Předchozí (403)  Strana:404  Další (405) |
|
|||
404
|
|||
|
|||
Zdáliť se za dobré králi. Br. Zdálo se nám
za neslušné. Us. Za veliké štěstí se jí zdálo. Št. Potom se to zdieše za veliký div. Kat. 12. To by se mi za punč (punčem) ani ne- zdálo. Us. u Choc. Zdálo se mu za věc ne- možnou odtud vyproštěnu býti. Br. Zdá se na první pohled, že... Us. On se takto zdá nad lidi, ale není (er scheint brav zu sein). U Dobrušky. Vk. Sedl na ohnisko, zdálo se mu hnízko (nízko); posedl on výše, koza na něj dýše. Sš. P. 764. Nezdalo se tedy od věci. I všem se zdá za podobné. Smil. v. 108. Mně by zdálo sě to za veliké ščestie. Kat. 2488. Co se nám za obtížné zdálo, po- znamenali jsme. Žer. Sn. 67. Králi nezdálo se za slušné. Let. 184. — Anth. I. 164., Kat. 93. — se komu do čeho. Nezdá se mi do toho = nemám chuti k tomu. Us. Co se vám zdá do zlého člověka tohoto? Pass. 290. — z čeho. A z té bázni bude se jim zdáti, jakoby Buoh nebyl mocen. Št. Kn. š. 29, Veliká chvála na kázání, že se z toho zdá, že jest nelze zahynouti té duši. Chč. P. 170. Z těchto věcí zdá se, že ani otcóm tělestným ani duchovním, kteří jsú protiv- níci zjevní boží, dlužní jsú synové, aby je tak ctili, jako kdyby byli šlechetní. Hus I. 244. — kde. V čem se vám nezdál (nelí- bil)? Sá. Pokrytci proto, že sú sě před lidmi zdáli jako spravedliví a činili se jako spravedliví nejsúce. Hus II. 282. Vz Zdáti se kdy. — kdy. Dej mi, Bože, ten dar, co se mi v noci zdál. Sš. P. 224. Zrcadlo přesné není věcí tak obyčejnou, jak by se zdálo v prvním okamžiku. ZČ. III. 38. Zdálo se mně, zdalo až na samé ráno, žes mi dal hubičku; Zdálo se mně, má milá, tej noci o tobě, že jsme my se procházeli v zelenej zahradě. Čes. mor. ps. 83., 134. Třeba se ti ve snách zdálo, že na tě z nebe volalo. Kld. II. 293 Zdálo se mi té noci na mojí postýlce; Zdálo se mi na neděli ráno. Er. P. 172., 242. Co se zdá na pátek, to prý se v Neděli vyplní. U Bydž. Kšť. I skúmá, zdali není též pravda iná, čo zdálo sa mu ve sne? Hol. 109. Zdieše se jemu v tej hodině. Výb. I. 138. Jako se bude jemu zdáti za podobné po smrti Petrově. Půh. II. 252. Zdálo se mi ve sně. BO. Zdá se mi v noční hodinu. Alx. V. 158. a. Vz Listy filol. 1884. 106. — se komu na čem. Uhři jistoty jiné nemají než přísahu, listy a pe- četi a na těch se králi málo zdá uvažujíc předešlé běhy. Pal. Děj. IV. 1. 125. Zďáti, herabnehmen, herabthun, auszie-
hen. Na Ostrav. Té. Zdatně, ausgiebig, wacker, fähig, tüch-
tig. Z. působiti, pokračovati. Us. Zdatný, ausgiebig, wacker, fähig, tüch-
tig. Z. kritik (vyššího hlediště). Dch. Zdatní mužové státních rozvojů. Nitra VI. 13. Z. pomoc (vydatná). Sb. vel. III. 291. Z. plod práce, Čch. Petrkl. 38., L. k. 86., lék. Hdk. L. k. 48. — s inft. Doma však bylo práce dosť s přípravami, aby město a hrad zdatny byly nepříteli vzdorovati. Janda. Zdávání, n., die Heirath. Nech synečku,
nech řezání (sečky), vypravuj se na z. Sš. P. 425. Na z. někoho vézti. Us. Tč. Že nima (koňmi) poveze Annu na z. Sš. P. |
295. Rádo, děvče, rádo mě máš, dyž mě
na z. voláš. Sš. P. 425. Byli při tom z. Půh. II. 628. Zdávati, vz Zdáti, 1.
Zdávení, n., vz Zdáviti, Zadávení. V. Z.
od sedla (otlačení, útlak), der Satteldruck. Čsk., D. Zdávenina, y, f. = zdávení, die Quet-
schung. — Z. = dávenina. Ros. Zdávený; -en, a, o, vz Zdáviti, Zadá-
vený. V. Nevejde kleštěný nebo z-né lóno neb odťaté maje, neb otřezané v kostel Hospodinův. BO. — čím. Olej vrchulkem z-ný (v stoupě tlučený). BO. Zdáviti, zdav, zdávě (íc), il, en, ení;
zdavovati = stisknouti, zmačknouti, zusam- mendrücken, zusammenpressen, quetschen; zadáviti, umačkati, erwürgen: zblíti se, bre- chen, speien. — co, koho: břímě ho zdá- vilo (zmáčklo). Troj. Z. srdce (zkrotiti), Rokyc., jídlo (zblíti). Zdávil vše, co jedl. Hanka. Zdávil se = zblil se. Jg. Zdávil jej lev (zadávil). Jel. Vlk ovci zdávil. Ros. Hrnčieř lepkú zemi zdáví (mollem premens) a s úsilím slepí všeliké orudie. BO. (Armo- deus) zdávil šest mužóv Sáry, již jsú po- jímali pro krásu a prvú noc každý z nich chtěl smilniti; Ó by všechny nynie čert zdávil, co jich tak pro krásu neb pro chlíp- nost' pojímá, málo By snad ostalo manželek a méně manželóv. Hus 1. 123 , II. 41. — koho (kde) čím. Zrádce ohavného u tvých nohou zdáví. Čch. Dg. 488. Že jich Azmo- deus na těle nezdáví. Hus I. 123. Poplenění, jímžto tě zdáví nepřietel tvój mezi vraty tvými. Ib. 1. 57. — co kam. Učesl jsem hrozny a zdávil (vytlačil) sem v kalich. BO. — se nač. Když se na nohy zdáví (zmačká), nemůže z místa. Us. Jg. Zdavka, y, vdavky, pl. = oddavka,
vdavky, die Kopulation, Trauung. Na Mor. Brt., Včř. Když jde svatba na zdavky (do kostela) a setká-li se s pohřbem, jeden ze snoubenců do roka umře; Když jde nevěsta do kostela na zdavky a prší nebo mete (padá sníh), praví se, že neumyla doma hrnců; je-li pěkně, že umyla. Ale nic méně prší-li jí do věnečku, prší jí prý požehnání. Na mor. Val. Vck. Na které straně při zdavkách svíce lybotají (plápolají) nebo zhasnou, ten ze snoubenců dříve zemře. 1b. Vck. Sem peníze od pohřbu, sem od zdavek zbíhati se musí. Lesl. leg. 100. Zdávna, z dávna = od dávna, von lange
her, seit jeher. Jel. Z dávna očekávaný. Zlob. Dočekali sme, čo srne z. žádali. Kol. ván. 96. Čo pred námi z. bolo (bylo), to budě i po nás. Na Slov. Tč. Z. zaslibovaný mesiáš. BR. II. 823. a. Zdavné, ého, n., das Abzugsgeld. Z.
bráti. 1457. Dipl. Die Abgabe des Unter- thanen, wenn er heirathete. 1595. Bdl. exc. Gl. 385. Zdavovati, vz Zdáviti.
Zdaž, vz Zda.
Zdblo, zastr., vz Zblo.
Zde, zdeť, příslovce místa; v již. Čech.
zded, vz D. Vz Tadek. — Z. = na tomto místě, tu, v tom místě, v té zemi, hier, da, daher, hierin, hiesigen Orts, in diesem Lande. |
||
|
|||
Předchozí (403)  Strana:404  Další (405) |