405

Váleno zdě i váleno tamo od Slavoje; I kací
bozi v cuzei vlasti, takým sě klaněti zdě;
Pozdraví drahého, že zde hořem nyju. Rkk.
Byl zde u krále. Br. Zde něco schází. D.
Já vás neměl za zde (nemyslil jsem, že
jste zde). U Rychn. Vk. Vše zde již jednou
bylo, Alles ist schon einmal da gewesen
(bramanské pořekadlo). Dch. Zpomoziž nám
zde smutným k věčné radosti. Výb. II. 18.
Ktož z. nechce, čta o Bohu, jej poznati,
v den súdný Buoh nebude jeho tbáti po-
znati; Pokrm, jímž by jeho duše živa mohla
býti zde i věčně na onom světě; Každý
věřiti musí z. mnohému; Aby mnú mohl
zde nad jinými panovati; Zde na světě. Št.
Kn. š. 5., 6., 7., 18., 31. Nemáme zde přie-
bytečného miesta ale budúcieho hledáme
(Pav. Heb. 13.); Bydlo naše z. biedné a
krátké jest; Žádáš-li živ býti věčně, buď
dobře z. živ a neumřeš na věky. Hus I.
299., 364., III. 135. Dnes jsme zde a zítra
kde. Prov. Šd. Co před světem zde ukryto,
bude někdy všem očito. Prov. Tč. Za jeho
zde pobytu, lépe: za jeho zdejšího pobytu.
Pk. — Poznam. Příslovce zde sluší jediné
místu, na kterém mluvící právě jest. Mluvě
o místě vzdáleném užívej příslovce tu, tam
a adj. tamější. Tam (na Jamajce daří se
káva (ne: zde na . . . .) Cf. Zdejší. Brt. S.
3. vyd. 20. Sebráno zde (m.: tam) mnoho
kořisti. Ddk. II. 319. Zde (m.: tam) Čimbo-
raso strmí. Šel do Prahy a zde (m.: tam)
koupil koně. — Zde — na tomto světě,
v tomto životě, hienieden, hier unten, nie-
der). Št. Kn. š. 21. Ochranu zde i věčně. Br.
— Zde onde, zde i onde = na některých
místech, hie und da, hin und her. Jel. Král
jest docela bílo oblečen a na hlavě korunu
má, kterou mu po zdě onde (hie und da)
z pěnky t. j. z plíška zlatého, jak papír
tenkého, dělávají. Sš. P. 761.

Zdeblati = strčiti, einstecken. — co kam.
Už jsem to kamení všecko do díry zdeblal.
Šm.

Zdebor, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
128, Ddk. IV. 200., Arch. I. 232.

Zdeboř, e, ves u Votic. Vz Blk. Kfsk.
241. — Z., ves v Pražsku. Vz Blk. Kfsk.
1196.

Zdebořice, dle Budějovice, Stoboritz,
ves u Klatov. PL.

Zdebrad, a, m., Stiebrad, dvůr u Říčan.

Zděbrady, pl., osada. Vašek, Tf. Odp.
267. Cf. Blk. Kfsk. 20., 527.

Zdebud, a, m., osob. jm. Mus. VI. 67.

Zdebuzeves, vsi, f., ves u Vlašimi. Vz
S. N., Arch. III. 508. Od Zdebuda. Pal. Rdh.
I. 136.

Zded, vz Zde.

Zdědělý = zděděný, geerbt. Z. statek,
Ros., zahrada. Apol.

Zdědění, n., das Erben, die Erbschaft.
Us. Dch.

Zděděný; -ěw, a, o, ge-, ererbt, ange-
stammt. Cf. Bž. 41. Z. obyčeje, práva, zvyk,
Us., nemoc, Us., Pdl, náboženství, Tf., hřích
(dědičný). Šd. Slované se značnou houžev-
natostí drželi se zvykův a obyčejů od otců
z-ných. Ddk. IV. 251. Z. nauka. Sš. I. 147.

Z. dluh, D., statek. Sych. — po kom. Bo-
hactví po otci z-né. Us. Pdl.

Zděděti, ěl, ění = dědem se státi, alt
werden. Volk.

Zdědičiti, il, en, ení = zděditi. Na Slov.
— co po kom. On statky a veľkú nekdy
majetnosť po slavných zdedičil predkoch.
Hol. 214.

Zdedičnosť, i, f. = dědictví. Na Slov.
Bern.

Zdědičný = dědičný. Na Slov. Bern.

Zdědičovati = děditi. Na Slov. Bern.

Zdědilosť, i, f. = dědictví. Na Slov.
Bern. — Z., die Angeerbtheit. Ja.

Zdědilý = zdědělý. Bern.

Zdědináčeti, zdědinčeti, el, ení, die Dorf-
sitten annehmen. — kde. Už tam na té
dědině celý zdědimičel. Na již Mor. Šd.

Zdědinčení, n. Čo ho pred obyčajným
z-ním zachránilo. Sldk. 690.

Zdědinčeti, el, ení, vz Zdědináčeti.

Zděditi, zděď, zdědě (íc), il, děn, ění;
zděďovati = odkazem n. právem po zemřelém
dostati, erben, ererben. Jg. — co po kom.
Statek po bratru, Ros, hřích po prvních
rodičích z. V. Bohatí ne vždycky vědí, kdo
po nich zdědí. Prov. Po matce zdědil slič-
nosť těla a smělosť ducha. Ddk. III. 100.—
co, se na koho. Zdědil to na syna svého.
Plk. Povaha rodičů nezdědí se na rodinu.
Plk. — (koho) jak. Náhodou něco z. Us.
Jménem věčným zdědil ho (učinil dědicem).
Lom. Z. něco právem, po právu. Us. —
co. Ja som nezdedil ani grajciara, mne
moji rodičia poručili ,do kostela chodník'
a k tomu ,do týždňa sedem dní'. Na Slov.
Zátur. Priat. IV. 102.

Zdedko, zdedky = zde. Ros.

Zdedky, vz Zdedko.

Zdeformovati, deformiren. — co: svá-
tek boží (zhanobiti, znesvětiti). Žal. Kn.
o sk. Kr. I. 4.

Zdehleť = zde, tuto, hierselbst. D.

1. Zdech, lok. pl., vz Zeď.

2. Zdech = zdechl jsem, zastr. St. skl.
V. 131. Vz Zdechnouti.

3. Zdech, u, m. = zdechnutí, vzdychnutí,
der Athemzug, der Seufzer. Č. Není po něm
ani zdechu. Šm. O tři vzdechy pracovati
= usilovně. U Hostýna. Zmšk.

4. Zdech, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.
128.

Zdechati, vz Zdechnouti.

Zdechláň, ě, m. = hubenáče, etwas Ab-
gemagertes. Koupil z-ně. U Olom. Sd.

Zdechlina, y, f. = co zdechlo, scíplina,
mrcha, padlina, cadaver, krepirtes Thier,
das Aas. D., Šd., Nz. lk. Krkavec ucítě
zdechlinu přiletí a jí se živí. Kld. II. 312.
To maso z-nou smrdí, ta z. smrdí, Aas-
geruch. Tč. Kde je z., tam shromažďují se
orlové a kde je shnilotina, tam líhnou se
žížaly a hmyz. Tč. exc. Z. sušená (sušené
maso z mrch), der Kern. Škd. exc.

Zdechlinec, nce, m. = zdechloš. Mor.
Šd.

Zdechloš, e, m., der Krepirer. Je lepší,
když je teľo zdravé než taký zdechloš.
Slez. Šd. Vz Zdechlinec.