408

Zdělov (Zdelov), a, m., Zdelow, ves
u Borohrádku. PL. Cf. Blk. Kfsk. 23., Sdl.
Hrd. II. 34.— 35.
Zdélovati; vz Zdéliti.
Zdělovati, vz Sděliti.
Zdelšiti, il, en, ení; zdelšovati = delším
činiti, verlängern. — co: bídu. D.
Zdelšovati, vz Zdelšiti.
Zdemil, a, m., osob. jm. Pal. Kdh. I.
128., Mus. VI. 67.

Zděmvo = zde von, zde vonku, zvonku
(zvenku). Věštec přikázal, aby z. za ohradou
stáli. Na Slov. Dbš. Sl. pov. VII. 25.
Zdemyslice, Domislitz, ves u Blovic.
Zden, a, m., os. jm. Tk. I. 156.
Zdena, y, f., vz Zdeňka. Svadba se dcerou
královou Zdenou. Pal. Děj. IV. 2. 80., Rdh.
128.

Zdeňátko, a, n., osob. jm., zdrob. Zdeněk.
Arch. IV. 19.

Zdenček, ečka, m., osob. jm. Arch. IV.
378.

Zdeněk, ňka, m., z lat. Sidonius. Pal.
Rdh. I. 128., Gl. 385., V., Pal. Děj. V. 2.
398., Arch. IV. 9. Vz Tk. II. 226., 422., III.
340., IV. 367., V. 264.— Z. Jaroslav, prof.
v Praze. Vz Tf. H. 1. 164.

Zděnek, nku, m. = bachor, die Magen-
wurst, der grosse Schweinsdarm. Jg. —
Z., nka, m. = macek, macák, macatý, buclík,
ein Dickbackiger, Dickback. D. Dítě to jest
hodný z. Tento Zdeněk (Zdeňkův hošík)
jest hodný z. Us.

Zdeňka, Zdena, y, f.. ze Sidonia. Jg.
Vz Mz. 374., Gl. 385., V. Kal. 59., Tk. I.
451., Mus. 1880. 467., Zdena.

Zdění, n., das Mauern, die Mauerung.
Z. důlní (výstroj zděný, vyzdívka), die
Grubenmauerung (gemauerter Ausbau); z.
jámy či jámové (vyzdívka jámová), die
Schachtmauerung; z. střídy či střídové, die
Streckenmauerung; z. nepromočné, wasser-
dichte Mauerung. Hř. Z. na maltě, die Mörtel-
mauerung; z. na sucho, die Trockenmauerung,
z. ochranné, die Schutz-; z. porubové, Ab-
bau-. Bc. Z. římské a řecké. Vz Vlšk. 65.,
66.

Zdenice, dle Budějovice, Zdenitz, ves
u Prachatic. PL. Cf. Tk. I. 407., Sdl. Hrd.
III. 43., 48.

Zděnice, e, f. = stěna z kamene vystavěná,
eine Mauer aus hartem Materiale (aus Stein).
Na Mor. Vck. — Z., pl., zděné domky (ne
tesané, ne dřevěné chalupy). Mor. Šd.
Zdenko, a, m., osob. jm. Šd.
Zdenkov, a, m., ves u Telče na Mor.
Tč.

Zděný; -ěn, a, o, gemauert, von Stein.
Z. zídka, základ. Z. věž, Kom., dům, náhon.
D. — jak. Světnice dolem zděná. Us. Studna
z dobrého staviva zděna. Us. Z. na vápno.
Har. I. 156.

Zdeorganisovati, desorganisiren. — koho
čím jak.

Zdepčiti, il, en, ení, zdepčovati = po-,
zašlapati, zer-, niedertreten. Slov. — co
kam. Zdepčite do prachu tie ničomné červy.
Zbr. Hry 109.

Zdepsiti, il, šen, ení, zdepšovati = zde-
ptati. — co (čím): nohama trávu. Na Ostrav

Tč. Dnes jsme zelí už z-li (eintreten, ein-
legen). Na Ostrav. Tč.

Zdeptání, n., vz Zdeptati.

Zdeptaný; -án, a, o, niedergetreten, fest-
gestampft. Pokud pohne někto nohu za nás,
dávno ležať budeme z-ní (v hrobě). Na Slov.
Lipa III. 32. Z. rod. Čch. Mch. 7.

Zdeptati, zer-, niedertreten. — co. Z-la
vše vítězná moc. Čch. L. k. 80. Dúfám, že
sa paripy uhorské napijú vo krátce slanej
vody. Nech zdepcú tak nevďačnú zem túto,
by sa blízke tázalo potomstvo, kde stálo
to kráľovstvo chorvátske? Zbr. Hry 35. —
co kde. Církev z-la v té zemi lidu kacíř-
ského vzdor. Čch. Mch. 99.

1. Zděř, i n. e, zděřka, zdířka, zděrka,
zdírka, y, f. = kruh, der Ring, Reif. V.
Sloup má škudliny zděřmi stažené. Vrat. —
Z. = zvl. železná obruč v kameně mlýnském
(v běhouně), v které pružinka klepá, der
Steinring, Steinreif. Jg. Z. pupková = krou-
žek zapuštěný do oka běhounu, der Warzen-,
Staffelung. Prm. IV. 249. — Z. = železná
obruč k stáhnutí hřídele, válce, hlavy kolu
jehly, piloty), trouby, cévy, kladnice atd.,
der Ring Vys. Z. kola, výtočka, die Rad-
büchse, Us., Pdl.; z., puška, spojma do
trouby, die Röhrenbüchse. Nz., Šp. Z. na
voji, nábojní n. nábojová (aby náboj ne-
pukl), der Deichselring; u pluhu. Us. Dch.
Z. je kování, jež objímá oj, kde se pojí
s rameny. V Kunv. Msk. Z. na točnu, der
Thorhalsring, nápravní, die Achsenbüchse,
chodící, der Steckenring, vojová, der Deich-
seiring. Šp. Kovaný železnými zděřemi,
Ring. Prm. IV. 200. Z. na kaď (železná
obruč). Hk. Zevnější částky stříkačky jsou :
nápravy, zděře, svorník .. . Khl. Z. u klanice,
der Kipfenring. Us. Pdl. Z. či buben jest
jakási káď z dubových anebo borových,
dole ostře přisekaných dužin, které jsou
železnou obručí spojeny, die Brunnenbüchse;
Z. ke spojení trub, die Lamelle. Šand. II.
74., 86., 87. Zdířka = železné kování čepu
v dolním prahu stodoly. Na Zlinsku. Brt.

2. Zděř, e, f, ves. Arch. III. 469.
Zderad, a, m., osob. jm. Pal. Rdh. I.

128. Vz S. N.., Dal. 87.— 90. (Jir.), Tk. I.
22., 112.

Zderadiny, dle Dolany, ves v Čáslavsku.
Vz Blk. Kfsk. 61.

Zděravělý = děravý, löcherig. Ros.

Zděravěný, durchlöchert, durchstochen,
durchbohrt n. p. zuby obústové roketův a
prutníkův. Rst. 523.

Zděravěti, ějí, ěl, ění, löcherig werden,
Löcher bekommen. — komu. Měšec mu
z-věl, das Geld ist ihm ausgeronnen. Us.
Šd.

Zděraviti, il, en, ení, löcherig machen.
— co čím.

Zderaz, u, m., částka Prahy na Novém
městě blíže Karlova náměstí stranou k řece.
Na Z-ze bydleti. Vz S. N., Tk. II. 235., III.
418. Z. od Zderada. Pal. Rdh. I. 132. Z.,
vsi u Richmburka, u Kolešovic (něm. Der-
eisen); dvůr u Smiřic, něm. Zdaras. Cf. Blk.
Kfsk. 39., 286., Sdl. Hrd. I. 192., 195., II.
227., 242. — Z. a, m. J. Jan. Vz Tk. V.
264.