od-
lúčiti. NB. Tč. 272. Zdařiti někomu něčí
porážku. Arch. III. 385. — s infinit.
Dyby sa vám tam zdařiło ít (přihodilo).
Na Zlínsku Brt. Zdaří-li mu Bóh dáti.
Pub. IL 27. Zdaří li bohové žádosť mou
vám naplniti. Troj. Na smrtelné posteli te-
prv činiti pokání řídkým se zdaří. Kom.
Vz Dostati se. — se. Ne po každé se zdaří.
Us. Ovoce se zdařilo. Us. Když se pon-
dělek zmaří, celý týden se zdaří (žertem
o modrém pondělku). U Bydž Kšť. Ne-
zdařila se várka. Prov. Práce se zdařila.
Us. — (se) komu. Zdařilo se mi. Ros.
Zdařily se mu vinice. Us. Zdař vám čert.
Dač. Zdařilo se mu. Us. Šd. Bodej vám
Bůh zdařil. Arch. rakovn. Wtr. — Br.,
Kom. — se po kom, po čem. Syn zda-
řil se po otci (jest mu podoben). V. —
Ml. — se jak. Zdařilo se dle jeho Rady.
Lom. Daří se mi po vůli. V. Dobře, šťastně
se z. V. Prvním rázem se to zdařilo. Ml.
A byť se (samostřiel) dobře zdařil, velmiť
bych rád. Arch. III. 23. Chcete-li míti dítě,
aby bylo knězem dobrým, proste Bohu, ať
zdaří k své chvále a k jeho spasení. Hus

I. 448. — se kde. Kaštané zdařují se na
neulehlé zemi. Ms. o štěp. V obém zdařilo
se mu. Ddk. II. 333. Co povedlo se v Če-
chách, mohlo i v Uhrách zdařiti se. Ddk.

II. 145. Dále milý Buoh ví, kterak se nám
tu zdaří. Pal. Děj. IV. I. 158. — kdy. Co
se jednou nezdařilo, může se po druhé
zdařiti. Us. Bž. Nezdaří-li se poprvé, zdaří
se podruhé. Bž. exc. — že, aby. Zdařilo
se, že nám povolil. Br. Nezdařilo se, aby
naň ránu udělal. Svěd. V z Činiti. By jediné
Bóh zdařil, abych s měšečnými odpustky
přijel. Arch. V. 328.

Zdarma, z darma, vz Darmo, umsonst,
kostenfrei, frei, Frei-, unentgeltlich. Nz.
Strava z. Zlob. Na stravě chová několik
sirotků z. Sych. Byt a strava z. Šm. Dostal
to od poly, odpůl z. Vz Laciné. Č. To je
od poly z. (lacino). Us. Brt. Škola z., die
Freischule, váha z., das Freigewicht Dch.
Z. ti nedají nic. Us. Nic není na světě z
Sá. v Osv. I. 178.

Zdárně, zdarně (od zdar) = zdařile,
glücklich, gerathen, herrlich, schön. Z. někde
působiti. Anth. Jir. I. 3. vyd. VII. Ta by-
lina z. roste. Br. Vše jde mu z. od ruky.
Reš. Z. pokračovati, si vésti, Us. Dch., pro-
spívati. Us.

Zdárnosť, zdarnosť, i, f. = zdařilosť,
ušlechtilosť, dobrota, die Wohlgerathenheit,

Vollkommenheit, gute Beschaffenheit, das
Gedeihen. Všecka jeho z., sláva v mc se
obrátí. Br. Na z. nem Nad dolskou pšenici.
Sych. Neb veľanábožným cvičený bol v malbe
Methodom s toľkou zdarnosťou, všech že
prevýšil iných. Hol. 395.

Zdárný, zdarný — zdařilý, podařilý, do-
konalý, ušlechtilý, dobrý, gut beschaffen,
wohlgerathen, vollkommen, gerathen. Z. syn,
měsíc; bezděčné dílo nebývá zdárné. V.
Z. děti, D., mládenec, Kom., vtip, Trip.,
růst církve, chléb, Br., ovoce, Har., obilí.
Sych. To máme letos z-ná jablka (podařená).
V Kunv. Msk. Majte rozkoš z toho, že
z tých, čo ste vy učili, zdarných jest ľudí
mnoho. Zátur. Vinš. I. 26. Jsou zdární sy-
nové své ozdoba vlasti. Vinaře. Byť sjezd
i sebe déle trval, z-ho konce od něho nelze
očekávati. Pal. Děj. V. 1. 77. Zdárný konec
radě vážnosť dá. Jel. — kde: na těle. V.
— jak. Tělo své nad míru a bez nedo-
statku sličné a zdárné cvičila v projíždkách.
Mus.

Zdařovati, vz Zdařiti.

Zďasilý, ócu/ióvioí;. Vký.

Zdáše sě = zdálo se. Kat.

Zdata, y, m., osob. jm. Arch. IV. 248.

1. Zdáti, zdávati = sdáti, spojiti, zu-
sammengeben, vereinen; vzdáti, übergeben,
hingeben, aBiegen. — koho. On je zdal =
spojil. A ten (kněz) na svú víru řekl, že
on je zdával (kopuliren). Půh. II. 628. —
co: soud = skončiti, endigen, schliessen.
Zř. F. Z. poselství (vyříditi). Hr. rk. 185.
— se s kým = obcovati s kým manželsky,
Ms. pr. kut.; 2) oddati se. Rváč. Zdali se
spolem, sind verheirathet. Us. Tč. Jiřík
slíbil sě se mnú zdáti (heirathen). NB. Tč.
92. Rachman jest zdán s Jindřichovú mateří
dřéve než se jest Jindřich narodil. Půh. II.
628. Devět mužů ty si měla, s žádným
zdávána nebyla. Sš. P. 3. — co kde, Tu
konšelé před pány měli úřady své zdáti
(složiti). V. Ve svém srdci ten úmysl zdála
(učinila. Dle opravy Opatrného). Hr. rk. Pa.
85. — se čeho: studu (=vzdáti). Gníd.
Na Ostrav. Tč. — se komu s čeho, sich
entblössen, hingeben. Se všeho se otec synům
zdal (vše jim dal). Puch.

2. Zdáti se, zdám se; zdávati se = vi-
děti se, na mysl jíti (zdá se, neosobně =
vidí se), scheinen, anscheinen, den Anschein
haben, vorkommen, dünken; míhati se, tušiti,
ahnen, schwanen; sníti, ve snách viděti,
träumen; viděti se, líbiti se, gut scheinen,
gefallen. Jg. Vz Spona. Z., chybnou ana-
logií zdíti, 2. os. zdíš, 3. os. zdí. Vz Gb.
v List. fil. 1884. 106. — Zdáti se může býti
i osobné (zdáte se mi býti pilnými) i bez-
osobné (zdá mi se, že jste pilni) — abs.
Cožť sě zdá, ve všech těchto věcech co sě
hledá? Kajících skrúšenie? Hus I. 79. Co
se zdá, to je sen a kdo snu věří, stín lapá.
Pořek. Šd. Co se zdá, to je sen, na to
nedbej. Pořek. Zdí (= zdá, vz nahoře) mi
se. Alb. 78. b, Hr. rk. 41. b., Alx. H. 2.
b., Alx. V. 163. b., Tristr. 372. Zdíte se.
Mat. 23. 28. Zdá-li se, že nakládá hnůj,
umře někdo z rodiny; Zdá-li se, že někomu
vypadl zub nebo vytáhne-li ho bez bolesti,